1. Argumentace:
Pro tento text jsem se rozhodnul především proto, že jsem se jej učil na zkoušku, takže jsem si
jej přepsal do podoby, ve které se je pro mě nejsnazší se jej naučit. Do kontextu mého studia
spadá především mým zájmem o východní filozofii a její ideje. Definování názvu práce bylo
poměrně snadné, jelikož se zabývá především dvěma základními tématy, jež jsem chtěl
postihnout také v názvu práce.
Základy Buddhismu – Život Buddhy a Bhavačakra
Klíčová slova: Buddha, Buddhismus, Bhavačakra, znovuzrození, karma,
Anotace:
V této práci se zabývám životem prince Siddhárthy, který je známější pod označením Buddha.
V druhé části textu pak můžete nalézt základní informace o Bhavačakře a jejím dělení na šest
říší.
Siddhartha se narodil v roce 564 nebo 563 př. n. l. v háji Lumbiní jako princ. Jeho
matka, královna Mahamaya, měla sen o bílém slonu, na kterém k ní sestoupil Bódhisattva.
Tak údajně došlo k jeho početí a tento výjev býval později často zobrazován umělci.
Také narození bylo zázračné, neboť se Siddhartha narodil bokem. Již po narození
dokázal chodit a pod jeho nohama rozkvétaly lotosové květy. Podle pověsti udělal sedm
kroků do všech světových stran. Poté prohlásil: „Nikdo na světě mi není roven. Toto je mé
poslední zrození.“ Mudrc Asita poté vyřknul proroctví, že se ze Siddharthy stane duchovní
vládce světa, což se nelíbilo jeho otci, která jej proto vychovával v izolaci od okolního světa a
doufal, že jednou usedne na panovnický trůn. Siddhartha dostal dobré vzdělání, jak se sluší na
panovnickou rodinu, ale ve škole byl chytřejší než učitelé a i v ostatních dovednostech předčil
kohokoli. Známá je pověst o tom, jak šípem prostřelil několik stromů a ještě skolil jelena.
Později se také oženil a měl dokonce syna.
Idylka bezstarostného života končí, když se jednou tajně vydal mezi lidi, kde spatřuje
hrůzy všedního života lidí. Zde spatřil zde nemocného, chudého, mrtvého a meditujícího
člověka. Po návratu do paláce byl znechucen a tak se ve svých 29 letech rozhodl opustit palác
a později začal s asketickým životem u Šramánů. Mezi nimi strávil šest let a stal se
Gautamou. Zjišťuje, že přebytek a ni nedostatek není ideální cesta, za niž počne považovat
střední cestu.
Usedá pod strom probuzení a medituje. Během meditace se mu zjevuje Mára (smrťák) a
svádí ho obrazy běžného života. Nejprve ho láká na rozličné slasti, načež po neúspěchu mu
vyhrožuje smrtí, avšak Siddhartha a již nemá strach ze smrti, jelikož ho již nic nepoutá
k životu. Až nyní se stává Buddhou (Probuzeným) a uvažuje o odchodu z tohoto světa, a
vystoupení z kruhu znovuzrození, v tom jej Mára podporuje, ale bůh Hinda Buddhu prosí, aby
zůstal a sdělil světu svou nauku. Buddha se tedy nakonec rozhodne zůstat a vyučovat.
Tato fáze trvá od jeho 35 do 80 let. Poté nenásleduje smrt ale mahá pari nirvána neboli
velké vyvanutí. Jeho tělo je spáleno a rozděleno do osmi uren. Buddhismus jako náboženství
se ustaluje až po Buddhově smrti a je jen důkazem toho že mnozí nepochopili jeho učení.

2. K Buddhově učení se také váže Bhavačakra (Kolo bytí), díky níž je možné poměrně
snadno a srozumitelně vysvětlit koloběh života. To se také silně váže s pojmem karmy (čin,
myšlenka), jež se utváří našimi skutky. Dobré plodí dobrou karmu a ty špatné zase špatnou,
avšak jedno druhé nevymaže, ale zůstávají v karmě do té doby, než dojde k mahá pari

3. nirváně. Jedinou výjimkou jsou pak Buddhové, jelikož již se dále nerodí a Bódhisattvové. Ti
se totiž rodí ze své vlastní vůle, tedy nejsou obtěžkáni žádnou karmou.
Z vědeckého hlediska je karma v podstatě energetickým obalem těla. Ten je schopen se
nabíjet různými typy energie, podle toho, co děláme a nad čím přemýšlíme. Z toho plyne, „že
vše, co se nám děje, jsme si sami kdysi vytvořili.“ (Palka, 1994)
Ke karmě se dále váže karmický zákon, který v přenesené formě můžeme interpretovat
pořekadlem: „Jak si usteleš, tak si lehneš“.
Bhavačakra je kruhový obraz, v jehož středu jsou tři zvířata, které se vzájemně drží
ocasy. Ty symbolizují kořeny neprospěšného jednání, tedy žádostivost (prase), záš´t (had) a
klam (kohout). Okolo nich je okruží, skládající se z černé (dolů) a bílé cesty (nahoru). Velký
kruh okolo je rozdělen na šest částí a lze rozdělit na poloviny, tedy na dobrá a špatná zrození.
Šest částí kruhu je označováno jako říše a do nich se po smrti znovuzrozují duše. Celý
tento kruh drží Mára, který nakonec porazí každého. Jako Samsára se pak označuje celý
koncept znovuzrozování a cílem života je dosáhnout lepšího znovuzrození a nejlépe
nezrození.
Jednotlivé říše bhavačakry řadíme takto:
1) Říše bohů (devaloka)
Bohové žijí velmi dlouho a většinu svého času tráví meditací a hnípáním, ale právě
kvůli tohoto přebytku dobra to není nejlepší zrození, protože bohové proto neuvažují
nad probuzením.
2) Říše titánů (Asuraloka)
Zde jsou polobohové, kteří neustále bojují s Bohy.
3) Říše lidská (manusaloka)
Utrpení a slast je zde v takovém vyváženém poměru, že nám to umožňuje
identifikovat dobro a zlo. Jedná se tedy o nejlepší možné zrození.
4) Říše zvířecí (tiryagyoniloka)
Další členění je mezi zvířata svobodná (sněžný lev, leopard, gazely, koně, jaci, ovce
apod.) a vodní, která jsou nejníže postavena.
5) Říše hladových duchů (pretaloka)
Zde se dostávají lidé, jež se nevěnují povinnostem ale slastem. V této říši se rodí
s velkým nenasytným břichem a úzkým krkem. Když najdou něco k jídlu nebo pití a
otevřou pusu, vyšlehnou z ní plameny, které vše sežehnou na popel.
6) Říše pekel (Narakaloka, či podle soudce jamaloka)
Nejhorší možné zrození. Zde je soudní dvůr, na němž Jama, soudce zemřelých, vynáší
svůj verdikt neboli posmrtný soud nad umrlci. Pomáhá mu opicohlavý pomocník
s vahami, na kterých se váží dobré a špatné činy vykonaná během života souzeného.
Jama pak určuje podle toho, co převažuje, do jaké říše se znovustvoříme. Samotných
pekel je pak 16, osm studených a osm horkých. Jednotlivá pekla se však dělí na
několik částí, kterých je celkem 128. Co se pekel týče, ty studená jsou horší a až po
jejich absolvování se duše dostane do pekel horkých. Z pekla se lidé dostanou až po
uplynutí svého trestu.
Použitá a citovaná literatura
Jordan, Michael. 2005. Buddha. Praha : Ottovo nakladatelství, 2005.
Palka, Jiří. 1994. Důkazy o existenci převtělování a karmy. Jablonec nad Nisou : Autorské vydání,
1994.
Walters, Jonathan. 1990. The Buddha´s Bad Karma: A Problem in the History of Theravada
Buddhism. Numen. 37, 1990.