Závěrečný úkol do předmětu Kurzu práce s informacemi.

1. M a sa ry ko v a u niv e r zi ta
E ko no mi c ko -s prá v ní fa ku lta
Kurz práce s informacemi
Zelený cestovní ruch
Autor: Michaela Vasiľková
UČO: 411478

2. Argumentace
Níže uvedený text se zabýv{ začleněním zeleného cestovního ruchu v rámci
typologie turistiky jako takové. Téma bylo vybr{no kvůli rostoucímu z{jmu o druh
turistiky, kter{ je šetrn{ k přírodnímu prostředí a z{roveň podporuje místní rozvoj.
V prvé řadě jsem uvedla definice cestovního ruchu obecně, dále, do které základní
úrovně se zelený cestovní ruch řadí a poté jeho definici a rozdělení. N{zev tématu
tedy vychází z řešené problematiky.
Anotace
Odborný text uv{dí stručný popis aktu{lně se nejvíce rozvíjející turistiky - zeleného
cestovního ruchu. V první č{sti se pr{ce zabýv{ obecným popisem cestovního ruchu
a také ofici{lní definicí Světové organizace cestovního ruchu. D{le je uvedeno
konkrétní zařazení zeleného cestovního ruchu a také vysvětlení tohoto pojmu.
V konečné č{sti textu je zpracov{no rozdělení venkovské turistiky, kter{ je nedílnou
souč{stí a dle některých autorů synonymem zeleného cestovního ruchu.
Klíčová slova
Cestovní ruch, venkovská turistika, zelený cestovní ruch, agroturistika.

3. 1 Zelený cestovní ruch
1.1 Cestovní ruch
Cestovní ruch byl odjakživa považov{n za jiný výraz pro cestov{ní. Současné
vymezení umožňuje blíže charakterizovat jednotlivé č{sti jeho projevu, formy
a druhů účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Je nutno jej ch{pat ve dvou
rovinách – v oblasti spotřeby, kdy je br{n jako způsob uspokojov{ní potřeb,
a v oblasti podnikatelských příležitostí, kdy se st{v{ důležitou souč{stí hospod{řství.
Svým vlivem tedy zasahuje do velkého množství odvětví, přičemž někter{ jsou na
něm z{visl{. V současné době patří v mnoha zemích k nejdůležitějším zdrojům
příjmů do st{tních rozpočtů z důvodu jeho dynamického vývoje. St{v{ se tedy
klíčovým prvkem socio-ekonomického vývoje zemí. (Ryglová, 2009)
Světov{ organizace cestovního ruchu (UNWTO) uvedla v roce 1995 na
mezin{rodním shrom{ždění sjednocující definici: cestovní ruch je „činnost osoby
cestující na přechodnou dobu do místa ležícího mimo její běžné prostředí (místo
bydliště), a to na dobu kratší než je stanoven{, přičemž hlavní účel cesty je jiný než
výkon výdělečné činnosti v navštíveném místě“. (Understanding Tourism, 2008)
1.2 Typologie cestovního ruchu
Obecné definice cestovního ruchu často nevystačí a nevystihnou jeho podstatu
dokonale. Vzhledem k jeho různorodosti, kter{ z{visí na prostředí a ekonomické či
technologické vyspělosti destinací, jej lze dle různých kritérií rozdělit.
Rekreační cestovní ruch se vyznačuje aktivním či pasivním odpočinkem v dané
destinaci, která nabízí pobyt v příznivém životním prostředí (např. u moře). Tento
druh cestovního ruchu je aktu{lně velmi vyhled{v{n, zejména pro zhoršující se
životní podmínky ve městech a vzrůstající n{roky na pr{ci. Slouží tedy pro obnovení
psychických a fyzických sil člověka a napom{h{ k dosažení duševní pohody.
(Hesková, 2006)
1.3 Zelený cestovní ruch
Pourov{ (2000) označuje zelený cestovní ruch za specifickou formu cestovního ruchu
a jak napovídá název - výrazně přispív{ k udržitelnému rozvoji. Jeho souč{stí je totiž
ohleduplnost ke krajině a touha cestovatelů splynout s přírodou a ochraňovat ji.
V konkrétní podobě vystupuje zelený cestovní ruch jako ekoturistika a již zmíněný
venkovský cestovní ruch.
Tento druh cestovního ruchu zdůrazňuje především místní hledisko
uskutečňov{ní cestovního ruchu, tj. nejen ve volné krajině, ale také i v mírně
osídlených oblastech. Stejně jakou Pourov{ (2000) poukazuje na touhu splynutí
člověka s přírodou, ale z{roveň také s lidským prostředím. Ch{pe jej především jako
aktivní cestovní ruch.

4. 1.3.1 Venkovská turistika
Pourov{ (2000) ve své publikaci Možnosti rozvoje a perspektiva v České republice
dělí zelený cestovní ruch na:
ekoturistiku,
venkovský cestovní ruch,
vesnickou turistiku,
agroturistiku,
ekoagroturistiku,
chataření a chalupaření.
Ekoturistikou rozumíme pozn{v{ní přírody – zejména n{vštěvy přírodních
rezervací, n{rodních parků a chr{něných krajinných oblastí. Tato aktivita ovšem
nesmí narušovat přirozenost a klid přírody, což z{roveň vyplýv{ z charakteru
chr{něných oblastí. Jejím dalším přínosem je tedy zároveň i určitý výchovný přínos.
Forma cestovního ruchu spjatá s krajinou, přírodou a vesnickým osídlením se
nazývá vesnická turistika. Využív{ atraktivity přírody, lidské činnosti, pam{tek a
vesnické atmosféry. Turisté cestují na venkov za účelem odpočinout si od městského
ruchu a stresu. Ubytovávají se v rekreačních zařízeních, provozovanými místními
provozovateli, čímž napom{hají místnímu rozvoji. Nabízí se také možnost ubytov{ní
přímo u místních obyvatel, ale není zde z{ruka komfortu, kvality služeb a
odbornosti. (Pourová, 2002)
Agroturistika využív{ bezprostředně kontaktu s přírodou a krajinou venkova,
skýt{ přímý vztah se zemědělskými pracemi či usedlostmi se zemědělskou funkcí
(různé farmy, z{vody, <). Je představov{na i z{žitky, které tato zařízení nabízí –
např. jízdou na koni, prací v maštali atp. Významným rysem provozu agroturistiky
je její postavení v rámci jejích činností. Nebýv{ hlavní n{plní činnosti zemědělců
(čímž býv{ zemědělsk{ produkce), kteří využijí svých nadbytečných kapacit pro
účely stravov{ní, ubytov{ní a jiné. Představuje tedy pro ně vedlejší příjem a vyplnění
hluchých období mimo hlavní sezonu pěstění. (Pourov{, 2002)
Pobyty na ekologicky hospodařících farm{ch produkujících bioprodukty
zahrnuje ekoagroturistika. Provoz těchto farem je usměrňov{n přísnými pravidly,
jako např. umístění zařízení v zdravotně nez{vadném prostředí. K tomu patří také
pravidelné kontroly z Ministerstva životního prostředí. N{vštěvníci takovýchto
farem se mohou účastnit prací na farmě či pečovat o zvířata. Pokud ekofarma
poskytuje i stravovací služby, jsou ingredience nebo samotné pokrmy produktem
vlastní výroby.
Chataření a chalupaření je specifickou odnoží turistiky, typickou pro české a
slovenské země. Za trv{ní První republiky byly časté n{vštěvy venkovského
příbuzenstva a letních bytů. Po druhé světové v{lce se díky kolektivizaci změnil
vztah město – vesnice a lidé začali jezdit na venkov si odpočinout. (Pourov{, 2002)
(Sharon, 2009)

5. 2 Zdroje s komentáři
HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch : pro vyšší a odborné školy a vysoké školy. Praha:
Fortuna, 2006. 224 s. ISBN 80-7168-948-3.
- Marie Heskov{ je uzn{vanou autorkou učebnic a monografií zabývající se
cestovním ruchem. Tato publikace n{m byla doporučov{na vyučujícími, jako
relevantní zdroj.
POUROVÁ, Marie. Agroturistika. Vyd. 1. V Praze: Česk{ zemědělsk{ univerzita,
Provozně ekonomick{ fakulta ve vydavatelství Credit, c2002. 123 s. ISBN 80-213-
0965-2.
- Monografie velmi odborně naps{na, použito mnoho zdrojů.
RYGLOV[, Kateřina; BURIAN, Michal; VAJČNEROV[, Ida. Cestovní ruch :
Podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 216
s. ISBN 978-80-247-4039-3.
- Další monografie. Autoři jsou přední odborníci na cestovní ruch. Kniha
obsahuje mnoho zdrojů a odkazů na ně. Také je velmi aktu{lní.
SHARON, Phillip. A typology for defining agritourism. Tourism Management
[online]. 2009, 754–758 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z:
http://www.macaulay.ac.uk/LADSS/papers/AgritourismTypologyPaper.pdf.
- Elektronický čl{nek ve sborníku Toursm Management z anglické univerzity
Macaulay. Zdroj obsahuje klíčov{ slova, abstrakt i autory. Pr{ce je to vědeck{
a z hlediska relevantnosti informací spolehlivá.
Understanding Tourism: Basic Glossary. World Tourism Organization Network
[online]. 2008 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z:
http://media.unwto.org/en/content/understanding-tourism-basic-glossary.
- Internetové str{nky Světové turistické organizace – mentora světového
cestovního ruchu. Definice a informace o tomto fenoménu zveřejněné na
těchto str{nk{ch poch{zejí přímo od zdroje.

6. 3 Mentální mapa