1. Ruské byliny a problematika jejich kompozice
Klíčová slova: bylina, charakteristika, cykly, kompozice, struktura, estetika, historie
Argumentace výběru tématu
Toto téma jsem si vybrala z několika důvodů. Mým oborem je překladatelství ruského jazyka,
který zahrnuje také umělecký překlad. V uměleckém překladu se můžeme setkat s překladem
různých žánrů, mezi které patří i ty folklórní. Ruské byliny jsou důležitou součástí historie
ruského jazyka a pro překladatele je nezbytné znát jejich základní charakteristiku a kompozici.
Anotace
Text se zabývá komplikovaným problémem ruských bylin, a to jejich kompozicí. Začátek je
věnován stručné všeobecné charakteristice bylin, nechybí ani otázka původu slova a popis cyklů
ruských bylin. Následuje problematika jejich kompozice, kde je vysvětlena nejen samotná
problematika kompozice, ale jsou uvedeny i konkrétnější příklady a jednotlivé složky
kompozice, které zohledňují historii bylin.
Text:
Charakteristika bylin
Slovo “bylina“ bylo zavedeno ruským folkloristou Ivanem Sacharovem, který ho zmínil
v sborníku “Písně ruského národa“ v roce 1839. Sacharov ho odvodil z výrazu “podle bylin“,
který v překladu znamenal “na základě fakt“. Byliny jsou ruské epické národní písně o činech
bohatýrů a většinou popisují nějaký bohatýrský čin a vztahují se k určitému historickému
období (národní pojmenování byliny je “starina“, což označuje dávnou dobu). V dávných dobách
se byliny zpívaly za doprovodu hudby, ale tato tradice se bohužel do dnešních dob nedochovala.
V bylinách se vyskytují zastaralá slova a často se v nich stejná slova opakují.
Byliny se tradičně dělí na dva velké cykly, a to kyjevský a novgorodský. V cyklu kyjevském se
objevovalo především mnoho postav a syžetů a události, které se v nich odehrávaly, se
vztahovaly k hlavnímu městu Kyjev a dvoru knížete Vladimíra. Nejslavnějšími bohatýry ruských
bylin jsou Ilja Muromec, Aljoša Polovič, Stavr Godinovič nebo například Čurila Plenkovič, kteří se
rozdělují na starší a mladší.
Problematika kompozice bylin
Všeobecný význam termínu kompozice je struktura uměleckého díla. Struktura vyžaduje
návaznost a interakci jednotlivých komponentů kompozice a vytváření díla v jeho celistvosti.
Kompozice se odehrává i v reálném procesu jejího vyjádření, stejně tak jako jeho výsledek.
Kompozice je v podstatě realizace zákonitostí konstrukce v konkrétním vyjadřování. Každé
umělecké dílo je určitým způsobem organizováno, tj. má určitou konstrukci.
Byliny, které jsou zkoumány z hlediska kompozice, jsou poměrně vzácné. Kompozice bylin byla
dochována pouze v paměti interpretů ve 20. – 30. letech 20. století, a poté byla zapomenuta
stejně jako většina bylin. Pro byliny jsou charakteristické stejné procesy jako u všech ruských
eposů v době jejich posledního zapomnění z důvodu pouhé ústní tvorby. Hlavním důvodem byla
tendence k narušení kompozice, přičemž byla z mnoha hledisek nerovnoměrná.

2. Nejvíce křehkou byla třetí složka, tj. estetická struktura díla. Ztráta postoje postav, jejich řeči a
dalších složek se velice těžce doplňovala. Vnitřní změny jsou charakteristické pro druhou složku
uměleckého díla.
Ztrátu pozice postav, jejich řeči, velký rozsah scén a epizod bylo těžké doplnit. Vnitřní změny
byly charakteristické pro druhou úroveň více než ostatní. Docházelo k přestavění scén, jednání
postav, měnila se motivace chování, návaznost dějství a jako následek také logika rozvoje
epického děje. Vnitřní dynamičnost napomáhala nejvyšší stabilnosti právě této úrovně. Byliny o
Čurilovi, Volgovi a Mikulovi téměř nepřecházely do prozaické interpretace. Proto neměli
takzvaný “čistý“ sdělovací potenciál (jako v pohádce) – velké množství událostí, vleklé
přemístění postav s překonáním řady překážek, vnější duchaplnost konfliktu. Nicméně, značné
množství reprodukce druhých bylin, jejich přepracování do podoby pohádky, je důkazem
nejvyšší dochovanosti druhé úrovně kompozice (společně s její obsahovou stránkou). Co se týče
první úrovně, jednotlivé transformace se nevyskytují (materiál, který se ustálil během tisíciletí),
a nově zavedené teorie byly závislé na stavu jiných úrovní kompozice.
Narušení kompozice bylo i dříve (do 18. -19. století) nevyhnutelné, především když jí přenášeli
lidé se špatnou pamětí a bez talentu. Pro soustavnou ústní přítomnost epických děl byla
nezbytná více či méně častá rekonstrukce kompozice. Během posledních století existence eposu
by kompozice, kdyby k takové rekonstrukci došlo, nemohla vzdorovat tendenci k narušení.
Na úrovni počátečních a závěrečných vět docházelo v různé míře ke stejným procesům. Na jedné
straně se snížil počet bylin s obřadním epickým nádechem, zapomínaly se jejich detaily, na
druhé straně docházelo v hranicích vět k rekonstrukci, především na úkor mimo epických zdrojů
(nahrazení lidových termínů “sláva“ a “starina“ termínem “bylina“, naplnění slovní zásoby
vypravěčského stylu pohádkovými a knižními elementy).
Obě byliny, které se kompozičně utvořily především na základě obřadních tradic, vyžadují
historickou interpretaci. Obřadní zemědělské motivy, které se objevily ve druhé verzi byliny o
Volgovi a Mikulovi, se staly funkční částí epického díla, které zachycuje typické historické
nesrovnalosti prvních století existence Kyjevského království. Přesto se nejstarší obřadní část
byliny, která se utvořila jako samostatné epické dílo, lišila svým konkrétním historickým
obsahem. Dá se tedy vyvodit závěr, že čím starší byla folklórní osnova byliny, tím méně se v ní
odrážela historie.
Kompozice dvou bylin a komponenty kompozice v publikovaných zápisech bylin jsou tedy
veličiny odlišného pořádku a významu, ale v ústním podání se projevují stejné tendence, které
retrospektivně směřují k obřadním počátkům historického eposu.
Zdroje:
odborná monografie:
СЕЛИВАНОВ, Ф.М. Поэтика былин в историко-филологическом освещении. Курск: Круг,
2009. ISBN 978-5-7396-0140-7.
Tento zdroj je velmi důvěryhodný a to z několika důvodů:
 autorem knihy je uznávaný profesor a vědec,
 kniha byla vydána v roce 2009,
 jazyk užívaný v knize je bezchybný, přesný a na velmi odborné úrovni,
 problematika v knize je probírána do hloubky,

3.  nakladatelství Krug je jedno z nejznámějších ruských nakladatelství s dlouholetou
tradicí, vzniklo již v roce 1920.
webová stránka:
Русские былины [online]. 2010 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://www.byliny.ru/
Tento zdroj je méně důvěryhodný:
 neobsahuje jméno vydavatele webové stránky,
 jako zdroj informací je uvedena stránka Wikipedia.org, na které může docházet
k znevážení informací, a to jednak kvůli koncovce org (nevládní organizace), ale také
kvůli možnosti přidávání a upravování informací samotnými uživateli; na druhou stranu
mohu článek o bylinách pocházející z této stránky považovat za důvěryhodný, protože
problematika bylin mi není cizí a vím, že všechny informace, které jsem na stránce našla,
jsou pravdivé a měla jsem možnost si je ověřit,
 stránka nepůsobí příliš odborně, obsahuje různé pohádky a byliny pro děti,
 na druhou stranu je to stránka, která se zabývá bylinami okrajově, a nelze jí kvůli této
skutečnosti považovat vysloveně za nedůvěryhodnou,
 stránka byla aktualizována v roce 2010,
 všechny odkazy na stránce jsou plně funkční.
Myšlenková mapa: