1. Gymnázium Třebíč
Seminární práce ze zeměpisu
Bouřky a pozorování v roce 2012
Tomáš Böhm, 4. C
Vedoucí práce:
Mgr. Zdeněk Raus Třebíč 2013

2. Poděkování
Rád bych poděkoval panu učiteli Mgr. Zdeňku Rausovi za pomoc při tvorbě práce. Za
jazykové a věcné připomínky.

3. Prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Zdeňka Rause a použité
zdroje informací jsem řádně uvedl v seznamu literatury a v seznamu Internetových zdrojů.
Třebíč 12. ledna 2013, Tomáš Böhm

4. Abstrakt: Bouřky a pozorování v roce 2012. Seminární práce se zabývá rozborem bouřek.
Popisuje jejich vznik, druhy bouří a jejich dělení, kterým se zabývá poměrně detailně.
V práci jsou dále popisovány druhy bouřkové oblačnosti, akustické a elektrické jevy,
nebezpečné doprovodné jevy bouřky a závěrem některá pravidla, jak se chovat při výskytu
bouřky. Druhá, méně obsáhlejší část seminární práce, popisuje výstupy z autorova vlastního
měření a pozorování bouří a dalších meteorologických veličin. V příloze práce jsou uvedeny
fotografie, jež ilustrují jednotlivé části práce.
(Klíčová slova: bouřka, oblačnost, jevy, blesk, hrom, vznik, pozorování, nebezpečných,
buňky, pravidla, prvky)
Abstract: Thunderstorms and observations in 2012. Seminary// Leaving-examination deals
with the analysis of a Thunderstorm. Describes their origin, types of storms and their
division, which is dealt with fairly in detail. The paper also described the storm cloud types,
acoustic and electric phenomena accompanying phenomena dangerous storm and finally
some rules on how to behave in the event of an electrical storm. The second, less extensive
part essay describes the outputs from the author's own measurements and observations of
storms and other meteorological variables. In appendix contains photographs that illustrate
some of the work.
(Keywords: storm clouds, phenomena, lightning, thunder, establishment, observation,
dangerous, cells, rules, elements)

5. Obsah
Úvod ...................................................................................................................... 6
1. Bouřka ............................................................................................................... 7
1.1 Definice bouřky .......................................................................................... 7
1.2 Podmínky vzniku bouřky ............................................................................ 7
2. Dělení bouřek ..................................................................................................... 8
2.1 Podle podstaty vzniku ................................................................................. 8
2.2 Podle počtu buněk (struktury) ..................................................................... 9
3. Vývojová stadia bouřky .................................................................................... 13
4. Bouřková oblačnost ........................................................................................... 15
4.1 Prvky bouřkové oblačnosti ......................................................................... 15
4.2 Tvary bouřkové oblačnosti ......................................................................... 16
4.3 Zvláštnosti bouřkové oblačnosti ................................................................. 16
4.4 Speciální tvary bouřkové oblačnosti ........................................................... 17
5. Elektrické a akustické projevy bouřky ............................................................... 18
5.1 Blesk ............................................................................................................ 18
5.2 Hrom ............................................................................................................ 19
6. Nebezpečné doprovodné jevy ............................................................................. 20
6.1 Druhy nebezpečných doprovodných jevů .................................................... 20
6.2 Pravidla bezpečnosti při výskytu bouřky ...................................................... 22
7. Vlastní pozorování bouřek roku 2012 .................................................................. 24
8. Závěr ..................................................................................................................... 27
9. Seznam literatury a internetových zdrojů ............................................................. 28
Obrázkové přílohy

6. -6-
Úvod
Vybral jsem si téma této práce proto, abych co nejvíce zaujal čtenáře seminární práce a
dotkl se tématu, kterému rozumím a které se týká všech lidí nejen v České republice. V práci
se snažím zaměřit na rozbor bouří: od jejich životního cyklu přes typy bouří až po nebezpečné
či neobvyklé jevy s nimi související. Část práce si taktéž vyhrazují vlastní pozorování a
záznamy bouřek v oblasti mého bydliště. Bouřky observuji několik let, fascinovaly mě již
od dětství a s postupem času, jak jsem dospíval, mě napadlo, že bych je mohl podrobněji
poznat a stát se „odborným“ amatérem v tomto oboru.
Bouřky pozoruji a poté zaznamenávám na své webové stránky a informace o nich beru
také od svých kamarádů či kolegů pozorovatelů. Znalosti a vědomosti čerpám z internetu a
různých knižních populárně-naučných či odborných publikací. Bouřky také zaznamenávám
na fotoaparát, i když poslední dobou již méně často a spíše odebírám fotografie z okolních
zdrojů. Doufám, že si z mé práce vezmete co nejvíce užitečných poznatků o bouřkách obecně
a přehled o jejich výskytu v našem městě a blízkém okolí. Bouřky jsou jistojistě atmosférický
jev, který ovlivňuje životy každého z nás a fascinuje i mnohé laiky. Problematikou bouřek se
více či méně zabývá mnoho nadšenců i odborníků atmosférou se zabývajících. Amatérští
pozorovatelé bouřek se sdružují na různých diskusních fórech, která se nacházejí například
na internetových stránkách www.bourky.com, a snaží se podat co nejucelenější obraz, analýzu
daného atmosférického jevu. Diskutují mezi sebou o probíhající bouřkové situaci a hodnotí
její dopady.
Výsledky mé práce pozorování bouřek a jevů s nimi souvisejících jsou na úrovni
amatérské, proto je mé hodnocení subjektivní, na základě znalostí a orientace v dané
problematice. Pochopitelně, že výsledky mých poměrně stručných záznamů výskytu bouřek či
záznamů mých kolegů amatérů nelze brát jako profesionální výstup odborníků. Zájem
o pozorování bouřek mezi amatéry meteorology a dalšími fanoušky dále roste hlavně díky
technologickému vývoji a finanční dostupnosti pozorovacích meteorologických přístrojů;
mimoto informační vstřícnosti Českého hydrometeorologického ústavu vůči veřejnosti.
Někteří amatérští pozorovatelé bouřek spolupracují též s odborníky, což je ku prospěchu obou
stran. I v této zájmové oblasti platí, že čím delší a intenzivnější práce v oboru, tím kvalitnější
a hodnotnější výsledky přináší.

7. -7-
1. Bouřka
1.1 Definice bouřky
Bouřka je soubor elektrických, optických a akustických jevů vznikajících mezi oblaky druhu
Cumulonimbus (dále Cb, což je i odbornou značkou) navzájem nebo mezi těmito oblaky a
zemí. Bývá doprovázena dalšími meteorologickými jevy, např. nárazy větru, silnými
výstupnými a sestupnými proudy, vydatnými přeháňkami (deště, krup, sněhu), smrštěmi atp.
Jádra silných bouří mohou rotovat (supercely).
O blýskavici mluvíme, když není slyšet hřmění a vidíme pouze blesky nebo jejich světelné
odrazy od oblaků. Z meteorologického hlediska představuje bouřka nejvýraznější projev
konvekce v atmosféře.
1.2 Podmínkyvzniku bouřky
 instabilní zvrstvení vzduchové hmoty do vysokých hladin
 vysoká relativní vlhkost při zemi i ve výšce
 přítomnost vnější síly, která iniciuje vertikální pohyb
Instabilní zvrstvení vzduchu je opakem stabilního zvrstvení. Stabilní zvrstvení vzduchu se
vyskytuje při inverzi, kdy je v nižších hladinách troposféry studený a ve vyšších hladinách
teplý vzduch. Při tomto zvrstvení vzniká mlha, popř. smog, jimž se ovšem tato práce nebude
věnovat. Když je vzduch nějakým způsobem (např. horskou překážkou při větru) přinucen
vystoupit nahoru, ocitá se v teplejším okolí, je chladnější a těžší než jeho okolí, a proto má
snahu vrátit se dolů. Při instabilním zvrstvení je tomu naopak, vzduch dole je výrazně teplejší
než vzduch nahoře, takže když se vzduch dá do vertikálního pohybu směrem vzhůru, je
teplejší než jeho okolí, tudíž i lehčí a jeho pohyb vzhůru je urychlován. Vzduch vystupující
vzhůru se dostává do nižšího tlaku, tudíž se rozpíná a tím adiabaticky ochlazuje.
Instabilním zvrstvením se myslí situace, kdy pokles teploty vystupující vzduchové hmoty je
menší než pokles teploty okolí.
Důležitými aspekty jsou též dostačující relativní vlhkost vzduchu a vnější dynamická
podpora, např. přítomnost fronty, střihu větru, helicity apod., uvádějící vpřed vývoj oblaků.

8. -8-
2. Dělení bouřek
2.1 Podle podstatyvzniku
Frontální bouřky
 Bouřky studené fronty
 Bouřky teplé fronty
Fronta prvního druhu se vyznačuje rychlým postupem. Nejsilnější výstupný pohyb je na čele
studené fronty, kde často vznikají Cb a bouřky. V dalších částech frontální plochy pokračuje
slabý výstupný pohyb teplého vzduchu, a vzniká tak vrstevnatá oblačnost. Pás bouřkové
oblačnosti na čele studené fronty zasahuje v letním období do výšky 10 až 17 km. Hradba
oblačnosti Cb bývá poměrně úzká – řádově jen desítky kilometrů.
Fronta druhého druhu se vyznačuje pomalejším postupem. Teplý vzduch se ve vyšších
hladinách pohybuje rychleji než klín studeného vzduchu, a proto se zde vyskytují sestupné
proudy teplého vzduchu. Bouřky jsou zde vzácnější.
Bouřky uvnitř vzduchové hmoty
Insolační/konvekční (bouřky z tepla) – vznikají ohřátím vlhkého vzduchu v denních
hodinách. Vyznačují se pouze krátkou životností a minimální pohyblivostí (proto u tohoto
typu bouřky nemůžeme pozorovat např. húlavu, která je spjata pouze s postupujícím Cb).
Advekční – vznikají příchodem studeného vlhkého vzduchu nad teplý zemský nebo vodní
povrch krátce po přechodu studené fronty. Podmínkou je také vysoká instabilita alespoň
do střední části troposféry (4–6 km). Zde je již patrný pomalý pohyb bouřky, a to ve směru
postupu přicházejícího studeného vzduchu.
Bouřky orografické
Vznikají prouděním instabilního vlhkého vzduchu směrem k pohoří a tvoří se v oblasti
návětrných stran hor. Za příhodných podmínek vzniká na návětrné straně souvislého horského
masivu val Cb, spojený v poledních a odpoledních hodinách s přeháňkami či bouřkami.

9. -9-
Bouřky na tzv. squall line
Vznikají podél výrazné čáry instability podporované dobrou dynamikou atmosféry, ovšem
nikoli s frontálními prvky. Jedná se většinou o útvar dlouhý od pár desítek až po stovky
kilometrů. Doprovází je obvykle húlava.
Bouřky v konvergentním proudění
Mohou vzniknout v oblasti nízkého tlaku vzduchu, kde vane vítr přes izobary do středu
oblasti. Nahromadění vzduchu v nižších vrstvách systému má pak za následek výstupný
pohyb „přebytečného“ vzduchu.
2.2 Podle počtubuněk (struktury)
Unicela (jednobuněčné bouře)
Konvekční bouře tvořená jen jednou bouřkovou buňkou (Cb). Velikost krup nepřesahuje
2 cm, rychlost větru je do 30 m/s a srážkové úhrny do 50 mm/h. Za multicelou je to
nejběžnější druh konvekční bouře. Výskyt tornáda můžeme téměř vyloučit; když už se
tornádo objeví, je jen velmi slabé. Unicela většinou napáchá jen malé anebo vůbec žádné
škody. Ojediněle se vyskytují microbursty, které jsou většinou slabé a mají krátké trvání.
Shelf cloud se vyskytuje sporadicky, ale není zcela vyloučen. Rotující wall cloud je vyloučen
naprosto, protože unicela na rozdíl od supercely nerotuje kolem své vertikálni osy.
Pro vznik unicely, stejně jako u ostatních druhů konvekčních bouří je zapotřebí labilita
vzduchové hmoty a vysoká relativní vlhkost vzduchu.
Multicela (mnohobuněčné bouře)
Bouře, která se skládá ze dvou a více buněk, z nichž většina nebo všechny se dají rozeznat
v daném čase jako zřetelné „věže“ v různém stadiu vývoje. Drtivá většina bouří jsou právě
multicely. Obecně se za multicelu určuje jakákoliv bouře, která má více než jednu buňku a
nesplňuje kritéria pro supercelu.
Uspořádání jednotlivých elementů (radarové odrazivosti) v multicelární bouři má obvykle
vzhled buď neuspořádaného shluku, nebo linie, což odpovídá dělení multicelárních bouří na:

10. -10-
A/ Shlukové multicely (multicell cluster storm) – cluster v angličtině znamená seskupení,
shluk. Multicell cluster je vůbec nejběžnější typ bouřky. Často vypadá jako velká bouře, která
obsahuje velké množství různých výstupných a sestupných buněk v různém stadiu vývoje a
rozpadu.
B/ Liniové multicely (multicell line storm) – na rozdíl od předešlého se tento typ tvoří
při podmínkách, ve kterých je podstatná instabilita kombinovaná s dobrým větrným profilem,
tedy tzv. střihem větru. Bouře jako taková je velmi dobře organizovaná a její vývoj probíhá
asi tak, že aktivita se koncentruje na několik desítek kilometrů dlouhé pásmo.
Pro liniové multicely se používá anglický výraz „squall line“ (SQL), což znamená ucelenou
nebo mírně přerušovanou linii bouřek. Její délka se pohybuje od několika desítek do několika
stovek kilometrů.
Další typy multicel: Mezosynoptické konvekční systémy
A/ MCS (z anglického mesoscale convective system) – je systém bouřkových oblaků, který
alespoň v jednom směru vytváří souvislou srážkovou oblast o rozměru 100 km a větším. Bývá
jedním z největších producentů blesků, ovšem také plošných srážek. Českou republikou
projde několikrát za rok, většinou v nočních hodinách, kdy nedochází k rozdílným ohřevům
povrchu, a MCS si tak drží svou celistvost.
B/ MCC (z anglického mesoscale convective complex) – je komplex bouřkových oblaků,
který splňuje následující kritéria: Oblast nejvyšších partií oblaků v rámci kovadliny má
−32 °C nebo méně – to při rozloze systému alespoň 100 000 km2, nebo oblast nejvyšších
partií oblaků v rámci kovadliny má −52 °C a méně – to při rozloze systému alespoň
50 000 km2; mezi kritéria patří i splnění výše uvedených podmínek po dobu nejméně 6 hodin
a excentricita útvaru alespoň 0,7 v čase maximálního plošného rozsahu. V zemích českých se
vyskytuje s periodou menší, než jak dlouhý je lidský život. Naposledy se zde asi vyskytl
v r. 1872, při katastrofálních povodních v povodí Berounky; tehdy též vzniklo spektakulární
Odlezelské jezero.

11. -11-
Supercelární bouře
Supercela je bouře, která obsahuje dlouhotrvající a rotující výstupný proud a s ním spojenou
mezocyklonu – tedy mezoměřítkovou tlakovou níži, která se vytváří díky rotaci. Přestože je
poměrně vzácná, je odpovědná za pozoruhodně velké procento intenzivních bouřkových
projevů, zejména tornád, obřích krup a zničujících větrů. Supercela většinou postupuje
napravo od převažujícího proudění. Supercely se tvoří v labilním prostředí s výrazným
střihem větru. Na radaru ji charakterizuje tzv. mezocyklona, dále BWER (bounded weak echo
region), odraz ve tvaru háku apod. Vizuálně je to často mohutný výstupný proud
s přestřelujícím vrcholem a příznačným tvarem pro rotaci. Přítomna je obvykle výrazná
základna beze srážek, často s wall cloudem. Supercelu tvoří jediný mohutný výstupný proud,
kromě něj má však dva sestupné proudy. Prvním je dominantní FFD (forward flank
downdraft), nacházející se v přední části supercely, který přináší zničující deště a větry, a
druhým je RFD (rear flank downdraft), nacházející se v týlové části supercely, který je suchý
a méně výrazný. Supercela má také své variace, a to zejména v srážkové eficienci.
Rozlišujeme: a) CS (Classic/klasickou); b) LP (Low precipitation) a c) HP (High
precipitation) supercelu.
A/ CS supercela – klasická, „učebnicová“ verze supercely, při které jsou poměrně výrazné
srážky pozorovány v předním sestupném proudu a v pozdějších stadiích i v týlovém
sestupném proudu. Ve stadiu zralosti má však bouře rozsáhlou bezesrážkovou základnu,
případně s wall cloudem. V rámci radaru má často znak BWER a tvar háku. Sestupný proud
se sice vyvíjí, ale není příliš agresivní. Je vůbec nejvýraznějším producentem tornád.
B/ LP supercela – supercela, která je charakterizována relativním nedostatkem srážek, a to
zejména při vizuální identifikaci. Podobná je klasické supercele, až na to, že jí chybí výrazné
srážkové jádro. LP supercely mají velmi často pozoruhodný vzhled. Bouře formuje výstupný
proud tak, že věž Cb má zvonový tvar, často zatočená jako „šroub“, což je významný prvek
při identifikaci její rotace. Přestože bouře je srážkově neefektivní, často vyprodukuje velmi
velké kroupy a ojediněle vytvoří i tornádo. Radarová identifikace je velmi náročná –
vzhledem k relativnímu nedostatku srážek její odrazivost nemusí být příliš nápadná. LP
supercely se často vážou na tzv. drylines, resp. sušší prostředí s významným komponentem
proudění v hladině kovadliny.
C/ HP supercela – je nejobávanějším typem supercel, z nichž vypadávají prudké srážky
na rozsáhlé ploše, a to i na návětrné straně mezocyklony. Tento typ supercely je příznačný

12. -12-
pro výrazný týlový sestupný proud a velkou efektivitu produkce srážek. Ty často okludují
kolem mezocyklony a zakrývají výhled na ni nebo tornádo. Na rozdíl od většiny supercel se
region výstupného proudu nachází obvykle na východní straně bouře a často má lineární
charakter. Některé HP supercely jsou spojovány s mimořádnými downbursty (na rozdíl
od microburstů mají větší plošný dopad), rozsáhlým ničivým krupobitím a povodněmi.
Vizuálně se často vyznačují výrazným shelf cloudem v oblasti týlového sestupného proudu,
ostrou základnou a velmi tmavým, hrozivým vzhledem. Na radaru mají často velmi vysokou
odrazivost a v nižších hladinách vykazují odrazivost ve tvaru ledviny. Někdy se odraz
v regionu týlového sestupného proudu také vyvine do tvaru oblouku – bow echo.
HP supercely se tvoří častěji ve vlhkých, velmi labilních prostředích se slabším prouděním
ve vyšších partiích bouřky. Životnost supercely může být v extrémních případech i přes deset
hodin, obvykle však bývá kratší. Výskyt supercely ve střední Evropě je méně častý než
v USA, ale v žádném případě není nepravděpodobný. Například Třebíč je – na české
poměry – jejím častým hostitelem.
Odkaz na obrázky k ilustraci této kapitoly v obrázkové příloze na konci práce.

13. -13-
3. Vývojová stadia bouřky
Stadium vývoje
• Výstup vzduchu, adiabatické ochlazování, kondenzace vodní páry, vznik kupovité
oblačnosti typu Cumulus humilis.
• Umožňuje-li zvrstvení atmosféry další vertikální vývoj, kupa se začíná rozrůstat a
často se více oblaků spojuje v jeden (Cumulus mediocris v Cumulus congestus).
• Rychlost výstupných proudů uvnitř oblaku Cumulus mediocris dosahuje hodnot až
15 m/s, v centrální části až 20 m/s.
• V oblasti největších výstupných proudů je teplota o několik °C vyšší než v okolí.
• V týlové části jsou výstupné pohyby oslabovány produkty kondenzace, a to postupně
do takové míry, že ustanou úplně. Tím se vytváří oblast relativně velmi studeného
vzduchu, který podmiňuje instabilizaci níže ležících vrstev.
Stadium zralosti
• Vypadávající srážky strhávají studený vzduch z vyšších hladin a tím zesilují sestupné
proudy v týlové části. Začátek vypadávání srážek je téměř totožný s nárazem
studeného vzduchu, který se rozlévá pod oblakem a podporuje výstup teplého vzduchu
v přední části oblačnosti.
• Teplotní rozdíl mezi studeným a teplým vzduchem pod oblakem je přibližně 10 °C i
více. Vlivem těchto změn teploty vzniká výrazná změna tlaku (jeho vzestup). Vytváří
se tzv. bouřkový nos, který je pro postupující bouřku charakteristický.
• Vznik víru s horizontální osou – húlavy (arcus), který se nachází v malé výšce
nad zemí a ve kterém nárazy větru mohou dosahovat hodnot 30–40 m/s. Na přední
straně jsou výstupné proudy o rychlosti 20–30 m/s (v některých případech až do 40
m/s) zesilovány výstupem teplého vzduchu. V týlové části oblaku je rychlost
sestupných proudů 10–15 m/s.

14. -14-
• Ve druhém stadiu se všechny průvodní jevy bouřky projevují nejintenzivněji – silná
turbulence v oblačnosti i v jejím bezprostředním okolí, námraza, přeháňky, kroupy,
nárazy větru v přízemní vrstvě, snížená základna oblačnosti, elektrické výboje.
• Horní část oblačnosti je tvořena ledovými krystalky – oblak má ledovou strukturu,
postupně ztrácí ostře ohraničený „květákový“ vzhled (Cb calvus) a nabývá vzhledu
kovadliny (Cb capillatus nebo Cb incus).
Stadium rozpadu
• Probíhá zánik bouřkové oblačnosti. Srážkové elementy zahrnují již převážnou část
oblaku.
• Výstupné pohyby slábnou a sestupné proudění zasahuje stále větší část oblaku.
Rychlost sestupných proudů je 5–10 m/s. Slábne rovněž přeháňková činnost, oblak se
rozplývá, vytvářejí se jednotlivé oblačné vrstvy (Stratocumulus nebo Altocumulus
cumulonimbogenitus).
• Velmi dlouho se udržují oblaka typu Cirrus, která vznikla rozpadem kovadliny (Cirrus
spissatus cumulonimbogenitus).
• Před rozpadem bouřkové oblačnosti vzniká v některých případech na zadní straně
základny Cb oblačnost, jejíž tvar potvrzuje existenci sestupných proudů (Cb mamma)
v této oblasti.
• Doba vývoje celého cyklu vývoje bouřkové oblačnosti závisí na stupni instability a
může trvat od jedné do několika hodin.
• Ve většině případů při intenzivním rozvoji konvekce jedna bouřka zaniká, druhé
v nejbližším okolí vznikají (komorová struktura konvekce).

15. -15-
4. Bouřková oblačnost
Bouřkový oblak – má v mezinárodní klasifikaci oblačnosti označení Cb. Správnější
po jazykové stránce je používat pojem dešťová kupa, ovšem pro úspornost je v práci užita
oficiální zkratka. Tento oblak v sobě soustřeďuje největší množství energie ze všech typů
oblaků. Energie obsažená v jednom nevelkém bouřkovém oblaku je obvykle tak velká, že by
dokázala po přeměně na elektrickou energii zásobovat po dobu jednoho roku jedno středně
velké město. Podívejme se, jak tento oblak vypadá nejčastěji v našich podmínkách.
Cb se vytváří postupnou přeměnou běžného kupovitého oblaku (Cumulus), který stále roste
ve vertikálním směru. Při vhodných podmínkách se horní části kupy začínají vlivem zamrzání
kapek a vodní páry rozmlžovat, což už je prvotním stadiem vývoje bouřkového oblaku.
Cb je jeden z mála oblaků, který zasahuje hned do několika pater oblačnosti, do nízkého až
vysokého patra. Jeho vertikální rozsah se u nás pohybuje v létě v rozmezí 10–17 km, v zimě
pak obvykle téměř vždy pod 10 km. I když se Cb říká bouřkový oblak, většinou se u něj
nemusí žádné elektrometeory (tj. blesky, blýskavice) vyskytnout.
4.1 Prvky bouřkové oblačnosti
A/ Vizuální
– vertikální rozsah bouřkového oblaku
– přestřelující vrcholy (overshooting tops)
– pásy konvekční oblačnosti (flanking lines)
– základna Cb
– viditelné srážky
– stěnový oblak (wall cloud)
B/ Atmosférické prvky
– instabilita
– vlhkost
– vertikální střih větru

16. -16-
– blokující inverze
– buněčná struktura
4.2 Tvary bouřkové oblačnosti
Calvus (lysý) – vrchní část bouřkového oblaku je rozmlžená vlivem zamrzání vodních kapek.
Je to první stadium vývoje Cb. Začínají vypadávat srážky.
Capillatus (vlasatý) – vrchní část Cb má vláknitý vzhled, obvykle ve tvaru vlasů. Jde
o závěrečné stadium vývoje.
4.3 Zvláštnosti bouřkové oblačnosti
Praecipitatio – označuje zvláštnost, kdy se tvoří pruhy srážek vypadávajících z Cb a tyto
srážky dosahují zemského povrchu.
Virga – virga znamená srážky, které nedopadají na zemský povrch. Začnou nejdřív padat z Cb, ale
před pádem se v důsledku suchého prostředí vypaří. Jev je podobný zvláštnosti praecipitatio.
Pannus – některé nízké oblaky pod Cb se označují jako zvláštnost pannus. Jde především
o oblačnost Stratus fractus nebo Cumulus fractus.
Incus – jako incus se označuje vlastnost, kdy se vrchní část Cb formuje do vzhledu
podobného kovadlině.
Mamma – nádherná zvláštnost bouřkového oblaku ve tvaru ženských prsů. Vyskytuje se
zpravidla u silných bouří. Vytváří se retrográdní konvekcí, když bubliny vzestupného proudu
již nemohou prorazit tropopauzu, tvoří kovadlinu a pod ní je mnohem chladnější vzduch,
čehož aktivní bubliny „využijí“ a vytvoří tuto zvláštnost.
Pileus – oblačný klobouček nad vrchní částí Cb. Jak bouřkový oblak roste, postupně tento
malý oblak pohltí. Signalizuje prostředí s významnou labilitou.
Velum – závoj okolo vrchní části Cb. Stejně jako pileus tato zvláštnost při pokračujícím
vývoji bouřkového oblaku splývá s mateřským oblakem. Vzhledově je velmi podobný právě
zvláštnosti pileus. Vzniká podobným způsobem.

17. -17-
Arcus (návějový oblak a rotorový oblak neboli shelf cloud a roll cloud) – zvláštnost
vyskytující se na rozhraní srážek a výstupu vzduchu do bouřky. Má tvar vrstvy, která se
svažuje nahoru směrem ke Cb. Vyskytuje se zejména na bouřkových frontách na jejich přední
části.
Tuba – nálevka, která se snižuje k zemi. Je obvykle náznakem rodícího se tornáda. U oblaku
je patrná jeho rotace.
4.4 Speciální tvary bouřkové oblačnosti
Stěnový oblak (wall cloud) – vytváří se v oblasti silného vzestupného proudu do bouřky.
Vzniká tím, že je srážkami ochlazený vzduch vtahován do vzestupného proudu, kde
kondenzuje. Stěnový oblak má obrovský význam pro předpověď tornád a větru pod Cb.
Přívěskový oblak (tail cloud) – je součástí stěnového oblaku. Jde o jeho prodloužení, velmi
často na jeho severní straně.
Bobří ocas (beaver‘s tail) – jako bobří ocas se označuje oblak, který je velmi podobný
přívěskovému oblaku. Je však obvykle větší a nalézá se ve větší výšce. Souvisí pouze se
supercelárními bouřemi, u kterých se vyskytuje na tzv. pseudoteplé frontě východně od centra
supercely. Nikdy není spojen se stěnovým oblakem.
Límečkový oblak (collar cloud) – límečkový oblak je také součástí stěnového oblaku. Tvoří
ho jeho horní část ve tvaru prstence obklopujícího celý stěnový oblak. Vytváří se ve velmi
ojedinělých případech při výskytu silného sestupného proudu v západní polovině bouře
(RFD).
Rotorový oblak (roll cloud) – rotorový oblak se nachází na čele bouřky, kde se tvoří
na rozhraní silného výstupného a silného sestupného proudu. Tvoří ho vír s horizontální osou
otáčení. Společně s návějový oblakem se zahrnuje pod zvláštnost arcus.
Dále bouřky doprovází Stratus, Cumulus fractus, Altocumulus, Cirrocumulus a Cirrus.

18. -18-
5. Akustické a elektrické projevy bouřky
Vznik každé bouřky je podmíněn výskytem doprovodných jevů, které ji charakterizují.
Bezpodmínečně se musí projevit alespoň hřmením. Právě těmito jevy se bude zabývat tato
kapitola.
5.1 Blesk
Silný přírodní elektrostatický výboj produkovaný během bouřky. Bleskový elektrický výboj je
provázen emisí světla. Elektřina procházející kanály výboje rychle zahřívá okolní vzduch,
který díky expanzi produkuje charakteristický zvuk hromu.
Typy bleskových výbojů – mezi jednotlivými částmi oblaku: CC (cloud to cloud)
– mezi oblakem a zemí: CG (cloud to ground); rozlišujeme CG+
(mezi kovadlinou a zemí; o co méně se jich vyskytuje, o to jsou
silnější) a CG− (procházejí základnou oblaku; jsou slabší)
Druhy blesků:
Eliášův oheň – tichý výboj doprovázený světélkováním a slabým praskáním.
Čárový blesk – nejčastější duh. Mezi zemí a oblakem. Vzniká spojením výboje zdola s čelem
blesku (shora dolů) nebo pokud toto čelo dosáhne povrchu.
Plošný blesk – vzniká uvnitř oblaku a je doprovázen hřměním.
Perlový blesk – několik svítících těles kulového tvaru (vzdálené 7–12 m) v řadě. Jeho tvar
připomíná perly na šňůře. Většinou vzniká na dráze, po které předtím již prošel čárový blesk.
Zvláštní druh blesků, tzv. kulový blesk – má kulovitý (hruškovitý) tvar. Relativně nejčastěji
se objevuje při zimních bouřích a ke konci bouře jako červená svítící koule nebo dutá koule
s 10–20 cm v průměru, obklopená namodralou vrstvou s neostrými hranicemi. Vydává syčivý,
bzučivý nebo přerušovaný zvuk. Trvá od zlomků sekundy po několik minut, nejčastěji 3–5 s.
Může způsobit škody.

19. -19-
Blýskavice – lze ji pozorovat zejména ve večerních hodinách. Jedná se o blýskání na obzoru
bez slyšitelného hřmění. Samotná bouřka je od místa pozorování, kde většinou bývá jasná
obloha, vzdálená desítky až stovku kilometrů. Za dobré viditelnosti je tedy možné pozorovat
blesky vzdálené 80 až 100 km, na horách až do 150 km. Např. z Prahy tak můžeme vidět
blýskavici z bouřky, která se nachází právě na Šumavě; na místo pozorování bouřka dorazí až
za několik hodin anebo se mu vyhne či se rozpadne. Je nutné posuzovat, na které světové
straně je blýskavice vidět a kterým směrem postupují mraky.
5.2 Hrom
Hrom je akustický třesk doprovázející výboj blesku. Vysoká hustota proudu ve výbojovém
kanálu blesku zahřeje vzduch na vysoké teploty. Dochází k ionizaci vzduchu a vzniku
plazmatu. Zahřáté plazma se prudce rozpíná, tlačí na okolní vzduch a vyvolává rázovou vlnu,
kterou pak slyšíme jako hrom. Akustický třesk hromu se v atmosféře šíří a odráží se
od překážek, hlavně terénních útvarů (např. kopců). Zvuk hromu odražený od překážek
dobíhá k pozorovateli se zpožděním a prodlužuje trvání akustického efektu.
Pomocí zvuku hromu se dá i přibližně určit vzdálenost blesku od místa pozorovatele.
Rychlost zvuku ve volné atmosféře činí přibližně 340 m/s. Zvuk hromu urazí tedy zhruba
1 km přibližně za 3 s. Světlo blesku se v atmosféře šíří rychlostí velmi blízkou rychlosti světla
ve vakuu, čili je viditelné prakticky okamžitě; zato jeho zvukový doprovod v podobě hromu
má oproti světlu mnohonásobné „dopravní zpoždění“, dané relativně pomalou rychlostí šíření
zvuku v atmosféře.

20. -20-
6. Nebezpečnédoprovodnéjevy
6.1 Druhy nebezpečných doprovodnýchjevů
Nárazovitý vítr
Prvním nebezpečím je vítr, který je doprovodným jevem po celou dobu vzniku Cb. Jeho
intenzita se mění v závislosti na vývoji celého mraku. Projevy větru mohou být následující:
 silné vzestupné proudy s maximem v horní polovině Cb s rychlostmi 20–50 m/s
 silné sestupné proudy s maximem blízko základny mraku s rychlostmi kolem 15 m/s,
někdy však i 50 m/s
Microburst - k jeho vývoji dochází přibližně 5 km nad zemí. Působí tam silné sestupné
proudění, a když vzduch narazí na zemský povrch, rozlije se do stran s obvykle ničivou silou.
Rozlišujeme tzv. microburst suchý, tj. bez srážek, srážky nedopadnou až na zem, anebo vlhký,
kdy srážky dopadnou klasicky na zemský povrch.
Downburst – extrémně silný sestupný proud vázaný na kteroukoli konvektivní oblačnost
(tedy ne vždy jen na Cb), který je příčinou vzniku ničivých divergentních (= odstředných)
větrů u zemského povrchu. Mívá řádově větší plošný dopad nežli microburst.
Tromba je posledním, a ne méně extrémním projevem větru. Je to rychle rotující větrný vír,
který pokud se dotkne země, mění se v tornádo. Rychlosti větru v tornádu mohou dosahovat
neuvěřitelných rychlostí (až 500 km/h) a téměř vždy znamenají zkázu všemu, co víru přijde
do cesty.
Kroupy
Jsou jedním z druhu atmosférických srážek, a tudíž i hydrometeorů. Jedná se o ledové či
sněhové hrudky pokryté vrstvou či několika vrstvami zmrzlé vody vznikající v oblacích druhu
Cb a následně dopadající na zemský povrch. Jejich velikost dosahuje od 5 mm až do
vzácných velikostí přes 10 cm. Padání krup se označuje jako krupobití. V oblaku cirkulují a
spojují se do větších a větších kusů ledu, až jejich hmotnost způsobí, že gravitace zdolá sílu
vzestupného proudu a padají k zemi, kde často působí vážné škody na úrodě, majetku i zdraví.

21. -21-
Malé kroupy mohou padat i při radarových odrazech světle červené barvy, ale odrazivost
60 dBZ, značena bílou barvou, značí téměř zcela jistý výskyt krup velikosti několika
centimetrů; naštěstí se jedná výhradně o lokální záležitost. Největší kroupa měla 25 ledových
vrstev. Ledové kroupy o velikosti golfových míčků mohou i zabíjet.
Přívalové srážky
Dalším nebezpečím bouřek jsou přívalové srážky, které mohou způsobit bleskovou povodeň.
Rozvodněné potoky se pak často stávají divokými řekami zaplavujícími sklepení přilehlých
obydlí. Přívalový déšť okamžitě rozvodní hlavně malé toky a potoky a zatopí jindy suchá
místa a také níže položená místa, což jsou kupř. garáže, sklepy, a při velmi silném přívalovém
dešti i přízemní patra budov či domů, Přívalovému dešti, který vyprodukuje za hodinu přes
57 mm srážek, se odborně říká průtrž mračen.
Přízemní projevy bouřky
Na čele přicházející bouřky se obvykle tvoří húlava. Před ní se vyskytuje silný vzestupný
proud a těsně za ní oblast srážek v rámci sestupného proudění. Příchod húlavy se projevuje
silnými nárazy větru. Přechod čela bouřky trvá 5–10 minut. V prostoru srážek prudce klesá
dohlednost na zemi a základna oblačnosti výjimečně dosáhne až k povrchu Země.
Sněhové a ledové bouře
Objevují se v zimním období v některých částech Evropy a Severní Ameriky. Tyto bouře
komplikují běžný život a pohyb ve městech. Jedná se o přívaly sněhu či ledu v kombinaci se
silným větrem a nízkou teplotou, která se pocitově kvůli silnému větru jeví ještě nižší, než
ve skutečnosti je. Dále se vyskytuje jev, kterému se říká tzv. „bílá tma“ – téměř nebo zcela
nulová viditelnost. Dopravu toto počasí činí zcela nemožnou. Ledové bouře pak přinášejí
ledovku, která se drží na všech možných předmětech. Mrznoucí déšť zahalí vše do ledu,
taktéž velmi komplikuje běžný chod ve městech a způsobuje kalamitní situaci. Led se tvoří
nejen na povrchu země – chodnících, silnicích, ale i na všech ostatních předmětech a také
na rostlinách a větvích stromů, které pak pod tíhou ledu praskají.

22. -22-
6.2 Pravidla bezpečnosti při výskytu bouřky
Letní období je typické i častým výskytem bouřek, které nás mohou překvapit například
během výletu. Uvádím užitečné rady, které by lidé měli dodržovat, pokud je někde venku
zastihne bouřka.
1. Pokud se v době bouřky nacházíte venku, schovejte se. Bezpečný úkryt před bleskem
poskytují budovy, zejména velké objekty s ocelovou a železobetonovou konstrukcí, obecně
pak veškeré stavby chráněné bleskosvodem.
2. V přírodě se můžete docela bezpečně schovat v hustém lese a háji, nižším porostu nebo
úzkém údolí.
3. Naopak se rozhodně neschovávejte pod osamělými stromy, na okraji lesa, pod převisy
nízkých skal nebo v menších staveních bez bleskosvodu (např. staré hájence).
4. Velké bezpečí neskýtají ani velká stavení s porušenou statikou (např. zpustlé polorozpadlé
kostely), kde v případě úderu blesku hrozí další narušení zdiva a zřícení.
5. Největší nebezpečí zásahu bleskem hrozí při pobytu v otevřeném terénu a na vyvýšených
místech, v bezprostřední blízkosti železných konstrukcí (sloupy elektrického vedení),
vysokých osamocených stromů nebo vodních ploch.
6. Nikdy se za bouřky neopírejte o zeď nebo skalní stěnu.
7. Jelikož je blesk silný elektrický výboj atmosférického původu, velké nebezpečí hrozí
při koupání, windsurfingu, plavbě v loďce apod.
8. Příliš bezpečné není ani telefonování nebo práce s elektrickými a plynovými spotřebiči.
9. Za bouřky venku pokud možno nepřenášejte kovové předměty – fungují totiž jako
bleskosvod. Stojí za to si připomenout případ z roku 2005, kdy úder blesku připravil o život
golfistu, který se hře věnoval i během bouřky.
10. Během bouřky nezůstávejte na kopcích a holých pláních. Překvapí-li vás bouřka
na rozlehlé holé pláni, rozhodně nepokračujte dál v chůzi a nezůstávejte ve skupině.
Nejbezpečnějším řešením je přečkat bouřku v podřepu s nohama a rukama u sebe. Na zem si
rozhodně nelehejte.

23. -23-
11. Nezdržujte se v blízkosti potoků nebo na podmáčené půdě. Vhodný úkryt nepředstavuje
ani stan či malá jeskyně ve skále. Sezení na izolační podložce (karimatka, batoh) vás před
přímým zásahem blesku neuchrání.
12. Bouřka je nejvíce nebezpečná do vzdálenosti 3 km (tj. zhruba 9 s mezi bleskem a
hřměním), ale v bezpečném úkrytu raději zůstaňte až do doby, než bude bouře alespoň 10 km
vzdálená (tj. zhruba 30 s mezi bleskem a hřměním).
13. Při hledání úkrytu před bouřkou pamatujte také na to, že ji doprovází nejen blesky, ale
často i silný vítr, který také představuje riziko. Proto se držte v bezpečné vzdálenosti
od vysokých stromů (hrozí vývraty, nebezpečné odletující větve můžou způsobit vážná
zranění), nebo sloupů elektrického vedení (shozené dráty mohou být stále pod proudem).
14. Pokud vás zastihne bouřka v automobilu, nemusíte se blesku příliš obávat. Jestliže necháte
okna i dveře zavřené, poskytne vám plechová karoserie spolehlivou ochranu. V případě
silných nárazů větru však dávejte pozor na padající stromy nebo větve, je rovněž třeba
přizpůsobit rychlost a styl jízdy extrémním povětrnostním podmínkám.
15. Pokud jste v budově, během bouřky se raději zdržujte na suchém místě a dále
od vodovodu, kamen, elektrospotřebičů, zásuvek a telefonu. Nezapomeňte zavřít okna a
odpojit z elektřiny televizor a další přístroje, jejichž součástí je obrazovka.
16. Během bouřky dávejte pozor na vodu a všechny látky, které snadno vodí elektřinu. Když
však přece jen dojde k nehodě, první pomoc při úrazech bleskem je stejná jako při ostatních
úrazech elektrickým proudem a při popáleninách. Podle stavu zraněného bývá často nezbytné
použít umělé dýchání, srdeční masáž, protišoková opatření aj.

24. -24-
7. Vlastní pozorování bouřek roku 2012
V této kapitole bych stručně uvedl vlastní výstupy z pozorování bouřek a meteorologických
veličin v Třebíči za rok 2012. Bouřky jsem sledoval a analyzoval pomocí svých znalostí,
měřicích přístrojů a případných konzultací s kolegy. Všechny záznamy pocházejí z mého
webu s již několikaletou tradicí zaznamenávání místního počasí pomocí meteorologické
stanice. Tento rok se vyskytlo lehce nadprůměrné množství bouřek pro tuto oblast. Naopak
srážkově ho můžeme hodnotit jako rok mírně podprůměrný.
Vedu si statistiky počtu bouří za každý měsíc, výskyt v denní době a její stručnou
charakteristiku pomocí stupnice se škálou od 1 (nejslabší) do 10 (nejsilnější). Když se
při bouřce vyskytne jev, který by stál za zmínku, uvedu ho jako poznámku za hodnocením
bouřky. Podrobnější rozbor bouřek můžete najít na webu http://www.bourky.com.
Celkem bouřek za celou dobu pozorování (od roku 2009): 116
Celkem bouřek za rok 2012: 29 (28 bouřkových dní)
První a poslední výskyt bouřky 2012: 15. 2. a 24. 8. 2012
Celkový úhrn srážek pro rok 2012 (beze srážek pevného skupenství): 447,2 mm
Pravidelný záznam od 2. 7. 2009 se stupni intenzity bouřek:
Počet bouří za měsíc, týden a den:
Leden: 0
Únor: 1
1 bouřka intenzity 3. stupně (středa 15. 2. 2012 přes den); pozn.: zimní sněhová bouře
Březen: 0
Duben: 1
1 bouřka intenzity 1. stupně (pátek 20. 4. 2012 odpoledne); pozn.: nebyla pozorována
blesková aktivita

25. -25-
Květen: 6
1 bouřka intenzity 4. stupně (středa 2. 5. 2012 večer); pozn.: při bouřce došlo k poškození
stanice
1 bouřka intenzity 3. stupně (sobota 5. 5. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 2. stupně (neděle 6. 5. 2012 vpodvečer)
1 bouřka intenzity 5. stupně (úterý 22. 5. 2012 vpodvečer)
1 bouřka intenzity 3. stupně (pondělí 28. 5. 2012 odpoledne)
1 bouřka intenzity 2. stupně (čtvrtek 31. 5. 2012 vpodvečer)
Červen: 7
1 bouřka intenzity 4. stupně (pátek 8. 6. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 3. stupně (úterý 12. 6. 2012 vpodvečer)
1 bouřka intenzity 3. stupně (středa 13. 6. 2012 odpoledne)
1 bouřka intenzity 3. stupně (čtvrtek 14. 6. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 2. stupně (středa 20. 6. 2012 odpoledne)
1 bouřka intenzity 2–3. stupně (noc ze středy na čtvrtek 20.–21. 6. 2012)
1 bouřka intenzity 2. stupně (čtvrtek 21. 6. 2012 večer)
Červenec: 11
1 bouřka intenzity 3. stupně (neděle 1. 7. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 4. stupně (úterý 3. 7. 2012 odpoledne) a 1 bouřka intenzity 5. stupně (úterý
3. 7. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 3. stupně (pátek 6. 7. 2012 vpodvečer); pozn.: při bouřce se vyskytl velmi
silný nárazový vítr
1 bouřka intenzity 2. stupně (sobota 7. 7. 2012 noc); pozn.: při bouřce se nevyskytly srážky

26. -26-
1 bouřky intenzity 3. stupně (neděle 8. 7. 2012 odpoledne)
1 bouřka intenzity 4. stupně (úterý 10. 7. 2012 dopoledne); pozn.: při bouřce se vyskytly
velmi intenzivní srážky s max. intenzitou nad 150 mm/h
1 bouřka intenzity 1. stupně (čtvrtek 26. 7. 2012 odpoledne); pozn.: při bouřce se nevyskytly
srážky ani blesková aktivita
1 bouřka intenzity 3. stupně (sobota 28. 7. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 2. stupně (neděle 29. 7. 2012 dopoledne) a 1 bouřka intenzity 3. stupně
(neděle 29. 7. 2012 odpoledne)
Srpen: 4
1 bouřka intenzity 2. stupně (noc z neděle na pondělí 5.–6. 8. 2012)
1 bouřka intenzity 3. stupně (pondělí 6. 8. 2012 večer)
1 bouřka intenzity 3. stupně (čtvrtek 23. 8. 2012 ráno)
1 bouřka intenzity 3. stupně (pátek 24. 8. 2012 večer)
Září–Prosinec: 0
Další sumarizované hodnoty
Maximální výskyt bouřek za den: 2
Celkový počet letních dní: 34
Celkový počet tropických dní: 9
Celkový počet tropických nocí: 0
První letní den: 28. 4. 2012
První tropický den: 30. 6. 2012
Počet dní s výskytem krup: —
Počet dní s deštěm: 125

27. -27-
8. Závěr
Svou práci bych shrnul docela stručně. O počasí a zejména také bouřky se detailněji
zajímám již více než 6 let. Myslím si, že tato práce může být přínosem pro každého, kdo se
o bouřky zajímá, jako stručný úvod do jejich problematiky. O meteorologii se již moderní
civilizace zajímá poměrně dlouho a moderní přístroje vědcům i různým laikům umožňují
nahlédnout stále více hluboko do tajů atmosféry. Avšak podrobnější zájem o vznik, vývoj,
chování, projevy a další aspekty v oblasti bouřek začal ve vědecké obci člověk projevovat až
v pozdějších letech a zejména ke konci 20. a na začátku 21. století. Je stále hodně věcí, které
lze v této poměrně obsáhlé části vědní disciplíny, zvané meteorologie, vylepšovat. I já se tudíž
jako horlivý zájemce o pozorování bouřek snažím svou troškou přispět pro větší porozumění
těmto fascinujícím atmosférickým jevům. Je důležité umět „naslouchat“ bouřkám v době, kdy
se vlivem globálních změn klimatu stupňuje jejich intenzita projevů a četnost výskytu, zvláště
v některých partiích světa, jako je tradičně Severní Amerika. Česká republika se stále nachází
v relativně klidné části světa, co se projevů bouří týče. Nicméně pro větší bezpečnost lidí a
majetku je nezbytné, aby dané instituce vylepšovaly své výstražné systémy a stát v této oblasti
přispíval na výzkum a nákup techniky nezbytné pro širší a kvalitnější zpracování dat. Bouřky
jsou jev nebezpečný, leč fascinující. Proto v jejich pozorování a zaznamenávání budu
pokračovat i nadále. Považuji to za věc, která je skutečně důležitá pro větší bezpečnost a
informovanost lidí po celém světě.

28. -28-
9. Seznam literatury a internetových zdrojů
SKŘEHOT, Petr. Úvod do studia meteorologie. 26 s. Vydala: Meteorologická Operativní
Rada. Praha 2004
KOPÁČEK, Jaroslav. Jak vzniká počasí. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 82 s. ISBN 80-
-2461002-7
ŘEZÁČOVÁ, Daniela a kolektiv. Fyzika oblaků a srážek. 1. vydání. Praha: Academia, 2007.
250 s. ISBN 987-80-200-1505-1
SVOJTKA, Václav. Encyklopedie počasí. 1. Vydání. Praha: Svojtka a Co. 2003. 241 s. ISBN
80-7237-747-7
http://www.bourky.cz/teorie-bourek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bouřka
http://meteo.hys.cz/articles.php?article_id=274
http://bourky.wz.cz/bourky.html
http://www.zachranny-kruh.cz/urazy_rizika_nebezpeci/nebezpeci_spojene_s_bourkami.html
http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=1404
http://bourky.kvalitne.cz
http://infomet.cz/index.php?id=read&idd=1307570519
http://www.tpocasi.cz
http://www.in-pocasi.cz/clanky/teorie/blyskavice

29. Obrázkové přílohy
Fotky pro ilustraci obsahu práce:
obr. 1 Bouřka studené fronty obr. 2 Grafické znázornění okluze
obr. 3 Bouřka na squall line obr. 4 Multicelární bouřka (MCS)
obr. 5 Supercela (výrazný wall cloud) obr. 6 Cumulonimbus capillatus

30. obr. 7 Oblaky mamma obr. 8 Rotorový oblak (roll cloud)
obr. 9 Blesk CG obr. 10 Obří kroupy
obr. 11 Tornádo obr. 12 Autorova meteostanice