SlideShare una empresa de Scribd logo
1 de 24
Kostel sv. Barbory v Šumperku




leden 2013                        Kristýna Jurková




1
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracovala samostatně a že jsem v ní uvedla
veškerou použitou literaturu a zdroje.




3.ledna 2013                                                       Kristýna Jurková


2
Proč tento výběr tématu?
       Téma práce je mi blízké, studuji totiž Dějiny umění na FF MU a věnovala jsem se jim
už dříve na střední škole. Proto jsem si také vybrala zrovna toto téma- má bývalá škola byla v
Šumperku, prostředí kostela dobře znám a věděla jsem, kde hledat potřebné zdroje. Název
práce je stručný a jasný, jde z něj poznat ohnisko mého zájmu.




Anotace
       V práci se zabývám stavbou kostela svaté Barbory v Šumperku. Uvádím příčiny
vzniku, regionální, místní, dobové a stylové vymezení výstavby (s rozšířeným regionálním a
stylovým zařazením) a ikonografické zdroje. Podstatnou, i když ne příliš dlouhou, částí je
architektonický popis stavby, který zatím není nikde v literatuře uváděn. Dále se v práci
objevují informace o malíři, který vytvořil výmalbu kostela, Ignáci Oderlickém a jeho další
šumperské tvorbě.




Klíčová slova
       Kostel, kostel svaté Barbory, svatá Barbora, baroko, Šumperk, Jiráskovy sady, Ignác
Oderlický, architektura




3
Obsah
Anotace.......................................................................................................................................3
Klíčová slova...............................................................................................................................3
Úvod............................................................................................................................................5
Historie Šumperka.......................................................................................................................6
Barokní architektura....................................................................................................................8
    ...............................................................................................................................................8
   Barokní architektura v Čechách.............................................................................................8
   Sakrální baroko v regionu....................................................................................................10
Bývalý hřbitov u kostela sv. Barbory........................................................................................11
Jiráskovy sady...........................................................................................................................13
Svatá Barbora............................................................................................................................14
Kostel sv. Barbory.....................................................................................................................15
   Historie kostela.....................................................................................................................15
   Architektonický rozbor stavby.............................................................................................16
Ignác Oderlický.........................................................................................................................17
Malby v kostele sv. Barbory......................................................................................................18
Oderlický a jeho další tvorba v Šumperku................................................................................20
   Kostel sv. Jana Křtitele.........................................................................................................20
   Kostel Zvěstování Panny Marie...........................................................................................21
   Kaple sv. Jana Nepomuckého...............................................................................................21
Závěr.........................................................................................................................................22
Seznam zdrojů a použité literatury............................................................................................23




4
Úvod


       V mojí práci se budu zajímat o jeden z nejzajímavějších kostelů v Šumperku, o kostel
sv. Barbory. Tento kostel i přes svoji nenápadnost skrývá bohatou historii a uměleckou
hodnotu. Kostel představím v kontextu historickém i regionálním. Seznámím vás s historií
Šumperka, obdobím vzniku kostela, samotným kostelem, jeho dispozicemi a jeho výzdobou,
se kterou je neodmyslitelně spjato jméno Ignáce Oderlického, který v tomto regionu zanechal
rozsáhlé umělecké dílo a které zde uvedu alespoň v základním nástinu.




5
Historie Šumperka


       Město leží v kotlinovitě rozšířeném údolí. V severní části je obklopeno kopci
Hanušovické vrchoviny, v jižní části jej uzavírá údolí protáhlé hřbety Hraběšické a Úsovké
vrchoviny.
       Šumperk vznikl asi ve 13. stol. pravděpodobně se souvislostí s hornickou kolonizací a
těžbou drahých kovů. Přesné datum není známé, jelikož se nedochovala zakládací listina.
O jeho významu a skvělém hospodářském postavení svědčí skutečnost, že se zde usadil řád
sv. Dominika, který se v té době zdržoval ve významných a silných městech. (5)
       Město Šumperk bylo často v zástavě nejpřednějších českých a moravských
šlechtických rodů. Ve 14. stol. rod z Lipého, v 15. stol. se vystřídali v rychlém sledu, páni
z Kunštátu, z Lobkovic, z Valdštejna a z Cimburku. Někdy se vrátil do přímé držby
zeměpána. (5)
       Roku 1424 nastalo obsazení husitským vojskem, kdy město přestálo bez větší
pohromy. V průběhu 15. stol. vznikly 2 cechy- soukenický a plátenický, které byly ve vývoji
města podstatné. Prosperitě Šumperka bránila okolnost, že zástavní držitelé až na pár výjimek
ve městě nesídlili a často jen z měšťanů požadovali peníze. Situace se nezměnila ani na konci
15. stol.- po příchodu Tunklů z Brníčka, kteří chtěli mít město v trvalém vlastnictví. Za jejich
vlády město zažilo dvě velké události. V roce 1490 se v zámku konalo setkání představitelů
moravské šlechty se zástupci slezských stavů, kteří chtěli dojednat otázku podpory volby
Vladislava Jagellonského za českého krále. Druhou událostí byla vzpoura poddaných proti
vrchnosti v českém království.
       Po Tunklech nastoupili Žerotínové, kteří získali Šumperk do trvalého vlastnictví asi
kolem roku 1505. Za Petra z Žerotína město vzkvétalo. Po ničivém požáru v roku 1513
obnovili klášter s kostelem a děkanský chrám, také zahájili jednu z největších stavebních akcí
města- budování kamenných hradeb. Roku 1553 evangelická vrchnost vypudila z města
dominikány a roku 1562 Šumperk získal postavení svobodného královského komorního
města. Občané více zasahovali do správy města a změnšovali pravomoce vrchnosti.
       Po 2. polovině 16. a počátkem 17. stol. nastal vrchol rozkvětu a prosperity. Bylo zde
kolem 250 domů a asi 2000 obyvatel. Čím dál častěji nahrazovali dřevěné domy zděnými, byl
zde vodovod a kanalizace a některé ulice byly dlážděné. Působilo zde 10 cechů.


6
Po pobělohorské události ztratil Šumperk předchozí postavení a stal se jen ochranným
městem lichtenštejnských. Novými majiteli byl začleněn do panství Ruda, kde zůstalo do
poloviny 19. stol.
       Řetěz nekončících tragédií pro město ještě neskončil. Město bylo v roce 1643
vystaveno plenění švédskými vojsky a o 3 roky později dělostřeleckému ostřelování.
       Po třicetileté válce nastal krátký rozkvět, jenže byl narušen požárem města 7. května
1669, kdy během 4 dnů bylo zničeno skoro celé město a část předměstí. Sotva se obyvatelé
vzpamatovali, přišla další tragédie, když se z velkolosinského panství rozšířily čarodějnické
procesy. Za 15 let padlo 50 předních měšťanů. Mezi nimi byl i šumperský děkan Kryštof
Alois Lautner.
       V letech 1714-1715 přišla další rána, epidemie moru připravila o život více než 200
lidí. Počátkem 19. stol. vznikly plátenické manufaktury. V roce 1841 se v Šumperku vyrábělo
30% veškeré moravské produkce plátna pro zahraniční trhy. Průmyslová revoluce znamenala
velký nárůst obyvatelstva. Rozvinula se i výstavba města, na přelomu 19. a 20. století vznikla
řada honosných veřejných budov a soukromých rezidencí.
       Po první světové válce převažovalo německé obyvatelstvo, které nepřijalo vytvoření
Československé republiky. Meziválečný vývoj zaznamenal vznik pár nových výrobních
odvětví. V roce 1937 bylo v Šumperku 50 továrních podniků, stovky obchodů a živností.
Tento rozvoj byl ale utlumen hospodářskou krizí.
       Šumperk je sídlem okresního úřadu, jež od roku 1960 spravuje i území bývalého
okresu Zábřeh a do roku 1995 rovněž okresu Jeseník.




7
Barokní architektura


       Baroko vzniklo v Itálii na konci 16. století nejdříve v malířství, později v sochařství a
nakonec v architektuře. Baroko se nejlépe charakterizuje porovnáváním s renesancí.
Renesance je slohem klidným a mírným, harmonickým, naproti tomu barok vystihují pojmy
jako disharmonie, monument, dynamika, teatrálnost s nadsázkou, nadpřirozenost a vášnivost s
křesťanskou vírou.
       Základním rysem sakrální architektury, a architektury vůbec, je její práce s hmotou-
stavby hmotu nepřiznávají, ale radikální barok ji až popírá, architekti rozehrávali hru světel a
stínů pomocí konvexně-konkávnímu systému v celkové mase architektury, a pomocí sloupů,
tordovaných sloupů, pilastrů a říms v jednotlivostech. Celková nadsmyslovost staveb je často
v interiérech podporována diagonalitou, složitými klenbami, sochařskou a malířskou
výzdobou či hojností zlata. Půdorysy těchto staveb nemají jednoduchý tvar- jsou naopak
tvořeny průnikem mnoha geometrických těles jako jsou ovály, kruhy či obdélníky. Celkově
mají kostely a chrámy vyvolat dojem křesťanského nebe.
       U světské architektury je rozdíl mezi renesancí a barokem menší, stačí se jen okrajově
zmínit o nových stavebních prvcích používaných u zámků a domů, jako je vznešené patro a
vysoký řád.


Barokní architektura v Čechách


       Baroko v českých zemích je oproti Itálii samozřejmě periodizačně o pár desetiletí
pozadu. Zatímco v Římě spadá vrcholné baroko do poloviny 17. století, v Čechách jde o
přelom 17. a 18. století.
       Zpočátku se baroko v českých zemích vyvíjelo pod vlivem italských architektů, jako
byli Andrea Spezza, Carlo Lurago s jeho stavbou jezuitské koleje Klementina či Francesco
Caratti, jehož nejvýznamnější stavbou je Černínský palác.
       Ovšem hlavně vrcholné baroko s jeho architekty vytvořilo z českých zemí pokladnici
barokního umění.
       První z českých významných stavitelů je Kryštof Dientzenhofer. Zřejmě jako první
český architekt použil zásad guarinismu, tedy hojného střídání konvexních a konkávních

8
ploch, kterému se naučil na svých cestách do Turína. Druhým jeho příspěvkem české
architektuře je použití půdorysu složeného z průniku elips. K jeho nejvýznamnějším dílům
patří kostely, například chrám sv. Mikuláše na Malé Straně, klášterní kostel sv. Markéty v
Břevnově (který působí důstojně i přes fakt, že neohromuje svou velikostí) či kostel
Nanebevzetí Panny Marie v Nové Pace.
       Dientzenhoferovým současníkem byl Ital Giovanni Battista Alliprandi. Tento stavitel
přinesl z Vídně do Prahy motiv konzolového polopatra s atikou. Jistou inspirací při stavbě
paláců a zámků (např. Lobkovického paláce) mu byl Johann Bernhard Fisher z Erlachu, a při
stavbě kostelů se volně inspiroval dílem Jeana Baptisty Mathey (kostel Nejsvětější Trojice v
Kuksu, piaristický kostel v Litomyšli).
       Jednou z nejvýraznějších postav v českém baroku vůbec je stavitel Giovanni Santini.
Vytvořil české stavební specifikum, pro podporu starých církevních řádů vytvořil spojením
prvků baroka a jagellonské gotiky tzv. barokní gotiku. Lze říct, že Santini propojit baroko s
tuzemskou středověkou tradicí. Vždyť stačí připomenout, že gotika a baroko ovlivnily české
země, a hlavně Prahu, více než renesance, a Santini tuto ,, renesanční propast“ elegantně
překročil. Jeho nejznámější dílo je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u
Žďáru nad Sázavou. Právě ten je ukázkovým příkladem barokní gotiky, díky které je kostel
zapsán i do seznamu UNESCO. Kostel je koncipován na půdorysu pěticípé hvězdy. Spojuje
gotické prvky, jako jsou lomené oblouky oken a barokní, jako například konkávní prohnutí
vstupu do kostela. Dalšími Santiniho prácemi jsou například zámek Karlova Koruna v
Chlumci nad Cidlinou a poutní kostel ve Křtinách. (2, str. 67)
       Předposledním barokním českým architektem je syn Kryštofa Dientzenhofera a to
Kilián Ignác Dientzenhofer. Zpočátku tvořil stejně jako jeho otec v guariniovském stylu,
ovšem později se nechal inspirovat Francouzem Mansardem ke spíše klidnějšímu,
klasicistnímu pojetí baroka. U jeho prvních, radikálně barokních prací velice často
neodpovídá vnější fasáda vnitřním dispozicím a prostoru. Mezi tyto kostely patří i kostel v
Odoleně Vodě. Zatímco například kostel sv. Mikuláše na Starém Městě už vykazuje rysy
klasicismu jako je umírněnější fasáda (oproti kostelu sv. Mikuláše od Dientzenhoferova otce
Kryštofa, kdy je kostel radikálně barokní).
       Posledním architektem vrcholného baroka, který zde bude zmíněn, je František
Maxmilián Kaňka. Byl jmenován císařským architektem, ovšem ve svých pracích se stejně
jako mladší Dientzenhofer uklidnil a stavěl umírněně. V některých případech se dá mluvit, že


9
předznamenával rokoko (štuková dekorace stěn). Mezi jeho projekty patří zámek v
Liběchově, který ukazuje, že i barokní stavba může působit intimně a příjemně prostě. Kaňka
výrazně spolupracoval i s ostatními umělci, dokonce chtěl s malířem Halbaxem a sochařem
Preissem založit pražskou uměleckou akademii. Spolupracoval také se sochaři, jako byli
Matyáš Bernard Braun a Václav Vavřinec Reiner. Jen pro zmínku, u Kaňky se vyučil další
stavitel, a to Anselmo Lurago.


Sakrální baroko v regionu


       Barokní kostely tvoří největší procento kostelů v šumperském okrese. Najdeme zde
samozřejmě kostely zděné a majestátní, jako jsou kostely sv. Bartoloměje v Zábřehu či menší
kostel Narození Panny Marie v Novém Malíně, ale také rarity, zastoupené dřevěným
kostelíkem v Klepáčově. Většina kostelů v regionu je charakteristická jednou lodí se zvonicí
cibulovitého tvaru a alespoň částečně žlutou fasádou (sv. Barbora v Šumperku, sv. Bartoloměj
v Zábřeze). Regionální kostely nepatří zrovna mezi stavby radikálního baroka, neohromují
exteriérem, ovšem tento fakt většinou napravují bohatou a vkusnou vnitřní výzdobou. Velice
častý je i fakt, že barokní stavba byla postavena buď na místě staršího kostela, nebo vznikla
přestavbou a doplněním staršího jádra.




10
Bývalý hřbitov u kostela sv. Barbory


       Založením města v 13. století vznikla také nutnost vyhradit místo pohřbívání mrtvých.
V 13. století už bylo dohlíženo na ukládání těl do posvěcené půdy a nedodržení bylo trestáno,
ale z majetkových důvodů či pověr se mnoho mrtvých stále pohřbívalo v lesích a polích. Těla
sebevrahů, nepokřtěných dětí, mrtvol vyplavených vodou se, se svolením světské moci,
pohřbívala na rozhraní katastrů obcí, na křižovatkách cest, později i v rozích u zdí hřbitovů.
Mezi první hřbitovy patří hřbitov u farního kostela a bývalé Nové brány a hřbitov u
klášterního kostela. Mezi obyvatele Šumperka patřili také židé, tudíž se zde nacházel i
židovský hřbitov.
       Kolem roku 1598 se u luteránů zrodil nápad vybudovat nový hřbitov. Samotná stavba
se uskutečnila v roce 1606 v době, kdy větší moc získala katolická strana. Nový hřbitov
vznikl v polích naproti staré městské bráně, v místě kde se dnes nachází Jiráskovy sady, tedy
mezi kostelem sv. Barbory a Kozinovou ulicí. Hřbitov měl podobu obdélníku, byl obehnán
omítnutou vysokou zdí. V rozích stály čtyři věžičky válcového tvaru, které sloužily pro
úschovu nářadí a jako kostnice. Zděná vstupní brána byla v přímé linii Kozinovy ulice a
kaštanovou alejí. Podle údajů v knize „Šumperk- město a jeho obyvatelé“ dům na rohu této
linie uchovává část původní hřbitovní zdi. (1, str. 149) Od roku 1624 měli katolíci z Šumperka
a Temenice nový hřbitov, ale chyběl jim svatostánek. Roku 1654 vznikla první nadace na
postavení kaple, ale peníze nakonec nemohly být použity, proto v roce 1664 T. S. Dresser
založil novou nadaci. Samotná stavba však byla realizována až v roce 1753, kdy byla
prolomena severovýchodní zeď hřbitova a do ní vestavěn kostel sv. Barbory. Ve stejné době
byl zbudován i dům pro hrobníka.
       V roce 1784 došlo k zrušení hřbitova u farního kostela, díky císařskému patentu byl
uzavřen a zrušen i kostel sv. Barbory. O dva roky později bylo povoleno, že se kostel sv.
Barbory smí používat jako hřbitovní kaple. Roku 1796 kvůli nedostatku pohřebních míst
město kupuje od A. D. Tersche ovocný sad sousedící s hřbitovem. Plocha hřbitova se tím
zdvojnásobila. Uprostřed hřbitova stál dřevěný kříž. Pískovcový kříž s klečící Marií
Magdalenou a městským znakem stál před bránou. Nyní ho nalezneme před kaplí. Autorem
tohoto kříže byl pravděpodobně Mathias Fischer z Boskovic. Vpravo za vstupem na hřbitov
se nacházelo za úzkým vstupem oddělení pro sebevrahy a jiné diskriminované osoby. V letech


11
1831 a 1832 se v Šumperku objevila cholera. Mrtví se pohřbívali do společných hrobů. Ve
stejné době došlo k nárůstu obyvatel díky rozvoji průmyslu. Tyto dva faktory zapříčinily, že
vznikl nedostatek míst pro mrtvé a byl ohrožen turnus, tedy období, za které je možné hrob
znovu použít. Průměrná doba rozkladu mrtvoly byla určena na sedm let. V roce 1838 proto
město kupuje od P. Dittricha kus pole, které se rozkládalo ve zbývající části dnešních
Jiráskových sadů až k Husitské ulici. Rozšíření a vysvěcení proběhlo až v roce 1850.
Zbudovaly se nové vstupy, které se ovšem používaly jen výjimečně. Zavedl se také nový
pořádek v uspořádání hrobů. Každý hrob měl své číslo, celkem jich bylo 582 a měl také dané
rozměry 190 x 125 cm. Sebevrahové byli stále pohřbíváni na místě dnešní křižovatky ulic
Kozinova a Terezínská. Z dochovaných údajů víme, že na místě dnešního nefunkčního
meteorologického stánku stávala impozantní hrobka Seidlů, podobná té, která se nachází na
dnešním hřbitově. Hřbitov byl rekonstruován a stal se pro občany příjemným místem.
       Představu o výzdobě hřbitova si můžeme udělat díky dochovaným náhrobkům, které
se nachází na průčelí kostela sv. Barbory. Mimo jednoho všechny patří šumperským
duchovním. První z náhrobků patřil Florianu Schupplerovi, který zemřel na choleru, kterou se
nakazil od vojáků, kterým poskytoval duchovní útěchu. Druhý náhrobek patří teologovi
Antonu Gerschovi, který pocházel z rodiny šumperských malířů a sochařů. Další náhrobky
patřily např. děkanovi Engelbetu Mullerovi a doktoru Antonu Czoppanu. Nejstarší náhrobek
patří děkanovi Franzi Ernestu Hengorovi. Náhrobky jsou zajímavé také díky materiálům,
které byly použity. Některé jsou z pískovce jiné z litiny vyráběné v sobotínských železárnách.
Učitel Theodor Thier je jediným neduchovním, jehož náhrobek se zde zachoval. Světské
náhrobky, které nebyly převezeny na současný hřbitov, se většinou nedochovaly. Výjimku
tvoří tři náhrobní kameny umístěny na nádvoří Geschaderova domu. Roku 1858 šumperští
evangelíci zažádali o zřízení vlastního hřbitova. Bylo jim vymezeno místo začínající vedle
hrobů sebevrahů a končící v polovině bývalé kaštanové aleje. V roce 1869 byla snaha zrušit
plot mezi těmito hřbitovy, k tomu ovšem nedošlo. Možná kvůli diskriminaci evangelíků,
možná kvůli rozšiřující se bytové zástavbě v tomto místě zde bylo od 1. září 1886 zakázáno
pohřbívání. Náhrobky byly postupně přeneseny na nový dnešní hřbitov a 18. června 1897
rozhodl obecní výbor o přeměně hřbitova u kostela sv. Barbory na městský park.




12
Jiráskovy sady


       Městský park z konce minulého století byl založen, jak už bylo řečeno, na místě
zrušeného hřbitova. V roce 1897 bylo rozhodnuto zřídit v prostorách bývalého hřbitova
veřejný park. Přeměnu navrhl zahradní architekt Karl Reinhrad z Německa, který ovšem
ponechal cenné dřeviny, které tu rostly. Původně byl park podle místa svého vzniku nazván
Hřbitovní park a v roce 1905 byl přejmenován na Schillerův park, a to u příležitosti 100.
výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera. V parku byl tehdy slavnostně odhalen Schillerův
pomník. Autorem pomníku byl architekt Max Benirschke. Později byl v parku odhalen
pomník německým vojákům padlým v první světové válce. V roce 1947 byl tento pomník
odstraněn a v průběhu padesátých let byl postupně zrušen i Schillerův pomník. Kopie
Schillerovy busty je nyní na fasádě restaurace Schiller. Od roku 1921 v parku stojí dnes již
nefunkční meteorologický altán. Jméno Jiráskovy sady dostal park po druhé světové válce,
nyní se nejčastěji setkáme s pojmenováním Barborka.
       Poslední rekonstrukce parku proběhla v roce 1978. Přibližně polovina stromů v parku
má sadovnickou hodnotu. Je zde velké zastoupení nejkvalitnějších dřevin ve srovnání s
ostatními parky. K nejmohutnějším dřevinám parku patří jírovce. Jeden z nich je svým
obvodem kmene 420 cm nejmohutnějším stromem Jiráskových sadů. K vzácným dřevinám
patří jinan dvoulaločný, jerlín japonský, cypříšek hrachonosný, líska turecká, 2 keře vilínu, 9
malých exemplářů tisu červeného a dnes již vzácný druh jilm habrolistý. (4)




13
Svatá Barbora


       Svatá Barbora je jednou z nejčastěji zmiňovaných svatých. Patří k takzvaným čtrnácti
svatým pomocníkům, kteří jsou vzýváni ve zvláště krušných chvílích. Je považována za
křesťanskou pannu a mučednici. Splnila se prý na ní Ježíšova předpověď, že ,, nepřítelem
člověka bude jeho vlastní rodina“. Její oblíbenost mezi křesťanstvem můžeme dokladovat
nejen faktem, že je podle sv. Barbory pojmenováno mnoho kostelů, ale také se ujala v novější
paměti lidí například filmem Dařbuján a Pandrhola jako patronka horníků.
       Podle legendy žila svatá Barbora v Nikodémii v Malé Asii za vlády císaře Galeria
(který nastoupil na trůn po císaři Diokleciánovi) na počátku 4. století. Tedy v době, kdy byli
křesťané pronásledováni a vražděni za svoji víru. Byla prý nesmírně krásná a po smrti matky
žila pouze s otcem. Otec se jí snažil uchránit před vnějšími vlivy, jako bylo právě v té době
zakazované křesťanské učení a snažil se ji vychovat v ryze pohanském duchu. Právě ve své
snaze udělat z Barbory pohanku ji otec Dioskuros uzavřel v kamenné věži, obklopené vším
přepychem až na ten nejdůležitější- svobodu. Jeden z Barbořiných sloužících byl ovšem tajný
křesťan a přivedl ji na víru. Ona se své víry nechtěla vzdát i přes veškeré mučení a nakonec
byla sťata mečem svým vlastním otcem. (6)
       Svatá Barbora je uctívaná jako patronka horníků, sedláků, zedníků, dětí a dělostřelců
ale i architektů a matematiků a celkově je svatou u všech povolání, při kterých může člověk,
stejně jako Barbora, umřít nečekanou smrtí. Také by měla chránit před smrtí bleskem a v
časech bouří a moru.
       V křesťanské ikonografii bývá vyobrazována s křížem, pavím pérem a mečem (což
jsou symboly jejího mučednictví) nebo jak drží kalich a hostii. Také bývá zobrazována u věže
se třemi okny (tři okna jako Nejsvětější trojice).
       Svaté Barboře je zasvěceno několik sakrálních staveb v republice, nejvýznamnější a
nejznámější je samozřejmě pětilodní gotický chrám sv. Barbory v Kutné Hoře zapsaný na
seznamu UNESCO. Mezi další patří kostely v Komořanech, Pyšli a Adamově, ale také v
Šumperku a Zábřeze.




14
Kostel sv. Barbory


Historie kostela
       Základní kámen kostela byl položen v roce 1753. Hlavní podnět pro stavbu nového
kostela zadali obyvatelé předměstí a městské části Temenice, kteří usilovali o zřízení
svatostánku. Tato situace je popsána i v kapitole o bývalém hřbitově, ale ještě jednou bych
chtěla shrnout okolí týkající se vzniku kostela sv. Barbory. Stavba byla zamýšlena již o století
dříve, než byla uskutečněna. Obyvatelé šumperského předměstí a Temenice začali od roku
1624 užívat hřbitov, který na předměstí zřídili luteráni na počátku, a již brzy poté začali
uvažovat o vybudování vlastního kostela. Již po polovině 17. století hned dva měšťané určili
své peníze pro tento účel. Prvním z nich byl šumperský radní a rychtář Mathias Barel, avšak
snažení se realizovat nezdařilo.
       Nejdůležitějším přínosem pro stavbu kostela byl, šumperský radní Tobias Sigmund
Dresser. Ten založil roku 1664 novou nadaci, díky níž je jej možno považovat za skutečného
fundátora kostela. Položení základního kamene bylo možné až v roce 1753. Kostel byl
dokončen po dvou letech, v roce 1755. Kostel sv. Barbory byl zrušen v roce 1784 v rámci
reforem císaře Josefa II. Na základě žádosti šumperské delegace, která se ve Vídni pokusila
zrušení předejít, byl kostel přeměněn v hřbitovní kapli. V 80. letech 19. století byl hřbitov při
kapli sv. Barbory zrušen, což se opět dotklo i její funkce. Kostel sv. Barbory je však dodnes
užíván katolickou církví. (3)
       Stropní výzdobu v kostele zhotovil malíř Ignác Oderlický technikou fresco-secco. Jeho
dílo rozeberu podrobněji v dalších kapitolách.


     1664                          1753     1755           1784                     1880




 Vznik nadace                             Vysvěcení                          Zrušení hřbitova
                      Položen základní kámen          Proměna funkce
                                                      (na hřbitovní kapli)




15
Architektonický rozbor stavby
       Kostel sv. Barbory je jednolodní sálovou stavbou bez transeptu (křížení), na východní
straně zakončenou presbytářem a jednou apsidou s kruhovým půdorysem.
       Průčelí kostela je stejně jako celá stavba pojato jednoduše, jelikož nejde o jeden z
hlavních šumperských kostelů. Dělí jej jen jedna svislá okenní osa, která obsahuje v přízemí
vstupní portál, v prvním průčelním patře okno s půlkuhovým zakončením a nejvýše v ose je
malý nika oživující hmotu střešního štítu.
       Patrově je průčelí rozděleno do tří úrovní- v nejnižším parteru je umístěn portál s
podkovovitým zakončením orámovaný šembránou, vedle něhož je rovnoměrně rozmístěno
osm náhrobků. Ty sem zde byly patrně umístěny až ve 20. století. V druhé fasádové úrovni se
nachází už zmínené okno. Celý tento celek je po stranách rámován dvěma lizénami bílé barvy
na každé straně, které jsou nad oknem spojeny příčnou lizénou a dohromady tvoří lizénový
rám. Třetí průčelní parter je od předchozích dvou oddělen výraznou patrovou třikrát lomenou
římsou. Nad římsou se nachází profilovaný štít střechy obsahující malou niku v okenní ose a
dvě malá vodorovně oválná okna po stranách niky. Nad hlavní částí střechy je další malá
římsa, která odděluje špičku střechy od zbytku. Samotná střecha je sedlová, v jejíž zadní části
se nachází malý sanktusník.
       Na bocích stavby jsou proražena vždy tři okna taktéž s půlkruhovým zakončením a
orámována šambránou, dvě okna náleží lodi stavby, poslední okno, nejvzdálenější od průčelí,
je v místě presbytáře (chóru). Stejně jako na průčelí je každé okno orámováno dvojicí lizén,
nahoře propojených jednou lizénou. Lze tedy rozepsat umístění- dvojice lizén – okno –
dvojice lizén – okno – dvojice lizén – chórové okno - poslední dvojice lizén, přičemž první a
poslední dvojice lizén je širší.
       Barevně je stavba koncipována podobně jako ostatní kostely v regionu z druhé
poloviny 18. století. Podklad a hlavní část fasády je v žlutých tónech a vystupující části jsou
bílé. Barvy nejsou výmyslem památkové péče a rekonstrukcí ve 20. století, ale přirozený
důsledek poslední barokní vlny, která k nám došla právě ve druhé polovině 18.století z Říma.
       Interiér kostela dává zcela vyniknout faktu, že se jedná o kostel jednolodní. Celá
koncepce stavby směřuje k tomu, aby se divák zaměřil hlavně na oltář a malby od Ignáce
Oderlického.




16
Ignác Oderlický


              Ignác Oderlický byl moravský malíř a štafíř, který působil pod vlivem rokoka v
první polovině 18. stol. Jeho jméno není obecně známé a díla nejsou v početném množství,
ale zato mají osobité pojetí. Pracoval spíše na venkově, kdy vytvářel závěsné obrazy a
nástěnné malby v kostelech. Jeho sláva je spíše regionální.
       Pochází z Uničova a o životě se zachovalo jen pár informací z matrik a jiných
úředních knih. Narodil se v červenci roku 1710 v rodině měšťanů Františka a Anny Marie
Oderlických. Ve svých 23 vstoupil do manželství s Kateřinou Beerovou z Olomouce, kterou
zde potkal při studiích. Poté zůstal v Uničově, kde byl ve svých kruzích považován za vítanou
osobu, dokazuje to časté kmotrování při křtech uničovských dětí.
       V Olomouci studoval a působil jako malířský tovaryš. Na svou pozici dobrého umělce
se vypracoval sám, aniž by působil v dílně u významného umělce.
       Počáteční tvorbu řadíme do 30. let 18. století, kdy se projevil zájem o jeho díla i mimo
Uničov. V tvorbě se ještě projevovala nezkušenost a těžkopádnost, hlavně v práci s anatomií,
kompozicí a barvou. Ve 40. letech se již ustaluje autorův rukopis a zaměřuje svou pozornost
na nástropní malby. Nalézal svůj osobitý styl. Prosvětluje barevnost a barevnost děl je
jemnější. Jemnost se začíná projevovat i ve výběru znázorňovaných postav, které v sobě mají
ladnost s monumentální velikostí, díky tomu nabírají na vznešenosti. Získal zálibu v jemných
ženských typech. V Novém Malíně vyzdobil strop místního kostela Narození Panny Marie,
výjevy zasadil do krajinného prostředí. Malby byly ale posléze přemalovány a dnes jsou
v poměrně špatném stavu. Výzdoba kostela v Novém Malíně dlouho přisuzovali Janovi
Kryštofovi Handkemu, který se stal zdrojem inspirací Oderlického, jak umělecký projev, tak
pojednání figur.
       Dále působil jako freskař v Horním Městě v bruntálském okrese. V kostele Svaté
Marie Magdaleny vytvořil výzdobu kupoli nově vytvořené kaple Svaté Anny-malbu
s ústředním motivem Boha Otce s anděly. Malby vypovídají o jeho tvůrčí činnosti, která
zaznamenává příklon k barevnému projasňování. Příznačnější ukázkou jsou nástropní malby
v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku nad Odrou. Jsou zachovány téměř bez zásahů.
       Více se věnoval freskové výrobě, přesto zůstal i u tvorby závěsných obrazů. Jenže
malba návěsných obrazů byla ovlivněna činností freskaře, jelikož uplatňuje některé tendence


17
z nástropní malby. Pro farní kostel v Uničově vytvořil pro oltářní nástavec obraz Navštívení.
Výjev ukazuje lépe zvládnutou kompozici a jemnější barevností. Můžeme tak vidět velký
pokrok v malířském projevu.
       Počátkem 50. let opět pracuje na venkově. Začal mít charakteristickou barevnost.
Barva se stává hlavním prostředkem, který pomáhá vytvářet stavbu obrazu. Svou zálibou se
přiblížil k benátské malbě, jež je charakteristická pro skupinu moravských rokokových
umělců, někdy je jejich tvorba označována jako „moravské zlidovělé rokoko“. V těchto letech
působí v Úsově, v kostele vytvořil dílo Kající se Magdaléna a Svatý Petr. V roce 1752
vytvořil výmalbu kaple Narození Panny Marie v Trhavicích u Norberčan. Ukazuje nám další
posun v tvorbě směrem k rokokovému výrazu.
       V roce 1755 byl pozván do Šumperka, aby vyzdobil klenby 3 kostelů. Dokonce
vytvořil deskový obraz Svaté Barbory, který se vyznačuje rozvinutým citem pro práci
s barvou a příklonem k rokoku.
       Zemřel v březnu v roce 1761. V jeho odkazu pokračoval jeden z jeho synů Antonín
Oderlický i jeho synovec Jan. Antonín hlavně působil v Olomouci, později v Bruntále. Tvořil
zejména výzdobu venkovských kostelů. Když shrneme tvorbu rodiny Oderlických, zjistíme,
že je spjata se severomoravskou i slezskou oblastí, kde nalezneme velké množství jejich děl.




Malby v kostele sv. Barbory


       Ignáci Oderlickému bylo v kostele sv. Barbory zadáno umístit vedle sebe biblické
scény, události z historie města i témata vztahující se k postavě sv. Barbory. Oderlický
zobrazené výjevy spojil jen do dvou celků – do jednoho v lodi kostela a druhého v jeho
kněžišti. V kněžišti (presbytáři, chóru) kostela byla vyobrazena sv. Barbora, jíž byl celý kostel
zasvěcen. Dále byly v kněžišti znázorněny dva výjevy, které se vztahují k postavě světice. Jde
o příběh o rytíři Chlévci a o scénu zachycující zajatce z turecké války. V malbě v kněžišti byly
vyobrazeny i dvě historické osobnosti Šumperka. Byli zde znázorněni fundátor kostela sv.
Barbory Tobias Sigmund Dresser a šumperský děkan Dittrich, který se angažoval po dobu
morové epidemie v roce 1714. Loď kostela byla vyzdobena biblickou tematikou. Hlavní
výjev vychází z Nového zákona, přičemž ukazuje vztyčování Kristova kříže. Ze Starého
zákona zde našly své místo dva příběhy. Bylo zde zobrazeno obětování Izáka a útok ohnivých


18
hadů z Mojžíšovy cesty za Jordán.
       Oderlický zde dostal za úkol propojit rozdílnou tematiku ze Starého a Nového zákona
a využil k tomu celý strop. V kněžišti byly vedle sebe umístěny rozdílné scény, které jsou
zastoupeny skupinami postav. Jsou zasazeny do vlastního prostředí. Jednotlivá prostředí však
na sebe plynule navazují a vytváří tak jednotnou krajinu. Dalším spojujícím prvkem se zde
stala postava sv. Barbory, která se nad zobrazenými příběhy a krajinami vznáší na oblaku,
přičemž se k ní upínají zraky vyobrazených postav.


       V kněžišti kostela najdeme tyto výjevy:
-Sv. Barbora, veduta Prahy a Šumperka
-Zajatci z turecké války
-Sv. Barbora a andělé
-Příběh o rytíři v Chlévci
-Mor v Šumperku
-Vztyčování kříže a ukřižování lotra po Kristově levici
-T. S. Dresser a sv. Barbora


       V lodi kostela se nacházejí tyto výjevy:
-Los vojáků
-Ukřižování lotra po Kristově pravici
-Bolest Panny Marie
-Andělé
-Útok ohnivých hadů
-Obětování Izáka


       Tato díla dokladují charakteristické rysy Oderlického vrcholné tvorby. Objevuje zde
jemnost a lehkost rokokních barev. U lidských postav se projevuje mírná nejistota
v proporcích. Ve všech freskách využívá iluzionismu pro zvětšení prostoru. Oderlický
k určení postav zneužívá jejich atributů.




19
Oderlický a jeho další tvorba v Šumperku


Kostel sv. Jana Křtitele


       Ignác Oderlický vytvořil v kostele sv. Jana Křtitele celkem tři fresky- fresku
zobrazující kázání sv. Jana Křtitele, druhá zobrazuje jeho apoteózu a třetí freskou je
vyobrazen malovaný dekorativní oblouk u kterého jsou čtyři apoštolové, který spojuje první
dvě fresky. Ovšem tyto fresky byly v minulosti přemalovány a k jejich restaurace začala až v
roce 2007. Nejdříve se myslelo, že jde jen o jednu fresku, a nyní jsou zrestaurovány už tři.
Výjevy v tomto kostele patří do Oderlického vrcholné tvorby, kdy už plně ovládal barvy a
lidské proporce. Také už pracoval se svým obvyklým světlým, lehce rokokním koloritem a
naprosto zanedbával kresebnost maleb, což na jednu stranu nechalo lehce zaniknout
vyjeveným motivům, ale zato vynikla lehkost mraků ve výjevech.
       První freskou je Kázání sv. Jana Křtitele. Tato freska byla znázorněna v první půli
kněžiště. Výjev zabírá celou plochu prostoru, i když přímo neladí s tvarem klenby a lunetami.
Celý výjev je souvisle zeleně orámován. Jde o mnohofigurální kompozici s Janem Křtitelem
blízko středu v kopcovité krajině. Hlavní postava zde nese jako svůj atribut hůl, kolem níž je
omotána bílá páska s nápisem ,,ECCE AGNUS DEI“- slova, která sv. Jan Křtitel řekl Ježíši,
když ho křtil.
       Druhou freskou je Apoteóza sv. Jana Křtitele vymalovaná v závěru kněžiště. Apoteóza
(oslava) je zobrazena v nebi. Zobrazuje sv. Jana Křtitele mezi anděly, z nichž jeden mu přináší
na podnose jeho vlastní hlavu (další atribut sv. Jana Křtitele- jeho vlastní useknutá hlava).
       Poslední velkou skupinou je dekorativní výzdoba a zobrazení čtyř apoštolů- Matouše,
Marka, Lukáše a Jana. Patří do kompozice s triumfálním a dekorativním obloukem. Každému
apoštolu patří jedna strana oblouku. Oba oblouky od sebe dělí první dvě zmíněné fresky s
Janem Křtitelem.
       Oderlický vytvořil v kostele sv. Jana Křtitele příjemný celek, i když je z Oderlického
šumperské tvorby nejmenší a nejméně rozlehlý. Fresky spojuje lehkost a jemnost jejich barev
a přirozené osvětlení.




20
Kostel Zvěstování Panny Marie


        Kostel Zvěstování Panny Marie patřil k bývalému dominikánskému kostelu, který
vznikl v 13. století. Původně šlo o gotickou stavbu, ale po požáru v roce 1669, byl kostel
přestavěn v barokním slohu. O několik let později, přibližně roku 1730, byla ke kostelu
přistavěna boční kaple Sv. Jana Nepomuckého, ve které se nacházejí fresky od Ignáce
Oderlického. Podrobněji bude tvorba I. Oderlického v této kapli rozebrána v další kapitole.


Kaple sv. Jana Nepomuckého


        Oderlický měl malbou vyzdobit klenbu v celé délce včetně zaklenutí kněžiště.
K výzdobě zvolil tehdy velmi známou techniku fresco-secco. Výmalbu pojal osobitým
způsobem, kdy klenbu nepojal jako jeden celek, ale rozdělil ji na tři výjevy, které zřetelně
rozdělil.
        Klenbu zdobí výjevy světce Nepomuckého. Umělec se obrátil k legendě o sv. Janu
Nepomuckém, protože se katolické církev k tomu často obracela. Podle legendy byl Jan
mučen a vězněn Václavem VI. Přesto se Oderlický odvrátil od tragických aspektů. Jako
ústřední výjev na klenbě lodi znázornil Jana jako kazatele. Druhý výjev ho znázorňuje na
nebesích mezi anděly. Kněžiště na svém stropě nenesa vyobrazení sv. Jana, přesto je zde
odvolání, jelikož zde je znázorněna jeho apoteóza. Ta můžete být chápana jako
nejvýznamnější okamžik v životě světce.




21
Závěr


       Závěrem mohu říct, že pod neudržovanou fasádou a novou střechou kostela je intimní
prostor dříve používaný k běžným církevním účelům, který je nyní veřejnosti zpřístupněn
párkrát do roka. Což je vzhledem k historii a výzdobě kostela nesmyslné.
       V práci jsem chtěla poukázat na důležité i méně významné faktory výstavby kostela,
které jsem se rozhodla zakomponovat do vyprávění o regionu, snažila jsem se vysvětlit
ikonografii stavby a důležitou součást celkové koncepce interiéru, tedy malby Ignáce
Oderlického. Sledovala jsem i další vývoj kostela a postupné ztrácení zájmu veřejnosti o
stavbu, který oproti ostatním šumperským památkám nenarůstá.




22
Seznam zdrojů a použité literatury


       1) KOLEKTIV: Šumperk- město a jeho obyvatelé, Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné
          muzeum, 1996, 266s. ISBN 80-85083-14-0
       2) MRÁZ, Bohumír: Dějiny výtvarné kultury 2. Vyd. 1. Praha: Idea Servis, 2001, 197s.
          ISBN 80-85970-37-6
       3) SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska II.- J/N, Vyd. 1. Praha:
          Academia, 1999, 780s. ISBN 80-200-0695-8
       4) ŠAJNOHOVÁ, Miluše Anežka: Šumperkem: pod křídly, Vyd. 1. Šumperk: Šumperk s.
          n., 2006, 78s. ISBN 80-239-6307-4

       5) Šumperk- Živá brána Jeseníků (Dějiny města Šumperka) [online]. 2000-2013 [cit.
          2012-12-27]. Dostupné z: http://www.sumperk.cz/cs/turista/o-sumperku/dejiny-mesta-
          sumperka.html

       6) Wikipedie: Otevřená encyklopedie (Barbora z Nikodémie) [online]. 2001-2013 [cit.
          2012-12-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_z_Nikom%C3%A9die


Odůvodnění výberu zdrojů:
1)        Rozsáhlá kniha, která se zabývá podrobnou historií města v kontextu s obyvateli.
Vydání Okresním vlastivědným muzeem podporuje myšlenku, že kniha nebude jen
bezmyšlenkovitou slátaninou. Knihovnu v Šumperku mám blízko domova, takže vypůjčení
bylo bezproblémové. Historii dává do kontextu s obyvatelstvem, což se mi v odstavci o
hřbitově hodilo. Je psána regionálními historiky, kteří ve městě žijí.
2)        Bohumír Mráz je expertem na dějiny umění. Kniha je učebnicí, jsou zde tedy
informace věcné a ověřené. Bez zbytečných detailních informací. S knihou se mi dobře
pracuje už několik let. Kapitola o baroku uvede jak do historických podrobností, tak rozebírá
díla
3)        Samek je taktéž expert ve svém oboru- relevantnost knihy. Kniha je katalogem většiny
děl na Moravě a Slezsku, což znamená, že jsem mohla porovnávat s ostatními stavbami. Patří
mezi bezmála povinnou knihu na Semináři dějin umění FF MU. Samek využívá pro popis
staveb i ostatní zdroje, které znám. Publikace obsahuje mnoho vyobrazení, které čtenáři


23
pomohou.
4)     Jde hlavně o knihu s fotografiemi. Vznikla pod záštitou města, které svoji historii a
současnost zná. Není příliš rozvetvená, je srozumitelná i pro laika. Pomáhal ji publikovat a
fotit můj bývalý středoškolský učitel, takže když jsem měla otázky, věděla jsem, na koho se
obrátit. Je to vcelku kvalitní kniha pro začátek psaní o Šumperku.
5)     Jde o web města, měl by tedy obsahovat kvalitní informace. Obsahoval dělení i podle
letopočtů pro snadnou orientaci. Je stručný, jasný, výstižný. Informace se doplňují v krátkých
intervalech, takže jsem věděla, že budou aktuální. Poskytl mi ideální základ pro stručnou
charakteristiku města.
6)     Wikipedie by měla být ověřována. Informace byly dostačující. Obsahuje reference,
podle kterých se dají informace ověřit. Je to snadno přístupný web, který slouží hlavně pro
doplnění již věděných informací. Vše je podáváno s přehledem.




24

Más contenido relacionado

Destacado

Don Miguel Ruiz Cetiri sporazuma
Don Miguel Ruiz Cetiri sporazumaDon Miguel Ruiz Cetiri sporazuma
Don Miguel Ruiz Cetiri sporazumaradja123456
 
экскурсия в районную библиотеку
экскурсия в районную библиотекуэкскурсия в районную библиотеку
экскурсия в районную библиотекуNatalya Shevchenko
 
Воспитательные мероприятия
Воспитательные мероприятияВоспитательные мероприятия
Воспитательные мероприятияNatalya Shevchenko
 
All about robert madge
All about robert madgeAll about robert madge
All about robert madgemorgankuehler
 
психологическая готовность к школе
психологическая готовность к школепсихологическая готовность к школе
психологическая готовность к школеNatalya Shevchenko
 
(싱크탱크)사업소개서(약식)
(싱크탱크)사업소개서(약식)(싱크탱크)사업소개서(약식)
(싱크탱크)사업소개서(약식)싱크탱크
 

Destacado (12)

Don Miguel Ruiz Cetiri sporazuma
Don Miguel Ruiz Cetiri sporazumaDon Miguel Ruiz Cetiri sporazuma
Don Miguel Ruiz Cetiri sporazuma
 
экскурсия в районную библиотеку
экскурсия в районную библиотекуэкскурсия в районную библиотеку
экскурсия в районную библиотеку
 
Воспитательные мероприятия
Воспитательные мероприятияВоспитательные мероприятия
Воспитательные мероприятия
 
Presentations tips
Presentations tipsPresentations tips
Presentations tips
 
Stand for you
Stand for youStand for you
Stand for you
 
Stand for you
Stand for youStand for you
Stand for you
 
All about robert madge
All about robert madgeAll about robert madge
All about robert madge
 
презентация1
презентация1презентация1
презентация1
 
психологическая готовность к школе
психологическая готовность к школепсихологическая готовность к школе
психологическая готовность к школе
 
презентация1
презентация1презентация1
презентация1
 
дош № 53
дош № 53дош № 53
дош № 53
 
(싱크탱크)사업소개서(약식)
(싱크탱크)사업소개서(약식)(싱크탱크)사업소개서(약식)
(싱크탱크)사업소개서(약식)
 

Similar a Kostel sv. barbory

Naučná mapa Nymburk
Naučná mapa NymburkNaučná mapa Nymburk
Naučná mapa Nymburkberkapavel
 
Královský dvůr ve středověku
Královský dvůr ve středověkuKrálovský dvůr ve středověku
Královský dvůr ve středověkumadagaskar66
 
Křížem krážem po památkách české republiky
Křížem krážem po památkách české republikyKřížem krážem po památkách české republiky
Křížem krážem po památkách české republikykarelprochazka2
 
Esa245 Brněnská secese a funkcionalismus: přednášející Jan Sedlák
Esa245  Brněnská secese a funkcionalismus:  přednášející Jan SedlákEsa245  Brněnská secese a funkcionalismus:  přednášející Jan Sedlák
Esa245 Brněnská secese a funkcionalismus: přednášející Jan SedlákLea Mentlíková
 
Pražské věže a věžičky
Pražské věže a věžičkyPražské věže a věžičky
Pražské věže a věžičkywistariecz
 
Nymburk Bohumila Hrabala
Nymburk Bohumila HrabalaNymburk Bohumila Hrabala
Nymburk Bohumila Hrabalaberkapavel
 
Historické fondy Moravské zemské knihovny v Brně a lidé kolem nich
Historické fondy  Moravské zemské knihovny v Brně  a lidé kolem nichHistorické fondy  Moravské zemské knihovny v Brně  a lidé kolem nich
Historické fondy Moravské zemské knihovny v Brně a lidé kolem nichMoravskaZemskaKnihovna
 
Jan Lucemburský - král, který létal
Jan Lucemburský - král, který létalJan Lucemburský - král, který létal
Jan Lucemburský - král, který létalJan Bořek
 
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPI
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPIVpád pasovských - závěrečný ukol KPI
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPINikola Sobotová
 
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovně
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovněCo se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovně
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovněMoravskaZemskaKnihovna
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIeyw
 
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách času
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách časuPhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách času
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách časuMoravskaZemskaKnihovna
 

Similar a Kostel sv. barbory (20)

szsc5
szsc5szsc5
szsc5
 
Naučná mapa Nymburk
Naučná mapa NymburkNaučná mapa Nymburk
Naučná mapa Nymburk
 
Královský dvůr ve středověku
Královský dvůr ve středověkuKrálovský dvůr ve středověku
Královský dvůr ve středověku
 
Závěrečný úkol1
Závěrečný úkol1Závěrečný úkol1
Závěrečný úkol1
 
Křížem krážem po památkách české republiky
Křížem krážem po památkách české republikyKřížem krážem po památkách české republiky
Křížem krážem po památkách české republiky
 
Esa245 Brněnská secese a funkcionalismus: přednášející Jan Sedlák
Esa245  Brněnská secese a funkcionalismus:  přednášející Jan SedlákEsa245  Brněnská secese a funkcionalismus:  přednášející Jan Sedlák
Esa245 Brněnská secese a funkcionalismus: přednášející Jan Sedlák
 
Pražské věže a věžičky
Pražské věže a věžičkyPražské věže a věžičky
Pražské věže a věžičky
 
Nymburk Bohumila Hrabala
Nymburk Bohumila HrabalaNymburk Bohumila Hrabala
Nymburk Bohumila Hrabala
 
Závěrečný úkol 13
Závěrečný úkol 13Závěrečný úkol 13
Závěrečný úkol 13
 
Koloexpedice 2022
Koloexpedice 2022Koloexpedice 2022
Koloexpedice 2022
 
Křížem krážem po čr
Křížem krážem po črKřížem krážem po čr
Křížem krážem po čr
 
Kpi
KpiKpi
Kpi
 
Historické fondy Moravské zemské knihovny v Brně a lidé kolem nich
Historické fondy  Moravské zemské knihovny v Brně  a lidé kolem nichHistorické fondy  Moravské zemské knihovny v Brně  a lidé kolem nich
Historické fondy Moravské zemské knihovny v Brně a lidé kolem nich
 
Stredovek chrám sv. morice
Stredovek   chrám sv. moriceStredovek   chrám sv. morice
Stredovek chrám sv. morice
 
Prezentace unesco
Prezentace unescoPrezentace unesco
Prezentace unesco
 
Jan Lucemburský - král, který létal
Jan Lucemburský - král, který létalJan Lucemburský - král, který létal
Jan Lucemburský - král, který létal
 
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPI
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPIVpád pasovských - závěrečný ukol KPI
Vpád pasovských - závěrečný ukol KPI
 
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovně
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovněCo se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovně
Co se nepodařilo převázat aneb „původní“ vazby v rajhradské klášterní knihovně
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách času
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách časuPhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách času
PhDr. Jindra Pavelková - Rajhradská historická knihovna v proměnách času
 

Kostel sv. barbory

  • 1. Kostel sv. Barbory v Šumperku leden 2013 Kristýna Jurková 1
  • 2. Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracovala samostatně a že jsem v ní uvedla veškerou použitou literaturu a zdroje. 3.ledna 2013 Kristýna Jurková 2
  • 3. Proč tento výběr tématu? Téma práce je mi blízké, studuji totiž Dějiny umění na FF MU a věnovala jsem se jim už dříve na střední škole. Proto jsem si také vybrala zrovna toto téma- má bývalá škola byla v Šumperku, prostředí kostela dobře znám a věděla jsem, kde hledat potřebné zdroje. Název práce je stručný a jasný, jde z něj poznat ohnisko mého zájmu. Anotace V práci se zabývám stavbou kostela svaté Barbory v Šumperku. Uvádím příčiny vzniku, regionální, místní, dobové a stylové vymezení výstavby (s rozšířeným regionálním a stylovým zařazením) a ikonografické zdroje. Podstatnou, i když ne příliš dlouhou, částí je architektonický popis stavby, který zatím není nikde v literatuře uváděn. Dále se v práci objevují informace o malíři, který vytvořil výmalbu kostela, Ignáci Oderlickém a jeho další šumperské tvorbě. Klíčová slova Kostel, kostel svaté Barbory, svatá Barbora, baroko, Šumperk, Jiráskovy sady, Ignác Oderlický, architektura 3
  • 4. Obsah Anotace.......................................................................................................................................3 Klíčová slova...............................................................................................................................3 Úvod............................................................................................................................................5 Historie Šumperka.......................................................................................................................6 Barokní architektura....................................................................................................................8 ...............................................................................................................................................8 Barokní architektura v Čechách.............................................................................................8 Sakrální baroko v regionu....................................................................................................10 Bývalý hřbitov u kostela sv. Barbory........................................................................................11 Jiráskovy sady...........................................................................................................................13 Svatá Barbora............................................................................................................................14 Kostel sv. Barbory.....................................................................................................................15 Historie kostela.....................................................................................................................15 Architektonický rozbor stavby.............................................................................................16 Ignác Oderlický.........................................................................................................................17 Malby v kostele sv. Barbory......................................................................................................18 Oderlický a jeho další tvorba v Šumperku................................................................................20 Kostel sv. Jana Křtitele.........................................................................................................20 Kostel Zvěstování Panny Marie...........................................................................................21 Kaple sv. Jana Nepomuckého...............................................................................................21 Závěr.........................................................................................................................................22 Seznam zdrojů a použité literatury............................................................................................23 4
  • 5. Úvod V mojí práci se budu zajímat o jeden z nejzajímavějších kostelů v Šumperku, o kostel sv. Barbory. Tento kostel i přes svoji nenápadnost skrývá bohatou historii a uměleckou hodnotu. Kostel představím v kontextu historickém i regionálním. Seznámím vás s historií Šumperka, obdobím vzniku kostela, samotným kostelem, jeho dispozicemi a jeho výzdobou, se kterou je neodmyslitelně spjato jméno Ignáce Oderlického, který v tomto regionu zanechal rozsáhlé umělecké dílo a které zde uvedu alespoň v základním nástinu. 5
  • 6. Historie Šumperka Město leží v kotlinovitě rozšířeném údolí. V severní části je obklopeno kopci Hanušovické vrchoviny, v jižní části jej uzavírá údolí protáhlé hřbety Hraběšické a Úsovké vrchoviny. Šumperk vznikl asi ve 13. stol. pravděpodobně se souvislostí s hornickou kolonizací a těžbou drahých kovů. Přesné datum není známé, jelikož se nedochovala zakládací listina. O jeho významu a skvělém hospodářském postavení svědčí skutečnost, že se zde usadil řád sv. Dominika, který se v té době zdržoval ve významných a silných městech. (5) Město Šumperk bylo často v zástavě nejpřednějších českých a moravských šlechtických rodů. Ve 14. stol. rod z Lipého, v 15. stol. se vystřídali v rychlém sledu, páni z Kunštátu, z Lobkovic, z Valdštejna a z Cimburku. Někdy se vrátil do přímé držby zeměpána. (5) Roku 1424 nastalo obsazení husitským vojskem, kdy město přestálo bez větší pohromy. V průběhu 15. stol. vznikly 2 cechy- soukenický a plátenický, které byly ve vývoji města podstatné. Prosperitě Šumperka bránila okolnost, že zástavní držitelé až na pár výjimek ve městě nesídlili a často jen z měšťanů požadovali peníze. Situace se nezměnila ani na konci 15. stol.- po příchodu Tunklů z Brníčka, kteří chtěli mít město v trvalém vlastnictví. Za jejich vlády město zažilo dvě velké události. V roce 1490 se v zámku konalo setkání představitelů moravské šlechty se zástupci slezských stavů, kteří chtěli dojednat otázku podpory volby Vladislava Jagellonského za českého krále. Druhou událostí byla vzpoura poddaných proti vrchnosti v českém království. Po Tunklech nastoupili Žerotínové, kteří získali Šumperk do trvalého vlastnictví asi kolem roku 1505. Za Petra z Žerotína město vzkvétalo. Po ničivém požáru v roku 1513 obnovili klášter s kostelem a děkanský chrám, také zahájili jednu z největších stavebních akcí města- budování kamenných hradeb. Roku 1553 evangelická vrchnost vypudila z města dominikány a roku 1562 Šumperk získal postavení svobodného královského komorního města. Občané více zasahovali do správy města a změnšovali pravomoce vrchnosti. Po 2. polovině 16. a počátkem 17. stol. nastal vrchol rozkvětu a prosperity. Bylo zde kolem 250 domů a asi 2000 obyvatel. Čím dál častěji nahrazovali dřevěné domy zděnými, byl zde vodovod a kanalizace a některé ulice byly dlážděné. Působilo zde 10 cechů. 6
  • 7. Po pobělohorské události ztratil Šumperk předchozí postavení a stal se jen ochranným městem lichtenštejnských. Novými majiteli byl začleněn do panství Ruda, kde zůstalo do poloviny 19. stol. Řetěz nekončících tragédií pro město ještě neskončil. Město bylo v roce 1643 vystaveno plenění švédskými vojsky a o 3 roky později dělostřeleckému ostřelování. Po třicetileté válce nastal krátký rozkvět, jenže byl narušen požárem města 7. května 1669, kdy během 4 dnů bylo zničeno skoro celé město a část předměstí. Sotva se obyvatelé vzpamatovali, přišla další tragédie, když se z velkolosinského panství rozšířily čarodějnické procesy. Za 15 let padlo 50 předních měšťanů. Mezi nimi byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. V letech 1714-1715 přišla další rána, epidemie moru připravila o život více než 200 lidí. Počátkem 19. stol. vznikly plátenické manufaktury. V roce 1841 se v Šumperku vyrábělo 30% veškeré moravské produkce plátna pro zahraniční trhy. Průmyslová revoluce znamenala velký nárůst obyvatelstva. Rozvinula se i výstavba města, na přelomu 19. a 20. století vznikla řada honosných veřejných budov a soukromých rezidencí. Po první světové válce převažovalo německé obyvatelstvo, které nepřijalo vytvoření Československé republiky. Meziválečný vývoj zaznamenal vznik pár nových výrobních odvětví. V roce 1937 bylo v Šumperku 50 továrních podniků, stovky obchodů a živností. Tento rozvoj byl ale utlumen hospodářskou krizí. Šumperk je sídlem okresního úřadu, jež od roku 1960 spravuje i území bývalého okresu Zábřeh a do roku 1995 rovněž okresu Jeseník. 7
  • 8. Barokní architektura Baroko vzniklo v Itálii na konci 16. století nejdříve v malířství, později v sochařství a nakonec v architektuře. Baroko se nejlépe charakterizuje porovnáváním s renesancí. Renesance je slohem klidným a mírným, harmonickým, naproti tomu barok vystihují pojmy jako disharmonie, monument, dynamika, teatrálnost s nadsázkou, nadpřirozenost a vášnivost s křesťanskou vírou. Základním rysem sakrální architektury, a architektury vůbec, je její práce s hmotou- stavby hmotu nepřiznávají, ale radikální barok ji až popírá, architekti rozehrávali hru světel a stínů pomocí konvexně-konkávnímu systému v celkové mase architektury, a pomocí sloupů, tordovaných sloupů, pilastrů a říms v jednotlivostech. Celková nadsmyslovost staveb je často v interiérech podporována diagonalitou, složitými klenbami, sochařskou a malířskou výzdobou či hojností zlata. Půdorysy těchto staveb nemají jednoduchý tvar- jsou naopak tvořeny průnikem mnoha geometrických těles jako jsou ovály, kruhy či obdélníky. Celkově mají kostely a chrámy vyvolat dojem křesťanského nebe. U světské architektury je rozdíl mezi renesancí a barokem menší, stačí se jen okrajově zmínit o nových stavebních prvcích používaných u zámků a domů, jako je vznešené patro a vysoký řád. Barokní architektura v Čechách Baroko v českých zemích je oproti Itálii samozřejmě periodizačně o pár desetiletí pozadu. Zatímco v Římě spadá vrcholné baroko do poloviny 17. století, v Čechách jde o přelom 17. a 18. století. Zpočátku se baroko v českých zemích vyvíjelo pod vlivem italských architektů, jako byli Andrea Spezza, Carlo Lurago s jeho stavbou jezuitské koleje Klementina či Francesco Caratti, jehož nejvýznamnější stavbou je Černínský palác. Ovšem hlavně vrcholné baroko s jeho architekty vytvořilo z českých zemí pokladnici barokního umění. První z českých významných stavitelů je Kryštof Dientzenhofer. Zřejmě jako první český architekt použil zásad guarinismu, tedy hojného střídání konvexních a konkávních 8
  • 9. ploch, kterému se naučil na svých cestách do Turína. Druhým jeho příspěvkem české architektuře je použití půdorysu složeného z průniku elips. K jeho nejvýznamnějším dílům patří kostely, například chrám sv. Mikuláše na Malé Straně, klášterní kostel sv. Markéty v Břevnově (který působí důstojně i přes fakt, že neohromuje svou velikostí) či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nové Pace. Dientzenhoferovým současníkem byl Ital Giovanni Battista Alliprandi. Tento stavitel přinesl z Vídně do Prahy motiv konzolového polopatra s atikou. Jistou inspirací při stavbě paláců a zámků (např. Lobkovického paláce) mu byl Johann Bernhard Fisher z Erlachu, a při stavbě kostelů se volně inspiroval dílem Jeana Baptisty Mathey (kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu, piaristický kostel v Litomyšli). Jednou z nejvýraznějších postav v českém baroku vůbec je stavitel Giovanni Santini. Vytvořil české stavební specifikum, pro podporu starých církevních řádů vytvořil spojením prvků baroka a jagellonské gotiky tzv. barokní gotiku. Lze říct, že Santini propojit baroko s tuzemskou středověkou tradicí. Vždyť stačí připomenout, že gotika a baroko ovlivnily české země, a hlavně Prahu, více než renesance, a Santini tuto ,, renesanční propast“ elegantně překročil. Jeho nejznámější dílo je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Právě ten je ukázkovým příkladem barokní gotiky, díky které je kostel zapsán i do seznamu UNESCO. Kostel je koncipován na půdorysu pěticípé hvězdy. Spojuje gotické prvky, jako jsou lomené oblouky oken a barokní, jako například konkávní prohnutí vstupu do kostela. Dalšími Santiniho prácemi jsou například zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a poutní kostel ve Křtinách. (2, str. 67) Předposledním barokním českým architektem je syn Kryštofa Dientzenhofera a to Kilián Ignác Dientzenhofer. Zpočátku tvořil stejně jako jeho otec v guariniovském stylu, ovšem později se nechal inspirovat Francouzem Mansardem ke spíše klidnějšímu, klasicistnímu pojetí baroka. U jeho prvních, radikálně barokních prací velice často neodpovídá vnější fasáda vnitřním dispozicím a prostoru. Mezi tyto kostely patří i kostel v Odoleně Vodě. Zatímco například kostel sv. Mikuláše na Starém Městě už vykazuje rysy klasicismu jako je umírněnější fasáda (oproti kostelu sv. Mikuláše od Dientzenhoferova otce Kryštofa, kdy je kostel radikálně barokní). Posledním architektem vrcholného baroka, který zde bude zmíněn, je František Maxmilián Kaňka. Byl jmenován císařským architektem, ovšem ve svých pracích se stejně jako mladší Dientzenhofer uklidnil a stavěl umírněně. V některých případech se dá mluvit, že 9
  • 10. předznamenával rokoko (štuková dekorace stěn). Mezi jeho projekty patří zámek v Liběchově, který ukazuje, že i barokní stavba může působit intimně a příjemně prostě. Kaňka výrazně spolupracoval i s ostatními umělci, dokonce chtěl s malířem Halbaxem a sochařem Preissem založit pražskou uměleckou akademii. Spolupracoval také se sochaři, jako byli Matyáš Bernard Braun a Václav Vavřinec Reiner. Jen pro zmínku, u Kaňky se vyučil další stavitel, a to Anselmo Lurago. Sakrální baroko v regionu Barokní kostely tvoří největší procento kostelů v šumperském okrese. Najdeme zde samozřejmě kostely zděné a majestátní, jako jsou kostely sv. Bartoloměje v Zábřehu či menší kostel Narození Panny Marie v Novém Malíně, ale také rarity, zastoupené dřevěným kostelíkem v Klepáčově. Většina kostelů v regionu je charakteristická jednou lodí se zvonicí cibulovitého tvaru a alespoň částečně žlutou fasádou (sv. Barbora v Šumperku, sv. Bartoloměj v Zábřeze). Regionální kostely nepatří zrovna mezi stavby radikálního baroka, neohromují exteriérem, ovšem tento fakt většinou napravují bohatou a vkusnou vnitřní výzdobou. Velice častý je i fakt, že barokní stavba byla postavena buď na místě staršího kostela, nebo vznikla přestavbou a doplněním staršího jádra. 10
  • 11. Bývalý hřbitov u kostela sv. Barbory Založením města v 13. století vznikla také nutnost vyhradit místo pohřbívání mrtvých. V 13. století už bylo dohlíženo na ukládání těl do posvěcené půdy a nedodržení bylo trestáno, ale z majetkových důvodů či pověr se mnoho mrtvých stále pohřbívalo v lesích a polích. Těla sebevrahů, nepokřtěných dětí, mrtvol vyplavených vodou se, se svolením světské moci, pohřbívala na rozhraní katastrů obcí, na křižovatkách cest, později i v rozích u zdí hřbitovů. Mezi první hřbitovy patří hřbitov u farního kostela a bývalé Nové brány a hřbitov u klášterního kostela. Mezi obyvatele Šumperka patřili také židé, tudíž se zde nacházel i židovský hřbitov. Kolem roku 1598 se u luteránů zrodil nápad vybudovat nový hřbitov. Samotná stavba se uskutečnila v roce 1606 v době, kdy větší moc získala katolická strana. Nový hřbitov vznikl v polích naproti staré městské bráně, v místě kde se dnes nachází Jiráskovy sady, tedy mezi kostelem sv. Barbory a Kozinovou ulicí. Hřbitov měl podobu obdélníku, byl obehnán omítnutou vysokou zdí. V rozích stály čtyři věžičky válcového tvaru, které sloužily pro úschovu nářadí a jako kostnice. Zděná vstupní brána byla v přímé linii Kozinovy ulice a kaštanovou alejí. Podle údajů v knize „Šumperk- město a jeho obyvatelé“ dům na rohu této linie uchovává část původní hřbitovní zdi. (1, str. 149) Od roku 1624 měli katolíci z Šumperka a Temenice nový hřbitov, ale chyběl jim svatostánek. Roku 1654 vznikla první nadace na postavení kaple, ale peníze nakonec nemohly být použity, proto v roce 1664 T. S. Dresser založil novou nadaci. Samotná stavba však byla realizována až v roce 1753, kdy byla prolomena severovýchodní zeď hřbitova a do ní vestavěn kostel sv. Barbory. Ve stejné době byl zbudován i dům pro hrobníka. V roce 1784 došlo k zrušení hřbitova u farního kostela, díky císařskému patentu byl uzavřen a zrušen i kostel sv. Barbory. O dva roky později bylo povoleno, že se kostel sv. Barbory smí používat jako hřbitovní kaple. Roku 1796 kvůli nedostatku pohřebních míst město kupuje od A. D. Tersche ovocný sad sousedící s hřbitovem. Plocha hřbitova se tím zdvojnásobila. Uprostřed hřbitova stál dřevěný kříž. Pískovcový kříž s klečící Marií Magdalenou a městským znakem stál před bránou. Nyní ho nalezneme před kaplí. Autorem tohoto kříže byl pravděpodobně Mathias Fischer z Boskovic. Vpravo za vstupem na hřbitov se nacházelo za úzkým vstupem oddělení pro sebevrahy a jiné diskriminované osoby. V letech 11
  • 12. 1831 a 1832 se v Šumperku objevila cholera. Mrtví se pohřbívali do společných hrobů. Ve stejné době došlo k nárůstu obyvatel díky rozvoji průmyslu. Tyto dva faktory zapříčinily, že vznikl nedostatek míst pro mrtvé a byl ohrožen turnus, tedy období, za které je možné hrob znovu použít. Průměrná doba rozkladu mrtvoly byla určena na sedm let. V roce 1838 proto město kupuje od P. Dittricha kus pole, které se rozkládalo ve zbývající části dnešních Jiráskových sadů až k Husitské ulici. Rozšíření a vysvěcení proběhlo až v roce 1850. Zbudovaly se nové vstupy, které se ovšem používaly jen výjimečně. Zavedl se také nový pořádek v uspořádání hrobů. Každý hrob měl své číslo, celkem jich bylo 582 a měl také dané rozměry 190 x 125 cm. Sebevrahové byli stále pohřbíváni na místě dnešní křižovatky ulic Kozinova a Terezínská. Z dochovaných údajů víme, že na místě dnešního nefunkčního meteorologického stánku stávala impozantní hrobka Seidlů, podobná té, která se nachází na dnešním hřbitově. Hřbitov byl rekonstruován a stal se pro občany příjemným místem. Představu o výzdobě hřbitova si můžeme udělat díky dochovaným náhrobkům, které se nachází na průčelí kostela sv. Barbory. Mimo jednoho všechny patří šumperským duchovním. První z náhrobků patřil Florianu Schupplerovi, který zemřel na choleru, kterou se nakazil od vojáků, kterým poskytoval duchovní útěchu. Druhý náhrobek patří teologovi Antonu Gerschovi, který pocházel z rodiny šumperských malířů a sochařů. Další náhrobky patřily např. děkanovi Engelbetu Mullerovi a doktoru Antonu Czoppanu. Nejstarší náhrobek patří děkanovi Franzi Ernestu Hengorovi. Náhrobky jsou zajímavé také díky materiálům, které byly použity. Některé jsou z pískovce jiné z litiny vyráběné v sobotínských železárnách. Učitel Theodor Thier je jediným neduchovním, jehož náhrobek se zde zachoval. Světské náhrobky, které nebyly převezeny na současný hřbitov, se většinou nedochovaly. Výjimku tvoří tři náhrobní kameny umístěny na nádvoří Geschaderova domu. Roku 1858 šumperští evangelíci zažádali o zřízení vlastního hřbitova. Bylo jim vymezeno místo začínající vedle hrobů sebevrahů a končící v polovině bývalé kaštanové aleje. V roce 1869 byla snaha zrušit plot mezi těmito hřbitovy, k tomu ovšem nedošlo. Možná kvůli diskriminaci evangelíků, možná kvůli rozšiřující se bytové zástavbě v tomto místě zde bylo od 1. září 1886 zakázáno pohřbívání. Náhrobky byly postupně přeneseny na nový dnešní hřbitov a 18. června 1897 rozhodl obecní výbor o přeměně hřbitova u kostela sv. Barbory na městský park. 12
  • 13. Jiráskovy sady Městský park z konce minulého století byl založen, jak už bylo řečeno, na místě zrušeného hřbitova. V roce 1897 bylo rozhodnuto zřídit v prostorách bývalého hřbitova veřejný park. Přeměnu navrhl zahradní architekt Karl Reinhrad z Německa, který ovšem ponechal cenné dřeviny, které tu rostly. Původně byl park podle místa svého vzniku nazván Hřbitovní park a v roce 1905 byl přejmenován na Schillerův park, a to u příležitosti 100. výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera. V parku byl tehdy slavnostně odhalen Schillerův pomník. Autorem pomníku byl architekt Max Benirschke. Později byl v parku odhalen pomník německým vojákům padlým v první světové válce. V roce 1947 byl tento pomník odstraněn a v průběhu padesátých let byl postupně zrušen i Schillerův pomník. Kopie Schillerovy busty je nyní na fasádě restaurace Schiller. Od roku 1921 v parku stojí dnes již nefunkční meteorologický altán. Jméno Jiráskovy sady dostal park po druhé světové válce, nyní se nejčastěji setkáme s pojmenováním Barborka. Poslední rekonstrukce parku proběhla v roce 1978. Přibližně polovina stromů v parku má sadovnickou hodnotu. Je zde velké zastoupení nejkvalitnějších dřevin ve srovnání s ostatními parky. K nejmohutnějším dřevinám parku patří jírovce. Jeden z nich je svým obvodem kmene 420 cm nejmohutnějším stromem Jiráskových sadů. K vzácným dřevinám patří jinan dvoulaločný, jerlín japonský, cypříšek hrachonosný, líska turecká, 2 keře vilínu, 9 malých exemplářů tisu červeného a dnes již vzácný druh jilm habrolistý. (4) 13
  • 14. Svatá Barbora Svatá Barbora je jednou z nejčastěji zmiňovaných svatých. Patří k takzvaným čtrnácti svatým pomocníkům, kteří jsou vzýváni ve zvláště krušných chvílích. Je považována za křesťanskou pannu a mučednici. Splnila se prý na ní Ježíšova předpověď, že ,, nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina“. Její oblíbenost mezi křesťanstvem můžeme dokladovat nejen faktem, že je podle sv. Barbory pojmenováno mnoho kostelů, ale také se ujala v novější paměti lidí například filmem Dařbuján a Pandrhola jako patronka horníků. Podle legendy žila svatá Barbora v Nikodémii v Malé Asii za vlády císaře Galeria (který nastoupil na trůn po císaři Diokleciánovi) na počátku 4. století. Tedy v době, kdy byli křesťané pronásledováni a vražděni za svoji víru. Byla prý nesmírně krásná a po smrti matky žila pouze s otcem. Otec se jí snažil uchránit před vnějšími vlivy, jako bylo právě v té době zakazované křesťanské učení a snažil se ji vychovat v ryze pohanském duchu. Právě ve své snaze udělat z Barbory pohanku ji otec Dioskuros uzavřel v kamenné věži, obklopené vším přepychem až na ten nejdůležitější- svobodu. Jeden z Barbořiných sloužících byl ovšem tajný křesťan a přivedl ji na víru. Ona se své víry nechtěla vzdát i přes veškeré mučení a nakonec byla sťata mečem svým vlastním otcem. (6) Svatá Barbora je uctívaná jako patronka horníků, sedláků, zedníků, dětí a dělostřelců ale i architektů a matematiků a celkově je svatou u všech povolání, při kterých může člověk, stejně jako Barbora, umřít nečekanou smrtí. Také by měla chránit před smrtí bleskem a v časech bouří a moru. V křesťanské ikonografii bývá vyobrazována s křížem, pavím pérem a mečem (což jsou symboly jejího mučednictví) nebo jak drží kalich a hostii. Také bývá zobrazována u věže se třemi okny (tři okna jako Nejsvětější trojice). Svaté Barboře je zasvěceno několik sakrálních staveb v republice, nejvýznamnější a nejznámější je samozřejmě pětilodní gotický chrám sv. Barbory v Kutné Hoře zapsaný na seznamu UNESCO. Mezi další patří kostely v Komořanech, Pyšli a Adamově, ale také v Šumperku a Zábřeze. 14
  • 15. Kostel sv. Barbory Historie kostela Základní kámen kostela byl položen v roce 1753. Hlavní podnět pro stavbu nového kostela zadali obyvatelé předměstí a městské části Temenice, kteří usilovali o zřízení svatostánku. Tato situace je popsána i v kapitole o bývalém hřbitově, ale ještě jednou bych chtěla shrnout okolí týkající se vzniku kostela sv. Barbory. Stavba byla zamýšlena již o století dříve, než byla uskutečněna. Obyvatelé šumperského předměstí a Temenice začali od roku 1624 užívat hřbitov, který na předměstí zřídili luteráni na počátku, a již brzy poté začali uvažovat o vybudování vlastního kostela. Již po polovině 17. století hned dva měšťané určili své peníze pro tento účel. Prvním z nich byl šumperský radní a rychtář Mathias Barel, avšak snažení se realizovat nezdařilo. Nejdůležitějším přínosem pro stavbu kostela byl, šumperský radní Tobias Sigmund Dresser. Ten založil roku 1664 novou nadaci, díky níž je jej možno považovat za skutečného fundátora kostela. Položení základního kamene bylo možné až v roce 1753. Kostel byl dokončen po dvou letech, v roce 1755. Kostel sv. Barbory byl zrušen v roce 1784 v rámci reforem císaře Josefa II. Na základě žádosti šumperské delegace, která se ve Vídni pokusila zrušení předejít, byl kostel přeměněn v hřbitovní kapli. V 80. letech 19. století byl hřbitov při kapli sv. Barbory zrušen, což se opět dotklo i její funkce. Kostel sv. Barbory je však dodnes užíván katolickou církví. (3) Stropní výzdobu v kostele zhotovil malíř Ignác Oderlický technikou fresco-secco. Jeho dílo rozeberu podrobněji v dalších kapitolách. 1664 1753 1755 1784 1880 Vznik nadace Vysvěcení Zrušení hřbitova Položen základní kámen Proměna funkce (na hřbitovní kapli) 15
  • 16. Architektonický rozbor stavby Kostel sv. Barbory je jednolodní sálovou stavbou bez transeptu (křížení), na východní straně zakončenou presbytářem a jednou apsidou s kruhovým půdorysem. Průčelí kostela je stejně jako celá stavba pojato jednoduše, jelikož nejde o jeden z hlavních šumperských kostelů. Dělí jej jen jedna svislá okenní osa, která obsahuje v přízemí vstupní portál, v prvním průčelním patře okno s půlkuhovým zakončením a nejvýše v ose je malý nika oživující hmotu střešního štítu. Patrově je průčelí rozděleno do tří úrovní- v nejnižším parteru je umístěn portál s podkovovitým zakončením orámovaný šembránou, vedle něhož je rovnoměrně rozmístěno osm náhrobků. Ty sem zde byly patrně umístěny až ve 20. století. V druhé fasádové úrovni se nachází už zmínené okno. Celý tento celek je po stranách rámován dvěma lizénami bílé barvy na každé straně, které jsou nad oknem spojeny příčnou lizénou a dohromady tvoří lizénový rám. Třetí průčelní parter je od předchozích dvou oddělen výraznou patrovou třikrát lomenou římsou. Nad římsou se nachází profilovaný štít střechy obsahující malou niku v okenní ose a dvě malá vodorovně oválná okna po stranách niky. Nad hlavní částí střechy je další malá římsa, která odděluje špičku střechy od zbytku. Samotná střecha je sedlová, v jejíž zadní části se nachází malý sanktusník. Na bocích stavby jsou proražena vždy tři okna taktéž s půlkruhovým zakončením a orámována šambránou, dvě okna náleží lodi stavby, poslední okno, nejvzdálenější od průčelí, je v místě presbytáře (chóru). Stejně jako na průčelí je každé okno orámováno dvojicí lizén, nahoře propojených jednou lizénou. Lze tedy rozepsat umístění- dvojice lizén – okno – dvojice lizén – okno – dvojice lizén – chórové okno - poslední dvojice lizén, přičemž první a poslední dvojice lizén je širší. Barevně je stavba koncipována podobně jako ostatní kostely v regionu z druhé poloviny 18. století. Podklad a hlavní část fasády je v žlutých tónech a vystupující části jsou bílé. Barvy nejsou výmyslem památkové péče a rekonstrukcí ve 20. století, ale přirozený důsledek poslední barokní vlny, která k nám došla právě ve druhé polovině 18.století z Říma. Interiér kostela dává zcela vyniknout faktu, že se jedná o kostel jednolodní. Celá koncepce stavby směřuje k tomu, aby se divák zaměřil hlavně na oltář a malby od Ignáce Oderlického. 16
  • 17. Ignác Oderlický Ignác Oderlický byl moravský malíř a štafíř, který působil pod vlivem rokoka v první polovině 18. stol. Jeho jméno není obecně známé a díla nejsou v početném množství, ale zato mají osobité pojetí. Pracoval spíše na venkově, kdy vytvářel závěsné obrazy a nástěnné malby v kostelech. Jeho sláva je spíše regionální. Pochází z Uničova a o životě se zachovalo jen pár informací z matrik a jiných úředních knih. Narodil se v červenci roku 1710 v rodině měšťanů Františka a Anny Marie Oderlických. Ve svých 23 vstoupil do manželství s Kateřinou Beerovou z Olomouce, kterou zde potkal při studiích. Poté zůstal v Uničově, kde byl ve svých kruzích považován za vítanou osobu, dokazuje to časté kmotrování při křtech uničovských dětí. V Olomouci studoval a působil jako malířský tovaryš. Na svou pozici dobrého umělce se vypracoval sám, aniž by působil v dílně u významného umělce. Počáteční tvorbu řadíme do 30. let 18. století, kdy se projevil zájem o jeho díla i mimo Uničov. V tvorbě se ještě projevovala nezkušenost a těžkopádnost, hlavně v práci s anatomií, kompozicí a barvou. Ve 40. letech se již ustaluje autorův rukopis a zaměřuje svou pozornost na nástropní malby. Nalézal svůj osobitý styl. Prosvětluje barevnost a barevnost děl je jemnější. Jemnost se začíná projevovat i ve výběru znázorňovaných postav, které v sobě mají ladnost s monumentální velikostí, díky tomu nabírají na vznešenosti. Získal zálibu v jemných ženských typech. V Novém Malíně vyzdobil strop místního kostela Narození Panny Marie, výjevy zasadil do krajinného prostředí. Malby byly ale posléze přemalovány a dnes jsou v poměrně špatném stavu. Výzdoba kostela v Novém Malíně dlouho přisuzovali Janovi Kryštofovi Handkemu, který se stal zdrojem inspirací Oderlického, jak umělecký projev, tak pojednání figur. Dále působil jako freskař v Horním Městě v bruntálském okrese. V kostele Svaté Marie Magdaleny vytvořil výzdobu kupoli nově vytvořené kaple Svaté Anny-malbu s ústředním motivem Boha Otce s anděly. Malby vypovídají o jeho tvůrčí činnosti, která zaznamenává příklon k barevnému projasňování. Příznačnější ukázkou jsou nástropní malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku nad Odrou. Jsou zachovány téměř bez zásahů. Více se věnoval freskové výrobě, přesto zůstal i u tvorby závěsných obrazů. Jenže malba návěsných obrazů byla ovlivněna činností freskaře, jelikož uplatňuje některé tendence 17
  • 18. z nástropní malby. Pro farní kostel v Uničově vytvořil pro oltářní nástavec obraz Navštívení. Výjev ukazuje lépe zvládnutou kompozici a jemnější barevností. Můžeme tak vidět velký pokrok v malířském projevu. Počátkem 50. let opět pracuje na venkově. Začal mít charakteristickou barevnost. Barva se stává hlavním prostředkem, který pomáhá vytvářet stavbu obrazu. Svou zálibou se přiblížil k benátské malbě, jež je charakteristická pro skupinu moravských rokokových umělců, někdy je jejich tvorba označována jako „moravské zlidovělé rokoko“. V těchto letech působí v Úsově, v kostele vytvořil dílo Kající se Magdaléna a Svatý Petr. V roce 1752 vytvořil výmalbu kaple Narození Panny Marie v Trhavicích u Norberčan. Ukazuje nám další posun v tvorbě směrem k rokokovému výrazu. V roce 1755 byl pozván do Šumperka, aby vyzdobil klenby 3 kostelů. Dokonce vytvořil deskový obraz Svaté Barbory, který se vyznačuje rozvinutým citem pro práci s barvou a příklonem k rokoku. Zemřel v březnu v roce 1761. V jeho odkazu pokračoval jeden z jeho synů Antonín Oderlický i jeho synovec Jan. Antonín hlavně působil v Olomouci, později v Bruntále. Tvořil zejména výzdobu venkovských kostelů. Když shrneme tvorbu rodiny Oderlických, zjistíme, že je spjata se severomoravskou i slezskou oblastí, kde nalezneme velké množství jejich děl. Malby v kostele sv. Barbory Ignáci Oderlickému bylo v kostele sv. Barbory zadáno umístit vedle sebe biblické scény, události z historie města i témata vztahující se k postavě sv. Barbory. Oderlický zobrazené výjevy spojil jen do dvou celků – do jednoho v lodi kostela a druhého v jeho kněžišti. V kněžišti (presbytáři, chóru) kostela byla vyobrazena sv. Barbora, jíž byl celý kostel zasvěcen. Dále byly v kněžišti znázorněny dva výjevy, které se vztahují k postavě světice. Jde o příběh o rytíři Chlévci a o scénu zachycující zajatce z turecké války. V malbě v kněžišti byly vyobrazeny i dvě historické osobnosti Šumperka. Byli zde znázorněni fundátor kostela sv. Barbory Tobias Sigmund Dresser a šumperský děkan Dittrich, který se angažoval po dobu morové epidemie v roce 1714. Loď kostela byla vyzdobena biblickou tematikou. Hlavní výjev vychází z Nového zákona, přičemž ukazuje vztyčování Kristova kříže. Ze Starého zákona zde našly své místo dva příběhy. Bylo zde zobrazeno obětování Izáka a útok ohnivých 18
  • 19. hadů z Mojžíšovy cesty za Jordán. Oderlický zde dostal za úkol propojit rozdílnou tematiku ze Starého a Nového zákona a využil k tomu celý strop. V kněžišti byly vedle sebe umístěny rozdílné scény, které jsou zastoupeny skupinami postav. Jsou zasazeny do vlastního prostředí. Jednotlivá prostředí však na sebe plynule navazují a vytváří tak jednotnou krajinu. Dalším spojujícím prvkem se zde stala postava sv. Barbory, která se nad zobrazenými příběhy a krajinami vznáší na oblaku, přičemž se k ní upínají zraky vyobrazených postav. V kněžišti kostela najdeme tyto výjevy: -Sv. Barbora, veduta Prahy a Šumperka -Zajatci z turecké války -Sv. Barbora a andělé -Příběh o rytíři v Chlévci -Mor v Šumperku -Vztyčování kříže a ukřižování lotra po Kristově levici -T. S. Dresser a sv. Barbora V lodi kostela se nacházejí tyto výjevy: -Los vojáků -Ukřižování lotra po Kristově pravici -Bolest Panny Marie -Andělé -Útok ohnivých hadů -Obětování Izáka Tato díla dokladují charakteristické rysy Oderlického vrcholné tvorby. Objevuje zde jemnost a lehkost rokokních barev. U lidských postav se projevuje mírná nejistota v proporcích. Ve všech freskách využívá iluzionismu pro zvětšení prostoru. Oderlický k určení postav zneužívá jejich atributů. 19
  • 20. Oderlický a jeho další tvorba v Šumperku Kostel sv. Jana Křtitele Ignác Oderlický vytvořil v kostele sv. Jana Křtitele celkem tři fresky- fresku zobrazující kázání sv. Jana Křtitele, druhá zobrazuje jeho apoteózu a třetí freskou je vyobrazen malovaný dekorativní oblouk u kterého jsou čtyři apoštolové, který spojuje první dvě fresky. Ovšem tyto fresky byly v minulosti přemalovány a k jejich restaurace začala až v roce 2007. Nejdříve se myslelo, že jde jen o jednu fresku, a nyní jsou zrestaurovány už tři. Výjevy v tomto kostele patří do Oderlického vrcholné tvorby, kdy už plně ovládal barvy a lidské proporce. Také už pracoval se svým obvyklým světlým, lehce rokokním koloritem a naprosto zanedbával kresebnost maleb, což na jednu stranu nechalo lehce zaniknout vyjeveným motivům, ale zato vynikla lehkost mraků ve výjevech. První freskou je Kázání sv. Jana Křtitele. Tato freska byla znázorněna v první půli kněžiště. Výjev zabírá celou plochu prostoru, i když přímo neladí s tvarem klenby a lunetami. Celý výjev je souvisle zeleně orámován. Jde o mnohofigurální kompozici s Janem Křtitelem blízko středu v kopcovité krajině. Hlavní postava zde nese jako svůj atribut hůl, kolem níž je omotána bílá páska s nápisem ,,ECCE AGNUS DEI“- slova, která sv. Jan Křtitel řekl Ježíši, když ho křtil. Druhou freskou je Apoteóza sv. Jana Křtitele vymalovaná v závěru kněžiště. Apoteóza (oslava) je zobrazena v nebi. Zobrazuje sv. Jana Křtitele mezi anděly, z nichž jeden mu přináší na podnose jeho vlastní hlavu (další atribut sv. Jana Křtitele- jeho vlastní useknutá hlava). Poslední velkou skupinou je dekorativní výzdoba a zobrazení čtyř apoštolů- Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Patří do kompozice s triumfálním a dekorativním obloukem. Každému apoštolu patří jedna strana oblouku. Oba oblouky od sebe dělí první dvě zmíněné fresky s Janem Křtitelem. Oderlický vytvořil v kostele sv. Jana Křtitele příjemný celek, i když je z Oderlického šumperské tvorby nejmenší a nejméně rozlehlý. Fresky spojuje lehkost a jemnost jejich barev a přirozené osvětlení. 20
  • 21. Kostel Zvěstování Panny Marie Kostel Zvěstování Panny Marie patřil k bývalému dominikánskému kostelu, který vznikl v 13. století. Původně šlo o gotickou stavbu, ale po požáru v roce 1669, byl kostel přestavěn v barokním slohu. O několik let později, přibližně roku 1730, byla ke kostelu přistavěna boční kaple Sv. Jana Nepomuckého, ve které se nacházejí fresky od Ignáce Oderlického. Podrobněji bude tvorba I. Oderlického v této kapli rozebrána v další kapitole. Kaple sv. Jana Nepomuckého Oderlický měl malbou vyzdobit klenbu v celé délce včetně zaklenutí kněžiště. K výzdobě zvolil tehdy velmi známou techniku fresco-secco. Výmalbu pojal osobitým způsobem, kdy klenbu nepojal jako jeden celek, ale rozdělil ji na tři výjevy, které zřetelně rozdělil. Klenbu zdobí výjevy světce Nepomuckého. Umělec se obrátil k legendě o sv. Janu Nepomuckém, protože se katolické církev k tomu často obracela. Podle legendy byl Jan mučen a vězněn Václavem VI. Přesto se Oderlický odvrátil od tragických aspektů. Jako ústřední výjev na klenbě lodi znázornil Jana jako kazatele. Druhý výjev ho znázorňuje na nebesích mezi anděly. Kněžiště na svém stropě nenesa vyobrazení sv. Jana, přesto je zde odvolání, jelikož zde je znázorněna jeho apoteóza. Ta můžete být chápana jako nejvýznamnější okamžik v životě světce. 21
  • 22. Závěr Závěrem mohu říct, že pod neudržovanou fasádou a novou střechou kostela je intimní prostor dříve používaný k běžným církevním účelům, který je nyní veřejnosti zpřístupněn párkrát do roka. Což je vzhledem k historii a výzdobě kostela nesmyslné. V práci jsem chtěla poukázat na důležité i méně významné faktory výstavby kostela, které jsem se rozhodla zakomponovat do vyprávění o regionu, snažila jsem se vysvětlit ikonografii stavby a důležitou součást celkové koncepce interiéru, tedy malby Ignáce Oderlického. Sledovala jsem i další vývoj kostela a postupné ztrácení zájmu veřejnosti o stavbu, který oproti ostatním šumperským památkám nenarůstá. 22
  • 23. Seznam zdrojů a použité literatury 1) KOLEKTIV: Šumperk- město a jeho obyvatelé, Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1996, 266s. ISBN 80-85083-14-0 2) MRÁZ, Bohumír: Dějiny výtvarné kultury 2. Vyd. 1. Praha: Idea Servis, 2001, 197s. ISBN 80-85970-37-6 3) SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska II.- J/N, Vyd. 1. Praha: Academia, 1999, 780s. ISBN 80-200-0695-8 4) ŠAJNOHOVÁ, Miluše Anežka: Šumperkem: pod křídly, Vyd. 1. Šumperk: Šumperk s. n., 2006, 78s. ISBN 80-239-6307-4 5) Šumperk- Živá brána Jeseníků (Dějiny města Šumperka) [online]. 2000-2013 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z: http://www.sumperk.cz/cs/turista/o-sumperku/dejiny-mesta- sumperka.html 6) Wikipedie: Otevřená encyklopedie (Barbora z Nikodémie) [online]. 2001-2013 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_z_Nikom%C3%A9die Odůvodnění výberu zdrojů: 1) Rozsáhlá kniha, která se zabývá podrobnou historií města v kontextu s obyvateli. Vydání Okresním vlastivědným muzeem podporuje myšlenku, že kniha nebude jen bezmyšlenkovitou slátaninou. Knihovnu v Šumperku mám blízko domova, takže vypůjčení bylo bezproblémové. Historii dává do kontextu s obyvatelstvem, což se mi v odstavci o hřbitově hodilo. Je psána regionálními historiky, kteří ve městě žijí. 2) Bohumír Mráz je expertem na dějiny umění. Kniha je učebnicí, jsou zde tedy informace věcné a ověřené. Bez zbytečných detailních informací. S knihou se mi dobře pracuje už několik let. Kapitola o baroku uvede jak do historických podrobností, tak rozebírá díla 3) Samek je taktéž expert ve svém oboru- relevantnost knihy. Kniha je katalogem většiny děl na Moravě a Slezsku, což znamená, že jsem mohla porovnávat s ostatními stavbami. Patří mezi bezmála povinnou knihu na Semináři dějin umění FF MU. Samek využívá pro popis staveb i ostatní zdroje, které znám. Publikace obsahuje mnoho vyobrazení, které čtenáři 23
  • 24. pomohou. 4) Jde hlavně o knihu s fotografiemi. Vznikla pod záštitou města, které svoji historii a současnost zná. Není příliš rozvetvená, je srozumitelná i pro laika. Pomáhal ji publikovat a fotit můj bývalý středoškolský učitel, takže když jsem měla otázky, věděla jsem, na koho se obrátit. Je to vcelku kvalitní kniha pro začátek psaní o Šumperku. 5) Jde o web města, měl by tedy obsahovat kvalitní informace. Obsahoval dělení i podle letopočtů pro snadnou orientaci. Je stručný, jasný, výstižný. Informace se doplňují v krátkých intervalech, takže jsem věděla, že budou aktuální. Poskytl mi ideální základ pro stručnou charakteristiku města. 6) Wikipedie by měla být ověřována. Informace byly dostačující. Obsahuje reference, podle kterých se dají informace ověřit. Je to snadno přístupný web, který slouží hlavně pro doplnění již věděných informací. Vše je podáváno s přehledem. 24