1. Argumentace: Téma práce jsem si vybrala z důvodu zájmu o problematiku osobnostních
práv, mezi které se řadí i právo na ochranu soukromí. V práci se chci zaměřit na problematiku
střetu tohoto práva s právem na informace, které stejně jako právo na ochranu soukromí
patří mezi ústavně zaručená práva. Téma považuji za aktuální především z důvodu rozvoje
řady informačních technologií, které mají za následek sníženou ochranu našeho soukromí. V
právním řádu není jednoduché najít rovnováhu mezi těmito dvěma ústavně zaručenými
právy a často je nutné upřednostnit jedno z nich na úkor toho druhého.
Anotace: Text se věnuje problematice ochrany soukromí a jeho střetu s právem na
informace. V úvodu poukazuje na jeho důležitost, která vzrostla s příchodem informační
společnosti a rozvojem informačních technologií, ve kterých vidí hlavní příčinu snížení
ochrany soukromí. V další části se věnuje vymezení pojmu soukromí a jeho zákonnému a
ústavnímu zakotvení. Zdůrazňuje, že i když se jedná o nejdůležitější osobnostní právo, není
neomezitelné. Text se rovněž věnuje problematice ochrany soukromí známých osobností a
vymezuje dvě kritéria, která určují, kdy je kritika známých osobností oprávněná. Text se dále
věnuje právu na informace a jeho zakotvení v právních předpisech a možnostech jeho
omezení. V závěru text poukazuje na omezitelnost obou práv, navrhuje směr budoucí právní
úpravy a rovněž zdůrazňuje, že ovlivnit ochranu soukromí mohou i lidé sami.
Klíčová slova: soukromí, osobní údaj, informace, informační systémy, osobnostní práva

2. PROBLEMATIKA OCHRANY SOUKROMÍ
A PRÁVO NA INFORMACE
Ochrana soukromí je v dnešním globalizovaném světě mnohem obtížnější než v minulosti.
Největší zásluhu na tom má rozvoj informačních technologií, především internetu,
a v posledních letech velmi populárních sociálních sítích. V důsledku toho se často stává, že
lidé ani nevědí, co všechno o sobě zveřejňují a s čím vším udělují souhlas, pokud souhlasí se
smluvními podmínkami, které si ve většině případu nepřečtou. Na druhé straně stojí právo
na informace, které naopak lidem umožňuje svobodný přístup k informacím. Obě práva jsou
ústavně zaručena a jejich nositelé se jich mohou domáhat v případě, kdy byla neoprávněně
omezena nebo zneužita. Zároveň se ale tato práva svými předměty ochrany navzájem
omezují a střetávají.
Definovat přesně pojem soukromí není možné, protože definic existuje celá řada
a každý pod tento pojem řadí něco jiného. Většinou je ale pojem vykládán jako určitý prostor
jednotlivce, do kterého by neměl nikdo bez jeho svolení zasahovat. Jedná se o nejdůležitější
osobnostní právo, které je chráněno občanským právem, a to především proto, „že pokud je
postiženo soukromí, dochází tím i k zásahu do všech ostatních osobnostních práv.“1Ochrana
soukromí je upravena v mnoha právních předpisech. Těmi nejdůležitějšími jsou Listina
základních práv a svobod, která zakotvuje ústavněprávní ochranu soukromí ve svém čl. 10,
a občanský zákoník, který vymezuje toto právo jako jedno ze všeobecných osobnostních
práv. Nicméně ani soukromí není právem absolutním a v některých případech může být
omezeno. Především v oblasti veřejné správy jsou subjekty v určitých situacích povinni
poskytnout své osobní údaje. Z tohoto pohledu je klíčový zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně
osobních údajů, který upravuje postup povinných subjektů při poskytování a nakládání
s osobními údaji a podmínky při jejich předávání do zahraničí. Tento zákon ovšem chrání
osobní údaje pouze v procesu zpracování osobních údajů a stanovuje jejich pravidla pro
případ jejich šíření. Nevztahuje se však na případy, kdy lidé sami rozhodují o tom, zda své
osobní údaje zveřejní či nikoli. Současná judikatura vychází z předpokladu, že čl. 10 Listiny,
který garantuje právo na ochranu soukromí, v sobě zároveň obsahuje i „právo jednotlivce
1
MATES, Pavel, Eva JANEČKOVÁ a Václav BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, 2012,
206 s. Praktik. ISBN 978-808-7576-120.

3. rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých
okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným
subjektům.“2 Tento výklad směřuje k případům, kdy osoba může sama rozhodnout, zda
určitou informaci o sobě zveřejní nebo ne. Typickým příkladem jsou dnes velmi populární
sociální sítě, kde může často dojít ke zneužití osobních údajů nebo narušení soukromí osoby.
Problémy s ochranou soukromí mají poměrně často známé osobnosti, které jsou středem
zájmu médií. V tomto případě vymezuje hranice přípustnosti kritiky především judikatura. Ve
známém sporu české zpěvačky Heleny Vondráčkové a novináře Jana Rejžka Ústavní soud ve
svém nálezu rozhodl, že „osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy
aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.“ Pro rozhodování, zda článek
neporušuje osobnostní práva celebrit, rozhodují především dvě kritéria. Prvním z nich je
věcné kritérium, které posuzuje, zda je kritika založena na pravdivých informacích a zda
zvolené prostředky odpovídají jejímu cíli. Personální kritérium pak hodnotí míru veřejné
známosti dotčené osoby.
Právo na informace patří rovněž k ústavně zaručeným právům a s rozvojem informační
společnosti a rostoucím tlakem na rozšiřování práva na informace a otevřenost neustále
nabývá na významu. Dnešní moderní svět, plný nejrůznějších technologií, umožňuje lidem
rychlý přístup k informacím, což na jedné straně usnadňuje lidem práci, ale na straně druhé
vyvolává nutnost stanovit určitá pravidla pro nakládání s informacemi, které mohou být
snadno zneužity. Čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje svobodu projevu
a právo na informace a v odst. 5 následně stanovuje povinnost státních orgánů a orgánů
územní samosprávy poskytovat přiměřeně informace o své činnosti. Ovšem i právo na
informace může být omezeno. Příkladem je omezení v čl. 17 odst. 4 Listiny a zákonem
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který zaručuje občanům právo být
dostatečně informován a právo požadovat informace od povinných subjektů, pokud
se nejedná o informace utajené nebo pokud by se týkala projevů osobní povahy či soukromí
2
BARTÍK, Václav a Eva JANEČKOVÁ. Zákon o svobodném přístupu k informacím doznal další
korekci, hranice soukromí znovu posunuta. Danarionline.cz [online]. 2011 [cit. 2012-12-20]. Dostupné
z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d34656v44274-zakon-o-svobodnem-pristupu-k-
informacim-doznal-dalsi-
korekci/?search_query=%24index%3D434&order_by&order_dir&search_results_page=1&as_id=92lm
9vchjnri001k18eua0i834#

4. jiné osoby. Nicméně to neznamená, že nelze poskytnout žádnou informaci týkající se
osobních údajů fyzické osoby. Nevyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27.5.2011
dovodil, že „právo na ochranu osobních údajů není neomezené. Chráněno je pouze před
neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a jiným zneužíváním, Stanoví-li zákon
o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout některé osobní údaje (jinak
chráněné zákonem o ochraně osobních údajů), jedná se o jejich poskytnutí podle práva, tj.
oprávněně.“
Právo na informace i právo na ochranu soukromí jsou ústavně zaručená práva, která se
při plnění své funkce vzájemně střetávají a omezují. Obě práva jsou omezitelná, ale pouze
za zákonem stanovených podmínek. V souvislosti s rozvojem informační společnosti by cílem
budoucí zákonné úpravy mělo být především zajištění toho, aby při stále se zrychlujícím
přístupu k informacím týkajících se soukromí fyzických osob a nakládání s nimi, nedocházelo
k jejich zneužívání a nebyl k nim usnadněn přístup. Nicméně velký vliv na tom mají i samotní
lidé, kteří rovněž v určitých případech mohou ovlivnit, jestli a v jaké míře budou informace
z jejich soukromí zveřejněny.
Úřad pro ochranu osobních údajů
v číslech
2500
2000
1500
Počet dotazů v ČR
Stížnosti předané ke kontrole
1000 Zahájené kontroly
500
0
2007 2008 2009 2010 2011
Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů

5. Seznam použitých zdrojů:
MATES, Pavel, Eva JANEČKOVÁ a Václav BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges,
2012, 206 s. Praktik. ISBN 978-808-7576-120.
- objektivita informací, kvalifikace autora, aktuálnost, šířka pokrytí problematiky, věnuje se
střetu ochrany soukromí a práva na svobodný přístup k informacím
HLAVA, Eduard. Soukromí v době Internetu už neexistuje. Naší vlastní vinou. Lupa.cz [online].
2009 [cit. 20.12.2012]. ISSN 1213-0702. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/soukromi-v-
dobe-internetu-neexistuje-nasi-vinou/#ic=articles-related&icc=nase-data-chteji-znat-skoro-
vsichni-27109
- autor textu je uveden, erudovanost autora v dané oblasti, aktuálnost informací, objektivita
informací, věnuje se problematice ochrany soukromí na internetu
BARTÍK, Václav a Eva JANEČKOVÁ. Zákon o svobodném přístupu k informacím doznal další
korekci, hranice soukromí znovu posunuta. Danarionline.cz [online]. 2011 [cit. 2012-12-20].
Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d34656v44274-zakon-o-
svobodnem-pristupu-k-informacim-doznal-dalsi
korekci/?search_query=%24index%3D434&order_by&order_dir&search_results_page=1&as
_id=92lm9vchjnri001k18eua0i834#
-autoři článku jsou uvedeni, obsahuje odbornou terminologii, obsahuje odkazy na použitou
literaturu, struktura textu pomocí podnadpisů a odstavců, text řeší problematiku rozšiřování
práva na svobodný přístup k informacím a jeho střet s právem na soukromí
Epravo.cz [online]. Epravo.cz, a. s. [vid. 20.12.2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/
-důvěryhodnost vydavatele webu, články obsahují odbornou terminologii, autoři článků jsou
uvedeni, erudovanost autorů článků, stránka je založena na výklad ustanovení zákonů