1. Závěrečný úkol – Kurz práce s informacemi
Zvolila jsem článek s názvem „Absolventi vysokých škol“. Toto téma jsem si vybrala, jelikož
je klíčové téměř pro všechny absolventy vysokých škol a dotýká se i osnov mých
studovaných oborů. Jedná se modifikovaný text, který byl součástí první kapitoly mé
bakalářské diplomové práce s názvem. Text byl upraven především po rozsahové stránce.
Anotace
Předložený text pojednává o zvyšujícím se počtu absolventů a jejich místě na pracovním trhu.
Dostupnými statistikami poukazuje na vzestupný trend a možná úskalí vzrůstajícího počtu
absolventů vysokých škol, kterými je např. opouštění oboru či častá překvalifikovanost
zaměstnanců. Cílem textu je apelovat na budoucí studenty vysokých škol k pečlivému výběru
svého studijního oboru a stupně vzdělání.
Klíčová slova
Absolvent, trh práce, vzdělání, investice do vzdělání

2. Absolventi vysoké školy
Status absolventa je vymezen Zákoníkem práce č. 262/2006 Sb. §229, přičemž pro účely
tohoto zákona je definován jako „zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající
jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném)
ukončení studia (přípravy) 2 let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské nebo
rodičovské dovolené.“
Počty absolventů VŠ na trhu práce se v čase mění. Absolventi VŠ tvoří čím dál větší
skupinu populace, jejich zvyšující se počet je ovlivněn poptávkou po kvalifikované pracovní
síle na pracovním trhu. Podle dostupných statistik spějeme ke vzdělanostní společnosti1.
Proměny ve struktuře vzdělaných osob jsou znázorněny v následujícím grafu.
Graf č. 2: Obyvatelstvo ve věku nad 15 let a nejvyššího dosaženého vzdělání v ČR2
Zdroj: ČSÚ, Trh práce, 2010a
V České republice jsou ve srovnání s jinými zeměmi počty absolventů VŠ poměrně nízké.
Ovšem při prostudování dostupných statistik (OECD, 2011) lze konstatovat, že jejich nárůst
je opravdu markantní. Jestliže podobným tempem poroste jejich počet i v dalších letech,
zanedlouho jejich procentuální počet bude stejný jako v jiných vyspělejších evropských
státech a to přesto, že i tam dochází k nárůstu absolventů. V České republice v r. 1999 byl
celkový počet absolventů VŠ 24.173, o pět let později se počet zdvojnásobil a v r. 2009
dosahoval již počtu 88.483 (OECD, 2011).3
Vzdělání je žádanou externalitou ze strany poptávky a důležitým prostředkem směny pro
absolventy. V současnosti je vysokoškolské vzdělání (vysokoškolský titul) pro absolventy
výhodou, ovšem je nutné podotknout, že takové nárůsty vzdělaných osob mohou na trhu práce
způsobit situaci, kdy titul sám o sobě nebude mít velkou vypovídající hodnotu o výši lidském
kapitálu jedince. Uspět v takové konkurenci, může uchazeč jen v případě, že obsahem jeho
kapitálu budou takové schopnosti, které jsou pro výkon povolání důležité, a zároveň jimi
nebude disponovat jeho konkurence. Na podobnou situaci poukazuje teorie kredencialismu, ta
1
Pojem vzdělanostní společnost je užíván Kellerem a Tvrdým (2008, s. 9).
2
ISCED 5,6 – terciární vzdělání, ISCED 3a – středoškolské vzdělání s maturitou, ISCED 3b,c – středoškolské
odborné vzdělání bez maturity, ISCED 1,2 – základní vzdělání
3
Uvedené počty se snaží demonstrovat rozrůstající se zájem o terciární vzdělání, jsou uvedeny záměrně bez
ohledu na stupeň vzdělání. Neboť v průběhu času se čím dál méně objevují magisterské obory, tento fakt má
zásadní vliv na skoro desetinásobný výskyt bakalářského vzdělání v uvedených letech (po přibližném odhadu na
základě grafu v příloze č. 2, počet absolventů bakalářského stupně: r. 1999 – 5.800, r. 2009 – 55.000).

3. uvádí, že se mladí lidé, pro zvýhodnění svého uplatnění na trhu práce, snaží získat certifikáty,
jejichž hodnota následně paradoxně klesá (VÚOŠ, 2000).
Z toho plyne, že investice do vzdělání nemusí být vždy výhodná. Cena, kterou se dají
kalkulovat náklady za studium na vysoké škole4, nepředstavuje finanční prostředky
investované do bydlení, jídla apod., neboť tyto potřeby je nutné uspokojovat i bez studia, ale
největším „nákladem příležitosti“ (to, čeho se musíme vzdát pro získání dané věci) je čas,
který by jedinci jinak pravděpodobně věnovali zaměstnání, ve kterém by získali mzdu a nové
zkušenost (Mankiw, 1999, s. 33). Čas v některých případech představuje dobu, za kterou by
byl jedinec schopen zvýšit svůj kapitál jiným, výhodnějším a efektivnějším způsobem.
Proto je třeba investici do vzdělání pečlivě zvážit, zaměřit se na uplatnění oboru v praxi
a na posouzení vlastních schopností pro výkon vybrané profese. Dle výsledků výzkumu
prováděného Kellerem a Tvrdým (2008, s. 55) lze pozorovat, že největší motivací ke studiu je
zájem o studovaný obor, bez ohledu na uplatnění oboru. Uplatnění oboru považuje za zásadní
pouze čtvrtina dotazovaných, celá třetina ho nepovažuje vůbec za důležitý. Vliv na regulaci
oborů a stupně vzdělání má neviditelná ruka trhu, jejím hnacím motorem je v tomto případě
ovšem zdravý úsudek uchazečů ve výběru studia na vysoké škole. Pokud uchazeči nezváží
výběr svého oboru a stupeň vzdělání v závislosti na potřebách trhu, bude docházet k přebytku
či k nedostatku pracovních sil v určitých odvětvích. To povede ke dvěma případům, ve
kterých se stává investice do vzdělání méně výhodnou.
Prvním případem je situace, kdy si jedinec nalezne takové pracovní místo, na kterém by
stačila nižší úroveň vzdělání nebo jiná, často nižší kvalifikace. Tento stav je interpretován
jako problém překvalifikovanosti (Keller, Tvrdý, 2008, s. 65). Podle průzkumu uplatnění
absolventů MU v praxi v letech 1993-2008 působí cca 9,5 % absolventů VŠ na pracovních
místech, na kterých není vyžadováno VŠ vzdělání (Nekuda, Sirovátka, 2010, s. 54). Kromě
problému překvalifikovanosti se ve společnosti vyskytuje jev, kterým je uplatnění absolventů
mimo studovaný obor, u absolventů bakalářského stupně VŠ je to kolem 14 %. Hlavním
důvodem je skutečnost, že práci ve svém oboru nezískali. Podle dalších výsledků výzkumu
zaměstnání mimo vystudovaný obor následně snaha o uplatnění v oboru klesá a častou
tendencí je studovaný obor opouštět (Zelenka, 2008, s. 84-91).
Považuji za důležité podotknout, že v roli vysokoškolského absolventa se vyskytne téměř
každý student vysoké školy, jistě každý má své přednosti a má co svému potencionálnímu
zaměstnavateli nabídnout. Nedostatek praxe může představovat pro přijetí absolventa na
4
Na základě této myšlenky lze hodnotit výhodnost i jiné činnosti – absolvování kurzů neformální nabídky apod.

4. pracovní místo problém, ale ve většině případů ne natolik závažný, aby jej nebylo možné
kompenzovat jinými přednostmi.

5. Použité zdroje
KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. Vzdělanostní společnost?: Chrám, výtah, pojišťovna.
Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 183 s. ISBN 9788086429786.
MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. Praha: Grada, 1999. 763 s. ISBN 8071698911.
NEKUDA, Jaroslav; SIROVÁTKA, Tomáš. Uplatnění absolventů Masarykovy univerzity 2007-2008 v
praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 83 s. ISBN 9788021051706.
ZELENKA, Martin. Přechod absolventů škol ze vzdělávání na pracovní trh. Praha: Univerzita
Karlova, 2008. 99 s. ISBN 9788072903726.
Internetové zdroje
Education Database: Graduates by field of education. In: OECD.StatExtracts [online]. 2011 [cit. 2012-
02-02]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=edu-data-en&doi=data-
00207-e
Trh práce 2010 [online]. ČSÚ: 2010a [cit. 2012-04-04]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/trh_prace_v_cr/$File/trh_prace.pdf
Zpravodaj výzkumného ústavu odborného školství [online]. VÚOŠ: 2000, č. 1. [cit. 2012-04-03].
Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2000/ZP0001a.pdf
Legislativní dokumenty
Zákoník práce. In: http://www.sbirkazakonu.info/zakonik-prace/. 2006, č. 262.