Konference SVUČ 2009

1. Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra historie
_____________________________________________________________________
Beat generation, hippies a rozhněvaní mladí muži
Studentská vědecko-umělecká činnost (SVUČ)
Jméno a příjmení: Jakub Bér
Kombinace: DJ-OV
Datum vyhotovení: 9. 11. 2009

2. 1 Úvod, vymezení cílů práce ...................................................................... 3
2 Metody .................................................................................................... 3
3 Beat generation, Beatnici........................................................................ 4
3.1 Poválečná společnost USA......................................................................................... 4
3.2 Úvod ........................................................................................................................... 5
3.3 Kořeny hnutí............................................................................................................... 5
3.4 Původ pojmu beat....................................................................................................... 7
3.5 Popis hnutí.................................................................................................................. 7
3.6 Hipster-základ beatnického hrdiny............................................................................. 9
3.7 Beatnici a (zen) buddhismus .................................................................................... 10
3.8 Povaha beatnické literatury ...................................................................................... 11
3.9 Závěr......................................................................................................................... 12
4 Rozhněvaní mladí muži ......................................................................... 14
4.1 Poválečná společnost Velké Británie ....................................................................... 14
4.2 Vznik a cíle hnutí ..................................................................................................... 15
4.3 Hlavní hrdina hnutí AYM ........................................................................................ 15
4.4 Závěr......................................................................................................................... 16
5 Hippies .................................................................................................. 17
5.1 Úvod ......................................................................................................................... 17
5.2 Zapojování (Turn On) .............................................................................................. 17
5.2.1 Ideály hippies ............................................................................... 18
5.2.2 Hudba hippies ............................................................................... 19
5.3 Vylaďování (Tune In) .............................................................................................. 20
5.3.1 Noví příchozí ................................................................................. 20
5.3.2 Úpadek původních ideálů ............................................................... 21
5.4 Ulítávání (Drop out) ................................................................................................. 22
5.4.1 Přípravy festivalu ........................................................................... 22
5.4.2 Tři dny míru a lásky ....................................................................... 23
5.5 Konec květinového nebe .......................................................................................... 24
5.5.1 Opravdu Pekelní andělé ................................................................. 25
5.5.2 Konec nevinnosti ........................................................................... 26
5.6 Závěr......................................................................................................................... 27
6 Závěr práce ........................................................................................... 28
7 Nástin dalšího pokračování práce ......................................................... 28
8 Seznam použitých zdrojů ...................................................................... 29
2

3. 1 Úvod, vymezení cílů práce
V dnešní době televizí, internetu a jiných médií, se ztrácí vliv literatury na mladou
generaci. Kdo z dnešních středoškoláků pravidelně čte jiné knihy, než ty, co je nutí nastudovat
jejich učitelé češtiny k maturitě? A mnozí nečtou ani ty. Má práce představuje malý exkurz do
historie, který si vytyčil za cíl přiblížit dobu, kdy tomu bylo naopak. Dobu, kdy malá skupina
autorů dokázala svými díly zaujmout, v některých případech dokonce „pobláznit“ mladou
generaci. Jedná se o hnutí beat generation, kterému se to povedlo v USA 50. let. Jejich
romány a básně měly obrovský vliv, který zapůsobil nejen na tehdejší mladé lidi, ale
především v následující dekádě na další generaci, ve které se vyvinula kultura hippies.
Beatnici měli svou alternativu i ve Velké Británii ve skupině tzv. rozhněvaných mladých
mužích. Cílem práce je srovnat hnutí, která představovala určité formy protestů proti tehdejší
společnosti.
V čem spočívala přitažlivost těchto hnutí, co chtěli tito lidé vyjádřit a jaké byly jejich
společné i rozdílné znaky se pokusím vyjádřit v této práci.
2 Metody
Hlavními metodami při psaní této práce byly komparace a analýza. Autor pracoval
s různými literárními prameny. Byly použity knihy zaměřené na dějiny zemí, kde se níže
zmíněná hnutí projevila, knihy týkající se dějin anglické literatury a také tematická díla,
zabývající se beatniky či hippies. Jako jeden z pramenů byly použity i internetové zdroje.
Práce vznikala postupným shromažďováním materiálů a jejich následným studiem.
Z prostudovaných pramenů vznikaly výpisky a důležité informace, které autor postupně
zpracoval společně se svými poznatky do této práce.
3

4. 3 Beat generation, Beatnici
3.1 Poválečná společnost USA
Po strádání v letech poznamenaných světovou krizí a II. světovou válkou se mohly
Spojené státy od roku 1945 radovat z hospodářského rozmachu. Většina z bývalých
průmyslových velmocí (Velká Británie, Francie, Německo či Japonsko) byla zdevastována
válkou. Toho využili američtí výrobci a získali na mezinárodních trzích monopolní
postavení.1 K tomu návrat vojáků z fronty způsobil populační explozi. Dějiny USA tak jsou
po válce spjaty především s dějinami této nové poválečné generace.
Blahobyt let po válce způsobil spotřební revoluci, nakupování se stalo součástí
rekreace, do čehož výrazně promluvila i mládež 50. let. Ta disponovala dvěmi důležitými
věcmi: za prvé mohla svobodněji využívat své příjmy, vyšší než u jejich předchůdců a za
druhé byla obklopena neznalostí krizových let.
Většina lidí věřila, že to tak bude již napořád. Postupem času se ovšem ozývaly hlasy,
které kritizovaly konformitu a samolibost amerického poválečného života. Tito nespokojenci
měli pocit odcizených jedinců uprostřed masové kultury a odmítali se podílet na vychvalování
moderního způsobu amerického života a jeho hodnot.2 Tyto pohnutky popoháněly i malou,
ale rozporuplnou skupinu mladých autorů známou pod názvem beatnici, nebo beat
generation. Z jejich myšlenek se v 60. letech utvořilo hnutí hippies.
Beatnici hledali řešení svých nadějí spíš v sobě a také v různých vědomí omamujících
látkách, než ve společnosti samotné. Jejich díla pro sebe záhy objevila mladá generace a
beatnikem byl poté nazýván každý, kdo se distancoval pohodlného života středních vrstev.3
1
Tindall, G. B.; Shi, D. E., USA, Praha 1992, s. 650.
2
Tamtéž, s. 661.
3
Tindall, G. B.; Shi, D. E., USA, Praha 1992, s. 664.
4

5. 3.2 Úvod
Beatnici, narozdíl od hippies, byli hlavně uměleckou a literární skupinou, zatímco
přináležet ke květinovým dětem znamenalo sdílet stejný způsob života, v němž hudba či
literatura byly jedním z prostředků, jak se s tímto nonkonformním bytím ztotožnit a nikoli
jediným středem zájmu. Přestože nikdy nedošlo k vydání žádného manifestu autorů,
společného vyjádření cílů či znaků, stmelilo se toto hnutí v literární skupinu, která měla velký
vliv na poválečnou mládež.
3.3 Kořeny hnutí
Kořeny beatniků můžeme hledat již v 19. století v americkém pojetí
transcendentalismu.4 Jeho základem bylo hlásání víry v duchovní podstatu světa. Vyzdvihuje
duši a duchovní sebezdokonalování, v němž je poznání chápáno jako tvůrčí aktivita jedince a
morální život spočívá v hledání smyslu individuálního života.5
Americká společnost po spuštění železné opony hledala uvnitř sebe sama rudá
ohniska. Válka s komunismem vytvořila atmosféru, která vyžadovala podporu všeho
amerického. Proto došlo i na cenzury umělců a filmařů. Ideologická tolerance se přeměnila
v důraz na politickou jednotu. Společnost byla formována sdělovacími prostředky. Propukly
vleklé válečné konflikty v Koreji a později ve Vietnamu. Toto ovzduší muselo na poválečnou
generaci zákonitě zapůsobit. Pro studenty 50. let vzdělání neznamenalo zdokonalení
kritického zkoumání, ale prostředek, kterým si zajistí vyšší příjmy. V této generaci byli i
beatnici, kteří reagovali po svém: snahou osvobodit se od názorů a hodnot vnucovaných jim
společností. Podobná situace vládla i v Evropě. Také zde část generace odmítala přijmout
společnost, která ji obklopovala. Příkladem může být literární skupina Rozhněvaných
mladých mužů (Angry Young Men) z Velké Británie.
4
Tytell, J., Nazí andělé, Olomouc 1996, s. 5.
5
Viz http://www.cojeco.cz, personalismus
5

6. Na počátku hnutí stojí trojice mužů, kteří se poprvé potkali v roce 1944. William
Burroughs, Jack Kerouac a Allen Ginsberg tehdy nevěděli, že se z nich za několik let stanou
autoři knih, které budou číst miliony lidí po celém světě. Sešli se v New Yorku, kde Ginsberg
a Kerouac studovali na Kolumbijské univerzitě. Od roku 1945 spolu bydleli v bytě na Upper
West Side.6 Každý z nich napsal pro skupinu beatniků významné dílo, které je považováno
za klasiku doby. Nahý oběd (Naked Lunch) Williama Burroughse, básnická sbírka Kvílení
(Howl) Allena Ginsberga a román Na cestě (On the Road) Jacka Kerouacka. Každé z těchto
děl se znatelně odchýlilo od zaběhnutých pravidel literární formy. Než ovšem byly tyto knihy
vydány, muselo být vynaloženo značné úsilí.
První díla výše zmíněných autorů vydával ve svém knihkupectví Lawrence
Ferllinghetti, který byl sám literárně činný. Mladí autoři ho velmi zaujali, jejich díla chápal
jako představitele nové alternativní společnosti, která si vytvořila vlastní normy a nacházela
pro svá díla nové výrazové prostředky. Aby je našly, používali různé stimuly. Zpočátku to
byly prášky na povzbuzení, později alkohol, k čemuž časem přidali halucinogenní látky
(marihuana) a v některých případech i tvrdší drogy. To se odrazilo do jejich tvorby:
nekonvenční, prorostlé vulgarismy, hovorovými obraty na jedné straně, myšlenek o lásce a
míru na straně druhé. To byly motivy, které ovlivnily mnoho lidí stejné generace i příslušníky
těch pozdějších.
Z New Yorku se centrum beatniků přesunulo na opačný konec USA, do San
Franciska, kde se usadili v bohémské čtvrti North Beach. O několik bloků jižněji, na rohu ulic
Haight a Ashbury, se o desetiletí později vyvinula beatnikům podobná subkultura, která
převzala některé jejich myšlenky. Beat generation vydláždila cestu, po které mohli v 60.
letech z Haightu přijít bosé, výstředně oblečené postavy s květinami za uchem, hippies.
Spříznění obou skupin lze demonstrovat na postavě Allena Ginsberga. Ten se stal
6
Nožina M., Vaněček M.: Drogové subkultury-beat generation, in: Bulletin Národní protidrogové centrály,
I/2001, Praha 2001, s. 22.
6

7. zvěstovatelem hippies, obhajoval užívání LSD a marihuany, hippie velmi oblíbenými
prostředky k rozšiřování vědomí a podpoře duchovního vnímání.7 Mnoho květinových dětí ho
zato uctívalo, přestože možná ani nečetlo žádnou z jeho knih, které už byly tou dobou vydány.
3.4 Původ pojmu beat
Jakoby původ jejich označení, předznamenal to, v jaké části společnosti se budou
beatnici nacházet. Slovo beat používal ve své konverzaci Herbert Hucke, spisovatel,
narkoman, kriminálník a pozdější člen hnutí. Nazýval tak stav, ve kterém se nacházel
v období své drogové závislosti-zbitý, zničený a unavený.8 Později nabylo slovo díky
Barrymu Giffordovi a Lawrenci Lee jiného významu, jako podvedený, vyrabovaný, duševně a
emocionálně zhnusený.9 Jack Kerouac rozšířil slovo na beatific a definoval jeho význam jako
blažení, kteří jsou proti převládajícímu vlivu materialismu a osobních ambicí.10 V jakém
významu ho používali beatničtí autoři je ovšem nejasné. Jejich výklady se totiž liší a často i
protiřečí. Kupříkladu Lawrence Ferlinghetti, jehož ranné básnické období spadá do Beat
generation, vykládal význam slova jako hlučný.
Celý název Beat generation poprvé použil spisovatel John Clellon Holmes, který
v roce 1952 vydal svůj román Jeď (Go), jenž se ale původně měl jmenovat The Beat
Generation. Pokud se tedy pokusíme přeložit a vysvětlit celý název hnutí, dá se pochopit jako
zbitá či blažená generace.
3.5 Popis hnutí
Sám Jack Kerouac, přední představitel beatniků, mluvil o tom, že hlavním motivem
k propojení beatniků byla jejich společná schopnost vyznat se ze svých nejniternějších pocitů.
7
Nožina M., Vaněček M.: Drogové subkultury-beat generation, in: Bulletin Národní protidrogové centrály,
I/2001, Praha 2001, s. 23.
8
Halberstam, D., The Fifties, New York 1993, s. 301
9
Barry Gifford napsal společně s Lawrencem Lee jako poctu beatnické generaci knihu o Jacku Kerouacovi,
která se jmenuje Jackova kniha: Životopis ústy Jacka Kerouacka (Jack´s Book: An Oral Biography of Jack
Kerouac, 1978.)
10
Halberstam, D., The Fifties, New York 1993, s. 301.
7

8. Tato otevřenost byla v rozporu s tehdejší dobou. Hnutí beatniků se narodilo z nesouhlasu
s americkou společností a jejím tradičním způsobem života.
Beatnici se stali kulturou, která prováděla vše, co bylo podle amerického způsobu
života nejodvážnější. Snadno se to vysvětlí na příkladu nahoty. Ta pro ně nebyla tabu. Když
ze sebe Ginsberg při předčítání poezie strhal šaty, mělo to znamenat znovuzrození,
znovunabytí identity a odhalení duše. Sebeodhalování bylo výsledkem spojení bohémství,
psychoanalytického zkoumání a dadaismu, které provedlo Já skrz ponížení k vznešenému
nadšení.11 Toto zaujetí se pro Já je ohniskem beatnické pozornosti. Ginsberg chápal svou
poezii jako vysílání svaté víry v lidské možnosti.12 Jeho dílo je typickou ukázkou beatnické
touhy být. Pro své nové, dosud neokoukané postoje, činy a především provokativní literaturu
se beatnici sami postavili do pozice vyhnanců.
Pro beatniky nebyla důležitá jen jejich specifická literární tvorba, ale i způsob života,
pro který se rozhodli a jenž měl s jejich bytím korespondovat. Touhou bylo pátrat po obnově
nevinnosti skrz očištění hanbou.13 Za tento svůj postoj byli okolím vnímáni jako šílenci.
Museli podstupovat veřejný výsměch, cenzuru, blázince či dokonce vězení. Pro ně to vše
ovšem znamenalo další dobrodružství. Šílenství je přitahovalo, bylo druhem útočiště, kde
zůstanou ti, kteří chtějí být soukromě příčetní.14 Prostředkem, jak se dostat do stavu šílenství,
byli drogy.
Jak bylo hned na počátku zdůrazněno, beatnici nebyli žádnou kodifikovanou skupinou.
Jedná se spíše o sdružení vzájemně se ovlivňujících autorů. Nutno podotknou, že toto
vzájemné ovlivnění nebylo jen literární. Všichni do jednoho odmítali schovávat se za
uměleckou masku, čímž chtěli zvýšit upřímnost projevu bez ohledu na umělecké následky.
Jak píše ve své knize John Tytell, umění je tvořeno napětím mezi bezprostředností a skladbou,
11
Tytell, J., Nazí andělé, Olomouc 1996, s. 20.
12
Tamtéž, s. 21.
13
Tytell, J., Nazí andělé, Olomouc 1996, s. 12.
14
Tamtéž, s. 13.
8

9. improvizací a záměrem.15 Beatnikům byly ovšem cizí uzavřené formy, libovali si
v neovladatelné volnosti.
3.6 Hipster-základ beatnického hrdiny
Vraťme se ovšem k stěžejním beatnickým dílům, konkrétně k Ginsbergovu Kvílení.
V něm najdeme postavu tzv. hipstera. Toho definoval ve svém eseji Bílý černoch (The White
Negro) Norman Mailer. Hipster byl nový člověk, odmítající konformismus amerického
života, ve kterém je zakořeněna nedůvěra v lidi, jenž mají mnoho peněz a ovládají příliš
mnoho věcí. Tento esej byl takřka prorocký, protože definoval hrdinu beatnického hnutí,
hipstera. Také předpověděl, že se hipsterské vědomí rozšíří a vyvolá svými hodnotami nové
síly, jenž nahradí konformitu 50. let časem násilí, zmatku a rebelie.16
Hipster podle Burroughse žil život s neustálou změnou, jeho světem byly městské
ulice, kde se snažil poznat mechanismy spořádaného světa, aby je pak mohl obelstít.17
Hipsteři žili v těsném kontaktu se zločinci a prostitutkami, nevnímali negativně život na
pokraji společnosti a svůj úděl prosvětlovali drogami a hudbou. Rajskou hudbou pro ně byla
především tvorba z černošského prostředí, tedy například jazz. Také toto zaujetí převzali
beatnici, protože věřili, že černí Američané jsou poněkud volnější, ne tak svázaní tehdejšími
USA.18 Vnitřní uspokojování probíhalo prostřednictvím marihuany, kokainu, opiátů či
benzedrinu. Shánění drog bylo složité a nebezpečné, ale poskytovalo model života, který
povzbuzoval k vychytralému zacházení s mravními zásadami, což mělo mít v budoucnosti
mimořádné společenské důsledky.19 Sémě hipsterské mentality se totiž plně zaklínilo do
beatnického vědomí a následně rozkvetlo v šedesátých letech do podoby květinových dětí.
15
Tamtéž, s. 19.
16
Tyttel, J., Nazí andělé, Olomouc 1996, s. 23.
17
Tamtéž, s. 24.
18
Halberstam D., The Fifties, New York 1993, s. 300.
19
Tyttel, J., c.d., s. 25.
9

10. Hipster z Ginsbergova Kvílení dosahoval značné volnosti pohybu. Vycházel z jiných
vjemů než ostatní, díky nimž se, oděný do výstředních barev, ukazoval v novém světle.
Hipsterské vědomí formovalo i Jacka Keroucacka při psaní jeho románu Na cestě, ve kterém
se zračí strach ze stálosti a setrvání na jednom místě bez nějaké změny. Tento román se stal
jakousi biblí beatniků. Jeho vydání provázely vleklé problémy. Kerouac knihu napsal na 30
metrů dlouhý kus japonského kreslícího papíru bez jakéhokoli stylistického či interpunkčního
členění. Trvalo několik let, než ho dal dohromady do nakladatelsky přijatelné podoby. V
dalším jeho díle, Dhramový tuláci (The Darma Bums), je znatelný posun celé beatnické
vnímavosti. Místo hledání úniku z nudy a důrazu na materialismus je zde patrný posun
k meditaci, kdy se hledají vnitřní kořeny. V tomto se dá rozpoznat další pro beatniky důležitá
část jejich obrazu. Mnozí z nich se zajímali o buddhistické myšlenky, prostřednictvím nichž
hledali cestu z našeho světa. Díky tomu jdou Dharmoví tuláci mnohem klidnější, než ostatní
autorovi knihy. Co je také důležité zmínit, toto dílo velice ovlivnilo i hnutí hippies. Dá se
konstatovat, že pokud je román Na cestě bible beatniků, jsou Dharmoví tuláci totéž pro
hippies.
3.7 Beatnici a (zen) buddhismus
Buddhisté zdůrazňují svou empatii se všemi bytostmi na zemi. Narozdíl od západních
učenců ty buddhistické nezajímá ego či duše. Buddhismus tak byl pro beatniky prostředek, jak
se odklonit od západních zvyků myšlení a cítění. Stal se jakýmsi duševním závažím. Zastávali
antihierarchický a antielitářský postoj, jehož cílem mělo být nastolení stavu, kdy by zmizeli
všechny rozdíly mezi lidmi či člověkem a přírodou. Odstranit rozdíly chtěli také mezi svými
životy a uměním.
Nejbližší jejich chápání byl zen buddhismus, odnož mahájánového buddhismu,
vzniklá v 5. století v Číně, jehož učení vychází z vlastních prožitků a zkušeností. Důležitá je
osobní zkušenost získaná bódhi, tedy probuzením, a s tím spojeným vnímáním skutečné
10

11. podstaty světa kolem. Zenový mistři necítili potřebu vázat se obvyklou morálkou. Pokud to
bylo prospěšné byli schopni porušit základní buddhistická pravidla. Mistři zenu byli nezávislí
na morálních normách, začátečníkům nedávali konkrétní instrukce jak meditovat, protože
chtěli, aby oni sami pochopili, co je pro ně nejvhodnější.20 Praktikování tantry zen buddhismu
vedlo k volnému sexuálnímu obcování. To vše na beatniky velmi zapůsobilo.
Beatnikům ovšem nebyl vlastní buddhismus jako celek, chtěli si jeho zásady
přizpůsobit své existenci. Proto byl buddhismus v jejich podání výstřední a nedůsledný. Byli
jim cizí mnohoslovné interpretace buddhistických učenců. Beatnici souhlasili se základní
myšlenkou zenu, podle které konečná autorita spočívá ve spontánních a intuitivních
náhledech a činech individua.21 Zen buddhistická mysl se skládá ze zaujetí detailem,
prohlížení bez komentáře či závěru. To právě oslovovalo beatniky, kteří toužili přesahovat
hranici společensky uznávané morálky a konvence. Poselstvím zenu tak pro ně bylo odmítnutí
všech platných měřítek. V duchu toho chápali i umění, které nemělo být vyjímáno ze života,
ale naopak zahrnovat všechny životní proměny a zmatky. Literatura tak nemusela být
velebným a formálním zážitkem.
3.8 Povaha beatnické literatury
Svým chápáním umění postavili kontrast obvyklé formě tvorby a stali se tak hrozbou
uznávané literatuře a kulturnímu pořádku 50. let. Beatnici přišli s novými literárními
technikami, používali jazyk obsahující obscénnost i humor v absolutně jiném chápání
normálnosti, než ji přijímali jejich kritici.22 Proto byli beatnici jako spisovatelé ignorováni,
zatracováni a považováni za neintelektuální barbary. Většina z nich měla problém svá díla
publikovat, právo k vydání Kvílení (i jiných děl) bylo získáno třeba až v soudní síni. Pro
autory kladná rozhodnutí u soudu přitahovala zpočátku méně, později více a více čtenářů.
20
Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Zen-buddhismus; http://slovnik-cizich-slov.abz.cz zen-buddhismus
21
Tyttel, J., Nazí andělé, Olomouc 1996, s. 29.
22
Tamtéž, s 32.
11

12. Vhodným literárním námětem pro svá díla byla jejich vlastní životy, jež popisovali
s neskrývanou upřímností. Zřekli se kulturních tabu, zajímali se o homosexualitu a užívali
drogy, to vše byly nutné fáze na cestě k vytvoření nového vnímání. Jen obnažením své
osobnosti mohli objevit vlastní limity a udělat si názor na okolí.
Důležité je zdůraznit ještě jeden fakt. Beatnici byli svou literaturou i povahou pro
většinu společnosti provokativním prvkem, skupinou, která podle mnohých patřila spíše do
bláznice. Ale nebyl to důsledek jejich nízké inteligence, naopak. Místem, kde se setkali téměř
všichni pozdější představitelé beat generation, byla Kolumbijská univerzita.23 Kerouack od
školy dostal stipendium, protože hrál za univerzitní tým amerického fotbalu, Ginsberg se
mohl pochlubit bakalářským titulem odtud. Zde se oba setkali také s Nealem Cassadym.
Cassady je zařazován k hnutí beatniků, sám ovšem nic významného nenapsal. Pro beatniky je
důležitý z jiného důvodu. Stal se předlohou pro hlavního hrdinu Kerouackova románu Na
cestě. Další významná ikona beatniků, William Burroughs, zase studoval na Harvardu.
Univerzitní zkušenost měli i mnozí další. Lze tedy konstatovat, že svébytný beatnický styl
života a literatury nevycházel z jejich nízké inteligence, přestože si to mnozí kritici po
přečtení jejich děl mysleli. Vše bylo formou protestu.
3.9 Závěr
Přestože beatnici nebyli žádným početným hnutím, měli vliv na velkou část americké
populace. Jak to bylo množné? Na tuto otázku našel jednoduchou odpověď Lawrence
Ferlinghetti. Na piedestal skupiny vystavil Allena Ginsberga.24 Díky němu se o beatniky
začala zajímat média, jeho knihy stály u utváření hippies. Podle Ferlinghettiho by bez něj byli
beatnici jen skupinkou divochů. Co se týče semknutí skupiny, dá se s ním souhlasit. Ginsberg
byl stmelujícím prvkem. Jejich vlivu na mladou generaci by to ovšem dle mého názoru
23
Halberstam, D., The Fifties, New York 1993, s. 296.
24
Rozhovor pro Novinky.cz, 31..října 2005. Autoři rozhovoru Karel Srp a Soňa Vedrálová se s ním setkali v září
2005 v New Yorku na třetím beatnickém festivalu Howl.
12

13. neubralo. Byli něčím novým, provokativním, co mládež přitahovalo. Tento jev existuje i dnes.
Nedá se samozřejmě srovnávat mladá generace 50. let a ta dnešní. Ale ta současná je neustále
bombardována něčím novým z různých směrů (hudba, móda...). Většina z nich má jepičí
život. Něčím novým byli ve své době i beatnici, ale narozdíl od jiných to byl vliv velice silný,
který přetrval a byl znatelný i v jiných zemích. Také Československo mělo svého Ginsberga
ve Václavu Hraběti. Oba se i setkali, bohužel Hrabětova brzká smrt nadějnou budoucnost
zhatila. To samozřejmě nemá vliv na to, že beatnici zaujímají významné místo v literatuře a
(nejen) americké kultuře.
13

14. 4 Rozhněvaní mladí muži
Jak jsem zmínil, generační nesouhlas se společností se neprojevil jen v USA, ale i
v Evropě, ve Velké Británii. Tato revolta mládeže se záporným vztahem k dobovým
společenským hodnotám zde přerostla v hnutí tzv. rozhněvaných mladých mužů (Angry
Young Men). Podobně jako beatnici byli i rozhněvaní mladí muži především literární
skupinou. Jedná se o autory narozené většinou v první polovině dvacátých let 20. století.
4.1 Poválečná společnost Velké Británie
Hned po skončení války se musela Británie vypořádat s obrovským poválečným
dluhem, trvalým nedostatkem surovin a základních potravin. Musel být zaveden přídělový
systém na jídlo, šatstvo, benzín a na další zboží, který nakonec přetrval až do roku 1954.25
Přes všechny těžkosti ale většina dělnické třídy, tedy nejvíce početná část společnosti,
považovala tyto roky za velmi úspěšná léta.26 Mzdy stouply v průměru o 30%, čímž se zvýšila
celková životní úroveň. Labouristická vláda z let 1945-1951 nakonec provedla Velkou
Británii bez větších problémů obtížnými poválečnými přeměnami. Úspěch byl postaven na
smíšené ekonomice a společnosti hojnosti a zdálo se, že nastolená rovnováha mezi inovacemi
a stabilitou odpovídá obecné vůli.27 Jak by také ne, když vláda rozšířila státem financovanou
sociální péči.
V optimistickém trendu pokračovala i konzervativní vláda, která nastoupila po roce
1951. Společnost blaha byla utužena. Za maskou veřejné spokojenosti se ovšem objevily i
revoltující skupiny, které kritizovaly stávající konformismus.
Situace se promítla i do umění, kde se vytvořil prostor k inovacím a experimentům.
V 50. letech vyšly prvotiny mnoha poté významných autorů. Své místo na slunci si zde našla
25
Morgan, O. K.: Dějiny Británie, Praha 1999, s. 496.
26
Tamtéž
27
Morgan, O. K.: Dějiny Británie, Praha 1999, s. 495.
14

15. skupina mladých autorů, která způsobila rozruch svým pohrdavým postojem k poválečným
sociálním změnám. Zrodil se fenomén tzv. rozhněvaného mladého muže, intelektuála,
kterému se zprotivila soudobá společnost.
4.2 Vznik a cíle hnutí
Prosperita Velké Británie 50. let zakrývala důležitý fakt, že se z království stala
postimperiální mocnost takřka druhořadého významu, ve které rostlo pohrdání k národu.28
Tato situace se projevila i v literatuře této dekády. Starší generace autorů byla mezi lety 1950-
1960 vystřídána novou vlnou autorů, která dávala najevo nesouhlas s uspořádáním
společnosti. Po úspěchu jejich prvotin je novináři začali označovat jako rozhněvané mladé
muže. Tento název je pravděpodobně převzat z autobiografického románu Leslie Paula
Rozhněvaný mladý muž (Angry Young Man, dále AYM) z roku 1951. Stejně jako hnutí beat
generation nevytvořila tato skupina žádný manifest nebo program hnutí.
Zrod tohoto literárního seskupení je spojen s rozvojem univerzitního života v Anglii.
Jednalo se o nezávislé jedince, kteří byli spřízněni generačně a stylem psaní. Svou tvorbou se
snažili kritizovat konzumní společnost, britskou konzervativnost a zvyklosti. Podařilo se jim
přeorientovat styl románu na nižší společenské vrstvy.29 Jejich cílem bylo navrátit román mezi
populární žánry.
4.3 Hlavní hrdina hnutí AYM
Hlavní hrdina AYM vykazuje podstatně odlišný charakter než beatnický hipster. Je jím
čerstvý absolvent univerzity, který má nastoupit do zaměstnání odpovídajícímu jeho vzdělání.
Toto ovšem z prostého odporu ke komerční společnosti odmítá. Nakonec s ní ale splyne a
stane se součástí systému, který kritizoval. Zde je vidět zásadní rozdíl mezi literárními hrdiny
hnutí: hipsterovi postavení na pokraji společnosti vyhovuje, jeho protestem je život podle
28
Barnard, R.: Stručné dějiny anglické literatury, Praha 1997, s. 215.
29
Tamtéž, s. 222.
15

16. vlastní morálky odlišné od té zaběhnuté. AYM z protestu vykonává podřadná povolání, ale
narozdíl od hipstera touží společnost změnit, aby se do ní mohl vrátit, neodmítá ji absolutně.
Hnutí AYM se nerozvinulo naráz. První generaci této vlny tvořili John Wain
s románem Pospíchej dolů (Hurry on Down), Kingsley Amis a jeho Šťastný Jim (Lucky Jim) i
mnozí další. Společným rysem děl je recesistický ráz se snahou zesměšnit společnost,
instituce a ty, jež mají ve svých rukách moc či mají vlivné postavení. Jejich hrdina pochází ze
střední vrstvy, kterou ovšem kritizuje za její falešnost a přetvářku.
V další vlně vstoupili na scénu John Braine s románem Místo nahoře (Room at the
Top) či Alan Sillitoe (V sobotu večer, v neděli ráno; Saturday Night and Sunday Morning).
Hrdinové těchto děl nejsou o nic víc rozhněvanější než jejich předchůdci, všichni ovšem
pocházejí z dělnické třídy. Je důležité zmínit, že ani jeden z hrdinů není inspirován osobou
autora. Opět výrazný rozdíl od beatniků, kde většina hlavních postav je totožná s autorem a
jeho nejbližšími přáteli (v dílech ovšem mají záměrně pozměněná jména).
4.4 Závěr
Beatnici i AYM mají společné důvody svého vzniku. Obě hnutí měla reagovat na
soudobou společnost. Jejich představitelé zvolili za bitevní pole tohoto protestu literární
oblast. Zde už ovšem podobnost končí. Forma protestu se liší. Zatímco AYM reagují
recesistickými romány či dramaty, beatnici naproti tomu jak svou provokativní literaturou, tak
životním stylem, v němž se misí hudba, drogy, alkohol či homosexualita (v případě Allena
Ginsberga). Zjednodušeně řečeno, AYM provokují a rebelují především na papíře ve svých
dílech, beatnici celou svou existencí. Možná i proto byla skupina rozhněvaných mladých
mužů záležitostí především 50. let. Na konci dekády autoři svou „rozhněvanost“ většinou
odložili, kdežto beat generation měla ve společnosti, a hlavně mezi její mladistvou částí, větší
ohlas. Výrazně tak ovlivnila dospívající generaci 60. let v USA.
16

17. 5 Hippies
5.1 Úvod
Na generaci beatniků, které patřila 50. léta, navázalo v polovině následující dekády
hnutí hippies. Centrem vzniku se stalo západní pobřeží Spojených států.
Protestní hnutí, jež hýbalo celými Spojenými státy 60. let, mělo několik příčin. Těmi
hlavními byl nesouhlas s válkou ve Vietnamu a také boj černošských obyvatel za
rovnoprávnost. Časem začala tomuto procesu dominovat generace mladých lidí, narozených
po skončení druhé světové války. Jednalo se o ročníky 1945 a vyšší, tedy léta, kdy nastal
v Americe i Evropě baby-boom v důsledku výše zmíněného návratu vojáků z fronty. Mnoho
příslušníků této generace, vyrůstajících v poválečném blahobytu a nepoznamenaných
hospodářskou krizí 30. let, odmítalo postoje a hodnoty svých rodičů. Jejich život jim připadal
nudný a zaměřený jen na starost o materiální statky, bez hledání jakéhokoli duchovního
rozměru. Tento generační střet působil i na západní Evropu.
Vojtěch Lindaur rozdělil éru hippies podle známého hesla Timothy Learyho- zapoj se,
vylaď se a uleť (anglicky Turn On, Tune In, Drop Out). Timothy Leary byl americký
spisovatel a psycholog, který proslul jako zastánce léčebného a duchovního užitku LSD.
Lindaur tedy také dělí kapitoly knihy na fáze tzv. zapojování se, vylaďování a ulítávání. Této
struktury se budu v následujících řádcích o hippies držet.
5.2 Zapojování (Turn On)
Tato část netrvala dlouho, zhruba od podzimu 1965 do konce roku 1966. Byla to éra,
kdy se mladí lidé ztotožňovali s protikladem životních hodnot svých rodičů. Z malého území
(San Francisco) se začala šířit kultura, v níž se mísilo umění s životním stylem.
Všechno začalo poměrně nenápadně. Ohniskem se stala Haight-Ashbury, čtvrť v San
Francisku. Původně zde žila městská elita, ale časem pro ni ztratilo toto místo kouzlo. To
17

18. naopak pro sebe objevili vysokoškolští studenti a intelektuálové, kteří si zde za několik dolarů
měsíčně mohli s přáteli pronajmout rozsáhlé prostory k bydlení. Nastěhovali se sem i lidé
z beatnické čtvrti North Beach, mezi nimi kupříkladu básník Lawrence Ferlinghetti.
Z poklidné části města na okraji Golden Gate Parku se stalo útočiště lidí, kteří se
nechtěli podřídit obecně uznávaným normám, pravidlům a chování. V roce 1965 se zde
zformoval malý stát ve státě, nebo lépe řečeno ve městě. Vzory pro nový životní styl našli tito
lidé v románu Na cestě Jacka Kerouacka a sbírce básní Kvílení Allena Ginsberga, tedy
v dílech představitelů beat generation. Od beatniků si tato kultura převzala také zálibu
v užívání drog, které rozšiřovaly jejich vědomí do nekonečných psychedelických dimenzí.
Rozdíl mezi nimi a beatniky byl v tom, že odvrhli syndrom odcizení a zoufalství. Důraz se
přesunul z osamělosti a individualismu k družnosti a osobnímu vztahu s více lidmi.30 Vše
okolo mělo jeden středobod, čímž byli drogy.
5.2.1 Ideály hippies
Název hippies dal novým přistěhovalcům novinář Michael Fallon (září 1965). Náplní
jejich života se stalo užívání LSD a marihuany, jež měly povzbudit mysl. Příslušníci hnutí
chtěli provozovat vlastní způsob bytí, který by rozvíjel uměleckou a sociální svobodu, žít
v komunitách, čímž by proklamovali rozdíl mezi nimi a jejich rodiči, uzavřenými v úzkém
okruhu rodiny. Jednodušeji řečeno jejich cílem byly nevázané vztahy, přátelství a svoboda. Tu
vyjadřovali navenek i svou vizáží.
Oblečení hippies bylo protestem proti společnosti, která měla tendenci řadit lidi do
jednotlivých sociálních vrstev podle majetku a společenského postavení. Zároveň stírali
rozdíly mezi pohlavími tím, že chodili oblékáni i učesáni velmi podobně a nenaplňovali tím
mužské a ženské sociální role typické pro tehdejší společnost. Volné rozevláté šaty,
30
Nožina M., Vaněček M.: Drogové subkultury-hippies, in: Bulletin Národní protidrogové centrály, II/2001,
Praha 2001, s. 20-29.
18

19. rozpuštěné dlouhé vlasy a bosé nohy symbolizovaly volnost a nespoutanost nejen ve
společenském, ale i sexuálním životě. Ne nadarmo se o éře hnutí hippies mluví v souvislosti
se sexuální revolucí.
5.2.2 Hudba hippies
Vraťme se ale zpět k Haight-Ashbury. Do poloviny roku 1966 sem dorazilo přes
patnáct tisíc hippies. O organizaci nově příchozích se starali diggeři, jakási volná organizace,
složená z prvních hippies. Ti také otevřeli na Haightu, někdy posměšně zvaném Hashbury,
tzv. Free Store. Návštěvník tohoto obchodu mohl zdarma dostat nějaké obnošené věci.
Otevřen byl i Psychedelický obchod (The Psychedelic Shop), kde se daly sehnat různé potřeby
pro narkomany. Obchod se brzy stal centrem dění.
Mezi hudbou hippies byl zpočátku oblíbený hlavně beatnický free jazz a samozřejmě i
známá liverpoolská čtyřka. Postupem času ovšem hippies potřebovali svou odlišnost
zdůrazňovat i v hudbě a umění vůbec. Jedním z prostředků, který pomáhal tomu, aby byla
jejich svoboda a odlišnost prokazatelná, a aby příslušníci hnutí pro sebe vytvořili specifický
zvuk a projev, byly drogy. Mezi hippies kapely patří například Grateful Dead, Jefferson
Airplane a další. Prvně jmenovaná skupina se stala vůbec nejoblíbenější v San Francisku.
Nejlépe vyhovovala představám členů hnutí, věčně „sjetých“ a experimentujících muzikantů,
bydlící v komunitě (díky nim) legendárního domu Ashbury 710. K lepší organizaci koncertní
činnosti vznikla na Haightu hippie agentura Family Dog. Všechna hudební seskupení hrála
zpočátku většinou zadarmo nebo platil jen ten, kdo chtěl. V jednom z místních sálů se
v průběhu roku 1966 uskutečnilo 65 koncertů, na nichž vystoupili především výše zmínění a
dále také Big Brother & The Holding Company s hlavní ženskou pěveckou hippie hvězdou,
Janis Joplin. V početných koncertních sálech Haightu se během stejného roku zrodil druh
hudby, jemuž se začalo říkat sanfranciský sound či acid rock. Všechny místní hudebníci kladli
důraz hlavně na pocit naprosté tvůrčí i osobní svobody.
19

20. 5.3 Vylaďování (Tune In)
V první fázi, jak jsem uvedl, se celé hnutí utvářelo na malém území, v jedné
sanfranciské ulici. Bylo nemožné, aby se zde celá tato subkultura ukryla před okolním
světem. Na to se ideály hnutí hippies snad až příliš zamlouvaly široké vrstvě mladých lidí,
revoltujících proti soudobé společnosti i svým rodičům, než aby zůstaly nepovšimnuty. Proto
nastal čas masového šíření hnutí a jeho myšlenek. Květinové děti z Haightu-Ashbury vyrazily
do světa. Podnětem k tomu byl festival konaný 14. ledna 1967 v parku Golden Gate v San
Francisku, nazvaný The World´s First Human Be-in, což volně přeloženo znamená První
světové shromáždění pro lidské prožívání.
5.3.1 Noví příchozí
Jestliže na jaře 1966 začalo být na Haightu poněkud přelidněno, po Human Be-in
přišel na řadu hotový boom nových příchozích. Ulici zaplavili další bosí lidé, někteří jen na
víkend, jiní přijeli proto, aby zde hledali to, čeho se jim jinde, doma, ve škole či v rodném
městě, nedostávalo. Noviny tyto „odpadlíky“ označovaly jako dropout.31 Podle odhadů téměř
každá rodina ve Spojených státech „pohřešovala“ někoho z potomků, kteří se přidali
k hippies. Jejich prostředkem k dovršení nirvány většinou byly psychedelické drogy.32 V tom
se hippies podobali beatnikům, kteří se o to pokoušeli od 50. let. Po úspěchu festivalu Human
Be-in začala brát média hippies konečně vážně. Byli chápáni jako subkultura, sociology
označovaná jako Baby Boomers.33
Další velkou akcí byl Monterey Pop Festival, konající se ve dnech 16.-18. června
1967. Prameny uvádějí okolo 90 tisíc návštěvníků. Monterey se stal festivalem jakési dvojí
revoluce. Diváci a posluchači ji chtěli v hudbě, ve společnosti, sami v sobě; ti v zákulisí zase
31
Lindaur, V., Šance sněhových koulí v pekle, Praha 1997, s. 43. Dropout – ten, kdo byl vyhozen nebo odešel ze
školy, aby se mohl věnovat novému způsobu života, tehdy zejména rockové hudbě. Mezi slavné nedostudované
patří např. Janis Joplin, Jim Morrison a mnoho dalších bezejmenných.
32
Lindaur, V., c.d., s. 44.
33
Tamtéž, s. 44. Baby Boomers bylo označení pro ty, kteří patřili k ročníkům vzešlých z poválečné populační
exploze zhruba v letech 1948-1952.
20

21. potřebovali revoluci svých obchodních bilancí.34 Uprostřed této fronty stáli hudebníci, snažící
se uspokojit obě strany. Již zde mohl bystřejší pozorovatel poznat, že zamýšlené květinové
revoluci odpadávají okvětní lístky. Zákulisní machinace a bezohledné obchodní vyjednávání
toho byly důkazem. V Monterey začala idea hippies upadat.
5.3.2 Úpadek původních ideálů
Festival opět zvýšil počet příchozích na Haight-Ashbury. Vznikla dusná atmosféra,
která dolehla nejen na místní, ale i na úřady. Jak jsem již zmínil, jakýmsi kultovním centrem
ulice byl dům čp. 710, obývaný členy Grateful Dead a jejich přáteli. Proto si ho vybraly úřady
pro výstražný zákrok, který provedli policisté 2. října 1967. Mělo to být upozornění, že
životní styl hippies už nebude nadále tolerován. Obyvatelé Haightu se rozhodli jako odpověď
uspořádat oslavu nazvanou Smrt hippiesáka (Death of hippie), která měla „přebít“ pohřební
náladu. Smuteční procesí vyrazilo skrz celý Haight s kartonovou rakví. Celé to mělo
znázornit, že se hippies nehodlají vzdát svých myšlenek. Časem se ukázalo, že tato akce
nechtěně symbolizovala začátek konce lidí, kteří několik let předtím začali své hledání
nového způsobu života. Šlo o konec hippies v původní formě.
Krátce po této akci opustilo Haight-Ashbury mnoho známých starousedlíků. Mimo
jiných to byli i členové Grateful Dead, kteří se odstěhovali na venkov. To vše ovšem
neznamenalo, že by se čtvrť vylidnila, spíše naopak. Vyprchal ale „duch původních
obyvatel“. Tatam byla mírumilovnost, společné sdílení loží, jídla a jointů, po ulicích se začalo
žebrat pro vlastní potřebu. Objevily se i existence snažící se zneužít a participovat na
popularitě hippies. V té době se zde začal kupříkladu potloukat později nechvalně známí
Charlie Manson.
V lednu 1969 se stal americkým prezidentem Richard Nixon. Ve své inaugurační řeči
slíbil národu znovuzavedení pořádku. Jak pokračovala válka ve Vietnamu, generační střet
34
Tamtéž, s. 51.
21

22. stále nabýval na síle, přibývalo odpůrců vojenské služby. Hippies začali razit heslo „Miluj,
neválči“, se kterým šlo ruku v ruce další „Lásku a mír“. Hlasy volající po nich ovšem
nevycházely již jen z Haightu, ale z celých Spojených států. V té době bylo hnutí hippies
zformovanou skupinou s vlastní filosofií, módou, slovníkem a hudbou.
5.4 Ulítávání (Drop out)
Třetí fázi spojuje Lindaur s pravděpodobně největším festivalem pod širým nebem na
světě. Měl poukázat na antimilitaristické smýšlení mládeže, což vyjadřoval slogan: „Tři dny
míru a lásky“ (Three days od Peace and Music). Mnoho účastníků se nechalo slyšet, že
atmosféru, kterou zažili v těch památných dnech (15. až 18. 8. 1969) nikdy jindy nezažili.
Přestože se Woodstock ještě několikrát opakoval, bylo to spíš jen „znásilňování“ ducha
původní akce. Tak to alespoň vyzařuje ze zážitků Vojtěcha Lindaura, který se účastnil
Woodstocku 94´ a své pocity popsal v poslední kapitole.
5.4.1 Přípravy festivalu
Vše, co Woodstocku předcházelo, se zdá být neméně důležité jako akce samotná. Za
jejím vznikem stojí čtyři muži. John Roberts, majitel továrny na drogistické zboží, Joel
Rosenman, absolvent práva na Yale University, Artie Kornfeld, viceprezident vydavatelské
firmy Capitol a Michael Lang, koncertní promotér, producent a manažer.35 První dva se znali
z golfového hřiště. Všichni se poprvé sešli v březnu 1969. Spřádali plány na pořádání velké
akce, ale neshodovali se na její formě. Až na třetí schůzce se dohodli, že uspořádají velký
rockový koncert.
Jako první úkol si stanovili najít příhodné místo. Založili společnost Woodstock
Ventures, která měla zaštítit přípravu celého festivalu. Za 10000 dolarů si pronajali 300 akrů u
městečka Wallkill. Jeho obyvatelé se ovšem velmi bouřili. Pro ně byli hippies skupinou
35
Lindaur, V., Šance sněhových koulí v pekle, Praha 1997, s. 64.
22

23. mladých lidí utržených z otěží společenských konvencí, která potřebuje zpět „osedlat“ a ne
nadále tolerovat jejich drogové experimenty a sexuální promiskuitu. Proto byl 15. července
městským zastupitelstvem ve Wallkill festival úředně zakázán.36 Záhy byl ovšem znovu
vzkříšen, když se již 18. července setkal Michael Lang s Elliotem Tiberem. Tiber byl
majitelem motelu u městečka Bethel a co víc, od místních úřadů měl povolení každoročně
pořádat kulturní akci. Jeho přítel Max Yasgur vlastnil v této lokalitě farmu a mohl tak
poskytnou pro akci svůj pozemek. Místo konání festivalu se přestěhovalo z Wallkill do
Bethelu, na mírně se svažující místo u jezera.
5.4.2 Tři dny míru a lásky
Woodstock Ventures nahlásila úřadům počet návštěvníků okolo 50 000. Michael Lang
ovšem už tehdy mluvil o tom, že může přijet až 250 000 návštěvníků.37 Dva týdny před
zahájením Woodstocku bylo prodáno 180 000 lístků. Ve čtvrtek 14. srpna už bylo v areálu
25 000 lidí a další čekali v nekončeném hadu tvořeném automobily. V obrovském shonu
okolo organizace zapomněl Lang na důležitou věc: u vstupů nebyly turnikety. Branami
festivalu tak proudily davy lidí, z nichž ti méně šťastní měli ve svých kapsách v dané chvíli
zbytečné vstupenky.
Když 15. srpna 1969 v 17:07 vystoupil na podium Richie Havens, americký folkový
zpěvák a kytarista, sledovalo ho v bethelském údolí přibližně 200 000 párů očí. První den
festivalu zahráli mimo Havense i zpěvačka Melanie, sitárový kouzelník Ravi Shankar či Joan
Baez, folkrocková zpěvačka, která celý program uzavřela.38 Krátce potom se celý festival
utopil v průtrži mračen.
Následující den připomínalo bethelské údolí velkou bahenní koupel. Lidé museli
brouzdat hlubokým bahnem. Komu z nich to ovšem vadilo nebo spíše, kdo z nich to vnímal?
36
Tamtéž, s. 68.
37
Lindaur, V., Šance sněhových koulí v pekle, Praha 1997, s. 69.
38
Tamtéž, str. 72.
23

24. Sobota byla vrcholem festivalu, na podiu se vystřídaly největší taháky festivalu – Carlos
Santana se svojí kapelou, Janis Joplin, blues-rocková zpěvačka, symbol hippies či skupiny
Grateful Dead, The Who, Jefferson Airplane. Jejich vystoupením přihlíželo již čtvrt milionu
diváků.
Následující den, v neděli, odhadovala policie počet přihlížejících na 450 000, ovšem
k přesnému číslu se už nikdy nikdo nedobere. Co se dá ale určitě říci, je to, že květinové děti
v těchto dnech netrpěly nedostatkem drog. Omámení hašišem či jinými látkami se mohly
opájet tóny z nástrojů Joe Cockera nebo kapel The Band a Crosby, Stills & Nash. Dlouho po
půlnoci uzavřel celý festival Jimi Hendrix. Jeho vystoupením skončil Woodstock. Návštěvníci
odcházeli či odjížděli s hlavami plných zážitků, organizátoři se starostmi. Svátek hudby
značně překročil svůj rozpočet a z prodeje lístků se vytěžilo žalostných 1 100 000 dolarů.
5.5 Konec květinového nebe
Zatímco se v Bethelském údolí bavilo nespočet tisíc hippies, na druhém konci
Spojených států se nad nimi pomalu stahovala pomyslná černá mračna. Nedaleko Los
Angeles se chystali policisté k zátahu proti tzv.Rodině, sektě několika desítek hippies,
zmanipulovaných svým vůdcem Charlesem Mansonem. Byli podezřelí z několika trestných
činů (od krádeží po nedovolené ozbrojování). Po akci proti této komunitě vyšlo najevo, že
mezi zadrženými byli i pachatelé brutálních vražd, jejichž obětí se stala mimo jiných i Sharon
Tate, těhotná manželka režiséra Romana Polanského. Většina z nich, v čele se samotným
Mansonem, dodnes sedí ve vězení.
Proč byl ovšem tento zátah pro hippies tak zásadní? Celý zásah byl nafilmován.
Důvod byl jediný-materiál měl být sestřihán do tréninkového filmu pro budoucí přepady
komunit hippies. Stát tak chtěl dát najevo, že už dál nebude tolerovat nový způsob života
mladé generace. Prezident Nixon si vytyčil za volební slib zajištění pořádku a klidu. Právě
hippies měli být hrází, která tomu brání. Případ fanatických hippies Charlese Mansona toho
24

25. byl jasným, i když ojedinělým důkazem. Nic nemohlo na americkou společnost zapůsobit
děsivějším dojmem, než když se na ni z titulních stran dívaly obličeje několikanásobných
vrahů a popisy jejich brutálních poprav lidí z prostředí hollywoodské smetánky. Po květnu
hippies následoval ihned drsný prosinec-počátek protihippiesáckých policejních razií
s nadšeným veřejným míněním v zádech.
5.5.1 Opravdu Pekelní andělé
Ale nebyla to jen Mansonova parta, kdo zdiskreditoval hippies v očích veřejnosti.
Strach šel také z motorkářského gangu Hell´s Angels (Pekelní andělé). Bulvární tisk
nerozlišoval, zda vlasatí motorkáři patří k hippie nebo ne. Pro jejich stejně neupravený
zevnějšek se o to nesnažil ani nikdo jiný, přestože Pekelní andělé byli svým chováním a
životním stylem spíše kriminálníci než mírumilovní členové hnutí květinové revoluce. To vše
ovšem málo koho zajímalo.
Ještě více snížit důvěru v hippie pomohli Hell´s Angels na jedné z akcí pořádanou
kapelou Rolling Stones. Tento free koncert (koncert zdarma), naplánovaný na 6. prosince
1969, měl být pokračováním Woodstocku. Místem konání měl být Golden Gate Park v centru
San Franciska a mimo Rolling Stones přislíbili účast i pro hippie takřka posvátné kapely
z Haigh-Ashbury: Jefferson Airplane i Grateful Dead. Akci ale úřady na poslední chvíli
zrušily a Mick Jagger byl nucen hledat nové místo konání. To mu poskytl Dick Carter,
správce závodiště Altamont asi 80km od San Franciska. Co s touto kulturní akcí měli
společného členové motorkářského gangu? Mick Jagger a manažer Grateful Dead Scully je
požádali, aby během večera vykonávali pořadatelskou službu a zajistili pořádek na pódiu i
v publiku.
25

26. 5.5.2 Konec nevinnosti
V reálu to ovšem vypadalo jinak. V publiku vládly ruku v ruce drogy a absolutní
anarchie. Hell´s Angels řešili situaci po svém. Zfetování, opilí a agresivní nebyli schopni
zvládnout atmosféru a proto se do diváků pustili železnými tyčemi a obušky. K večeru bylo
hlášeno přes 200 zraněných. Angels neútočili jen na obecenstvo, ale jejich obětí byl při svém
vystoupení i kytarista a zpěvák Jefferson Airplane Marty Balin či Jaggerův osobní strážce.
Situace se vyhrotila těsně před nástupem Rolling Stones na podium. Davu došla trpělivost při
čekání a začal útočit na podium. Angels do nich začali najíždět motorkami. Keith Richard se
rozčílil a vyzval Hell´s Angels, aby odešli, jinak prý nebudou Rolling Stones pokračovat
v hraní. Mick Jagger, podle záběrů z filmového dokumentu značně posilněný omamnými
látkami, zase vybídl obecenstvo, aby si sedlo. Situaci tím ovšem neuklidnili. Angels neodešli a
publikum při prvních tónech další písně zase vstalo. V jednom místě se ovšem utvořil kruh a
v něm se objevil mladý černoch v zeleném saku, Meradith Hunter. Podle výpovědí svědků
měl na pořadatele namířit pistoli. Ale na záběrech z koncertu není patrná, pokud tam vůbec
byla. Co lze ovšem vidět, je útok dvou mužů v bundách Hell´s Angels a jejich nápřahy s noži,
které končí v Hunterově těle. Ten umírá při převozu do nemocnice. Přibližně v době, kdy
Rolling Stones končí své vystoupení a Grateful Dead je odmítají před bouřícím publikem
vystřídat.
Každá strana v následujících dnech přišla s vlastní vysvětlovací verzí. Nejbizardnější
byla ta od Hell´s Angels. K výtržnostem prý došlo proto, že se někdo pokusil zapálit jejich
motorky. Největší díl odpovědnosti byl svalen na Rolling Stones. Ralph Gleason napsal, že
události v Altamontu byly mezníkem v dějinách rocku a znamenaly konec jeho nevinnosti.39
A nejspíš i konec nevinné pověsti hippies. Události značně snížily přitažlivost hippies.
39
Lindaur, V., Šance sněhových koulí v pekle, Praha 1997, s. 83.
26

27. Posledním pokusem o vyvolání původního ducha společného sdílení duší, těl
(a marihuany) byla cesta známých hippie kapel a dalších umělců vlakem napříč Kanadou
z Toronta do Calgary.40 To už ovšem byla jen labutí píseň. Přestože koncerty měly velký
úspěch, tuto akci si užívali hlavně muzikanti. Cesta vlakem byl jeden velký večírek.
5.6 Závěr
Atmosféra mezi květinovými dětmi z podzimu 1965 a koncem roku 1969 byla
absolutně rozdílná. Následující léta byla dobou rozpadu této kultury. Začaly vznikat
komunity, které se snažily žít životem původních hippies. Svou uzavřeností ovšem
připomínaly spíše sektářské sdružení. S rokem 1975, kdy skončila válka ve Vietnamu,
zmizela jedna ze základních věcí, kterou chtěli hippies změnit. Heslo Milujte se, neválčete!
(Make love, not war) jakoby ztratilo význam, stalo se prázdným. Celé hnutí tím postupně
ztrácelo svou naléhavost a přitažlivost. Většina z příslušníků květinové generace nakonec
vyslyšela přání rodičů a stala se součástí většinové společnosti, což znamenalo přijmout
hodnoty, které před několika lety, v létě lásky, hromadně odmítali. Jen málo z nich zůstalo
věrných původním myšlenkám.
40
Cesty se zúčastnili mimo jiných Grateful Dead, Janis Joplin, The Band, Ten Years After či písničkář Eric
Anderson.
27

28. 6 Závěr práce
Všechna tři zmíněná hnutí a skupiny mají společné odmítnutí tehdejší společnosti,
odpor k uznávaným normám, pravidlům a chování. Každá z nich ale upřednostňovala svou
formu protestu. Beatnici a rozhněvaní mladí muži zvolili literární protest, hippies se
inspirovali beatnickou literaturou, ale šlo především o protest v oblasti životní filosofie.
Nejpoklidněji vyjadřovali svůj nesouhlas rozhněvaní mladí muži. Jejich odmítání konformity
probíhalo jen v knihách, samotní autoři nijak zvlášť nevybočovali z řad zaběhnutých
morálních zásad. V tom jsou jim protipólem beatnici, kteří nespokojenost dávali najevo i
svým bohémským životem. Jejich myšlenky pozvedli do jiné roviny hippies. Beatnici spolu
s hippies sdíleli náchylnost k drogám, kterými chtěli docílit stavu osvobození. Rozdíl mezi
hippies a beatniky je také v tom, že prvně jmenovaní odvrhli syndrom odcizení a zoufalství.
Důraz se přesunul z osamělosti a individualismu k družnosti a osobnímu vztahu s více lidmi.
Pokud své závěry zjednoduším na popis hrdinů každého hnutí, rozhněvaní mladí muži
se stali protestem na papíře, beatnici byli hrdinové svých děl i reálných životů, kdežto hippies
zůstali hrdiny sebe sama.
7 Nástin dalšího pokračování práce
Jako eventualita pokračování práce se otevírá možnost „jít přímo ke zdrojům“,
tzn. analyzovat vybraná díla zmíněných autorů, s cílem najít v nich identifikační, podstatné
znaky a vlastnosti pro zmíněná hnutí .
28

29. 8 Seznam použitých zdrojů
Barnard, R.: Stručné dějiny anglické literatury, Praha 1997.
Halberstam, D., The Fifties, New York 1993, s. 296.
Lindaur, V., Šance sněhových koulí v pekle, Praha 1997.
Morgan, O. K.: Dějiny Británie, Praha 1999.
Tindall, G. B.; Shi, D. E., USA, Praha 1992.
Tyttel, J., Nazí andělé, Olomouc 1996.
Nožina M., Vaněček M.: Drogové subkultury-beat generation, in: Bulletin Národní
protidrogové centrály, I/2001, Praha 2001, s. 17-28.
Nožina M., Vaněček M.: Drogové subkultury-hippies, in: Bulletin Národní protidrogové
centrály, II/2001, Praha 2001, s. 20-29.
Internetové zdroje
http://www.cojeco.cz/personalismus
http://www.novinky.cz/kultura – rozhovor s Lawrencem Ferlinghettim pro Novinky.cz, 31.
října 2005. Autoři rozhovoru Karel Srp a Soňa Vedrálová se s ním setkali v září 2005 v New
Yorku na třetím beatnickém festivalu Howl.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zen-buddhismus
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/zen-buddhismus
29