1. Kompozice podle Vassily Kandisnkého
Argumentace
Studuji vizuální tvorbu na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity a hlavním pramenem mé tvorby je malba, a právě
malba Vasily Kandinského je mi velmi blízká, je pro mě zdroj inspirace vědomostí, který se nikdy nevyčerpá. Ze stejného
důvodu jsem zvolil také název práce. Vasily Kandinský napsal knihu Bod, linie a plocha, kde dokonale popisuje svoje
zdroje inspirace a zkušenosti. Z této knihy čerpám stejně tak, jak z jeho obrazů, je tam vše co potřebuje opravdový
malíř, důležité je jen položit správnou otázku. Kompozici musí řešit každý výtvarník, kameraman, divadelník ať chce
nebo nechce, nemůže se ji prostě nijak vyhnout, a tak si myslím že je velmi důležitá a měl by ji každý znát.
Anotace
Text pojednává o vnitřním významu kompozice, o jeho vibracích v něm obsažených a o jednotlivých vztazích mezi
jednotlivými prvky. Nejprve je zde popisována kompozice ve své podstatě a vnitřním významu a poté probírány
jednotlivé prvky v ní obsažené, barva, tvar a způsob malby. Dočteme se zde, jak působí určité barvy na člověka, jak
působí kombinace barev a proč se to tak děje. Jaké je spojení výtvarného umění a hudby. Stejně tak zde bude
nahlíženo i na tvar umístěný v kompozici, jeho vnitřní význam a způsob jeho tvorby. Na závěr textu zde budou popsány
zákony tvorby kompozic, detailně srovnávány a rozebírány některé Kandinského obrazy. Proč jeho obrazy působí
harmonicky a při tom tak živě a dynamicky.
Klíčová slova
Kompozice, prvky, vibrace, barva, tvar, vnitřní význam, Vassily Kandinskyj
„Kompozice je zaklínadlo“ (Kandinskyj, 1928), toto motto spojuje všechny opravdové výtvarníky, vědomě nebo
nevědomě, ale jen některým z nich se to povedlo dostat do takové hloubky jako právě Vasili Kandinskému. Barva
samotná má velikou sílu, když se ale použije na určitém místě a určitým způsobem, sílu dostane nekonečně větší.
Pokud se k ní přidá barva jiná, může získat sílu hurikánu. Stejně tak tomu je i s tvarem, se způsobem malby. To vše má
v kompozici svoje přesné místo, není možné, aby těch míst bylo více. Každé místo v kompozici má svoji vlastní ulohu,
kterou musí odehrát a právě jak dobře tuto ulohu zahraje, závisí na kompozičních zákonech. Každý výtvarník se musí
snažit o to, aby tuto hru každý prvek v kompozici odehrát jak nejlépe umí.
O síle barev jsem začal mluvit v předešlém odstavci, barva má neskutečnou moc. „Jednotlivé barvy jsou jako
tony kláves piána“ (Kandinskyj, 1912) „Barevná kompozice je hudba“ (Kandinskyj, 1912). Zákony platí i v hudbě, každý
zvuk má svoji vlastní vibraci, stejně tak i barva. Samotná barva má svoji vibraci, když je ale v kontaktu s jinou, vibraci
získává zcela odlišnou, vždy se spojuje v jeden zcela specifický ton, vibraci. Každá hudební skladba se jde reprodukovat
v barvách, a naopak, každá barevná kompozice lze zahrát na hudební nástroj, protože obě se skládají z vibrací. Stejně
je tomu se slovy, s básněmi. Dokonce lze řící, že každá barva má i svou morální hodnotu, například fialová barva vzniká
přidáním studené modré do původní teplé červené a získává si vibraci studenou, křečovitou i smutnou, bývá také
přiřazování ke starým lidem. Číňané ji považují za barvu smuteční. Podobá se zvuku anglického rohu. Jiná barva,
oranžová, vzniká přidáním velice teplé a dynamické žluté to poněkud poklidnější a důstojnější červené. Spojením
červené a žluté, dvěmi různými vibracemi vzniká vibrace zcela odlišná, oranžová. Oranžová je jako člověk, který si je
vědom svých sil (Kandinskyj, 1912). Připomíná zvuk kostelních zvonů, nebo violy hrající largo.
Nyní bych rád přiblížil vibrace tvarů v kompozici. Tvar, ať je jakýkoli, nutně musí vydávat svou vlastní osobitou
vibraci, není možné aby tomu tak nebylo, děje se to vždy a všude. Je to fyzikální zákon. Počet barev a tvarů je prakticky
nekonečný, stejně tak i jejich kombinace jsou nekonečné, není možné toto téma vyčerpat. „Pod každou vnější slupkou
se nachází jeho vnitřní význam a každý tvar má proto svůj vnitřní obsah. Forma je tedy vnějším vyjádřením vnitřního
obsahu“ (Kandinskyj, 1913). Každý tvar v kompozici má na základě své vnitřní vibrace také svoji barvu, aby byla tato
vnitřní povaha tvaru zobrazena přesně, přímo si o konkrétní barvu říká. Existuje vždy jen jedna. Například linie má svou
vlastní vibraci, nelze ji zaměnit se čtvercem, avšak náklon linie částečně tuto vibraci změní. Horizontála má charakter
pasivní, jako mrtvý člověk. A Vnitřní vibrace má studené barvy, modré. Čím více se však vztyčí, tím více získá na
dynamičnosti, pohybu – teplé, červené. Nejdynamičtější je v diagonále, která má barvu oranžové až žluté. Má charakter
nejdynamičtější, až křečovitý. Pořád se jedná ale o linii.
V Kandinského kompozicích lze vidět že každé tvary mají svoje vlastní barvy, a naopak, že barvy se jakoby
samy členily a nabývaly svých osobitých tvarů. Když se podíváme na každý tvar nebo nanesenou barvu samostatně,
jako bychom ji vyřízli z celku, tak působí velice neohrabaně, křečovitě a disharmonicky. Jakmile se ale soustředíme na
celou kompozici, na všechny prvky v ní, působí velice klidně, harmonicky a přitom velice živě a komunikativně. Jako
velice příjemná hudba. Zde se uplatňuje zákon akce a reakce, nebo tzv. Zákon kontrastu (P.Cezanne ). Jakákoli
nanesená barva nebo tvar v kompozici vytvoří pohyb nebo reakci na kterou se musí náležitě odpovědět. Vytvoří se

2. disharmonie, která se musí opravit. Jedná se o takovou odpověď výtvarníka, která svou rolí obraz harmonizuje, vyváží a
zároveň podpoří. Tato akce a reakce se vždy odehrává v cyklech, a to vždy ve třech. Kompozice by měla být složena
z lichého počtu prvků a podle zákonu kontrastu. Musí v kompozici hrát vždy tři prvky a musí proti sobě bojovat, být
v kontrastu. Pokud jsou v kompozici prvky jen dva vzniká tlak, disharmonie. Pokud jsou tam tři vzniká už harmonie a
pokud jsou tyto tři prvky vůči sobě v kontrastu, kompozice získá život ale neztratí harmonii. Co se děje, když je jich
v takovémto vztahu rozmístěných stovky vidíme v Kandinského obrazech. Tímto způsobem kompozice okamžitě získá
život, začne dýchat.
Na konci knihy Bod, linie a plocha má Kandinskyj černobílé ukázky několika málo kompozic a tvarů. Například
kompozice číslo čtyři, ve které vidíme bod a sérii linií. Na vrcholu kompozice se nachází několik linií, které jakoby stékají
dolů ve velmi radostném a harmonickém duchu, ale dole na konci kompozice se zarazí o velmi tvrdý a statický bod. Je
to jako příjemná harmonické muzika, kterou zastaví výstřel z brokovnice. Jakmile člověk stojí vedle této kompozice, oči
mu okamžitě začnou stékat po liniích a zastaví se o výrazný bod, představuje si, jak by vypadala taková hudba, slyší ji.
Je to velmi živá kompozice, která člověka nenechá v klidu, probudí ho. Tady se právě uplatňuje zmíněný zákon
kontrastu. Samotná série linií je působivá, stejně jako bod sám o sobě je velmi působivý, ale spojení těchto dnou
elementů vyvolá obrovskou reakci. Podobné kompoziční dokonalosti vidíme ve všech Kandinského obrazech, je zde
vždy jiný a zcela osobitý „ úder“.

3. Odborné zdroje:
Kniha: KUPKA, František. Tvoření v umění výtvarném. 2., upravené vyd., v nakl. Praha: Brody, 1999, 267 p. ISBN 80-
861-1216-0.
- Kniha je recenzovaná mnoha významnými autory, redigovaná
- Knihu již dlouho znám z mnoha článků a výstav
- Autor sám se problematikou hluboce zabýval a byl jeden z nejznámějších výtvarníků
- Šířka dané problematiky je hluboce dostačující danému tématu
- Autor se nesnaží nijak ovlivnit čtenáře, pouze publikovat své myšlenky
Kniha: KANDINSKY, Wassily. Bod, linie, plocha: příspěvek k analýze malířských prostředků. 1. vyd. Praha: Triáda,
2000, 191 s. ISBN 80-861-3816-X.
- Kniha je recenzovaná mnoha významnými autory, redigovaná
- Knihu již dlouho znám z mnoha článků a výstav
- Autor sám se problematikou hluboce zabýval a byl jeden z nejznámějších výtvarníků
- Šířka dané problematiky je hluboce dostačující danému tématu
- Autor se nesnaží nijak ovlivnit čtenáře, pouze publikovat své myšlenky
Článek: MARKOVÁ, Tamara a Vlastimil MAREK. Geniální malíř vizí František KUPKA. Geniální malíř vizí František
KUPKA [online]. č. 1 [cit. 2013-01-30]. Dostupné z: http://www.baraka.cz/Baraka/b_1/b_1_genialni_malio_vizi.html
- Autoři textu jsou v dané problematice odborníci, jsou spoluautoři knihy Tvoření v umění výtvarném
- Článek není komerčně zaměřen
- Text obsahuje nové myšlenky na základě Kupkových kompozic
- Článek je členěný odstavci, přehledný a zajímavý
-
Web: HANÁČKOVÁ, Kateřina. Ruská avantgarda změnila umění. Nejen Kandinskij teď visí v Římě za správný konec.
In: Art.ihned.cz [online]. 2012, 8.8.2012 [cit. 2013-01-30]. Dostupné z: http://art.ihned.cz/c1-56943970-rusky-rim
- Je zde uveden autor článku a sám se danou problematikou zabývá
- Text byl aktualizován v srpnu roku 2012
- Jsou zde všechny odkazy funkční
- Webové stránky jsou přehledné a i s fotografiemi
- Informace v textu jsou aktuální, přesné, objektivní a přiměřené danému tématu