1. Émile Zola
Obsah:
Argumentace
Anotace
Klíčová slova
1. Život Émila Zoly
2. Émil Zola a Naturalismus
3. Dílo Émila Zoly
3.1. Díla
3.2. Cyklus Rougon- Macquart
3.2.1. Díla
3.2.2. Rozbory
- Nana
- Zabiják
Literatura
Argumentace:
Jako téma pro závěrečný úkol do Kurzu práce s informacemi jsem si vybrala život a dílo
francouzského spisovatele Émila Zoly. Protože četba je můj koníček a čtu hodně, je mi toto téma
blízké. Émil Zola je jeden z mých nejoblíbenějších autorů vůbec a přečetla jsem od něj už snad
většinu toho, co napsal. Konkrétně většinu z cyklu Rougon- Macquart, kterým se zde chci také
zabývat. Informace a inspiraci k práci jsem čerpala z internetových stránek a dost i ze své vlastní
zkušenosti z četby. Volba názvu je jednoznačná, myslím si- vlastní jméno autora. Dále člením
obsah do kapitol a podkapitol, které jsou očíslovány. Pro přehlednost jsem na začátek své práce
zařadila osnovu. Snažím se, aby byl text logicky členěn a aby byly jednotlivé související části v
přirozené návaznosti.
Anotace:
Tato práce se věnuje Émilu Zolovi, známému spisovateli francouzského naturalismu 19.
století. Chtěla bych nastínit jeho životopis, jeho vztah k naturalismu a jeho dílo. Některým jeho
románům se budu věnovat konkrétněji. V závěru je uveden zdroj, odkud jsem čerpala informace,
nebo jsou prameny uvedeny přímo u citací v textu. Pracovala jsem s pomocí zdrojů z internetových
stránek.
Klíčová slova:
Émile Zola, naturalismus, Francie, determinismus, románová studie, cyklus Rougou-
Macquart
1. Život Émila Zoly:
Narodil se 2. dubna 1840 v Paříži. Pochází z rodiny italského inženýra, bývalého důstojníka
Napoleonovy armády. Otec Émila Zoly dostal práci na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl
svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Po nějakém čase ale otec náhle zemřel. Rodina tak
přišla o otce a živitele a na Émilovo vzdělání už nezbylo moc peněz. V tomto těžkém čase se
spřátelil s Paulem Cézannem, ze kterého se později stal významný malíř. Bylo to přátelství na celý
život.
Zola neměl při studiích velký úspěch. Vzdělání, které zameškal, se snažil opět
vykompenzovat, ale dvakrát byl u maturitní zkoušky neúspěšný. Když odešel ze studií, šel pracovat

2. do nakladatelství Hachette. Tam okolo sebe seskupil několik mladých romanopisců – tzv.
medanská skupina. Šest měsíců řídil literární kroniku Evénement.
Vedl pokrokové názory a měl své přičinění na liberalizaci politického života ve Francii.
Jeho vliv se uplatnil zvláště v Dreyfusově aféře, kdy pomocí otevřeného dopisu adresovaného
prezidentu republiky pod názvem J'accuse („Žaluji“) hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, který
byl neprávem odsouzený za špionáž.
Émile Zola zemřel 29. září 1902 v Paříži. Šlo údajně o nešťastnou náhodu a smrt nastala
otravou oxidem uhelnatým, když se Zolovi ucpal komín u kamen. Později se ale prokázalo, že
komín byl ucpán záměrně.
Émile Zola
2. Émile Zola a naturalismus:
Zola je považován za tvůrce francouzského naturalismu. Naturalismus je takový umělecký
směr, ve kterém jde hlavně o zachycení pravdy a reality nezkresleně, takové jaké jsou, bez příkras a
zastírání. Věnuje se i tabuizovaným tématům jako např. alkohol, smrt, drogy, prostituce, okrajové
vrstvy společnosti apod. Základy naturalismu sahají ke Gustavu Flaubertovi a bratrům Goncourtům,
ale Zola s naturalismem pracoval jako s literárně estetickým směrem a v tomto duchu ho
rozpracoval ve své knize Experimentální román. V praxi ho poté využil ve svém románovém cyklu
(více viz níže).
3. Dílo Émila Zoly:
V začátcích byla jeho tvorba ještě ovlivněná romantismem a psal kratší prózy. Toužil se stát
romanopiscem. Prosadit se mu podařilo až díky dílu z roku 1867, Tereza Raquinová.
3.1. Díla: Tereza Raquinová, Experimentální román, Pravda (umělecké zpracování Dreyfusovy
aféry)
-Románový cyklus s proticírkevním zaměřením: Lurdy, Řím, Paříž
-Povídkový soubor: Povídky o Ninoně, Nové povídky o Ninoně
-Cyklus "Evangelia": Plodnost, Práce, Pravda, Spravedlnost (nedokončeno)

3. (tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu)
-Sborníky kritických statí o divadle a literatuře: Naturalismus a divadlo, Naši dramatičtí autoři,
Republika a literatura
3.2. Cyklus Rougon-Macquartů:
Zastává názor, že psát by se mělo na vědeckém základě vycházejícího z fakt. Spisovatel by
měl podle něj pouze zaznamenávat objektivní skutečnost, kterou pozoruje z nezávislého stanoviska.
„Naturalismus v praxi“ si Zola vyzkoušel ve svém románovém cyklu, který se zabývá zkoumáním
jedné rodiny napříč stoletím.
Cyklus má podtitul „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství“. Toto
dílo se dá připodobnit k Balzacově Lidské komedii z druhé poloviny 19. století. Snad poprvé do
popředí na místa hlavních postav dosedají obyčejní dělníci a lidé z periférie. Autor sleduje vývoj
rodu a dokumentuje, co se stává s potomky rodiny, jak se stávají dělníky, horníky, kněžími, vědci,
zemědělci, vojáky, podnikateli, spekulanty, živnostníky, prostitutkami i politiky a jejich
prostřednictvím autor bez příkras zachycuje, kritizuje a zpodobňuje dobu a společnost. Společným
znakem je, že postavy přecházejí mezi více díly a postupně se vyvíjí.
Kořeny rodu Rougonů-Macquartů začínají v malém francouzském městě Plassans.
Zakládajícím rod je Adelaida Fueqová, která si vezme za muže Rougona. S ním má syna Petra.
Rougon ale umírá a za nějakou dobu se Adelaida zamiluje do Macquarta. Toho všichni místní
považují za pobudu, opilce a vraha, nemají o něm dobré mínění. S Macquartem má Adelaida syna
Antonína a dceru Voršilu. Ti mají dále svoje potomky a rozšiřují rod.
Jednotlivé knihy mezi sebou navazují prostřednictvím členů rodu. Například v románu
Zabiják se Gervaise a Coupeauovi narodí Nana. O Naně je další román, který je po ní dokonce i
pojmenován. V knize Dobytí Plassansu jsou jedněmi z hlavních postav manželé Mouretovi, kteří
mají dva syny, Sergia a Jakuba. O jednom je dílo Poklesek abbého Moureta, druhému zase patří
román U štěstí dam. V Poklesku abbého Moureta se okrajově vyskytne postava Pascala Rougona,
kterým se dále zabývá kniha Doktor Pascal. Pascal je jedním ze synů Petra Rougona (syn Adelaidy
Fuequové a Petra Rougona st.) a jeho manželky Felicity. O nich je Štěstí Rougonů, které popisuje
jejich cestu k moci. Kniha sleduje i druhou linii příběhu, jehož hlavní postavou je mladý Silvestr
(Silvére), který je syn Voršily (nevlastní sestra Petra Rougona ml., dcera Adelaidy Fuequové a
Macquarta) Dalším z potomků Petra a Felicity Rougonových se zabývá kniha Jeho veličenstvo
Eugéne Rougon. V románu Kořist se objevuje postava Aristida Saccarda, posledního syna. Aristid
Saccard se objevuje dále v díle Peníze. Toto jsou ty nejsilnější linie rodu, jeho hlavní větve. Ostatní
knihy se zabývají převážně ostatními příbuznými jako bratranci a sestřenicemi apod. Jsou to
například díla Lístek lásky (Helena Mouretová), Břicho Paříže, Lidská bestie (Jakub Lantier),
Rozvrat
(Jean
Macquart),
atd.
3.2.1. Díla:
 Štěs
tí
Rou
gon
ů
(La
For
tun
e
des
Ro

4. ugon, 1871), 1. román z cyklu Rougon-Macquartů, obsahuje úvod k celému cyklu. Z vyšší
společnosti, boj o moc, intriky, podlost a politika, nakonec vítězství a sláva, ale za cenu
životů.
 ŠtvaniceKořist (La Curée, 1871–72), rozkoše a lesk Paříže, peníze a moc, pokušení a
zakázané ovoce, nakonec zmar.
 Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), román z prostředí pařížské tržnice, revoluce, z
prostředí nového města, drby a pomluvy z ulice dokážou ublížit člověku
 Dobytí Plassansu (La Conquête de Plassans, 1874), křivolaké cesty ctižádostivého kněze,
náboženství, církev, víra, manipulace.
 Hřích abbého MouretaPoklesek abbého Moureta (La Faute de l'Abbé Mouret, 1875), láska
mladého kněze, který trpí ztrátou paměti, poetické líčení přírody, vnitřní zápas člověka se
sebou samým.
 Jeho veličenstvo Eugène RougonJeho excelence Eugene Rougon (Son Excellence Eugène
Rougon, 1876) z vyšší společnosti, politika, boj o moc, intriky, vítězství a pád.
 Zabiják (L'Assommoir, 1877) z prostředí ulice, nižší vrstvy společnosti, bída, alkoholismus,
úpadek bytosti a zánik snu
 Lístek lásky (Une Page d'amour, 1878), smyslná láska mladé ženy v příkrém rozporu s
láskou k dítěti, znovu nalezená láska ale s nemorálními překážkami vede k tragickému konci
 Nana (Nana, 1880) z vyšší společnosti, využívání svého ženského vlivu, své krásy, aby
dostala co chce,
 Pod pokličkouU rodinného krbu (Pot-Bouille, 1882) (na internetu téměř všude chybně
uváděno pod názvem "Kořist", což je román "La Curée"), život v hlučném pařížském
činžáku, příběhy rodin, které tam bydlí
 U štěstí dam (Au Bonheur des Dames, 1883), životní dráha mladého a ctižádostivého
obchodníka, první obchodní dům, peníze, společenské postavení, láska
 Život a milováníRadost ze života (La Joie de vivre, 1884)
 Germinal (Germinal, 1885), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi
dělníky a majiteli dolů
 Mistrovské díloDílo (L'Œuvre, 1886), obraz uměleckého snažení Paříže
 Země (La Terre, 1887), velkolepá oslava země-dárkyně
 Růžové poupěSen (Le Rêve, 1888)
 Lidská bestieČlověk bestie (La Bête humaine, 1890), naturalistický román z železničního
prostředí, snaha ovládat své šílenství, jednou se to musí vymknout kontrole, stálá hrozba,
zločin, láska
 Peníze (L'Argent, 1891), hrůza otroctví, kterým peníze působí na člověka
 Rozvrat (La Débâcle, 1892), scény z Prusko-Francouzské války v letech 1870-71, příběh
přátelství dvou vojáků
 Doktor Pascal (Le Docteur Pascal, 1893), poslední román z cyklu Rougon-Macquart,
tragická láska starého doktora s mladou schovankou
(Wikipedia:About. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Émile Zola.
Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Zola)
- Tento zdroj mi dal dobrý souhrn informací k tématu
- Čerpala jsem z něj přehled děl se kterým se dá udělat dobrá představa o autorově práci a životě
3.2.2. Rozbory:
- Nana:
Obsah:
Nana je dcera alkoholiků, v 15 letech utekla z domu a stala se prostitutkou. Byla si vědoma své
neobvyklé krásy a toho, že dokáže svést každého muže. Muže využívala, dávali jí mnoho peněz,

5. kupovali jí drahé domy a byty, šperky a další drahé věci, které si nevymýšlela, ona si mužů nevážila
a byla k nim hrubá. Měla malého syna Ludvíčka, kterého vychovávala její teta. V Naně se střídaly
pocity velké lásky k synkovi a smysl pro rodinu se dny, kdy na dítě ani nepomyslela. Nana
ubližovala všem mužům, kteří byli kolem ní, a ničila jim život. Hrabě Muffat, který byl Nanou
posedlý, se kvůli ní ocitl na mizině, podobně skončil i Steiner. Majitel dostihů Vandeuvrese
nevyhrál sázku a zapálil svoji stáj, kde uhořel on i jeho koně. Naně to přišlo vtipné. Nana dosáhla
svého životního úspěchu, když získala hlavní roli v divadle. Přestože nebyla vůbec nadaná ani na
zpěv ani na herectví, díky své kráse si omotala kolem prstu mnoho mužů.
Zamiloval se do ní také mladičký Jiří Hugon, ke kterému chovala Nana mateřské city. Když se
dozvěděl, že Nanin milenec je také jeho bratr Filip Hugon, pokusil se zabít Naninými nůžkami.
Filip se snažil sehnat peníze pro Nanu, a proto začal krást a skončil ve vězení. Nana se zamilovala
do herce Fontana, žili spolu v jedné domácnosti. Jejich vztah se zdál 3 měsíce harmonický, ale
potom se začali hádat a Fontan začal Nanu bít. Nana na něm byla závislá, proto si nechala všechno
líbit. Bála se, aby ji Fontan neopustil. Fontan ale Nanu vyhodil z domu, nechal si jejich společné
peníze a Nana začala zase dělat prostitutku. Setkává se se Sametkou, kamarádkou z mládí, nějaký
čas spolu bydlí a projevují se zde Naniny lesbické sklony. Nana se odstěhuje na venkov do vily,
kterou jí koupil jeden z jejích milenců, a opět má mnoho pánských návštěv. Služka Zoe se vždy
postarala o to, aby se muži v domě nesetkali, ale několikrát se jí to nepodařilo. Když se Nana dozví,
že Jiří, kterému říkala Zizi, zemřel zřejmě na následky zranění, uvědomí si, kolika lidem zničila
život, prodá svůj majetek a odjede. Lidé v Paříži na ni zapomenou. Když se Nana vrátí zpět do
Paříže, zemře Ludvíček na neštovice. Nana obviňuje tetu. Nana potom opuštěně umírá na neštovice.
Postavy: Nana, Zoe (služka Nany), Hrabě Muffat, Sametka, Vandeuvrese, Jiří Hugon, Filip, Fontan,
Steiner
Myšlenka díla: Člověk podléhá svým pudům, je jimi ovládán. Následky našich činů bychom si měli
uvědomovat, protože jak se my chováme k druhým, budou se také tak oni chovat k nám.
(WEB www.zaskolak.cz, Émile Zola- Nana. Dostupné z:
http://zaskolak.cz/soubor/emile_zola_nana/1078)
- Obsah knihy je už jednou daný a i kdyby ho popisovalo znovu a znovu hodně lidí, píší stále o tom
samém. Proto jsem si ho dovolila citovat ze zdroje, který dobře vystihuje celý děj v knize.
-Rychlá a stručná charakteristika celého příběhu.
-Zabiják:
Obsah: Příjezd venkovské dívky Gervaisy do Paříže s dětmi, Štěpánem a Klaudiem a s přítelem,
rozmařilým Langerem. Brzy je jím opuštěna a zřizuje si samostatnou existenci, sní o tom, že bude
mít vlastní prádelnu, kterou si později založí, a bude žít spokojený a čestný život. Sblíží se
s klempířským dělníkem Coupeauem, který jí nabídne sňatek. Narodí se jim dcera Nana. Zpočátku
vedou poklidný život, který se ale mění po těžkém pracovním úrazu Coupeaua v tragédii.
V rekonvalescenci si Coupeau odvykl práci, zahálí, nudu a špatné svědomí zahání alkoholem.
Gervaisa sama živí celou rodinu, její peníze propijí Coupeau i s bývalým druhem Langerem, který
se vrátil a s nynějším manželem Gervaisy se spřátelil. Gervaisa je ponížena, ztrácí i svou
pracovitost a prádelna jde do úpadku, je připravena o práci. V bezvýchodné situaci propadá také
alkoholu; vidí i morální úpadek dcery Nany. Tragédie rodiny končí smrtí Coupeaua v pařížském

6. blázinci, kam ho zavřeli pro delirium z alkoholu. Gervaisa je bez prostředků, sama, nakonec umírá
jako žebračka.
Postavy: Gervaisa, Coupeau, Lantier
Myšlenka díla: Ukázat obraz úpadku a zmaru v prostředí bídy a alkoholu, varovat před zhoubnými
důsledky alkoholismu. Alkohol= zabiják.
(WEB www.zaskolak.cz, Émile Zola- Zabiják. Dostupné z:
http://zaskolak.cz/soubor/emile_zola_zabijak/953)
- Obsah knihy je už jednou daný a i kdyby ho popisovalo znovu a znovu hodně lidí, píší stále o tom
samém. Proto jsem si ho dovolila citovat ze zdroje, který dobře vystihuje celý děj v knize.
-Rychlá a stručná charakteristika celého příběhu.
Literatura:
Émile Zola, Nana, Melantrich-1985
Émile Zola, Zabiják, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Praha-1956