1. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
FILOZOFICKÁ FAKULTA
RUSKÝ FOLKLOR
RUSKÉ POHÁDKY V ČESKÉM KONTEXTU
Vypracovala: Martina Vránová, UČO: 402359
Ruský jazyk a literatura
V Brně 29.12.2012

2. 1. Co je pohádka
Pohádka je obvykle krátký epický fiktivní příběh s nepravděpodobným dějem, ve kterém
se objevuje pohádková fantazie a nadpřirozené bytosti. Literární pohádku můžeme dělit na
jednotlivé druhy podle toho, jak mají díla samotná blízko k výchozímu materiálu, tedy k lidovému
pohádkovému syžetu. Dle toho můžeme rozdělovat čtyři formy literárního ztvárnění folklorní
pohádky:
1. velnou reprodukci ústní zkazky
2. literární zpracování lidové pohádky
3. literární pohádku na folklorní motivy
4. autorskou pohádku1
Při umělé reprodukci autor obyčejně zachovává syžet pohádky, posloupnost událostí a okruh
osob. Co ale mění, je forma lidové poetiky. Do lidového textu tak vnáší lyrické vsuvky, detailní
portréty a líčení hrdinových prožitků, životní situace v nichž se nachází, apod. Lidová pohádka
tak nabírá nového směru, lépe odpovídá žánrovým představám současnosti a přibližuje tak starý
folklorní žánr novým představám čtenářů. Setkáváme se zde s nahrazením lidové lexiky
spisovným jazykem. Z ruské klasiky můžeme jmenovat například „Morozko“ od A. I.
Odojevského.
Druhá forma zpracování lidové pohádky v sobě nese silnou stopu autorových názorů,
vyznačuje se totiž obrovskou tvůrčí svobodou. Tento typ zpracování je vhodný k vyjádření
ideologických názorů spisovatelových. Autor věnuje pozornost obsahu a v pohádce popírá,
doplňuje nebo rozvíjí své myšlenky, vnáší do ní své ideje. „K tomuto druhu literárních pohádek
patří četné staroruské povídky s pohádkovou osnovou, ruské sborníky pohádek z konce 18. a
počátku 19. století.“2
Třetím typem je pohádka na folklorní motivy. Odlišná od ostatních je tím, že je samostatným
plodem autorovy individuality. Lidová pohádka zde funguje pouze jako základní stavební prvek
pro spisovatelovu fantazii a ten tak vytváří zcela novou pohádku. Může se sice opírat o lidové
syžety, nicméně když už to dělá, tak do svých pohádek vkládá vlastní názory, dává jim nový život.
Klasickým příkladem jsou „Skazki“ od A. S. Puškina.
1
Rozdělení viz Mandát Jaroslav, Lidová pohádka v ruském vývoji literárním, Státní pedagogické nakladatelství
Praha 1960, str. 67
2
Mandát Jaroslav, Lidová pohádka v ruském vývoji literárním, Státní pedagogické nakladatelství Praha 1960

3. Tvůrci autorské pohádky, tedy čtvrtého typu, používají zvláštností folklorního žánru (např.
kouzelné motivy, hyperbolizace, antropomorfismu, apod.) k vyjádření svých názorů. Autorovy
zájmy se zde mohou krýt se zájmy široké veřejnosti nebo naopak mohou čtenáře odvádět od
palčivých otázek současné doby.
S rozvojem ruské folkloristiky (18. – počátek 20. století) rostl zájem o lidovou pohádku.
Tomu dopomáhal i fakt, že pohádka vyrůstala ze společenských a estetických názorů ruského lidu
a vyjadřovala lidové sny a naděje. Pohádky můžeme dělit například na pohádky kouzelné,
satirické, kombinované, zvířecí, novelistické, protivné a mnoho dalších. Mají některé společenské
prvky, snad v každé pohádce existuje tzv. „putující hrdina“, některé obsahují morální ponaučení,
častý je i jejich novelistický charakter.
2. Významní představitelé a obliba pohádek v Čechách
Asi nejznámějším představitelem ruského lidového pohádkářství je Alexandr Nikolajevič
Afanasjev. Byl to ruský právník a folklorista. Jeho dílo je dosud nepřekonanou sbírkou příběhů
slovanské mytologie. Afanasjev už na začátku 50. let věnoval některé své práce tematice –
duchovní kultura ruského lidu. Právě těmito pracemi se v roce 1852 zasloužil o členství
v etnografické sekci Ruské geografické společnosti, která mu poskytla její archiv a požádala ho o
vytvoření pohádek. Výsledkem se staly, v letech 1855 – 1863, o částech vydávané Ruské lidové
pohádky (Narodnyje russkije skazki). Jeho sbírka pohádek byla naproti tomu plná dialektismů,
individuálních zvláštností projevu. Mezi nejznámější z nich patří například Mrazík, Nesmrtelný
Kostěj, Baba Jaga, Marja Morevna, Ilja Muromec a drak nebo Aljoša Popovič. Sbírka zachovala původní
podobu ústní prózy mnohem věrněji než třeba proslavená sbírka bratří Grimmů. Z dalších
významných pohádkářů jmenujme dva tvůrce autorské pohádky, kterými jsou Vasilij Andrejevič
Žukovskij a Alexandr Sergejevič Puškin.
Velký zájem o ruskou folkloristiku je i u nás. Jakožto důkaz slouží nejen pohádkové knihy
ruských autorů, ať již starších či moderních, na pultech českých knihkupectví, ale také například
převyprávěná kniha Baba Jaga, kostlivá noha od Františka Skály a Aleny Ježkové. Mezi nejznámější
ruskou pohádku nás, patří zajisté Mrazík, a to díky jejímu filmovému zpracování, které se u nás
každoročně těší velké sledovanosti a ve filmových žebříčcích dosahuje vyššího hodnocení než
mnohé české pohádky. Filmová podoba je ale značně rozdílná od její literární předlohy.
Pohádky jsou považovány především za literární útvar pro děti, protože rozvíjí jejich
psychiku, podněcují představivost. Proto musíme brát na vědomí rozdílnou formu české a ruské
pohádky. Zatímco u nás je zvykem, že většina pohádek má šťastný konec, ruské mají naopak

4. konce tragické, jsou velice děsivé a některé mohou být až nevhodné pro malé děti. U všech
pohádek bychom však měli nalézt jednotné rysy, které stanovil ruský lingvista zabývající se
lidovými pohádkami, Vladimir Jakovlevič Propp ve svém díle Morfologie pohádky a jiné studie.
1. Graf ukazující procentuální hodnocení pohádek uživatelů Česko-slovenské filmové databáze.

5. Seznam použitých zdrojů:
 AFANASJEV Alexandr Nikolajevič. Ruské lidové pohádky, Odeon Praha 1984, 601 s.
Přeložili Lužík Rudolf, Dvořák Karel
Hodnocení zdroje:
- Největší sbírka ruských pohádek
- Doporučena vyučující již v prvním semestru studia
- Obsahuje rovněž některá důležitá fakta
- Opírá se o ni spousta odborníků
- Léta zaujímá přední místo v pohádkové literatuře
 MANDÁT Jaroslav. Lidová pohádka v ruském vývoji literárním, Státní pedagogické
nakladatelství Praha 1960, 158 s.
Hodnocení zdroje:
- Kniha se zaměřuje přímo na pohádky
- Obsahuje obrovské množství odborných informací
- Seznamuje čtenáře s hlavním dělením pohádek
- Zasazuje pohádky do kontextu literatury vůbec
 STAŇKOVÁ Lucie. Pohádky a jejich vliv na psychický vývoj dítěte. Metodický portál: :
Články [online]. 24. 1. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/.
ISSN 1802-4785
Hodnocení zdroje:
- Portál zaměřený na vzdělávání
- Přispívají zde fundovaní odborníci
- Několikrát byl jako zdroj uveden v materiálech kurzu
- Obsahuje velké množství ověřených článků
- Často obnovován; stále nové, aktuální informace
 ČESKO-SLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE [online]. [Cit. 2012-12-29]. Dostupné
z WWW: http://www.csfd.cz/
Hodnocení zdroje:
- Největší a nejnavštěvovanější filmová databáze u nás
- Hodnocení na základě uživatelů /diváků/
- Využívána denně nespočtem uživatelů
- Obsahuje recenze, odborná hodnocení
- Informace jsou osobní, individuální, ale i přesto kvalitní

6. Argumentace výběru tématu
Téma jsem si vybrala, protože je mi velice blízká ruská literatura a už od počátku mých
studií je mi sympatický i folklor a zejména pak pohádky. Ruské „skazki“ mají hluboký význam
nejen pro literaturu, ale oslavují spoustu folklorních hrdinů a seznamují čtenáře se zajímavou,
ruskou kulturou. Ihned po přečtení zadání mi bylo jasné, že se při tvorbě úkolu budu omezovat
na folklorní tématiku. Při samotné volbě názvu a konkrétního tématu jsem zvolila metodu otázek
a myšlenkových map. Ptala jsem se, co mám nejraději z folkloru? Jaká je popularita pohádek u
nás? Téma ani název na sebe nenechaly dlouho čekat.
Anotace
Cílem práce je stručně seznámit čtenáře s ruskou pohádkou, jejím základním dělením a
nastínit její důležitou pozici, kterou v ruském folkloru a literatuře zaujímá. Součástí je i
představení některých autorů, zejména nejvýznamnějšího pohádkáře A. N. Afanasjeva a
v neposlední řadě pak popularita ruských pohádek v Čechách.
Klíčová slova: : folklor, lidová pohádka, literatura