1. Dotazníky,
aneb, jak se
správně
ptát
Mgr. Gabriela Šimková
Centrum informačního vzdělávání
KISK, FF MU
gsimkova@phil.muni.cz
28. února 2013
Moravská zemská knihovna Brno

4. Cíle
Otázky
Od čeho začít?

5. Tvorba dotazníku
Výzkumný problém
Cíl výzkumu
Výzkumné otázky
Výzkumné hypotézy
Definice proměnných
Tvorba otázek v dotazníku

7. Typy dotazování
• Osobní dotazování
• Písemné dotazování
• Telefonické dotazování
• Elektronické dotazování

8. + -
rozpor mezi tím, co respondent
relativně malé náklady
říká a co skutečně dělá
časová úspora obtížná motivace respondentů
malá náročnost na počet
riziko nepravdivých údajů
výzkumníků
kvalitní dotazník lze opakovaně nemožnost zachytit komunikační
použít nuance
přesvědčivá anonymita nízká návratnost
reprezentativita výsledků
vysoká standardizace umožňující
statistickou analýzu dat

9. Kdo je náš respondent?

10. Pravidla správného
dotazníku

11. • Jednoznačné otázky (u cizích slov nutné dovysvětlení).
• Všechny otázky se musí vztahovat k řešenému
problému.
• Choulostivé otázky uvést neutrálně, či je uvést na
konec dotazníku.
• Nedávat příliš těžké otázky (riziko - nechuť respondenta
dále odpovídat).
• Logická návaznost otázek.
• Otázky by neměly začínat slovem „proč“.
• Vzhled dotazníku
– uživatelsky přívětivý
– dobrý vizuální dojem
– kvalitní formální stránka

12. • Délka (max. 30 min.)
• Rozsah (méně listů = větší ochota)
• Komunikace s respondentem
• Návratnost 20 – 35 %
• Předvýzkum

13. Nejčastější typy otázek

14. • Uzavřené (dichotomické, polytomické, standardizované)
otázky:
– nabízí výběr ze souboru předem připravených konečných
odpovědí (jako např. ano/ne, muži/ženy ),
– jsou jednodušší na vyhodnocování,
• Otevřené (volné, nestandardizované) otázky:
– jsou určené k vlastnímu vyjádření odpovědí respondenta,
– nenabízí žádnou variantu odpovědi,
– jsou náročné na vyhodnocování,
– používají se především v kvalitativním výzkumu
• Polootevřené (polozavřené, polostandardizované) otázky:
– kombinují otevřenou a uzavřenou otázku,
– nabízí výběr ze souboru odpovědí a také možnost odpovědět
vlastní variantou,
– jsou často zakončeny výrazy jako např. jiné, uveďte jaké, jinak
apod.

15. • Dichotomické otázky:
– nabízí výběr ze dvou variant odpovědi.
– Příklad: pohlaví; otázka, na kterou lze odpovědět
pouze buď ano, nebo ne
• Polytomické otázky
– nabízí více variant odpovědí,
– dělí se dále na:
• výběrové (disjunktivní) otázky, je možné vybrat pouze jednu
odpověď.,
• výčtové (konjunktivní) otázky je možné vybrat jednu nebo
více odpovědí,
• stupnicové otázky (=výčtové s pořadím) je možné vybrat více
odpovědí a určit jejich pořadí.

16. • Sociodemografické otázky:
– identifikující respondenta,
– bývají zařazeny na konec dotazníku (jako odlehčující)
• Filtrační otázky:
– rozdělují respondenty na podskupiny podle toho, zda a jak dalece se mohou ke
zkoumanému problému vyjádřit, popř. mohou vyloučit respondenty, jichž se zkoumaný
problém netýká.
• Projektivní (projekční, nepřímé) otázky:
– ptají se nepřímo
– jsou projektivně adresovány jiným (co si lidé myslí o…), zastírají přímý důvod položené
otázky,
• Nepřímé otázky:
– umožňuje zjištění vědomých, ale s malou ochotou zjišťovaných informací. Konkrétním
příkladem je otázka na výši platu. Neptáme se:
– Kolik si měsíčně vyděláváte?
– Ale: Jaký je váš průměrný čistý měsíční příjem?
• Kontrolní otázky:
– otázka, která se ptá na totéž, ovšem jinou formulací
• Grafické otázky:
– mají grafickou podobu a mají zpestřit dotazování, Bublinový test

17. • Baterie otázek
– seskupení více otázek na jedno téma do jednoho bloku. Používá se
většinou s hodnotícími otázkami, s hodnotící škálou. Mohou urychlit
dotazování (konkrétní vyplnění dotazníku) respondenta.
• Škálování
– zahrnuje „různé techniky, s jejichž pomocí přiřazujeme číselné hodnoty
takovým jevům, které nemůžeme přímo měřit na intervalové nebo
poměrové stupnici.
• Likertova škála:
– pětibodová škála od "Zcela nesouhlasím" ke "Zcela souhlasím" .
Likertova škála umožňuje zjistit nejen obsah postoje, ale i jeho
přibližnou sílu.
• Osgoodův sémantický diferenciál:
– 7 stupňová škála, faktorová analýza (konstrukce bipolárních
škál), výstupem je tzv. polaritní profil.

21. Jak vypadá správná
otázka?

22. • soubor odpovědí by měl obsahovat všechny možné
alternativy
• jednotlivé odpovědi se musí vzájemně vylučovat
• je třeba se vyvarovat tzv. dvouhlavňových otázek
• sugestivní otázky
• jednoznačné otázky
• každý by otázkám měl rozumět stejně
• otázky přiměřeně dlouhé
• otázky se týkají přímé zkušenosti respondenta
• upřesnit počet odpovědí
• odpověď typu "Nevím, nedokážu odpovědět", případně
"Jiné".

23. Pořadí otázek
• Je vhodné postupovat od jednoduchých otázek ke
složitějším
• Po úvodních otázkách nastávají otázky pro respondenta
bezproblémové či zajímavé.
• Druhou čtvrtinu tvoří otázky náročné a nejtěžší, pro
výzkum klíčové.
• Ve třetí čtvrtině nastupují otázky o něco lehčí, nicméně
z hlediska zkoumání stále významné (třeba nasazovat
otázky grafické a projekční - možné pocity únavy).
• Do poslední čtvrtiny, je vhodné zařadit otázky relativně
lehčí a méně důležité.
• V závěru otázky na sledované sociodemografické znaky.

24. Vhodné tipy
• V průběhu tvorby neustále kontrolujme, na co
konkrétně chceme dotazníkem odpovědět a pro
koho jsou vlastně výsledky dotazníkového šetření
určeny.
• Rozdělme si témata do jednotlivých úseků nebo
oblastí, kterým se chceme věnovat.
• Vyzkoušejte si sami vyplnit dotazník a vyjasnit si
případné nepřesnosti.
• Rovněž je dejte před samotným sběrem k
vyplnění někomu nezaujatému.

25. Čas na praktické
cvičení...

26. Dobrou chuť!