1. Červená Karkulka
V pohledném stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila
dala jí pohlavek a takto pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku
babička za lesem dostala žloutenku."
"Nač je mi, maminko, červená suknice
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera
více už nebudu nevinná dcera!"
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
běžela lesem jak bodnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy jí donesly do známé chaloupky.
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu
vlk se tu placatí v bábině županu!"

2. "Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá
tvá bába zato byla dost tuhá!!
"No to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"
Lesem se ozývá zoufalé vytí
(to se vlk pokouší vyvolat blití).
Otesánek
Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
baba však furt měla pitomý hemzy.
Babička:
"Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si za muže nemehlo vzala?
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!"
Dědeček:
"Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
žes, babo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš jen z ty svojí koncepce-anti!
Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš dohonit, pět let po přechodu?"
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utich jako když střelí.
To baba pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.
Babička:
"Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá ruka nebude líná.

3. Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do lesa a měj se k dílu!
Tam skácej strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!"
Uposlech dědeček bábina příkazu
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer přivedl divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a hlavou broučka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem
a spolkl kucmoch i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom dítku neladném,
tak bába zrudnula jak záře nad Kladnem.
Babička:
"Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Seš padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!"
Když v krku dítěte skončila žehlička,
babičku skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzičku zatlačil,
a potom ke stolu rychle zpět přikvačil.
Dědeček:
"No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena!"
Perníková chaloupka
Vypravěč:
V Šumavském polesí v tom ráji vřesu,
Pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou rumem a pilou,
Smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
Chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatím co tatínek ďál z lesa paseku,
Dala se Mařenka hlasitě do breku.
Mařenka
Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
Vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí,
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
Malin a borůvek narveme trošičku.
Jeník
Rád vidím Mařenko že to máš tady,
Vždyť já už od rána nevidím hlady.
Vypravěč
Zmizeli dětičky ptají v houštině,
Marně však pátrali po sladké malině.

4. Za chvilku chudinkám nebylo do špásu,
Protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapali tiše,
Potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
Tu Mařce se zjevila morgana fata
Mařenka
Pohlédni Jeníku co máme za kliku,
město zřím veliké je celé z perníku.
Jeník
Asi máš vidění v neblahé předtuše,
Vždyť seš jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holinky,
Půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.
Vypravěč
Hrabali dětičky kde se to šiklo,
Najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhli k bílému puntíku,
Spatřili panelák byl celý z perníku.
Vylezli na žebřík a plni spěchu,
Jali se pojídat slaďoučkou střechu.
Ježibaba
Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek.
Jeník
To jsem jen já - vánek.
Ježibaba
Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
Střechu mě sežereš bez všech okolků.
A babice, která kdys bývala kráskou
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou
Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů
koupím ti prstýnek, žít budem spolu
láskou snad uhořím, love you, že ten
Na to ti neskočím, copak jsem kretén?
Tak buďte proklati! Ty, i ta děva!
Kéž vám můj perníček potrhá střeva!