1. Zlatohorský rudní revír
příklad komplexu hornických
kulturních památek

2. vyhlášení hornických památek
• Těžba v Zlatohorském rudním revíru oficiálně skončila
17. 12. 1993 symbolickým vyvezením posledního
vozíku rudy.
• Snahy o záchranu kulturního dědictví vytvořeného
mnoha generacemi horníků vedly v roce k založení
Montanisticko- geologické nadace a k vyhlášení
komplexu 9 kulturních památek. Tyto byly vybrány tak,
aby reprezentovaly jednotlivé etapy těžby rud od
středověku až po novodobou historii. Společně s
Měkkými doly jako památkami na unikátní dobývací
metodu, vznikl tak ucelený komplex památek
minimálně celorepublikového významu.

3. Hornické kulturní památky
•
•
•
•
•
•
•
1. Starohoří (reg. č.12895/8-3843)
2. Důl Karel (reg.č. 12899/8-3838)
3. Olověná štola (reg.č. 12898/8-3840)
4. Marie Pomocná I (reg.č. 12896/8-3841)
5. Marie Pomocná III (reg.č. 12897/8-3842)
6. Poštovní štola (reg. č. 12894/8-3844)
7. Důl Sarkander a Barbora (reg. č. 12901/83845)
• 8. Měděná štola (reg.č. 12900/8-3839)
• 9. Propadlina Žebračka (reg. č. 12893/8-3837)
• 10. Měkké doly (reg.č. 37515/8-3028)

4. Starohoří
Období těžby v revíru
? Latén
písemně doloženo 14. stol.- 19. stol.
Způsob těžby
Povrchově ( dobývky) hlubinně (jámy,
štoly, komory
Nadzemní část
Propadliny, dobývky, jámy, ústí štol,
odvaly důlní pole
Podzemní část
Systém komor a chodeb
Objekty související s hornickou činností
Úpravárenské haldy, vodní nádrže, cesty,
hornická osada

5. Velké Pinky
•
•
•
Součástí kulturní památky
Starohoří jsou 4 propadliny –
tzv. Velké pinky.
Od západu jsou to :
Lange Pinge (100x30x10 m),
Schäfer Pinge (50x50x30 m),
Mittel Pinge I. (60x40x25 m),
Mittel Pinge II. (40x40x20 m) a
Tiefe Pinge (20x20x20 m).
Částečně byly vytvořeny již
povrchovou těžbou. V polovině
16. století zde došlo k
rozsáhlému propadu
podzemních komor, který snížil
dno Schäfer Pinge a vytvořil
propadliny Mittel Pinge I a II.
Tiefe Pinge představuje zasuté
ústí jámy.

6. Schäffer Pinge – pravděpodobné místo
první těžby
•
•
•
Zde vycházel na povrch
tzv. zlatý sloup.
Předpokládá se, že
ložisko objevili a
povrchově těžili již
Keltové.
Cílem těžby nemuselo
být jen zlato, ale také
mohutný gosan s lehce
tavitelnou železnou
rudou.
Prostor byl povrchovou
těžbou snížen o 5 až 10
m.

7. Starohoří
Lange Pinge- středověká důlní pole
•
•
Prostor Lange Pinge je
nejlépe zachovalou částí,
kde jsou dodnes patrné
zbytky důlních polí různého
stáří. V jižním předpolí
dobývky jsou četné
úpravárenské haldy a
jedna ze dvou vodních
nádrží.
Ve 14. stol. v prostoru
dnešních Velkých pinek na
ploše 350x400 m těžily doly
czu den Goldsmiden
(Zlatník) czu dem Steine
(Kámen) czu dem vreien
steine (Svobodný Kámen) a
Czu dem alten steine
(Starý Kámen)
odvodňované první
dědičnou štolou. Těžba
dosahovala hloubky 60 m.

8. 1. Dědičná štola je nejstarší
štolou, zmiňovanou již v prvních
listinách o revíru Altenberg z
poloviny 14. stol.
Na konci 15. stol. byl revír
podfárán další dědičnou štolou ,
dnes známou jako Stará
Hackelsberská

9. „Starý Hackelsberg“
14.- 18. stol. ( 20. stol.)
•
Ochraně podléhá také rozsáhlý a dnes již nepřístupný
komplex dolů, dnes známý pod jménem Starý Hackelsberg.
Podzemí tvoří rozsáhlý komplex chodeb a komor se zbytky
starých zakládek, a výdřevy a technického zařízení. Těžba
zde probíhala až do 18. stol. Později šlo už jen o pokusy.

10. Glockeritová
výzdoba

11. Dochované části
čerpacího zařízení

12. Hornická osada Erlech
•
•
Pod hřebenem Příčného
vrchu se zachovaly zbytky
hornické osady, datované
nálezy keramiky do 14 –
15. stol. Veškeré práce,
včetně bakalářské práce
Bc. Radomíra Šroma z
Opavy, vznikly na
základě povrchových
sběrů, většinou z jam po
detektorářích.
Na archeologický
průzkum lokalita pořád
čeká.

13. Důl Karel (Hackelsberg)
Období těžby v revíru
14 – 19. stol.
Způsob těžby
Chodbicování; jámy, štola
Nadzemní část
Středověká a šachticová důlní
pole
Podzemní část
Důl Karel ( štola, jámy)
Objekty související s hornickou Základy budov u jam dolu
činností
Karel
• Východně od Starohoří v hřebenové oblasti Příčného vrchu a dílčí kóty
Kosov leží plocha 700 x 150 m převážně středověkých dolů na zlato, na níž
lze dokumentovat různé typy důlních polí různého věku.
• Ústředním dílem je zde důl neznámého stáří a jména, v 19. stol. propůjčen
pod označením Carolus. Důl byl otevřen 40 m hlubokým ručně sekaným
komínem a dnes zavalenou štolou. Při výzkumu prováděném
speleologickou skupinou Hádes v roce 1986 byly objeveny dva slepé
komíny, vystrojené dřevěným potrubím. Většina dobývek se nachází pod
úrovní štoly a byly tehdy zatopené.

14. Olověná štola
Období těžby v revíru
16_17. stol., 19. stol.
Způsob těžby
Jámy, štola
Nadzemní část
Podzemní část
Objekty související s hornickou Nejsou známé
činností
•
Severozápadně od Starohoří leží důl, ztotožňován s dolem Hatschwatsch ze 16-17. stol. Pozdější název
Blei Stollen napovídá, že cílem těžby zde byl galenit, stříbro a pravděpodobně i zlato. Naposledy byl
vyzmáhám v 19. stol. J. Hönigerem. Z tohoto období pochází jediná mapa, na které je vyznačen celý
průběh štoly. V menší komoře později zvané Sál letopočtů se našly nápisy : 1768; 1833 s nápisem
HÄ.J. (J. Höniger). Dále pokračuje ručně sekaná chodba až k místu menší vytěžené komory, v níž je v
úrovni štoly zachován zbytek dřevěného povalu s rumpálem. Odtud vede dále krátká chodba
půlkruhového profilu k mohutnému závalu, za nímž je hlavní dobývka s hloubením. Mezi druhým
komínem a krátkou chodbou u závalu je asi o 2 m výše paralelní chodba půlkruhového profilu z 18.–
19. století, vyskládaná hlušinou. V r. 1997 došlo v dole k závalu a dnes je nepřístupný.

15. Důl Marie Pomocná I.
Období těžby v revíru
13 – 14. stol, 17 – 18. stol, ? 19.
stol.
Způsob těžby
Chodbicování, sázení ohněm
Nadzemní část
Dobývka, komíny, jámy, štoly, štolky
po křemenných žilách se zlatem
Podzemní část
Chodby, dobývky, komory
Objekty související s hornickou
činností
Vodní kanál a zbytky nádrže
•
•
Jedno z nejstarších důlních děl na
Zlatohorsku leží na vsv. svahu, pod
poutním kostelem Panny Marie
Pomocné. Důl byl těžen
pravděpodobně ještě před vznikem
prvních listinných záznamů ve 14. stol.
Předmětem těžby byly křemenné žíly
se zlatem. Jméno dolu Panna Marie
Pomocná (Maria Hilf) se objevuje až na
mapě A. Habtmanna z r. 1769, kdy byl
důl součástí důlního pole Maria
Theresia.
Důl je otevřen skupinou tří komínů na
rudní struktuře východo-západního
směru a krátkou štolkou

16. Pravděpodobně nejstarší štolka v zlatohorském rudním revíru.
Způsobem ražby i rozměry se shoduje se štolkami na galských dolech v Limousine z období laténu.

17. Stopy sázení ohněm

18. Středověký důl v blízkosti poutního kostela Panny Marie Pomocné, asi 250 m ssz. od
dolu P. Marie Pomocná I. Předmětem těžby byly křemenné žíly se zlatem.
Povrchovou část možno interpretovat jako důlní pole IRM o 7 lánech.
•
•
•
Vnitřní část dolu tvoří
úzké dobývky, široké
cca 60 až 80 cm a
vysoké i přes 10 m,
původně rozdělené
dřevěnými povaly, o
čemž svědčí záseky pro
trámy.
V podzemí dolu se
nacházejí
lichoběžníkové chodby,
pravděpodobně z doby
ražby štoly.
Důl byl zaměřen
speleologickou
skupinou Hádes,
zjištěna byla délka
dolu 335 m a hloubka
42 m.

19. Žíly v okolí kostela Marie Pomocné
jsou vytěžené často až na den a úzké
skalní průrvy zaváté vrstvou
bukového listí mohou být
nebezpečnou pastí.
Svědčí o tom místní pověst o
mnichovi, který se propadl do
podzemí a byl vyproštěn po několika
dnech věřícími jen díky tomu, že z
podzemí zaslechli zbožný zpěv.
Smutnějším příkladem byl nález
kostry z 20. Let 20. Stol. v podzemí
dolu Marie Pomocná III.

20. Poštovní štola
•
•
Důlní komplex Poštovní štoly
byl založen v 16. stol. Hlavní
těženou surovinou bylo
zpočátku zlato, později
měděné rudy a důlní voda
pro výrobu vitriolu. V 16. –
17. století byla dnešní
Poštovní štola a níže ležící
Modrá štola součástí
rudního revíru Dolní a Horní
Neufang. Na Habtmanově
mapě z r. 1769 je dnešní
Poštovní štola označena
jako Sv. Trojice (Heilige
Dreifaltigkeit).
Poštovní štola byla společně
s níže položenou Modrou
štolou zmáhána v letech
1846–1848 Hönigerem, po
roce 1879 Moritzem
Richterem z Vrbna, který zde
dostal propůjčku na celý
důlní komplex (Poštovní a
Modré štoly) označovaný
jako důl Donatus.

21. Zbytky čerpacího zařízení v Poštovní
štole

22. Důl Sarkander a Barbora
• Důlní komplex byl otevřen štolami Josef, Sarkander, Barbora) v polovině
19. stol. Předmětem těžby byly kyzy k výrobě kyseliny sírové.
• V nejvyšší části dolu je staré důlní pole, ručně sekaný komín a úklonná
jáma Barborka, svědčící o starším založení připovrchové části dolu.
• Podzemí dolu Barbora je raženo v gosanu, na níže položeném dole
Sarkander v pevné skále. Vzájemně jsou jednotlivé štoly propojeny
kolmými komíny.
• Z povahy ložiska vyplynula metoda dobývání. Důlní komplex Sarkander–
Barbora je tvořen systémem komor nad úrovní hlavní chodby (nadlomy) a
komor, které byly raženy pod úroveň hlavní chodby (hloubení), se
spojovacími, několika úrovňovými chodbami a svážnou.
• V podzemí se dochovala dřevěná korýtka na odvádění vody, poval s
ručním rumpálem. Lokalita je hodnotná pro možnost srovnání
středověkého způsobu dobývání s těžbou v 19. století.
• ochrana se vztahuje především na cenné podzemní prostory.

23. Zajištěné ústí dolu Sarkander s vletovým otvorem pro
netopýry

25. Měděná štola
•
•
Štola po těžbě sulfidů z 19. století
(nazývaná dříve Fanny), byla
založena ve starším důlním poli
Johann ze 14.–17. století. V 19.
století byla štola vystrojena kolejemi
a materiál se vozil dřevěnými
důlními vozíky, z nichž jeden je dnes
exponátem zlatohorského muzea.
Celková délka chodeb je cca 160 m.
Ústí štoly je nově vystrojené a
opatřené kamenným portálem s
ocelovou mříží. Úvodní štola za
ústím se vidlicově větví ve dvě
sledné chodby. Levá je ukončena
malou dobývací komorou, pravá
dvěma hlavními dobývacími
komorami ve dvou úrovních nad
sebou, do nichž ústí ústupková
šachtice Johann, která je dokladem o
středověkém základu dolu. Na
povrchu pod ústím Měděné štoly se
nachází historická halda
charakteristického tvaru pro důl s
kolejovou dopravou.

26. Obnovené ústí Měděné štoly

27. Propadlina Žebračka
•
Prostor ložiska
Žebračka se nachází
vpravo od silnice Zlaté
Hory - Heřmanovice.
Komplex hald, ústí štol
a komínů vznikl při
těžbě ložiska v letech
1965 - 1968 na ploše
300 x 200 m . V r. 1985
zde došlo k propadu
jedné z těžebních
komor, který se
posléze rozšířil do
obrovské propadliny
rozměrů 60 x 30 x 50
m, jíž se přezdívá
Zlatohorská Macecha.
Jde o jedinečný příklad
novodobé těžby
komorováním a
zároveň instruktivní
příklad nebezpečnosti
poddolovaných území.

28. Měkké doly
•
•
Měkké dolování je specifickým způsobem těžby zlata z hloubek sedimentů.
Největší rozmach zažilo za panování biskupa Baltazara z Promnitz a jeho
následovníků v 16. Stol. kdy z rýžování pronikáním těžby do stále větších hloubek
vznikla regulérní těžba za použití stejných zařízení, jako při těžbě z pevných hornin.
Důvodem tohoto snažení byl zlatonosný horizont ve starém korytě potoka
pohřbenýpod až 100 m mocnými ledovcovými sedimenty . Vodní tok, který
mohutná moréna kontinentálního ledovce odklonila jiným směrem, dnes známe
pod jménem Olešnice.
K odvodnění dolů byla vyražena 6 km dlouhá štola sv. Tří králů, ražená v druhé
polovině 16. stol. Kolem štoly byla založena řada dolů, z nichž z listinných pramenů
známe Sorkelsberg, Nový Sorkelsberg, Nový Měkký cech nebo nejznámější Měkký
cech, který se proslavil nálezem dvou velkých valounů se zlatem v letech 1590 a
1951. Po měkkých dolech se zachovaly povrchové zbytky odvalů a zasutá ústí jam v
řadě remízků severozápadně od Zlatých Hor. Na polské straně byly jámy v polích
většinou aplanovány. . O aktivitě podzemí svědčí propad jámy v polích na polské
straně hranice v zimě r. 2000. Vytvořil se kráter hloubky 9 m, který musel být
zavezen. U bývalé zastávky Glucholazy- Zdrój je nad železniční tratí hluboký zářez,
z něhož vytéká voda- zavalené ústí štoly sv. Tří králů

32. Příčná hora od Měkkého cechu

33. Jeden z nalezených zlatohorských
valounů

34. Rýžoviště v okolí Příčného vrchu
V okolí Příčné hory se rýžovalo pravděpodobně již před
naším letopočtem. Zlato objevili zřejmě prospektoři,
postupující proti proudu řek Opavy a Prudniku =
Zlatého potoka. Přímé důkazy o stáří rýžovišť dosud
chybí, (dokladován byl jen středověk při záchranném
výzkumu na ploše zlatohorské sjezdovky). Sejpy však
šly místy ještě hlouběji, než výkopy pro patky pilířů
lanovky. Nejstarší plocha rýžovišť byla v průběhu
staletí nejméně 10x přetěžena. Poslední
zdokumentovaná těžba rýžováním je z konce 19. století
na tzv. Salteryho rýžovišti. Z původní plochy rýžovišť se
do dnešních dnů zachovaly jen útržkovité části
zejména podél severních svahů Příčného vrchu.

35. • Rýžoviště :
• 1. u železničního přejezdu („údolí Ztracených štol“) s
přechodem do měkkého dolování
• 2. rýžoviště za Průzkumem ( v západní části jsou vytěženy
měkkým dolováním), Hadí Louky, rýžoviště u Bohemy a
zbytky rýžovišť v údolí Žebráckého potoka
• 3. rýžoviště v údolí Černého potoka
• 4. Rýžoviště na levé straně údolí Miserich s přechodem do
těžby svahovin pod doly Marie Pomocná II-IV, přímo
navazující na doly Marie Pomocná IV (zbytek plochy s
pravděpodobným historickým názvem Steinseifen)- s
velkými dobývkami a důlními poli různého stáří

36. Od rýžovišť k dolování
• Na sv. svahu Příčné hory se zachovala
unikátní plocha , v níž lze dobře
zdokumentovat přechod od rýžování k těžbě
aluvií a otevření prvních pevných dolů.

38. Jedna ze štolek v tzv. soutěsce,
původní stav
Pozůstatky
pravděpodobně
nejstaršího způsobu
těžby v části revíru
Marie Pomocná 1.
Jednotlivé výchozy
zlatonosných žil jsou
zde vytěženy z
povrchu až „na den“.
Těžilo se úpadními
chodbičkami na šířku
žíly, téměř se
nepřibíralo. Tyto doly
neměly velký rozsah.
Podzemní část
většiny z nich dnes
není přístupná.

39. Stejná štolka, stav po zajištění
Nešťastné, zbytečné a
navíc ještě v místech, kam
mnoho lidí nechodí L

40. Marie Pomocná I - trojitý komín

41. Marie Pomocná I - Chodba po žíle

42. Marie Pomocná I – jezírko v dobývce

43. Marie Pomocná I –nejstarší vejčitá
chodba

44. Měkké doly

45. Měkké doly

46. Měkký cech- největší z měkkých dolů

47. Největší zlatý valoun současnosti