1. Čínština
Zuzana Ullrichová
362664
KPI11 Kurz práce s informacemi
7. semestr
Rok 2012/2013

2. ARGUMENTACE
Psát o čínštině jsem se rozhodla, protože mým studijním oborem jsou Kulturní studia Číny,
tudíž mi je toto téma více než blízké. Ve své práci nejdříve uvádím čtenáře do historického
kontextu, což je podle mého názoru stěžejní, vzhledem k tomu, že text není určen asijskému
čtenáři. Dále se věnuji transkripci a fonetice, což je díky své odlišnosti taktéž velmi důležité.
ANOTACE
První část mé práce je věnována historii čínského písma od dynastie Shang, přes dynastii
Zhou, Období válčících států, dynastii Han až po současnou verzi.
Další část je věnována transkripci čínského písma, která je doplněná o tabulky
transkripčního systému.
Poslední část je věnována fonetice, kde je vysvětleno, jakým způsobem tento jazyk pracuje
s intonací.
V této práci není popsáno čínské písmo, protože pouštět se do tohoto tématu by
vyžadovalo poměrně rozsáhlou práci.
KLÍČOVÁ SLOVA
Čínština, čínská fonetika, historie čínštiny, čínská transkripce
ÚVOD
Čínština patří do sino-tibetské jazykové rodiny. Čínsky se mluví zejména v Číně, ale také
na Taiwanu, v Singapuru, Malajsii a v čínských komunitách po celém světě. Čínština se
zapisuje pomocí znaků, neexistuje zde abecední systém. Tyto znaky mohou mít různá čtení i
významy.
HISTORIE PÍSMA

3. První písmo vzniklo v období dynastie Shang v 17. - 11. Století př. n. l. tomuto písmu se
říká jiǎgǔwén 甲骨文. Bylo objeveno v 19. století n. l. Obsahuje asi 4 000 znaků, rozluštěno
bylo přibližně 1 000, protože vláda vědecké bádání ohledně písma značně omezuje. Jiǎgǔwén
obsahuje čtyři kategorie znaků, tyto znaky však zatím stále nejsou ustálené co se velikosti,
vnitřních komponentů a struktury týče. Jiǎgǔwén bylo využíváno primárně k věštění a
zapisovalo se na úlomky kostí a želví krunýře.
Později vzniká za dynastie Zhou písmo jīnwén 金文, užívané především pro praktiky
spojené s kultem předků. Texty mají popisný nebo literární charakter. Písmo se rylo na bronz
a kamenné stély. Znaky jsou ornamentální, velikost a vnitřní stavba znaků se ustálila, píše se
ve sloupcích.
V období válčících států vzniká písmo dàzhuàn 大篆 a xiǎozhuàn 小篆, tedy velké a malé
pečetní písmo. Xiǎozhuàn bylo oficiální sjednocené písmo dynastie Qin a pozdní Han. V této
době se objevují nové materiály pro zápis písma, a to bambusové úštěpky, hedvábí a nefrit,
keramika, či bronz. Rozrůstají se také regionální varianty znaků. Za dynastie Han vzniká ještě
úřednické písmo lìshū 隶书, které je mnohem hranatější a ztrácí piktografickou podobu.
V prvním století se pro psaní začíná využívat papír. Pro rychlé psaní se písmo
zjednodušuje, čímž mizí fonetika a piktografický původ znaků.
Dále vzniká písmo kaishu 楷 书 , které je používáno v učebnicích, je zformováno do
imaginárního čtverce. Toto písmo se používá dodnes.
TRANSKRIPCE
Transkripci, tedy přepis čtení čínských znaků pomocí abecedy, můžeme v Čechách rozdělit
na tři hlavní celky.
První je transkripce čínštiny v čínštině:
Transkripce čínštiny v Číně vzniká už za dynastie Han jako transkripce fǎnqiè 反切.
Příklad:
蓝 聊 曼lán liáo màn
Tato transkripce vznikla kvůli stykům Číny s okolním světem, mimo jiné i kvůli překladu
buddhistických súter.
Další transkripce přicházely spolu s misionáři z Evropy. Roku 1626 vytvořil další
transkripci

4. jezuitský misionář Matteus Ricci, kterou později přepracoval Nicolas Trigual.
V 19. stoleté probíhalo hnutí za gramotnost Číňanů a roku 1918 byla ustanovena z hùyīn
zìmǔ 注音字母 jako oficiální pomocná abeceda, na Taiwanu je používána dodnes.
Vznikla také guóyǔ luómǎ zì 國语 羅 馬 字, tedy romanizační abeceda, která zapisuje tóny
pomocí písmen.
Lādīng huà xīn wénzì 拉丁化新文字 - nová latinizační abeceda, vznikla ve spolupráci se
SSSR, když jezdili sovětští dělníci do Číny a na naopak. Tato abeceda zaznamenává
výslovnost.
V 50. letech přichází hànyǔ pīnyīn fāng'àn 汉语拼音方案, která je oficiálně přijata roku
1958, má sloužit k podpoře výuky a jako náhrada písma. Na rozdíl od znaků zaznamenává
hranici slov.
Příklad:
pīnyīn
V 70. letech dochází k úpravám a roku 1977 je tato transkripce mezinárodně přijata
v Athénách. Používá se v odborných publikacích, v populární literatuře se stále píše pomocí
národních přepisů. Této dodnes užívané mezinárodně uznané transkripci se říká pīnyīn.
Transkripce čínštiny v češtině:

5. První česká transkripce pochází z roku 1938, která je uvedena v knize Učebnice mluvené
čínštiny, jejímž autorem je J. Průšek. Roku 1950 je transkripce pozměněna, dokladem je kniha
Učebnice hovorové čínštiny, autory jsou Průšek a Palát. Roku 1951 je přepis oficiálně přijat a
pozměněn bohemisty.
Česká transkripce nepíše slova dohromady, ale přes pomlčku.
Příklad:
pchin-jin
Pro některá čínská slova se používají počeštěné výrazy.
Příklad:
běijīng 北京  Peking
shànghǎi 上海  Šanghaj
kǒngzǐ 孔子  Konfucius
Transkripce čínštiny v angličtině:
Na první anglické transkripci má zásluhu T. H. Wade, první profesor čínštiny na
Cambridge, také autor první čínské učebnice pro anglickou veřejnost. Tato transkripce vznikla
roku 1867.
Později ji roku 1912 přepracoval H. A. Giles. Podle těchto dvou mužů dnes tato
transkripce nese název Wade-Giles.

6. FONETIKA
V čínštině je základní fonologická jednotka slabika. Slabika má tři složky - iniciálu, finálu
a tón. Ve standardní čínštině je 21 iniciál plus jedna nulová. Tedy - b, p, m, f, d, t, n, l, g, k, h,
z, c, s, zh, ch, sh, r, j, q, x. Finál má čínština 36, jsou to: a, o, e, ai, ei, ao, ou, an, en, ang, eng,
i , ia, ie, iao, iu, ian, in, iang, ing, u, ua, uo, uai, ui, uan, un, uang, ueng, ong, u, ue, uan, un,
iong + i, er. Tóny jsou celkem 4 - vysoký, stoupavý, hluboký, klesavý, můžeme se setkat i
s nulovým. Tyto tóny se rozlišují znaménky nad slabikami. Znaménka mají ve slabikách
přesnou pozici, to znamená, že je pevně dámo, kdy se nad kterým písmenem vyskytují.
Každá slabika se vyslovuje s určitou intonací, která určuje význam dané slabiky. Tónování
není založeno na určitých hlasových úrovních, ale na změnách intonace během vyslovování
jednotlivých slov a pak i během hovoru.

7. Zdroj: China Expat – Chinese Language, Culture and Travel. Tones.gif In: eChinaExpact [online]. Dostupné z:
http://www.echinaexpat.com/ChineseLanguage/ElementaryChinese/tabid/193/articleType/ArticleView/articleId/177/Lesson-4-Chinese-
Language-Tones-.aspx
ZDROJE:
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Lidové noviny, 2010.
- Odborná monografie
1. Tato kniha obsahuje velmi kvalitní informace o historii čínské civilizace
2. Část věnovaná historii čínského jazyka je velmi přesná
3. Kniha není komerčně zaměřena
4. Text v knize obsahuje odkazy na použitou literaturu
5. Kniha je psaná objektivně
ŠVARNÝ, Oldřich. UHER, David. Hovorová čínština: Úvod do studia hovorové čínštiny.
Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.
- Odborná monografie
1. Oba autoři monografie jsou edurovaní v tomto oboru
2. V textu je použita odborná terminologie
3. Text obsahuje aktuální informace
4. Text obsahuje odkazy na použitou literaturu
5. Text je přehledně strukturován
ZÁDRAPA, Lukáš. PEJČOCHOVÁ Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009.
- Odborný článek
1. Článek je kvalitní, stejně jako kniha, v které se nachází
2. Autoři práce jsou edurovaní v daném tématu
3. Článek obsahuje odbornou terminologii
4. Článek obsahuje odkazy na použitou literaturu

8. 5. Článek dostatečně popisuje zvolenou tematiku
DING, Jo. REŠKA, Milan. Compheresive Mandarin Textbook. Brno: PBtisk s.r.o., 2009.
- Odborný článek
1. Autoři jsou edurovaní ve zvoleném tématu
2. Článek obsahuje odkazy na použitou literaturu
3. Článek je kvalitním zdrojem, stejně jako kniha, v které se nachází
4. Článek obsahuje aktuální informace
5. V článku je použita odborná terminologie
China Expat – Chinese Language, Culture and Travel. Tones.gif In: eChinaExpact
[online]. Dostupné z:
http://www.echinaexpat.com/ChineseLanguage/ElementaryChinese/tabid/193/articleType/Art
icleView/articleId/177/Lesson-4-Chinese-Language-Tones-.aspx
- Webová stránka
1. Zdroj není komerčně zaměřen
2. Zdroj je důvěryhodný
3. Zdroj je přehledně strukturovaný
4. Informace zde obsažené jsou přesné
5. Zdroj obsahuje aktuální informace