1. Sandra Sklárčíková
Učo: 400391
Jako téma pro závěrečný úkol jsem zvolila přístup k náboženství a to u dvou velmi
významných představitelů, kteří se svým přínosem zapsali do dějin religionistiky. Prvním
autorem je americký představitel symbolické antropologie Clifford Geertz, který své
myšlenky sepsal v díle Interpretace kultur. Druhé dílo, kterému se budu věnovat pochází
z pera známého francouzského sociologa Émila Durkheima, jehož název je Elementární
formy náboženského života. Vzhledem k tomu, že obor mého studia je právě již zmíněná
religionistika, zdálo se mi toto téma jako vhodná ukázka toho, oč v oblasti tohoto studia jde.
Ve spojení s těmito osobnostmi jsem si jistá, že tato práce bude zajímavou prohlídkou i pro ty,
kteří nemají ponětí o čem tento obor je.
Přístup k náboženství Émila Durkheima a Clifforda Geertze
Anotace: Ve svém úkolu jsem řešila přístup k náboženství dvou vědců, Émila
Durkheima a Clifforda Geertze. Zaměření bylo spíše vědecké, tudíž se ztotožňuje s oborem
mého studia religionistiky. Hlavní snahou bylo vykreslit, jak oba autoři přistupují k pojmu
náboženství a ukázat tak rozdíly v jejich vnímání. Za pomocí sumarizační infografiky jsem
vytvořila myšlenkovou mapu zobrazující hlavní body reprezentující pojem náboženství u
každého autora. V závěru jsem se poté snažila uvést hlavní myšlenky, které vyplývají z jejich
teorií.
Klíčová slova: posvátno, víra, věda, společnost, církev, kultura
Ústředním pojmem, který používá Clifford Geertz k rozšíření konceptuálního rámce
je kultura. Sám definuje tento termín jako: „historicky předávaný vzorec významů
obsažených v symbolech, systém zděděných pojetí vyjádřených v symbolické formě
prostředky, kterými lidé komunikují, zachovávají a rozvíjejí svou znalost života a postoj
k němu.“1 Geertz vnáší do svého výkladu i další termíny. Jsou to například kulturní vzorce,
symboly nebo étos.
1
Clifford Geertz, „Náboženství jako kulturní systém“, in: Clifford Geertz, Interpretace kultur: vybrané eseje,
Praha: Sociologické nakladatelství 2000, 105.

2. Symboly popisuje jako něco, čím lze získat představu o funkci reality. Díky
informacím, které symboly předávají může člověk zachytit nejen funkci, ale i jakýsi návod,
„jak by mělo vše správně fungovat“.2 Symboly tak podle Geertze vytváří harmonii, kterou
udržují pomocí navzájem propůjčované autority.
Jeho definice náboženství zní následovně: „Náboženství je 1) systém symbolů, které
2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že 3) formulují
pojmy obecného řádu bytí a 4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že 5) se
tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.“ 3 Tedy podstata náboženství tkví ve víře
v posvátné symboly a v přijetí autority.
Kulturní vzorce mají důležitou roli v životě člověka. Bez tohoto kulturního aspektu
nelze podle Geertze fungovat. Člověk nachází prostřednictvím systému symbolů cíl a také
řád, který jej chrání před neuspořádaným světem, tedy chaosem. 4 Náboženství podle Geertze
tedy napomáhá myšlence, že spravedlnost existuje. Aby k tomuto uchopení mohlo dojít musí
náboženský člověk přijmout autoritu, díky níž získá také specifický úhel pohledu neboli
náboženskou perspektivu.5 Náboženská perspektiva je jedinečná svým rozmezím, sahá za
hranice obyčejné reality, kterou rozšiřuje. Autoritu náboženské perspektivy lze posilovat
rituály, což jsou posvátné úkony, při kterých člověk splyne v jeden celek a nejlépe tak
pochopí realitu. Těmito rituály také přijímá svou víru.6
Geertz nakonec dochází k názoru, že náboženství je zcela výjimečné a stejně tak i
různorodé. Antropologický význam náboženství je, že může být obecným pojetím světa či
zdroj mentálních dispozic.7 Jak už bylo řečeno, náboženství umožňuje uchopit svět a
porozumět jeho řádu. Geertz jej ale označuje za jakousi „šablonu“, jenž také víru utváří.
Dochází k závěru, že antropologické zkoumání náboženství je dvoufázová operace: „nejprve
analýza významového systému vtěleného do symbolů, které vytvářejí vlastní náboženství, a
potom uvádění tohoto sytému do spojitosti se sociálně-strukturálními a psychickými
procesy.“8
Émile Durkheim přistupuje k náboženství na základě vymezení charakteristických
rysů, jenž se nachází v oblasti existence náboženství. Pomocí těchto jevů se snaží vymezit
2
Ibidem, 108.
3
Ibidem, 107.
4
Ibidem, 116.
5
Ibidem, 128.
6
Ibidem, 131.
7
Ibidem, 143.
8
Ibidem, 144.

3. jeho podstatu. Tyto prvky, však nelze určovat na základě zvyků a tradic, nýbrž se musejí
odvodit ze skutečnosti.9
Důležitým pojmem je nadpřirozeno, jehož chápání se liší v různých náboženstvích i
v chápání lidí. To, co náboženský člověk považuje za přirozené a samozřejmé, chápe vědec
jako nadpřirozené. Jde o něco zcela abstraktního. V důsledku změn ve společnosti se poté tato
idea přeměnila na něco, co se vymyká našemu chápání.
I v moderní společnosti nadále přetrvávají myšlenky, ke kterým se řadí spousta
příznivců. A ačkoliv jsou označovány za iluze, stále přetrvávají. Na toto téma však Durkheim
poznamenává, že k opravdovému rozpoznání je třeba vědeckých postupů: „Nebylo to
náboženství, ale věda, která člověku ukázala, že věci jsou komplexní a těžko pochopitelné.“10
Náboženství je tedy podle Durkheima ucelený systém složený z více částí. Systém mýtů,
dogmat, ceremonií a rituálů. Poznamenává také jevy nepříslušející k žádnému náboženství,
což označuje za folklor.11
Náboženské jevy dělí do dvou kategorií: víra a rituály.12 Víra jako taková má stejnou
podstatu jako víry jiných náboženství. Je to něco, co předpokládá dělení světa na dva
protiklady, svět sakrální a profánní. Vychází z názoru nebo postoje, který jedinec zaujímá.
Rituál označuje jako pravidla, dle kterých se lidé mají chovat v přítomnosti posvátného. Na
základě určitého jednotného systému poté vzniká z víry a rituálů náboženství.13 Náboženské
projevy jsou tedy charakteristické bipolárním dělením.
Další myšlenka, pomocí které se Durkheim vymezuje je víra a magie.14 Magie může
mít některé vlastnosti víry, ale i přesto jsou ve vzájemném protikladu. Tyto dva pojmy
rozděluje jakási pomyslná čára.Víra je rozdílná především společenstvím lidí, jenž okolo sebe
utváří, tedy existencí církve.15 Církev sdružuje kolem sebe společenství lidí, kteří sdílejí
společné morální názory a tvoří tak jednotu. Magie však své přívržence neslučuje ke
společnému fungování. Jsou to spíše samostatně fungující jednotky, jejichž vztahy s okolím
jsou podle Durkehima „náhodné a pomíjivé.“16
Hlavním znakem náboženství je, že se vyznačuje kolektivním uspořádáním, které je
neodmyslitelně spojeno s ideou církve. Z čehož vyplývá, že náboženství je založeno na
9
Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii, Praha: Oikúmené
2002, 32.
10
Ibidem, 35.
11
Ibidem, 44.
12
Ibidem, 44.
13
Ibidem, 49.
14
Ibidem, 52.
15
Ibidem, 54.
16
Ibidem, 53.

4. systému posvátných praktik a víry, sdružující své přívržence v jednom společenství, tedy v
církvi.
V závěru tedy shledávám, že Durkheim ve čtenáři nepodněcuje žádné pevné
stanovisko, které je nutno přijmout, aby mohl žít v harmonii. Jeho základním pojmem je
církev, která nutně funguje ve společnosti a vytváří tak systém, ve kterém žijí lidé sdílející
společné morální zásady. Jeho teorie se mi jeví jako poměrně objektivní. Přiklání se spíše
k vědecké perspektivě, na kterou klade poměrně velký důraz, což je pro badatele bezesporu
důležité. Geertzovo východisko je, že náboženství je založeno na kultuře, která mu také dává
význam. Ačkoliv se snaží o náhled skýtající více perspektiv, nedokáže se oprostit od
základního pohledu na náboženství a chápe jej jako univerzální lidský jev.
Použitá literatura:
Durkheim, Émile, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii,
Praha: Oikúmené 2002.
Geertz, Clifford, „Náboženství jako kulturní systém“, in: Clifford Geertz, Interpretace kultur:
vybrané eseje, Praha: Sociologické nakladatelství 2000.
• Obě dvě díla pocházející od autora
• Slova použitá v textu
• Vědecký přístup
• Tvrzení na základě jejich názorů
• Dostupnost v knihovně

5. HubPages [online]. In: Jadesmg [online]. August 30, 2012. Dostupný z:
http://jadesmg.hubpages.com/hub/Durkheim-and-Geertz-approaches-to-religion
• Relevantnost uvedené bibliografie pod článkem
• Citace v článku
• Datum článku pocházející z roku 2012
• Uvedeno jméno autora
• Informace v článku
Gregory, BS, The other confessional history: On secular bias in the study of religion, in:
HISTORY AND THEORY Volume:45 Pg:132-149, 2006.
• Vyhledáno přes Metalib
• Server MU
• Odbornost textu
• Slova použitá v textu
• Vědeckost