1. Umění starověkého Řecka

2. Členění doby starověkého Řecka
• Období prehistorické (12. – 9.stol.př.n.l.)
• Období archaické (8. – 6.stol.př.n.l.)
• Období klasické (5. – 4.stol.př.n.l.)
• Období helénistické (3. – 1.stol.př.n.l.)

3. Charakteristika doby
• Období prehistorické
• Doba starověkého Řecka vznikla zničením
Knóssu, nastal konec minojské kultury
• Paláce a města zničeny nebo opuštěné
• Rozšíření řecké kultury po celém pobřeží
Středozemního a Černého moře
• Z potomků řeckých kolonistů asi pocházel i
řecký autor Homér (Illias a Odyssea)
• Řecko postupně začíná obchodovat s dalšími
zeměmi
• Řekové vynikali v hrnčířství – je to jeden z
nejvýznamnějších oborů světového výtvarného
umění
• Vznikaly tzv. řecké vázy (amfory), hovoříme o
řeckém vázovém malířství

4. Období archaické
• Začaly vznikat obce – „polis“
• Byly to malé městské suverénní státy
• Rozvíjela se stavební činnost
• Řekové uctívali velké množství bohů – Zeus,
Héra (manželka Dia), Afrodíté (bohyně lásky),
Athéna (bohyně bojů), Poseidón (bůh moří)
• Stavěly se chrámy pro bohy – stavěly se
megarony, mizí ohniště (pokud je, tak jde o
posvátný oheň na oltáři před chrámem)
• Množí se počet sloupů – ty obklopují obdélné
budovy (tzv. cely) ze všech stran
• Chrámy jsou původně dřevěné, později
kamenné

5. Období klasické
• Po řecko – perských válkách (v letech 490
– 479 př.n.l.) měli Řekové za úkol obnovit
zpustošenou zemi
• Obnovení města Athény a staveb nad
městem (athénská Akropole) – nový
chrám bohyně Athény zvaný Parthenon
• Toto období se vyznačuje mistrovským
zvládnutím anatomie lidského těla,
smyslem pro pohyb, dramatickým líčením
událostí a výtvarnou ušlechtilostí

6. Období helénistické
• Královská rada – původně jí Řekové
opovrhovali, v tomto období uctívali
• Úcta k panovníkovi, kterého Řekové považovali
za boha
• Řekům imponovali perské způsoby a styl
odívání
• Helénistické chrámy sloužily k oslavě vládců –
byly vymýšleny stále nové půdorysy (podélný,
kruhový, mnohoúhelný)
• Měnily se také původní proporce sloupů
• Stavěly se honosné paláce
• Součástí architektury se staly obyčejné zdi s
okny a dveřmi
• Mohutná seskupení reliéfů a soch – kulturisticky
modelovaní svalovci

7. Architektura
• Chrámové stavby budované nejdříve ze dřeva, později z
kamene
• Podle způsobu tvarového vyjádření chrámů
rozeznáváme několik řádů. Základním rozlišovacím
prvkem je sloup:
• 1. řád dórský – pochází z Peloponésu
– Řád prostý, je nejhmotnější ze všech řádů, chrámy vznikají na
základu mykénského megara, přibývá sloupoví, dórský sloup
nemá patku, hlavice má 2 části, dřík sloupu je kanelován
– Dórové uctívali bohyni Héru – mnoho chrámů je zasvěceno
právě této bohyni
– Nejznámější památkou v dórském slohu je Parthenón na
athénské Akropoli (práce na Akropoli zahájeny v r. 447 př.n.l.,
sochařskou výzdobu provedl Feidias, jeho socha Athény
dominovala vnitřnímu prostoru Parthenónu. Tato stavba však v r.
1687 vyletěla do povětří po zásahu granátem od Benátčanů)

8. Architektura
• 2. řád iónský (oblíben především v
městských státech malé Asie)
– Řád poměrně lehčí než dórský, sloup štíhlejší,
má 3 části
– Nejznámější památkou je jeden z divů světa
Artemidin chrám v Efesu

9. Architektura
• 3. řád korintský – nejmladší, má bohatě zdobenou hlavici
s motivy listů bodláku
• Základem staveb byl megaron
• s počátky architektury souvisí počátky sochařství
• Akropolis – komplex budov na kopci nad
Athénami,základem je Parthenon jako hlavní chrám
bohyně Athény, je ze smetanově bílého mramoru,
uplatňuje se dórský a jónský sloh, zdobí ho Feidiasovy
sochy ve štítech chrámu (trojúhelníkový štít –
tympanon), reliéfy s náměty slavnostního průvodu na
počest bohyně, boje amazonek, kentaurů, barevné
provedení a v kombinaci s bronzem
• Na Akropoli bylo několik soch bohyně, uvnitř byla
největší, vytvořil ji Feidias a měla být vysoká 12 metrů, je
ze slonoviny, zlata a stříbra

10. Architektura
• V neporušeném stavu se nedochovaly ani
další chrámy, brány, divadla (Artemidin
chrám v Efesu, Apolónův chrám)

11. Keramika
• Amfory – řecké vázy (bohatý sortiment)
• Vytvářel se „geometrický styl“ – vázy
zdobené vlnovkami a kruhy, později
plochu zaplňovaly meandry (spirály),
výjevy bohů a bájí
• Vytvářel se „černofigurový styl“ (v Korintu)
– siluety postav jsou malovány černou
barvou, detaily postavy se vyškrabávaly až
do světlejší vrstvy