1. Kurz práce s informacemi - Závěrečný úkol
Argumentace:
Dané téma jsem si zvolil, neboť o něm ze svého předešlého středoškolského studia
počítačových sítí mnohé vím a tuto oblast shledávám zajímavou a poučnou. Jako
student oboru interaktivní média je bude pro mé následující studium jistě jen
přínosné, když se o historii vývoje stého studijního oboru budu zajímat v co
nejvíce souvislostech. Název práce jsem zvolil jednodušše tak, aby vystihovala
obsah práce co nejmenším počtem slov.
Anotace:
Cílem práce je především seznámit čtenáře s nejdůležitějšími historickými milníky
odvětví nových (interaktivních) médií. S tím také primárně souvisí vývoj internetu
jako komunikačního nástroje a jeho postupné šíření do světa během druhé
poloviny dvacátého století. Práce se však nezabývá výradně historií vývoje
internetu, ale také novomediálními technologiemi obecně, a pokouší se definovat
co vlastně interaktivní média jsou.
Klíčová slova:
nová média, interaktvní média, historie internetu, arpanet, vývoj komunikace
Historie nových médií před vznikem internetu
Není jednoduché přesně určit, moment vzniku nových medií a rozlišit je
tak, abychom mohli jasně říci, která média vlastně nová jsou a která už ne. O to
těžší se zdá být určení výchozího bodu historického počátku tohoto
technologického vývoje, který směřoval až dnešnímu internetu či televiznímu
vysílání v podobě náší generaci známé. Někdo by mohl namítat, že nová média
mají počátky v prvních digitálních zařízeních, jiný zase že dnes mezi interaktivní
média může patřit i rádio či televize, které zpočátku fungovali výhradně
analogově. Z tohoto důvodu se budu držet termínu nová média tak, jak jej popsal
Marshall McLuhan v šedesátých letech 20. století – jsou to elektronická média, díky
nimž dochází k okamžitému přenosu informací a ruší se tak literární distance
mezi akcí a reakcí(1).
Vývoj většiny námi dnes využíaných technologií začal až v 20. století,
přesto však většina z nich má základy právě v přístrojích, které byli vynalezeny
během 19. století. Důležité milníky byli bezpochyby v letech 1832, kdy Samuel
Moorse vynalezl elektrický telegraf a spolu s ním definoval Moorseovu abecedu.
Poté v roce 1858, kdy byl úspěšně zprovozněn první transatlantický kabelový
přenos, a bezpochyby také rok 1876, kdy v Británii profesor Alexander Graham
Bell vytvořil prvního „praotce“ pozdějších telefonů. V roce 1895 pak Guglielmo
Marconi zprovoznil první bezdrátový telegrafický přenos. Podhoubí pro pozdější
zrod převratných technologií tak bylo připraveno.
V letech 1900-1910 probíhal na území USA velký rozvoj radiových
technologií. Během tohoto období probíhaly jednotlivé pokusy o první hovory,

2. jejichž kvalita byla následně zdokonalována. V roce 1910 proběhl první rozhlasový
přenos z Metropolitní opery v New Yorku, a již v roce 1920 byly po USA rozhlasem
vysílány výsledky prezidenstkých voleb. V následujícím desetiletí se rozhlasové
vysílání velmi rychle šírilo do celého světa. Na území dnešní ČR se začalo poprvé
vysílat 18. května 1923 (český rozhlas „Radiojournal“). Ve dvacátých letech byl též
rozvíjen zcela revoluční televizní přenost, který v roce 1927 nabyl plné
provozuschopnosti a americký prezident Hoover tak téhož roku pronesl jako
první člověk televizí i rádiem přenášený projev.
Historické počátky dnešních počítaců však můžeme datovat přibližně až od
období druhé světové války. Začátkem 40. let totiž vytvořil v německu Konrad Zus,
pomocí rozsáhle soustavy relé, sérii plně funkčních počítacích strojů nazvaných
Z1-Z3. Jen o pár let později v USA uvedl do provozu Howard Aiken ve spolupráci s
firmou IBM a Harvardovou Univerzitou počítač Mark I. Tento stroj měl rozměry
16×2.4×0.6 metrů, vážil přibližně 5 tun a synchronizace jeho operací byla
prováděna pomocí mechanicky se otáčející hřídele. Teprve až v roce 1946 John
von Neumann vytvořil „von Neumannovo schéma počítače“, která popisuje počítač
jako zařízení složené z paměti, procesoru a vstupních a výstupních zařízení, které
pracuje na základě dvojkové soustavy(2).
Do padesátých let byli tedy počítače analogové (tzv. Počítače 0. generace). V
roce 1951 byl podle von Neumannova schématu sestrojen první digitální počítač
(počátek generace 1. počítačů). Během této dekády se o využití počítačů začala
zajímat i americká armáda a vývoj nových modelů začal být obrovským způsobem
dotován. Elektronky byli nahrazeny tranzistory, a v roce 1956 byl vynálezem
prvního pevného disku položen základní kámen dnešního způsobu „skladování“
dat. Koncem 50. let byl v počítači použit první integrovaný obvod. Padesátá léta
byla rovněž velkým rozvojem pro televize, neboť ty byli v té době již masově
vyráběny, a koncem roku 1958 byli již televize natolik rozšířené, že i v
československu probíhalo vysílání 7 dní v týdnu.
V šedesátých letech pak ntegrované obvody začali být vyráběny masově a
jejich kapacita se zvětšovala exponenciální rychlostí. Gordon Moore,
spolukazkladatel firmy IBM dokonce o této závratné rychlosti zdokonalování vyřkl
větu, která se později stala tzv. Mooreovým zákonem – „počet tranzistorů, které
mohou být umístěny na integrovaný okruh se při zachování stejné ceny zhruba
každých 18 měsíců zdvojnásobí„(3). Během první poloviny šedesátých let bylo také
Douglasem Engelbartem vyvinuto první polohovácí zařízení – myš. Přibližně v té
samé době byla stanovena tabulka ASCII, díky níž bylo možné vyměňovat data
daleko jednodušším způsobem. V roce 1967 byli firmou IBM představeny první
diskety (tehdy ještě 8"). Finálně v roce 1969 byla hlavně díky financování od
ministerstva obrany USA spuštěna síť ARPAnet – předchůdce dnešního internetu –
který v té době propojoval pouze 4 americké univerzity – o kterém nikdo ještě
netušil jaká budounost na něj čeká.
V této době počítače udělali ohromný skok kupředu zejména po softwarové
stránce. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vzniklali první
programovatelné čipy a spolu s nimi i stále propracovanější operační systémy. V
roce 1975 už měli počítače natolik jednoduché – respektive pochopitelné a
ovladatelné – operační systémy, že bylo možné je začít vyrábět i pro veřejnost.
Mezitím se stálě ještě nenápadnou rychlostí rozrůstal ARPAnet, který v roce 1974
byl již rozšířen na univerzitách po celém území USA a bylo tedy zapotřebí stanovit
jednotnou normu komunikace – a tak se zrodili IP adresy a spolu s nimi se začali

3. vyvíjet protokoly TCP/IP. Tímto krokem bylo zmožněno snadné rozrůstání sítě do
budoucna, neboť zavádění nových zařízen í do sítě začalo být daleko jednodušší.
V roce 1983 síť ARPAnet překročila hranici 1000 síťových uzlů, což o rok
později vedlo k zavedení doménového systému DNS. Tento moment byl v podstatě
zrozením internetu, avšak se mu tak ještě neříkalo. V průběhu následujících let se
do sítě začalo připojovat obrovské množství dalších rařízení a finálně v roce 1991
byl spuětěna služba DOPHER a o rok později zaveden standart WWW, čím se
zrodil internet, který dnes každý z nás zná a používá.

4. Zdroje:
1
NOVÁKOVÁ, Martina. Nová média - případová studie Facebook [online].E-
polis.cz, 3. červen 2009. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z WWW:
<http://www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/380-nova-media-pripadova-
studie-facebook.html>. ISSN 1801-1438.
2
PAVLÍKOVÁ, Václava. Počítač a jeho vývoj. [online]. [cit. 2012-12-19].
Dostupné z: http://home.zcu.cz/~vaclavap/
3
KOVÁŘ, Petr. Historie výpočetní techniky v československu: Dějiny
matematických strojů 1950-1975 [online]. 2005-2012 [cit. 2012-12-20].
Dostupné z: http://www.historiepocitacu.cz/
4
MARSHALL, Dave. History of the Internet: Timeline. [online]. [cit. 2012-
12-20]. Dostupné z:
http://www.netvalley.com/archives/mirrors/davemarsh-timeline-1.htm