SEO Restart 2024: Martin Michálek - Nová metrika rychlosti INP a praktické ti...
Citace
2. závěrečná vs. odborná práce
Kromě zjevných nároků na vypracování obou typů prací
se liší v původnosti informací v nich obsažených.
Původní dokument – obsahuje převážně informace nové,
které ještě nebyly zmíněny v jiné publikaci
Kompilační dokument – opakuje informace převzaté z jiných
dokumentů a přizpůsobuje je novému cíli
Sumarizační dokument - shrnuje poznatky z větší části převzaté
z jiných dokumentů, přidanou hodnotou je sumarizace
Závěrečné práce bývají převážně kompilační s prvky
sumarizačních i původních dokumentů, odborné a vědecké práce
obsahují informace původní. Speciálním případem jsou učebnice
(především kompilační dokument).
3. citačnínorma vs. citačnístyl
Citujeme dle normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.
Tato norma je poměrně stručná a poskytuje jistou míru volnosti
při citování. Stěžejní je citační styl, který je striktnější.
Většinou je dán ze strany vydavatele, organizace
nebo univerzity.
2 doporučené metodické příručky týkající se citování dle normy
ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2:
Bratková, Eva (rozsáhlejší, aktuálnější)
Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů
podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2(verze 2.0)
Boldiš, Petr (přehlednější, pěkně zpracované základy)
Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2
Citační tahák http://www.scribd.com/doc/35647036/Citacni-tahak
4. citačníetika– jakmoc a proč citovat
1. KOLIK CITOVANÉ LITERATURY POUŽÍT?
Závisí na obsáhlosti tématu, zvyklostech školy.
Čím více citací, tím bohatší teoretická část a tím nižší původnost
díla – je třeba hledat rozumný kompromis.
2. CO SMÍME CITOVAT?
Rozsah citace musí být ZDŮVODNITELNÝ. V určitých případech lze
citovat i celý dokument (výzkum, malý slovesný útvar – báseň).
Rozsáhlejší dokumenty se zpravidla necitují přímo v textu, ale uvádí
se do příloh. Užití v dílech vzdělávacího nebo vědeckého charakteru.
3. PROČ CITOVAT?
• Smyslem citování je poskytnout dostatek údajů k tomu, aby byl
kdokoliv schopen nalézt dokument, z něhož autor čerpal.
• Ověření uvedených tezí, Získání širšího kontextu ohledně dané
tématiky, Autorský zákon (č.121/2000 Sb.) a citační etika
4. PROHŘEŠKY PROTI CITAČNÍ ETICE
Citování díla, které autor nepoužil, necitování díla, které autor
použil, citování vlastních děl, která nemají souvislost s novým
dílem (tzv. autocitace), nepřesné citování, znemožňující
identifikaci díla.
6. obecné zásady citace
Citace musí být především jednotná a přehledná.
Citace by měla být úplná.
Citujeme výhradně z primárních pramenů (tj. dokumentů, které
jsme měli v ruce).
Zachováváme pravopisné normy pro daný jazyk.
Pokud některý údaj chybí, vynecháme ho a pokračujeme údajem
následujícím.
Údaje v citaci členíme do tematických celků – tzv. „polí“
(pořadí polí určuje norma, za každým oddělovačem pole začínáme
velkým písmenem).
Zachováváme jazyk knihy (fyzický popis píšeme vždy v češtině).
Je nutné dodržet jednotnou interpunkci (ne vše ošetřuje norma).
2 metody citování:
1. Přímá citace – doslovné převzetí textu (zpravidla se udává do
uvozovek, někdy kurzívou)
2. Parafráze - volně přeformulované myšlenky autora zdrojové publikace
(většinou oddělena odstavcem z obou stran)
7. odkazy nacitace v textu – metoda poznámek
Na jednotlivé dokumenty odkazujeme číslem poznámky a citace
uvádíme v poznámce pod čarou.
Číslování je možné průběžně v celém dokumentu, nebo na každé
stránce nové.
8. metoda číselných citací
Jednotlivé dokumenty jsou očíslovány tak, jak jdou v citačním
soupisu.
Pokud je některý citován vícekrát, objevuje se pod stejným
číslem.
Jak říká Miroslav Bureš (7), adaptivní systém získává relevantní informace o uživateli a reaguje
na jeho chování, čili je schopen např. filtrovat informace nebo funkce systému, přizpůsobuje
testy, reaguje na pokládané testové otázky, reaguje na opakované chyby uživatele a nabízí mu
lepší rozhraní apod.
6. BRDIČKA, Bořivoj. Role internetu ve vzdělávání. 1. vydání. AISIS o.s.: Kladno, 2003. 122 s. ISBN 80-239-0106-0
7. BUREŠ, Miroslav. Adaptivní systémy v internetem podporované výuce. Fenomén e-learningu v současném
vzdělávání. [online]. c2003 [cit. 2008-06-15]. Dokument formátu PDF. Dostupné z: <http://www.e-
univerzita.cz/old/2003/sbornik/sbornik_e-learning_2003_sekce.pdf>.
8. Didaktické strategie e-learningu. [online]. c2006 [cit. 2008-06-14]. Dostupné z:
<http://www.lf1.cuni.cz/article.asp?nArticleID=3756&nDepartmentID=665&nLanguageID=1>.
9. metoda uvádění prvku citace a data
V textu se vyznačuje identifikační část, pod kterou je možné
dokument najít v závěrečném soupisu literatury společně s rokem
vydání dokumentu. Uvádí se většinou jméno autora a také strana,
ze které bylo citováno.
V případě, že autor napsal v daném roce více prací, za rokem
vydání se pro odlišení dávají písmenka abecedy (musíme použít i
v soupisu).
„I přes snahu rozvoj e-learningu koordinovat, je u nás stále poněkud intuitivní a živelný.“
(KOPECKÝ, 2006, s. 87-88)
„Distanční text bývá rozdělen na hlavní a popisný sloupec, kde hlavní sloupec obsahuje samotný
vzdělávací obsah a popisný orientační a řídící prvky, které umožňují snadnou a rychlou orientaci
v textu i celém kurzu.“ (PRŮCHA, 2000a, s. 44-47)
Jak uvádí SHAFFHAUSER (2008a): „Existují také aktivity, které můžeme zařadit do mezinárodní
soutěže. Mezi nejznámější např. patří soutěž vyhlašovaná firmou Siemens, Join Multimedia…“
10. umístění a řazení citací
Citace můžeme umístit:
1. pod čarou na stránce, na níž je odkaz
2. na konci dokumentu (označujeme jako „literatura“, „Soupis
bibliografických citací“ nebo „Použité zdroje“)
3. kombinace obou způsobů – v takovém případě se může v poznámce pod
čarou objevit pouze část citace, přičemž plná citace se nachází
v soupisu literatury (poznámka pod čarou odkazuje na soupis,
kde je plně identifikován zdrojový dokument)
Řazení citací
1. abecedně (nejprve čísla, pak písmena)
• v případě více děl jednoho autora řadíme díla podle roku vydání
(od nejmladšího)
2. podle tematických celků nebo druhů dokumentu, a pak abecedně
11. struktura citace
V citaci se setkáme s povinnými a nepovinnými údaji. Povinný údaj musí být
VŽDY uveden, pokud je zjistitelný. Pokud není v dokumentu uveden, v citaci
se zastupuje předepsanými formulacemi, nebo se odhaduje.
Primární odpovědnost. Název díla: Podnázev díla. Alternativní odpovědnost;
Sekundární odpovědnost. Označení vydání. Místo vydání: Jméno nakladatele,
Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo.
Citace celku vs. citace části.
Výše uvedený model se týká citování dokumentu jako celku. Častěji však
citujete části dokumentů (např. odstavec v knize). V takovém případě se
místo údaje o rozsahu díla udává lokace v rámci zdrojového dokumentu
(= strany, ze kterých jste citovali)
V jednotlivých polích můžete použít také dodatky a opravy. Ty se s výjimkou
poznámek zapisují do hranatých závorek (např. v případě opravy chyby,
doplnění slova, transliterace). Kvantifikátory (doplňky k údajům za účelem
jejich zpřesnění) se uvádějí v kulatých závorkách, např. specifikace státu
u místa vydání. Oxford (Anglie) / Oxford (Ohio).
12. pravidlo č. 1
Primárním zdrojem informací o dokumentu je pro vás TITULNÍ LIST,
následně tiráž a až nakonec obálka. Ta bývá často graficky
upravena a mnohdy na ní chybí důležité údaje (viz př. Na obálce
chybí podnázev knihy).
13. primární autorská odpovědnost
Příjmení autora uvádíme velkými písmeny.
Tituly se neuvádí. BAŤA, Tomáš.
V případě, že je autorů více, oddělujeme je středníkem nebo spojníkem.
Více autorů uvádíme do počtu tří nebo uvedeme hlavního autora a „et al.“
(et alii = a jiní)
VYMAZAL, Michal – JINDŘICH, Jiří – BRDIČKA, Josef.
VYMAZAL, Michal, et al.
Pokud je autorem dokumentu korporace, uvádíme její jméno v primární
odpovědnosti, pokud není shodné s vydavatelem.
Pokud dokument vydala menší organizační jednotka, je třeba rozepsat údaj
hierarchicky.
Masarykova univerzita v Brně. Ekonomicko-správní fakulta. Katedra
veřejné ekonomie.
Pokud dokument neobsahuje jméno autora nebo korporace, autorskou
odpovědnost vynecháváme (např. u zákonů).
Zákon č. 256/1992 Sb. ze dne 30. dubna 1992 o ochraně osobních údajů v
informačních systémech.
14. údaje o názvu, sekundárníodpovědnost
Kniha může mít název a podnázev. Řídíme se pořadím na titulním listě,
oddělíme „:“. Internet: První kroky českého uživatele.
Pokud je dokument součástí většího celku (část studie, příloha), snažíme
se zjistit hierarchii celku a v jakém vztahu jsou tyto dokumenty.
Většinou bývá nadřazený celek graficky umístěn nejvýše.
BSA response to Piracy Green Paper. Appendix II. 1997 Global Software
Piracy Report.
V případě vícejazyčných názvů zapisujeme názvy v pořadí, v jakém jsou na
titulním listě a mezi nimi uvedeme rovnítko.
Stará Šumava = Der Alte Böhmerwald
Může nastat situace, kdy v dokumentu není uveden autor, ale editor apod.
V takovém případě jej vepíšeme na místo sekundární odpovědnosti. Patří
zde také ilustrátoři nebo překladatelé. Jednotlivé sekundární
odpovědnosti oddělujeme středníkem.
Materiály z konferencie Slovenské knižnice. Usporiadala a do tlače
pripravila Daniela Gondová.
Přeložila Milena Blažková; Ilustroval Vladimír Jiránek.
15. údaje o vydání
Vydání je nesmírně důležité pro přesnou identifikaci dokumentu.
Pokud je místo vydání např. v USA, uveďte také stát. Může dojít k záměně
např. s Velkou Británií. Cambridge (Massachussets)
V případě více míst vydání, zapisujeme ve stejném pořadí, jako je
uvedeno v dokumentu nebo pouze to, které je uvedeno první.
Pokud není místo vydání uvedeno, můžete místo vydání odhadnout.
Pravděpodobné místo vydání dejte pak do hranatých závorek,
popř. s otazníkem. [Praha], [Praha?]
Pokud není místo vydání uvedeno, nelze zjistit ani odhadnout, uvedeme
zkratku [s.l.] (sine loco=bez místa).
V tomto poli nezapomeňte, že je nutné zachovat jazyk dokumentu
(1.vydání / 1st edition / 1. Auflage / London / Paris)
V záznamech seriálových publikací (časopisy, noviny, edice atd.) se uvádějí
podrobnější údaje o označování svazků (ročníků) a sešitů. Zahrnují
chronologické označení (rok, období roku, měsíc) a číslování(číslo svazku,
číslo sešitu).
Winter 2007, vol. 9, issue 2 / Květen 2010, roč. 3, č. 4
2000- , roč. 1- / 1995-2004, vol. 1-10
16. nakladatelskéúdaje
Zapisujeme v co nejkratší srozumitelné podobě, vynecháváme zkratky
obchodních organizací (s.r.o., Inc.), jediným doplňkem, který vždy
zůstává je „Press“.
John Willey & Sons Willey
Wordsworth Edition Limited Wordsworth
Cambridge University Press Cambridge University Press
Pokud chybí jméno nakladatele a není možné jej odhadnout, uvedeme
zkratku [s.n.] (sine nomine= beze jména)
Praha: [s.n.] / [Praha: s.n., 1991]. 163 s.
(V případě, že odhadujeme více údajů, sloučíme je do 1 závorky.)
Pokud publikaci vydává více nakladatelů, uvádíme nejvýše tři a
oddělujeme středníkem. Amsterodam: Elsevier; Oxford: Pergamon Press
Pokud je autorem a vydavatelem korporace s obecným jménem nebo jménem,
které může vést k záměně s jinou korporací, je nutné rozepsat údaje o
korporaci nebo podat vysvětlení do závorky.
Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Katedra filozofie.
Katedra filozofie (Filozofická fakulta univerzity Karlovy, Praha).
17. datum vydání
Reprint = přetisk publikace v nezměněné podobě / Reset = dotisk
publikace v jiné sazbě
V knize: V citaci:
3rd edition 1990, reprint 1995 1990
3rd edition 1990, reset 1993 1993
Datum tisku (je-li uvedeno) se zapisuje pouze pokud se odlišuje od data
vydání. 1985 (1990 tisk)
U elektronických dokumentů se datum zapisuje dle normy ISO 8601 –
tj. rok-měsíc-den
Seriálové publikace samozřejmě nevychází jednorázově, ale pravidelně.
Pokud seriál stále vychází, zapisujeme 1990- . (pomlčka a mezera zde
značí probíhající vydávání seriálu). U seriálů, které už přestaly
vycházet, píšeme místo mezery samozřejmě rok posledního vydání.
Pokud chybí datum vydání:
Zapíšeme datum copyrightu c 1990
Zapíšeme datum tisku 1990 tisk
Odhadneme (rok nebo desetiletí) [1985] / [1985?] vyšlo v roce 1985
[198-] / [198-?] vyšlo v 80. letech
18. další údaje
1. ÚDAJE O FYZICKÉM POPISU
Počet dílů publikace, počet stran, ilustrace apod.
NEZACHOVÁVÁME jazyk dokumentu, uvádíme v jazyce citace (čeština).
Více svazků: počet svazků (stránky v 1. svazku, v 2. svazku …)
3 sv. (256, 320, 162 s.)
Přiložený materiál (suplement) 230 s., CD-ROM.
2. EDICE
Název edice; číslování v rámci edice Malá řada; sv. 12.
Název edice. Název subedice; číslování v rámci edice
Filozofické eseje. Malá řada; sv. 12.
3. POZNÁMKY
Do poznámky lze napsat libovolný text, o němž se domníváme,
že je důležitý.
4. STANDARDNÍ ČÍSLO
Čísla ISBN (monografie) a ISSN (seriály) uvádíme vždy na konci
dokumentu, pokud jsou uvedeny (starší publikace standardní čísla
nemají).
19. povinné údaje v citacíelektronických dokumentů
Druh média [online], [CD-ROM], [počítačový program]
Přístup ke zdroji
Odkaz by měl vždy směřovat na plný text dokumentu. Výjimkou jsou dynamické
weby, kde se dokumentům generuje dočasná adresa (např. některé databáze) –
zde se doporučuje odkazovat na konkrétní databázi, kde je uložený plný
text, popř. např. konkrétní číslo časopisu (pokud má permanentní URL
adresu)
URL <http://www.willey.com>
Dostupné z: http://www.willey.com
Verze / Poslední revize
Ver 1.0
last revision 20th of January 1998
poslední úpravy 20.9.1999
Datum citace
[cit. 1999-12-10]
uvádí se za datem aktualizace ve tvaru rok-měsíc-den
20. lokace citace v dokumentu
Mnohem běžnější je citovat pouze části dokumentů (kapitolu, článek,
odstavec). V případě, že citujete např. odstavec nebo část knihy, uveďte za
rokem vydání díla údaj o tom, ze kterých stran jste citovali.
WEBER, Larry. Marketing to the social web : how digital customer
communities build your business. 2nd ed. Hoboken (New Jersey) : Wiley,
2009. s. 220-224. ISBN 978-0-470-41097-4.
Pokud citujete kapitolu v knize, kterou napsal celou jeden či více autorů,
uvádíte údaje o kapitole za rokem vydání (týká se také webů s jedním
autorem). Pokud citujete samostatný příspěvek do monografie (kapitolu v
knize, kde každou část napsal jiný autor, sborník apod.), uvádíte údaje
o příspěvku na začátek zápisu ve tvaru Primární odpovědnost za příspěvek.
Název a podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost za zdrojový
dokument. Název zdrojového dokumentu. (týká se také webů, na kterých
publikuje více autorů). Pokud není primární odpovědnost za zdrojový
dokument uvedena, toto pole vynechejte. Stejným způsobem se citují
také články v časopisech. Jediným rozdílem je, že se vynechává výraz „In“.
Za názvem časopisu pak následují údaje o lokalizaci článku
(rok publikování, ročník, číslo a rozsah stran).
22. cvičení – fyzické dokumenty
Vyzkoušejte si ocitovat tyto dokumenty (zapsána
systémová čísla, vyhledejte v katalogu Knihovny UTB,
skeny knih v PDF):
52688 (česká monografie) PDF
48203 (zahraniční monografie) PDF
12488 (nevydaná vysokoškolská práce) PDF
34496 (vydaná vysokoškolská práce) PDF
51404 (firemní literatura) PDF
9155 (kapitola v knize, jeden/více autorů publikace) PDF
487 (kapitola v knize, každá kapitola má jiného autora) PDF
50615 (sborník z konference) PDF
27735 (článek v tištěném periodiku) PDF
23. cvičení – fyzické dokumenty - řešení
CLOSE, Frank. Částicová fyzika : Průvodce pro každého. Přeložil Martin
Petrásek. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008. 161 s. Průvodce pro každého,
sv. 10. ISBN 978-80-7363-160-4.
KAMPEN, N.G. van. Stochastic Processes in Physics and Chemistry. 3rd
edition. Amsterdam; London: Elsevier, c2007. 463 s. North-Holland
personal library. ISBN 978-0-444-52965-7.
BILIK, Petr. Použití umělých neuronových sítí při zpracování plastů.
Zlín, 2004. 51 s. Bakalářská práce. Fakulta technologická,
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce David Sámek.
GAZDOŠ, František. Adaptive control of nonlinear multivariable
systems: plant-parametrization approach = Adaptivní řízení
nelineárních mnohorozměrových systémů metodou parametrizace
soustavy. Zlín: Tomas Bata University in Zlín, 2005. 132 s. Edice
English doctoral theses. Dizertační práce. Technologická fakulta,
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Supervizor Petr Dostál. ISBN 80-
7318-279-3.
Svit v číslech a dokumentech: 1894-1953. Zlín: Svit, [1956]. 16 s.
Vydalo propagační oddělení národního podniku Svit.
24. cvičení – fyzické dokumenty - řešení
ŠILHÁNOVÁ, Ludmila. Mikrobiologie pro potravináře. 1. vyd. Praha :
SNTL, 1983. Orgány pohybu bakterií, s. 39-43.
HEJTMÁNEK, Miloš – ŠTULÍK, Karel. Úvod do elektroanalytických metod.
In Analytická příručka. 4. upravené vydání. Praha:
SNTL; Bratislava: Alfa. 1988. Díl I. Kapitola 12, s. 377-421.
STŘÍTECKÁ, H. – HLÚBIK, P. – PSUTKA, H. Dietary vitamins intake of
czech forces soldiers. In Vitamins 2008 - Nutrition and Diagnostics:
The abstract book. 1. vyd. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,
2008. s. 77. ISBN 978-80-7318-708-8.
ŠALANDA, Marek. Bezdrátová síť WiFi čtvrté generace pro náročné
průmyslové podmínky. Automa : časopis pro automatizační techniku,
říjen 2009, roč. 15, č. 10, s. 30-31. ISSN 1210-9592.
25. cvičení – elektronické dokumenty
Vyzkoušejte si ocitovat tyto dokumenty:
Databáze ekonomických subjektů ČR
Článek z elektronického periodika (Pozor! Pro
prohlížení mimo IP adresy univerzity si nastavte
Vzdálený přístup)
Webová stránka
Email?
Otázkou je, zda je vůbec dobré citovat email, když se
jedná o soukromou komunikaci, která není ověřitelná.
Doporučuju tedy citovat email spíše v textu, a pokud to
lze, přiložit originál jako přílohu. (Uveďte vždy autora
emailu a datum, kdy byl email doručen.)
Jak píše PhDr. Karel Novák ve svém emailu z 20.2.2010:
„Domnívám se, že budoucnost sociální sítí leží v…“