One of the worst war crimes of the nazis in occupied Czechoslovakia - burning out the village of Leskovice in the Bohemian-Moravian Highlands in the very end of the WWII.

1. KVĚTEN 1945
A LESKOVICKÁ TRAGÉDIE

2. MLADÍK SE ZVLÁŠTNÍM KONÍČKEM
Jaké mívají lidé v sedmadvaceti
letech záliby? Bývalý německý
policista Walter Hauck miloval
vraždění. Tímto svým koníčkem
spojil v letech 1944-1945 osudy
dvou malých evropských obcí,
které od sebe dělí 1128 km.
Když provedl v dubnu 1944 ve
francouzském městě Ascq jako
velitel jednotky SS svou první
masovou vraždu, bylo mu
necelých šestadvacet let.
Českou obec Leskovice již v
květnu 1945 zmasakroval jako
zkušený nacistický válečník.

3. MASAKR VE VILLENEUVE – D´ASCQ
Masakr se odehrál v noci z 1. na 2.
dubna 1944. Přes obec se přesouval
po železnici vlak obsazený 12. SS divizí
Hitlerjugend vedenou Walterem
Hauckem.
Vlak zastavila exploze, která nikomu
neublížila. Šlo o dílo jedné z místních
odbojových skupin.
Pomsta na sebe nenechala dlouho
čekat. V obci bylo za trest povražděno
na sedmdesát mužských obyvatel.
Řádění Hauckovy party zastavila
jednotka Wehrmachtu z města Lille a
francouzští policisté. Hauck byl za
zásah odměněn pamětním listem od
Heinricha Himmlera.
Jako odpověď na řádění Hauckových
esesáků zastavilo 60000 dělníků v Lille
a okolí práci.
Dnes je městečko Villeneuve – d´Ascq předměstím
aglomerace Lille na hranici Francie s Belgií.„Vlak smrti“

4. DALŠÍ KARIÉRA MLADÉHO ESESÁKA HAUCKA
W. Hauck
Zajatí esesmani na západní frontě
Walter Hauck bojoval v Normandii, kde byl následně
zraněn a zajat. Uprchl a později bojoval na východní frontě
u Vratislavi. Byl povýšen z nadporučíka na kapitána SS a
nakonec se jako velitel několika stovek převážně raněných
esesáků přesunul do zázemí, do českého Pelhřimova.

5. PO STOPÁCH PŘÍBĚHŮ NA PELHŘIMOVSKU
Smutné vyprávění nás zavede především do vypálené obce Leskovice ležící západně od Pelhřimova. Abychom však pochopili, jací
lidé na venkově české Vysočiny a v tomto kraji vůbec žili, navštívíme nejprve Pelhřimov a obec Lipici ležící nedaleko Leskovic.

6. PELHŘIMOV – PERLA ČESKÉ VYSOČINY
Ve velké části Vysočiny, na Jihlavsku,
převažovalo německé obyvatelstvo.
Naopak v okolí Pelhřimova byl vždy
český živel. Pelhřimov je jedním z našich
nejhezčích renesančních měst.

7. Pelhřimov za okupace
1.
2.
3.
15. března 1939 přijelo do Pelhřimova německé vojsko (1.). Během okupace
nesměla v Pelhřimově chybět všudypřítomná písmena V, znamenající „Vítězství
Velkoněmecka“. Budete-li se pozorně dívat, najdete je na snímcích 2. a 3.
Pelhřimovu se nevyhnula ani vynucená vyjádření loajality Říši (4.)4.

8. Slávie – sídlo esesáka Waltera Haucka
Hotel Slávia na pelhřimovském náměstí
Reinharda Heydricha se stal sídlem štábu SS
vedeného Walterem Hauckem.
Bujaré večírky v hotelu Slávie se
staly od podzimu 1944 nedílnou
součástí života v centru
Pelhřimova.
Obyvatelé Pelhřimova nicméně
tušili, že od přítomnosti špiček SS
ve městě není možné očekávat
nic dobrého.
Samotnému Hauckovi se v
Pelhřimově údajně velmi líbilo …

9. ŽIVOT NA VENKOVĚ V OKOLÍ PELHŘIMOVA
Následující snímky, které představují život na venkově v okolí Pelhřimova

10. Typická ves na Pelhřimovsku - Lipice
Lipice v zimě
Největší statek v obci s výrazným písmenem V na vratech do dvora
Usedlost Sankotových
Lipice je malou okrouhlou vsí rozloženou kolem návsi.

11. Život s koňmi
Koně bývaly pro
život rodiny na
venkově velmi
důležití.
Můj děda Josef
Sankot měl
původně kobylu
Mindu. Po její
smrti měl dva
koně – Zorku a
Fuchsu a několik
hříbat.
Po svém vzniku
mu koně, stejně
jako dobytek a
prasata, bez
náhrady zabavilo
místní JZD.
Zorka a Fuchsa HříběVláčení na poli
Na dvoře
Hříbě
Na dvoře
Do práce

12. Další domácí zvířata
Z bezpočtu zvířat, která mému
dědovi původně patřila, si
pamatuji pouze slepice a
králíky.
Autor prezentace
Narození jehněte Koza a slepice na hnoji
Nedílnou a nezbytnou
součástí života na vsi
byly zabíjačky. Za druhé
světové války bylo prase
pro rodiny důležitým
zdrojem masa. Rodina si
jej směla zabít po
splnění předepsaných
dodávek.
Prase

13. Tradice na venkově
Vánoce
Můjotecna
lyžích
Stavění máje
na dvoře domu
Cesta přes (troje) Vršky za
každého počasí do Pelhřimova
Velikonoční Velký pátek
Hodina náboženství…
… a první svaté přijímání
Na hodiny náboženství docházely do
lipické školy děti z okolních vsí –
Bitětic, Bácovic, Pejškova a Čakovic.

14. Cestování do lipické obecné školy
Polní cesta z Bitětic do Lipice
Cesta dětí z Čakovic vedla údolím potoka
Hejlovky a kolem Čakovického mlýna.
KolemČakovickéhomlýnase
chodiloinaautobusdo
PelhřimovaadoPrahy.
Pro děti z okolních vsí
znamenala každodenní
několikakilometrová
cesta pěšky do lipické
školy a zpět velké
dobrodružství.

15. Říjen 1944 – výsadek „Dr. Miroslav Tyrš“
PRAHA
Pelhřimov
Lipice
Příbram
Výcvikový prostor SS Neveklovsko
Výcvikový prostor SS Brdy

16. Hon na parašutisty u Lipice
25. října 1944 se v prostoru obcí Lipice,
Pejškov a Bitětice uskutečnil výsadek
sovětských a slovenských parašutistů „Dr.
Miroslav Tyrš“. I přes masové nasazení
místního obyvatelstva a vojenských jednotek
byly výsledky pátrání pro nacisty
nepotěšitelné. Z patnácti výsadkářů se jim
podařilo pouze tři zastřelit. Na místě výsadku
je dnes pomník. Velitel výsadku našel úkryt u
Josefa Semráda na samotě Lipice č.p. 9.
Pátrání se vedle českých
četníků, Wehrmachtu a
Gestapa účastnily i
jednotky SS. Jednalo se
o speciální jednotku z
výcvikového prostoru
Neveklov.
Pomník u Lipice

17. Partyzáni v okolí nedalekých Leskovic
Leskovice
Myslivna u Eustachů
Každý z lesů v okolí Leskovic měl svou myslivnu či hájovnu.
Díky statečným lesníkům se stávaly tyto samoty útočištěm
ruských uprchlíků a partyzánů. Tak například Osvald Rerych
ukrýval ve své myslivně u Leskovic v letech 1943-1945
postupně deset uprchlých sovětských válečných zajatců. Ke
konci války se ruští uprchlíci přidávali k partyzánským
jednotkám. V myslivně U Eustachů poblíž Těmic (8,5 km od
Leskovic) měl roku 1945 velitelský štáb partyzánský oddíl „Za
Prahu“. Nacisté jistě měli důvod k nervozitě.
Myslivna U Eustachů
Partyzánský oddíl „Za Prahu“

18. LESKOVICE
Stanovice u Leskovic
Do května 1945 bývaly Leskovice typickou
okrouhlou vesnicí ležící 5 km jihozápadně
od Lipice. Po událostech ze 6. května 1945
někdejší půdorys obce zcela zanikl.
Tak nějak
Leskovice
původně
vypadaly
Bývalá náves v Leskovicích
Zachovaný statek v Leskovicích

19. LESKOVICE
Železniční stanice a hosp. družstvo
Hlavní silnice a hostinec p. Doubka
Domkářská lokalita „V Chalupách“
Leskovická náves

20. Obec dvou náboženství
V Leskovicích žije dodnes
obyvatelstvo katolického a
evangelického vyznání. V
minulosti zde mírně
převažovalo katolické
vyznání.
Evangelická fara a hřbitov
jsou v nedaleké vsi
Moraveč.
Katolická fara a hřbitov jsou
v městečku Nová Cerekev.
Vztahy mezi lidmi obou
náboženství nebyla vždy
ideální, což se projevilo i v
roce 1945 při pohřbu obětí
nacistického běsnění.
Děti obou náboženství
docházely do školy v
Litohošti severně od
Leskovic.

21. Revoluce 5. května 1945
Příslušníci
RG
odzbrojují
Němce
Provolání
partyzánské
ho oddílu
„Za Prahu“
Prchající němečtí civilisté v Polné
Ustupující německé vojsko - Tábor
Ustupující vojsko - Tábor
I Leskovičtí odzbrojili svou
německou vojenskou posádku.
Kolem Leskovic prchali Němci od
Jihlavy na Tábor. Mladí leskovičtí
gardisté po nich stříleli z
kulometů. Pomsta přišla brzy …

22. 5. květen 1945 v Leskovicích
Pamětnice Ludmila
Dvořáková – Peňázová
zažila děsivé okamžiky
v Leskovicích od
prvního momentu 5.
května až do hrůzného
konce při ohledávání
spálených ostatků
sousedů. Ludmile bylo
tehdy 15 let.
Rodný dům Ludmily Dvořákové - Peňázové

23. Na místě dramatu 5. května
1.
2.
4.
6.
7.
7.
5.
Hlavní silnice z Pelhřimova Hostinec p. Doubka U železničního přejezdu
1.Odzbrojení 48 členů železničního strážního oddílu
2.Hostinec, kde byli karpatští Němci z oddílu
uvězněni
3.Hlídka Josefa Charouzka a Josefa Hrdouška u
Kapličky na křižovatce do Pelhřimova a do Nové
Cerekve
4.Postřelení Josefa Charouzka
5.Vražda Josefa Krále st., Josefa Krále ml., Josefa
Brtny a Aloise Hrdouška
6.Dům pamětnice Ludmily Dvořákové – Peňázové
7.Zapálený statek Františka Samka a usedlost Josefa
Markvarta
3.

24. 6. květen 1945 v Leskovicích
Pamětnice Vlastimila Hrdoušková– Holakovská, dcera starosty Václava Hrdouška. Peklu
vraždění z 6. května 1945 unikla díky sousedovi, který ji včas odnesl do lesa. Rodiče se ve
vypálené usedlosti zachránili zahrabáni v hnoji ve stáji.
Domkářská
lokalita „V
Chalupách“
Původní podoba leskovické
návsi se statky před
vypálením 6. května 1945
Josefa Vašků

25. Řádění SS v lokalitě V Chalupách
Anna Pechová, č.p. 13
Karel Dvořák, č.p. 14
Josef Hrdoušek,
č.p. 15
Obecní pastouška:
Matěj a Albína Dvořákovi,
Jan Král
František Vlach
Rodina starosty Hrdouška
Miloš Stupka
František Kuzdas
Alois Hrdoušek
Josef Charouzek Josef Bíba
Josef Král
Vaverkovi
Alois Tomšů
Rodina Pavlů
František Slanina
František Soukup
1.2.3. 4. 5.
6.
1.
4.
1. Rodina Pavlů, 2. Rodina Tomšů, 3. Rodina Vaverkových, 4.
František Soukup, 5. František Slanina, 6. Josef Charouzek

26. Snímky z vypálení Leskovic 5. - 6. května 1945

27. Několik záběrů ze
zkázy Leskovic

28. Příběhy několika leskovických obyvatel
Josef Charouzek byl zasažen německou kulkou při
večerní přestřelce 5. května poblíž železniční
stanice. Do druhého dne na mezi vykrvácel.
Sousedé, kteří se mu pokusili pomoci, byli na místě
6. května zajati esesáky a také popravení.
Josefu Vaverkovi bylo
třináct let. Esesáci
povraždili a naházeli do
plamenů celou jeho
rodinu s výjimkou tatínka,
který – aniž by cokoliv
tušil - časně ráno odváděl
dobytek do lesa. Tím si
zachránil život.
AloisMarie
Věra Jarmila
Rodina Pavlů zažila
obzvláště trýznivý způsob
popravy. Otec Alois byl
přibyt hřebíky na vrata
stodoly. Obě děvčata i
matka Marie byla svázána
drátem a uvržena do
hořících plamenů.
Dým byl vidět několik desítek kilometrů od Leskovic.

29. Spor o společný hrob leskovických občanů
Záchrana: 6. května 1945
odpoledne přijeli zástupci NV z
Pacova spolu s místním
Wehrmachtem a hasiči
1. 2. 3.
4.
1. Hasičská zbrojnice, kam byly uloženy
zuhelnatělé ostatky občanů
2. Původní prostor pro společný hřbitov
obětí řádění SS (křižovatka na
Pelhřimov a Novou Cerekev)
3. Pomník evangelickým obětem v
Moravči
4. Památník a společný hrob v
Leskovicích

30. Poválečný osud Krvavého Waltera
Walter Hauck u francouzského soudu v Lille roku 1949
V pořadu TV Nova Na vlastní oči r. 2000
V roce 1949 byl francouzským soudem odsouzen k trestu smrti za vraždění ve městě
Ascq. Rozsudek mu byl změněn na doživotí. V roce 1956 dostal od francouzského
prezidenta milost a vrátil se do Spolkové republiky Německo. Zde byl vedoucím
zásobování jakéhosi pivovaru. Československo žádalo neúspěšně o jeho vydání kvůli
masakru v Leskovicích. Hauck trpěl ohledně zločinů v Československu ztrátou paměti
a to se mu vyplatilo. V roce 1973 bylo v Německu jeho stíhání alibisticky zastaveno s
tím, že není prokázáno, že zabíjení v Leskovicích proběhlo krutě a z nízkých
pohnutek. Hauck spokojeně dožil a v roce 2006 zemřel. V roce 2000 jej navštívil
redaktor pořadu Na vlastní oči Stanislav Motl. Hauck hrdě prohláil, že bojoval za
velké Německo, ale ne za hákový kříž.

31. DEN STRACHU PRO LIPICI – 8. KVĚTEN 1945
Pepík Rodiče
5. května 1945 vtrhl jeden z obyvatel Lipice do místní školy, kde
byli ubytováni tzv. národní hosté – němečtí uprchlíci ze Slezska.
Začal jim vyhrožovat. Dva Němci po dvou dnech uprchli do
Pelhřimova a požádali zde o pomoc při evakuaci. Nacisté vtrhli do
vsi, obklíčili ji a hrozili zastřelením obyvatel a vypálením vsi.
Čtrnáctiletý Pepík Sankot měl v paměti dva dny starou událost v
Leskovicích a rozhodl se s kamarádem pro útěk. Poté, co se dva
vojáci zabývali odvlečením slepého souseda Franty Krejčího na
náves mezi shromážděné obyvatelstvo, chlapci utíkali bezhlavě k
lesu. Kolem hlav jim svištěly kulky. Domů se toho dne již nevrátili
a rodiče zažili bezesnou noc. Lipici zachránili sami národní hosté,
kteří se místních obyvatel zastali. Vojsko s nimi odtáhlo k Táboru.
Slepý
Franta
Krejčí
Škola v Lipici
Škola v Lipici

32. Útěk z Lipice
Palouk byl vždy místem odpočinku.
Pohled na Lipici z míst, kam Pepíka
pronásledovala střelba německých vojáků.
Lipice
Krasíkovice
Když Pepík spatřil rojnici německých vojáků
obkličovat ves, slunil se právě s kamarádem na
palouku. Střelba začala štěkat, když se blížili k
lesu. Z dosahu střelby se dostali poté, co vběhli
do lesa. Přesto stále bezhlavě utíkali až se
dostali do Krasíkovic. Zde se v noci dozvěděli,
že Lipice hoří. To ale nebyla pravda. 9. května
před polednem se vrátili do Lipice. Bylo po
válce a po Němcích již nebylo ani památky. Do
Lipice toho dne přijížděly první hlídky Rudé
armády.

33. OSVOBOZENÍ VYSOČINY
Vítání sovětských vojáků a přátelství místního obyvatelstva s nimi bylo nadšené a nelíčení. Svědčí o tom i většina fotografií.
Bohužel, vojáci, kteří přišli v prvním sledu (místní jim říkali „Malinovského
koníčkáři“) nebyli příliš gramotní a svými činy pověst Rudé armády u
místního obyvatelstva pošramotily. Příkladem je znásilnění dívky na samotě
v Chodči u Lipice v prvních dnech osvobození.
Sovětští vojáci s koněm Samota Chodeč u Lipice

34. ZDROJE, PRAMENY, LITERATURA
1) Archiv autora
2) Vzpomínky Josefa Sankota, strýce autora
3) Vzpomínky Jiřího Sankota, otce autora
4) Stanislav Motl: Krvavý Walter, In: Na Vlastní oči (reportáž TV Nova), r. 2000
5) http://zeman.blog.denik.cz (Jaromír Zeman)
6) http://www.pozitivni-noviny.cz
7) http://www.zanikleobce.cz
8) http://www.ksm.cz
9) http://sechtl-vosecek.ucw.cz
10) http://vlasenice.wz.cz
11) http://www.lidice.cz/obec/historie/klikmap/035.html
12) http://www.historickykaleidoskop.cz/3-2010/seskok-partyzanskeho-oddilu-
dr.-miroslav-tyrs.html
Jiří Sankot, 2013 - 2015