1. Argumentace
Pro tvorbu odborného textu jsem si vybrala téma „Pedagogika jako věda a její hlavní
disciplíny“ z důvodu potřeby toto téma vědomostně obsáhnout na blížící se zkouškové období
a také z důvodu potřeby zpracovat tuto problematiku jako seminární práci. Následují text je
tedy výtahem z autorské práce „Pedagogika – předmět, disciplíny, pojmy“.
Anotace
Následující text velmi stručně pojednává o pedagogice jako vědecké disciplíně. Snaží
se nastínit samostatný pojem „pedagogika“ a uvést jej do kontextu jak historického tak
národního. Následně definuje hlavní předmět této vědy. Dále pak uvádí její návaznost na jiné
vědy. V neposlední řadě si klade za cíl objasnit ty nejzákladnější vědecké disciplíny této vědy.
Klíčová slova
Pedagogika, Jan Amos Komenský, výchova, edukace, obecná pedagogika, dějiny pedagogiky,
srovnávací pedagogika, didaktika, pedagogická diagnostika, pedagogická evaluace, speciální
pedagogika, sociální pedagogika, teorie řízení školství, pedagogická prognostika
Pedagogika jako věda a její hlavní disciplíny
Pedagogika a její předmět
Otázka výchovy a vzdělání je stará jako lidstvo samo. Pojem pedagogika poprvé
zaznamenáváme v antickém Řecku, kde termín „paidagógos“ označoval otroka pečujícího
o chlapce ze zámožné rodiny. V Římě se pak setkáváme s pojmem „peadagogus“ ve významu
vychovatele nebo učitele. V češtině se užívá termínu „pedagog“. Označuje člověka, který se
výchově věnuje profesionálně a má pro tuto činnost odbornou kvalifikací. (viz Svobodová,
Šmahelová, 2007, s. 5). Co se týče naší historie, nesmíme opomenout zmínit Jana Amose
Komenského člověka, který svým životním dílem postavil základy této vědy, která se ustavila
jako samostatný vědní obor až v 19. století.
Ačkoliv nebo právě proto, že se jedná o zásadní problém, který každého jedince
provází celým životem, je nesmírně obtížné jej přesně definovat. A snad právě proto je definic
nesčetně mnoho. V pedagogickém slovníku je charakterizována následovně: „1 V odborném
významu věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách
života společnosti. Není teda vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na
1

2. populaci dětí a mládeže. V zahraničí se ve významu „pedagogika“ často používá termín
„pedagogická věda“. 2 Obor studia na pedagogických fakultách a na jiných fakultách
připravujících učitele, resp. předmět v rámci tohoto studia (…)“ (Průcha, Walterová,
Mareš, 2003, s. 161).
Pro tuto vědu o edukaci, tedy výchově a vzdělání, je charakteristický častý nesoulad
mezi teorií a praxí, z něhož vychází následující členění:
1. Normativní charakter – určující normy, doporučení a ideály jak realizovat výchovu a
vzdělávání
2. Explorativní charakter – čerpá z poznatků výzkumu
3. Explanativní charakter – komplexně se zabývá edukační realitou, tzn., zjišťuje,
popisuje a vysvětluje ji.
(viz http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/index.html)
Předmětem pedagogiky je celoživotní výchova od narození jedince až do jeho smrti.
A to jak zdravých, tak různě znevýhodněných jedinců. Kromě tohoto záměrného působení na
člověka je jeho rozvoj určován dalšími činiteli, kterými jsou dědičnost a prostředí. Důležitou
roli hraje také např. ekonomika nebo sociální a kulturní podmínky.
Pedagogika a jiné vědy
Jedná se o vědu interdisciplinární a vědu společenskou, což pramení především
z předmětu jejího bádání. V mnoha oblastech se prolíná s filosofií, zejména v dějinách
výchovy. Opírá se o biologické poznatky, lékařské vědy, historii atd., zásadní význam má
psychologie a sociologie.
obr. č. 1: schéma členění pedagogiky podle integrujícího hlediska
2

3. Obecná pedagogika
Zkoumá edukační jevy a zákonitosti z obecného hlediska bez ohledu na věk
vychovávaných jedinců a instituci, ve které výchova probíhá. Usiluje o vyvození obecně
platných zákonitostí pedagogiky. Její obsah je diferenciován do dvou částí. Metodologickou
(vědoslovnou) část, zabývající se pojetím pedagogiky jako vědy, jejím předmětem a
metodami bádání, systémem pedagogických věd a posláním. Druhý okruh se zabývá
všeobecnou teorií výchovy tedy analyzuje výchovné cíle, principy, metody a formy výchovy
(viz Jůva, 2001, s. 18)
Dějiny pedagogiky
Zkoumají historický vývoj pojetí výchovy. Rozlišujeme:
a) Všeobecné dějiny výchovy - zabývající se vývojem světového pedagogického myšlení
b) Národní dějiny výchovy – analýza vývoje výchovy na určitém území
c) Dějiny školství (všeobecné i národní) – sledují pojetí a organizaci škol tak, jak se
historicky vyvíjely
Srovnávací pedagogika1
„Zaměřuje se na analýzu výchovně vzdělávacích systémů v různých zemích a
státech“ (Jůva, 2001, s. 18)
Didaktika
Didaktiku dělíme na obecnou neboli teorii vzdělávání, zabývající se edukačními
procesy, a speciální didaktiky (metodiky). Mezi které patří předmětové didaktiky, oborové
didaktiky a didaktiky druhů a stupňů škol. (viz Svobodová, Šmahelová, 2007, s. 14)
Pedagogická diagnostika
Zjišťuje, zda stav vychovávaného jedince je v daném okamžiku v souladu s cíli
výchovy a vzdělávání. Zabývá se příčinami, prognózami a vypracovává další výchovné a
vzdělávací postupy. Měření školních výsledku provádí pomoci různých didaktických testů
jejichž výsledky nelze zobecňovat. (viz Svobodová, Šmahelová, 2007, s. 15)
Pedagogická evaluace
1
Komparativní pedagogika
3

4. „Zabývá se hodnocením dějů edukační reality“ (Svobodová, Šmahelová, 2007,
s. 15). Na rozdíl od pedagogické diagnostiky je zaměřena na celek nikoliv na jednotlivce.
Hodnotí kvalitu škol, jejich výsledky i např. školní potřeby. Stojí na základech propracované
metodologické teorie edukometrie.
Speciální pedagogika
Obor, jehož náplň spočívá ve výchově znevýhodněných jedinců. Rozlišujeme:
a) Etopedii – obtížně vychovatelní jedinci
b) Psychopedii – jedinci s rozumovými nedostatky
c) Somatopedii – jedinci s poruchami hybnosti
d) Tyflopedii – jedinci se zrakovými vadami
e) Logopedii – jedinci s řečovými vadami
f) Surdopedii – jedinci s vadami sluchu
Zabývá se také širokým okruhem problémů, které jsou úzce spjaty s medicínskou praxí.
Sociální pedagogika
Disciplína zkoumající vliv sociálních podmínek na rozvoj člověka. Jsou to zejména
poruchy rodičovství a rodiny (náhradní rodinnou péčí, týráním a zneužíváním dětí),
delikvencí, dodržováním práv dítěte. Má významnou roli v současné společnosti. Je spojena
s narůstající sociální patologií a kriminalitou. V ČR se rozvíjí až po roce 1989. (viz Průcha,
Walterová, Mareš, 2003, s. 217)
Teorie řízení školství
Kompletní problematika činnosti institucí tvořící vzdělávací systém.
Pedagogická prognostika
„Disciplína pedagogické vědy zabývající se vytvářením modelů a strategií budoucího
(možného nebo plánovaného) rozvoje vzdělávacích systémů (…)“ (Průcha, Walterová, Mareš
2003, s. 156)
4

5. Literatura
JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001.
118 s. ISBN 80-85931-95-8.
 Relevantní zdroj
 Autor je v dané oblasti odborníkem
 Objektivní dílo
 Aktuální informace
 Přehledné zpracování
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vydání.
Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8
 Relevantní zdroj
 Autor je v dané oblasti odborníkem
 Objektivní dílo
 Aktuální informace
 Přehledné zpracování
SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007.
140 s. ISBN 978-80-86633-81-7
 Relevantní zdroj
 Autor je v dané oblasti odborníkem
 Objektivní dílo
 Aktuální informace
 Přehledné zpracování
Informační systém masarykovy univerzity. Informační systém masarykovi univerzity: Úvod
do studia pedagogiky [online]. Brno (Česká republika): MU Brno, EL-portál, 2006, last
modified on 3 March 2010 at 15:54 [cit. 2012-10-11]. Dostupné z:
http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/index.html
 Relevantní zdroj
 Autor je v dané oblasti odborníkem
 Objektivní dílo
 Aktuální informace
5

6.  Přehledné zpracování
PIAGET, Jean. Jan Amos Commenius. UNESCO, International Bureau of Education [online].
Brussels: 1993, vol. XXIII, no. 1/2, p. 96-173 [2012-10-11]. Dostupné z:
https://cit.uniba.sk/vzdelavanie/jak/subory/comeniuse_piaget.pdf
 Relevantní zdroj
 Autor je v dané oblasti odborníkem
 Objektivní dílo
 Aktuální informace
 Přehledné zpracování
6