1. 1)
Téma zaměřené na vývoj památkové péče jsem si vybrala ze dvou důvodů – prvním je obor
historie, který studuji a druhým je ten, že pracuji jako sezónní průvodkyně, a proto mě tato
problematika zajímá.
Toto téma je pro mě velice důležité, protože problematice památkové péče jsem se rozhodla
věnovat ve své bakalářské práci.
Celá historie je obsáhlá a složitá problematika, která má spoustu specifik, hlavně po roce
1945. Proto jsem se rozhodla stručně shrnout období předcházející nejsložitější kapitole dané
problematiky, což jsem zdůraznila v názvu.
Vývoj památkové péče v českých zemích v letech 1918-1945
Československá republika, vzniklá roku 1918, převzala v památkové péči zákony,
které platily v Rakousko-Uhersku. V říjnu ještě přidal Národní výbor nařízení o zákazu
vyvážení uměleckých a historických památek. V novém státě postupně vznikala různá
ministerstva a památková péče se dostala pod Ministerstvo školství a národní osvěty.
Ministerstvo přejalo bývalý C. k. zemský úřad památkový pro Království české (pro
české i smíšené okresy). Tato instituce se přeměnila na Státní památkový úřad se sídlem
v Praze, který měl na starosti památky na celém československém území. V roce 1920 začal
působit stejný institut pro Moravu a Slezsko v Brně.
Během období 1. republiky nebyl vydán žádný čistě památkový zákon. Jen u objektů,
kterých se dotýkal zákon o první pozemkové reformě, byla zajištěna péče právním předpisem.
Ten upravoval podmínky pro vlastníky, kterým byl nějaký objekt přidělen. Velkou roli hrál i
pozemkový katastr, jenž svými zápisy nahrazoval chybějící soupis památek.
Za protektorátu byla památková péče pod dozorem úřadu německého státního
sekretáře. V roce 1939 vznikly posty dopisovatelů památkových úřadů. Na tato místa byli
jmenováni důstojníci ze zrušené československé armády a zaměstnanci Ministerstva národní
obrany a Ministerstva zahraničních věcí. Náplní jejich práce bylo sepisovat evidenci, která se
dříve vedla na památkových úřadech. Památková péče v praxi však vypadala tak, že byly
zabavovány předměty z barevných kovů (např. zvony) a devastovaly se pomníky, které se
protivily režimu. Na konci války byly převáženy umělecké komodity do nouzových krytů.
Po skončení války byly všechny okupační změny zrušeny. V tomto období se nejvíce
ohroženou skupinou památek staly ty, které byly v německém vlastnictví. Velké množství
jejich majitelů uprchlo na konci války před postupující spojeneckou armádou nebo byli
vyhnáni Čechy, kteří toužili po pomstě. Vlastníci, kteří zůstali, neměli moc možností, jak svůj
majetek ochránit. Tyto možnosti se ještě zmenšily po vydání dekretu prezidenta republiky
č. 5/1945 Sb., který postavil majetek obyvatel maďarské a německé národnosti pod národní
správu. V rámci tohoto zřízení byli místními, okresními a zemskými výbory ustavováni
národní správci. Jejich jmenování se však často protahovalo a hlavně v pohraničí byly velké

2. časové prodlevy. Mnoho objektů tak zůstalo bez ochrany a bylo poničeno místními obyvateli i
příchozími armádami. Největší škody byly napáchány právě v oblasti Sudet, kde byly některé
zámky vyrabovány tak, že už nebyla žádná možnost ochrany před dalším chátráním.
Mnoho činitelů si už na jaře roku 1945 uvědomovalo velké ohrožení našich památek,
hlavně poté, co na různé instituce přicházely informace o jejich ničení. A tak byl
11. května 1945 zřízen Sekretariát pro evidenci a záchranu památek písemných, historických,
uměleckých a přírodních. Sekretariát se od začátku zaměřil právě na objekty v pohraničí.
Vyzýval občany v tisku i v rozhlase, aby se zajímali o památky ve svém okolí a neničili je jen
proto, že bývaly německým majetkem. Tato práce pro evidenci a záchranu památek však již
v červnu 1945 skončila, protože Sekretariát neměl na další praktickou činnost finance. Tak
začala instituce jen shromažďovat zprávy o devastování a předávala je příslušným institucím
– Národnímu muzeu, Národní galerii, atd.
Všechny kompetence Sekretariátu přešly na Státní památkový úřad a jeho pověřence.
Ale už v červenci téhož roku převzalo pravomoc zajišťovat umělecké památky Ministerstvo
školství a osvěty. Na toto rozhodnutí měl zřejmě vliv Zdeněk Wirth, který už tehdy
připravoval pro správu státních památek vznik samostatné instituce. Zabezpečení ze strany
Ministerstva však nebylo dostačující, a tak si Státní památkový úřad ponechal některé
pravomoci a ve své činnosti pokračoval i v roce 1946.
Po této první fázi zajišťování přišla v červenci roku 1945, po vydání tzv.
konfiskačních dekretů, fáze druhá. Těmito dekrety byl v podstatě veškerý německý majetek
zestátněn a předán do správy institucím, které byly k tomu státem založeny. První dekret č.
12/1945 Sb., ze dne 21. června 1945 konfiskoval všechen zemědělský majetek Němců,
Maďarů a zrádců českého a slovenského národa. Zemědělským majetkem byla myšlena
zemědělská i lesní půda a všechny k ní patřící budovy. Tím přešlo do majetku státu 496 hradů
a zámků i s vybavením, protože objekty byly vždy spojeny s nějakou půdou. Všechen takto
nabytý majetek byl dán do správy Národního pozemkového fondu, který byl tímto dekretem
zřízen při Ministerstvu zemědělství. Fond měl majetek spravovat, dokud nebude dán novým
nabyvatelům.
Ministerstvo zemědělství zakazovalo příděl vzácných objektů místním zájemcům,
chtělo samo rozhodovat o tom, komu připadnou. O přidělení žádaly různé spolky a instituce a
Ministerstvo zemědělství rozhodovalo podle jejich žádostí. Na soukromé žádosti nebyl brán
žádný zřetel. O tom, jestli je žadatel vhodný rozhodovala tzv. Památková komise, jejímž
nejvlivnějším členem byl Zdeněk Wirth, jako představitel Ministerstva školství a osvěty.

3. 6)
Text pojednává o problematice vývoje památkové péče v období od vzniku Československa do roku
období po osvobození Rudou armádou. Větší část je věnována konkrétně roku 1945, kdy nastalo velké
množství významných změn. Jedná se o ucelený pohled jaké instituce, v které době měly tuto oblast
na starosti, jaký byl pohled a přístup k památkám a co s nimi jednotlivé režimy dělaly.
Klíčová slova – památková péče, instituce, vývoj, změny, památky, přístup
7)
Památková péče 1945-1970: sborník statí o úkolech a výsledcích státní památkové péče v letech 1945-1970 v
oblasti dnešní České socialistické republiky a příspěvky zahraničních představitelů památkové péče. Praha:
Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, 1973, 17, 274 s., obr. příl.
do sborníku přispívali samí odborníci z oboru
některé části jsou věnované všeobecné problematice, jiné konkrétním případům a památkám
jsou zde i příspěvky zahraničních představitelů
vzhledem k době vzniku, sborník vystihuje dobovou atmosféru a postoj k dané problematice
některé články byly publikovány i v odborných časopisech
UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947-1951. 1. Vyd. Praha: Artefactum, 2004, 254 s., [10] s. příl.
ISBN 80-903230-8-1.
autorka je odbornice v oboru
autorka publikovala o daném období několik článků
kniha obsahuje kompletní problematiku určitého období a instituce
srozumitelný a výstižný text
velké množství odkazů na další literaturu
VINTER, Vlastimil. Úvod do dějin a teorie památkové péče. 1. Vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,
1971, 251 s.
autor je velice uznávaný odborník, pracovník v památkové péči
autor publikoval velké množství článků i knih
kniha je o všeobecných pojmech v dané oblasti, i o konkrétních příkladech a událostech
dílo vzniklo v době minulého režimu, v textu se projevuje dobová atmosféra
kniha byla původně jako učebnice, slouží ke vzdělávání v oboru
KUBŮ, Naděžda: Hrady a zámky po druhé světové válce, Zprávy památkové péče 68, 2008, č.5.
časopis vychází pod záštitou Národního památkového ústavu
články do tohoto časopisu píší odborníci
časopis vychází již několik desetiletí, je zaveden
autorka pracuje v oboru památkové péče
článek pojednává o osudech památkových objektů v dějinách českých zemí, odpovídá tématice
http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/odbor-pamatkove-pece/pamatkova-pece-v-cr-18035/
jedná se o stránky ministerstva kultury, dá se předpokládat, že se kontroluje jejich kvalita
článek je na stránkách instituce, která má danou oblast na starost
článek popisuje vývoj od počátků památkové péče po současnost
stručný, výstižný popis, na jeho základě se dají vyhledat další informace
text snadno přístupný v elektronické podobě

4. 8)