Práce s digitální technikou Exponovaní snímků a ostření

1. Blanka Buchtová
ISŠ-COP BRNO
EPO 3A

2. Vytvoření fotografie
* A její expozice – znamená zachytit světelné podmínky ve scéně na
záznamové médium. Expozice je událost, kdy vystavíme film, resp.
Světlocitlivý snímač světlu.
* Množství a kvalita světla, které projde celou optickou soustavou
fotoaparátu, ovlivňuje výsledný vzhled fotografie.
* Každá scéna odráží světlo, které na ni dopadá, s různou intenzitou. Toto
světlo může mít různý původ (slunce, žárovka, zářivka, svíčka) a různou
barvu (bílé, namodralé, načervenalé).
* Při vlastní expozici fotografie je třeba všechny tyto vstupní informace vzít
v úvahu a exponovat snímky i s ohledem na očekávaný výsledek.
Světelné podmínky scény
* jsou sice dané, ale fotograf může modeloval světlo, které
dopadá na snímač a následně vytváří výslednou fotografii.

3. * Ještě před vstupem světla na snímač je to velikost vstupní
clony a délka vlastní expozice.
* Třetí možností, jak ovlivnit výslednou expozici, je nastavení
citlivosti snímače.
expozici každého snímku můžeme ovlivnit třemi
proměnnými:
* expoziční čas
* clona (clonové číslo)
* citlivost snímače

4. Řízení expozice – expoziční čas
* Expoziční čas je proměnná, která definuje délku expozice
tzn. dobu, po kterou je světlocitlivý snímač (film, senzor)
osvětlen.
Jednotlivé hodnoty: 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/16, 1/32,
1/64, 1/128, 1/256, 1/512 atd.
V praxi se některé hodnoty zaokrouhlují: 1/60, 1/125, 1/250,
1/500 apod.
Příliš dlouhé nastavení času může způsobit rozmazání snímku
jen pohyb ruky atd.

5. Existuje několik možností, jak si pomoci od
pohybové neostrosti:
* zkrátit expoziční čas – pokud je to možné
* využít stabilizace obrazu (na čipu nebo
v objektivu)
* najít improvizovanou oporu (zábradlí, pařez,
cokoliv co se nehýbe)
* použít stativ

6. Clona
* je přibližně kruhový otvor v objektivu přístroje, který vpouští
světlo do optické soustavy.
* Clona je tedy otvor, který reguluje přístup světla do optické
soustavy a na světlocitlivý snímač.
* Množství světla, které projde clonou závisí na ploše kruhového
otvoru, takže pokud zdvojnásobíme průměr clony (D),
zečtyřnásobíme množství procházejícího
světla.
Vzdálenost clony od snímače má velký
vliv na intenzitu světla, která na snímač
dopadne. Jak se vzdaluje od snímače
clonový otvor, zmenšuje se množství
dopadajícího světla.

7. Citlivost snímače (ISO)
* klasické filmové fotografie je filmový materiál různě
citlivý na dopadající světlo
* Výše citlivé materiály se pak používají při horších
světelných podmínkách, protože lépe reagují na
dopadající světelné fotony
* U digitální techniky je citlivým materiálem senzor, který
zaznamenává světlo stále stejným způsobem, ale svojí
citlivost dokáže „regulovat“ stupněm zesílení přijatého
signálu
* Pro vyjádření stupně zesílení signálu na snímači se
používá analogie s filmovým materiálem – stupně ISO
* stupnice je dána hodnotami: 50 – 100 – 200 – 400 – 800
– 1600 – 3200

8. * Zvýšíme-li hodnotu citlivosti snímače o jeden stupeň
ISO, stačí pro stejnou expozici pouze polovina
dopadajícího světla
* Snížíme-li naopak hodnotu ISO o jeden stupeň, musí
pro stejnou expozici dopadnout dvojnásobné množství
světla
* zvyšujeme-li ISO, zvyšujeme míru šumu ve výsledné
fotografii
* Digitální šum je obvyklerušivý a obrazová kvalita
rychle klesá

9. Elektronický šum, který se projeví při
různých hodnotách ISO. Hodnoty 1600 a 3200
jsou běžných kompaktů prakticky
nepoužitelné.
Mírně zašuměný obrázek z elektronické
zrcadlovky Minolta A1 při ISO 800.

10. * S šumem lze bojovat různým způsobem, více či méně
úspěšně. Předně jde o výběr přístroje, který používáme
* Fotoaparáty s větším snímačem (obecně DSLR)
odolávají šumu při vyšších hodnotách ISO lépe
* Dalším krokem je používání nízkých hodnot ISO a
v případě, že se dostaneme v expozici k příliš dlouhým
časům, použijeme stativ
* Další možností je využití některých programů, které
dokáží ve výsledné fotografii šum potlačit, ale vždy za
cenu určité degradace původního obrazu

11. Ostření
* Cesta k technicky „dokonalé“ fotografii má dva stupně –
prvním je správná expozice, diskutovaná v předcházejícím
textu, a druhý je ostrost fotografie. Pokud jeden z těchto
aspektů není splněn, vnímáme fotografii jako
nedokonalou, vadnou nebo vysloveně špatnou. V umělecké
fotografii může být ale určitá odchylka autorským
záměrem.
Ostrost a rovina zaostření
*Ostrostznamenáže bod v reálné scéně se zobrazí jako
bod na snímači, resp. na výsledné fotografii.
*Pokud se tento bod zobrazí jako kruh určitého
průměru, považujeme jej za rozostřený

12. Bod ležící v rovině ostrosti se na snímači zobrazí jako bod. Posuneme-li ho mimo tuto
rovinu, na snímači vznikne rozptylový kroužek, který již pozorovatel nevnímá jak ostrý.
* Tento obraz bodu se označuje jako rozptylový kroužek a má různý
průměr, podle míry rozostření
* Při snímání fotografie bude ostré vše, co leží v rovině zaostření

13. Rozdílné zobrazení předmětu v rovině zaostření a mimo ni. Ostrý bod nebo hrana se mění
na rozptylový kroužek a rozplývavou linii.
* Tato rovina definuje vzdálenost, ze které převede optika
přístroje ostrý obraz na senzor.
* Pokud se vzdalujeme od roviny zaostření, předměty i osoby
se stávají rozostřené a to tím víc, čím dále jsme od této
roviny. Pohyb zaostřovací roviny nám umožňuje pohyb
optických členů v objektivu přístroje a tento pohyb ovládá
automatika nebo fotograf

14. Hloubka ostrosti
* hloubku ostrosti vnímáme tak, že ostré se nám jeví předměty před i za
rovinou zaostření. Hloubka ostrosti může být různá, jak víme z vlastní
zkušenosti. Ovlivňují ji především tyto aspekty:
1. velikost prohlížené fotografie – čím větší je fotografie, tím více se
zdůrazňuje neostrost . Čím menší bude fotografie, tím větší bude její
hloubka ostrosti. Např. budeme-li pozorovat billboard z 1 m, budeme mít
pocit, že je neostré vše.
Na větší fotografii jsou předměty mimo rovinu ostrosti zřetelně neostré. Na malé fotografii se tyto rozdíly jen těžko
postřehnou.

15. 2. pozorovací vzdálenost způsobuje, že čím blíže jsme
k fotografii, tím lépe neostrost vidíme. Snížení
hloubky ostrosti na billboardech je kompenzováno
právě pozorovací vzdáleností.
3. schopnosti oka mají rovněž vliv na vnímání hloubky
ostrosti. Lidé s očními vadami vnímají ostrost jinak
než oči zdravé.

16. Práce s hloubkou ostrosti při fotografování je obvykle základem
kvalitního snímku. Práce s hloubkou ostrosti je možná v režimu priority
clony nebo v manuálním režimu a umožňuje nám zvýrazňovat nebo
naopak potlačovat určité informace na fotografii. Hloubku ostrosti
můžeme řídit následujícími postupy:
1. Práce s clonou. Změna clony je jediný postup, kdy měníme hloubku
ostrosti a neměníme kompozici scény. Snižováním clonového čísla
snižujeme hloubku ostrosti, zvyšováním clonového čísla roste hloubka
ostrosti. Čím vzdálenější objekt fotografujeme, tím větší je hloubka
ostrosti. Budeme-li snímat stejný objekt z menší vzdálenosti, poklesne
hloubka ostrosti a dramaticky se změní kompozice scény (např. objekt se
do snímku nevejde celý).
2. Ohnisková vzdálenost objektivu. Platí jednoduché pravidlo, že čím kratší
ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší hloubka ostrosti.

17. * Hloubka ostrosti záleží i na velikosti snímače. Menší snímač je na
rozostření citlivější, takže má menší hloubku ostrosti. Kompakty s malým
snímačem mají velkou hloubku ostrosti. U malých senzorů je fyzická
ohnisková vzdálenost v jednotkách milimetrů až několika málo desítek
mm, zatímco u kinofilmového políčka začínáme obvykle na 28 mm a
výše. Velmi krátké ohnisko znamená tedy obrovskou hloubku ostrosti.
Typy ostření na fotoaparátech
* Lepší digitální přístroje nám nabízí dvě možnosti ostření – automatické a
manuální. Zatímco manuální ostření se obvykle používá ve speciálních
případech, automatického ostření je používané zcela běžně
v nejrůznějších situacích. Abychom dokázali s přístrojem správně
zaostřit, musíme o systému automatického ostření (Auto Focus) něco
vědět.
Zaostřování a expozice snímku
* zaostření je druhý krok, kterým velmi výrazně ovlivníme výslednou
kvalitu fotografie. U různých typů přístrojů je postup odlišný, probereme
jednotlivé postupy.

18. Doostřování snímku
* Doostření snímku je softwarový proces, který není schopen
opravit špatně zaostřenou fotografii.
* Doostření snímku provádí obrazový procesor uvnitř
fotoaparátu ještě před uložením dat na paměťovou kartu.
* Kompaktní fotoaparáty provádějí silné doostření, jelikož se
předpokládá, že jejich uživatelé upravují své fotografie v PC
jen zřídka a často tisknou fotografie přímo z přístroje.
* Digitální zrcadlovky mají míru doostření zpravidla
nastavitelnou.
* Míra doostření závisí mimo jiné i na účelu požití fotografie.
Obrázky určené k prohlížení na monitoru doostření
nepotřebují, pro tisk na inkoustové tiskárně bychom tuto
úpravu provést měli.
* Doostření se často řídí i podle obsahu, není vhodné
doostřovat snímek, když chceme potlačit některé detaily.

19. Zásady při ostření a omezení chyb:
Při ostření je dobrá pamatovat na určitá pravidla a předcházet některým chybám.
1. Seznámit se s funkcemi našeho fotoaparátu se vždy vyplatí, máme tak přehled
jak která funkce pracuje a k čemu ji lze využít.
2. Při ostření musíme vědět na co chceme zaostřit a proč. Zaostřený předmět se
stává hlavním motivem a je důležitý pro vypovídací hodnotu snímku.
3. Dobře uvážíme práci s hloubkou ostrosti. Malá hloubka ostrosti odděluje
ústřední motiv od pozadí, velká hloubka ostrosti vytváří hlubší obraz scény.
4. Uvědomíme si, že hloubku ostrosti lze řídit nejen clonou, ale i ohniskovou
vzdáleností a odstupem od objektu.
5. Ostření ve špatných světelných podmínkách může dělat automatice potíže.
Můžeme pak ostřit manuálně nebo využijeme systémového blesku.
6. Pozor na proostření snímku – stává se, že automatika si vybere jiné místo
k zaostření, než předpokládáme. Na displeji nebo v hledáčku to bývá zpravidla
vidět.
7. Chceme-li ostři na nekontrastní plochu, musíme si pomoci jinak, např. zaostřit
na kontrastní předmět ve stejné vzdálenosti. U lidí a zvířat vždy ostříme na
oči.
8. Pozor na pohybující se objekty. Pohyb buď sledujeme, nebo při pohybu směrem
k nám použijeme prediktivní auto focus.
9. Nastaví-li nám automatika dlouhý čas, rozostří se snímek pohyby našich rukou
(rozhýbání snímku). Vše vyřeší stabilizace obrazu, stativ nebo kratší expoziční
čas.

20. http://digicentrum.sci.muni.cz/kapitola1.htm
http://www.photoextract.com/cs/clanky/37.html