1. Argumentace
Pro napsání odborného textu jsem zvolila téma Dramatická výchova, neboť studuji
pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity obor Učitelství pro 1. stupeň se zaměřením na
dramatickou výchovu. S daným tématem pracuji i ve své diplomové práci, a právě tyto
důvody mě vedly k napsání odborného textu, ve kterém se zabývám definováním tohoto
oboru a jeho možnostmi využití na základní škole. Dále se věnuji rozdělení základních
technik a metod, které se v současné době používají. Přikládám citace uznávaných autorů knih
o dramatické výchově a jejich názorů na to, čím doopravdy dramatická výchova je a kam až
sahá její potenciál.
Anotace
Text se zabývá problematikou oboru dramatická výchova, základním vymezením termínu a
možnostmi jeho využití. V textu se hovoří o alternativách využití dramatiky na základní škole
a příkladech, kdy je a není vhodné ji začlenit do výuky. Odborný text se opírá o nejeden názor
či definici velmi uznávaných pedagogů z oboru tvořivé dramatiky, a dále jejich postojů
k rozdělení metod a technik, jež se v dramatické výchově používají. Z textu vyplývá, že
východiskem daného esteticko-vědního oboru je prožitek a prožitkové učení.
Klíčová slova
drama, vzdělávání, prožitek, metoda, technika, definice
Odborný text:Dramatická výchova
V současnosti jsou používány kromě termínu dramatická výchova taktéž termíny
výchovná dramatika, edukativní/edukační drama, dramatika, tvořivá dramatika, nebo
například školní drama. Tyto termíny jsou ekvivalentní a označují jedno a totéž. I přesto, že
dramatická výchova patří v naší zemi k poměrně mladému oboru, je nemálo těch, kteří se
dramatickou výchovou zabývají. V odborné literatuře se můžeme setkat s následujícími
definicemi dramatické výchovy.
Eva Machková: „Dramatická výchova je učení zkušeností, tj. jednáním, osobním,
nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou
praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání

2. mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií
vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v
roli, dramatického jednání v situaci.“
Josef Valenta: „Dramatická (resp. divadelní) výchova je systém řízeného, aktivního
uměleckého, sociálního antropologického učení dětí či dospělých založeného na využití
základních principů a postupů dramatu a divadla, se zřetelem na jedné straně ke kreativně-
uměleckým (divadelním a dramatickým) a k pedagogickým (výchovným či formativním)
požadavkům a na straně druhé k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i
společným možnostem dalšího rozvoje zúčastněných osobností).“
Ve své dřívější publikaci vymezil Josef Valenta dramatickou výchovu následovně:
„Je to systém osobnostně sociálního učení, tedy systém, v němž se navozují specifické situace,
jejichž prostřednictvím se oživují procesy socializace, které v tomto případě nejsou „životně
náhodnými“ procesy, ale procesy naplánovanými učitelem.“
Soňa Koťátková v publikaci Vybrané kapitoly dramatické výchovy píše, že dramatická
výchova je: „jeden z pěti oborů estetické výchovy (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební
a pohybové), výchovná disciplína, která využívá některých prostředků a postupů divadelního
umění, učení především přímým prožitkem a vlastní zkušeností v jednání, nabývání životní
zkušenosti tím, že hledáme nastoleného problému nejen intelektem, ale i intuicí a zapojením
těla a emocí řešení.“
Porovnáme-li jednotlivé definice, můžeme říci, že se všichni autoři shodují v tom, že
dramatická výchova je pedagogická disciplína, která vychází především z vlastního prožitku.
Dramatická výchova je tedy založena na zkušenostním učení. Jedinec vstupuje do rolí, ať už
jemu známým či neznámým. V navozených fiktivních situacích, které jsou obrazem
skutečného světa, si tak může vyzkoušet své jednání a chování. To vše se děje v bezpečném
světě „fikce“, tedy bez přímých reálných následků, což nám umožňuje danou situaci opakovat
a hledat tak nová, lepší řešení. Jak píše Eva Machková ve své knize Úvod do studia
dramatické výchovy: „Je to život nanečisto, zkouška na život, jeho průzkum, poznávání
skrze aktivitu, lidské jednání, a to bez nebezpečí skutečného selhání a sankcí.“ Dále se autoři
shodují v tom, že je dramatická výchova úzce spjata s dramatickým uměním, neboť využívá
jeho prostředků a postupů k naplnění svých cílů.
Dramatická výchova na základní škole může být realizována formou povinné,
nepovinné nebo povinně volitelné výuky. Může být zaměřená směrem k divadelním
dovednostem a aktivitám, anebo výhradně k osobnostnímu rozvoji žáků. Může také obojí
spojovat. V současné době využívají mnozí pedagogové metody a techniky dramatické

3. výchovy v různých vzdělávacích oblastech RVP ZV.
Můžeme tedy usoudit, že uplatnění dramatické výchovy je vhodné především v předmětech
humanitního směru. Eva Machková ve své publikaci Jak se učí dramatická výchova píše, že
dramatickou výchovu jako metodu práce je možné nejčastěji využít v předmětech jako je
literární výchova, český jazyk, cizí jazyk, dějepis, zeměpis, rodinná výchova, občanská
výchova, vlastivěda apod. Autorka dále uvádí k tématu využití metod dramatické výchovy ve
výuce následující: „Specifické místo mají ve vyučování jazykům (včetně mateřského), protože
nabízejí příležitost k přirozené komunikaci.“. Z toho můžeme usoudit, že v přírodních vědách,
v zeměpise, matematice či technických oborech se bude uplatňovat metod dramatické
výchovy jen spíše okrajově. V publikaci Dramatická výchova v kurikulu současné školy
autoři píší: „Metody dramatické výchovy vtahují do procesu celou žákovu osobnost, umožňují
tvořit, zažít, prožít, reflektovat. Činnostní, zážitkové modely práce tak nabízejí uplatnění
většímu či jinému spektru dětí než jen metody verbální, racionální.“ Dále autoři upozorňují,
že pro dramatickou výchovu je zásadní společné konání, tvorba a komunikace. Metody a
techniky dramatické výchovy je možné uplatnit téměř v kterémkoli vyučovacím předmětu.
Marie Pavlovská píše, že dramatická výchova je založena na přímém prožitku a vlastní
zkušenosti při jednání, proto je její účinek hluboký a trvalý.
V dnešní době existuje mnoho publikací zabývajících se metodami a technikami
dramatické výchovy. Pro potřeby tohoto odborného textu bylo čerpáno především z publikací
českých autorů, a to Josefa Valenty, Evy Machkové, Kristy Bláhové a Marie Pavlovské. Ze
zahraniční literatury potom publikace Structuring Drama Work (Strukturování dramatické
práce) od Jonothana Neelandse.
Použitá literatura:
MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha:
Akademie múzických umění v Praze, divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007, 223 s.
ISBN 978-807-3310-899.
 Autorkou je velmi uznávaná osoba z oblasti dramatu a výchovy
 Publikace je vydána přímo divadelní fakultou, to znamená, že na jejím vzniku se podílejí
odborníci přímo z oboru
 Obsahově je logicky členěna a najdeme v ní i praktické typy na výuku
 Obsahuje všechny základní informace týkající se daného tématu
 Autorka čerpá z předních celosvětově uznávaných autorů knih o dramatické výchově
¨

4. www.drama.cz
 Jedná se o jeden z nejdiskutovanějších portálů o dramatické výchově na pedagogické
fakultě
 Je velmi kladně hodnocen pedagogy z oblasti dramatiky a divadla
 Nalezneme zde vše o teorii dramatické výchovy a stejně tak o akcích, které se v rámci
tématu konají
 Je zde také široké spektrum literatury, která je k tématu k dispozici či byla přímo vydána
sdružením Tvořivá dramatika
 Nalezneme zde další zajímavé odkazy v dané problematice
Tvořivá dramatika. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2012, roč. 23, 3(67). ISSN 1211-8001.
 Periodikum tvořené samotnými pedagogy z oboru divadlo a výchova
 Má dlouholetou tradici
 Obsahuje zajímavé články z domácí i světové scény
 Nalezneme zde inspirující materiál k výuce a další nápady pro práci
 Jsou zde recenze z různých divadelních akcí jak pro děti tak dospělé, obsahově pestré
periodikum
Popis k mentální mapě
 Mapu jsem vytvořila na základě své diplomové práce
 Mapuje tematické rozložení textu a vazby, jak spolu jednotlivé kapitoly souvisí