1. KURZ PRÁCE S INFORMACEMI – závěrečný úkol
Autor: Ester Kolegarová, UČO 407476
1) Argumentace:
Téma finanční řízení podniku jsem si vybrala proto, že mne záležitosti z oblasti ekonomiky
zajímají a připadají mi důležité i pro běžný život. Vědět, jak peníze na trhu obíhají a jak je
podniky, potažmo i stát mohou investovat, řadím mezi základní vědomosti co se týče finanční
gramotnosti obyvatelstva. Do kontextu mého studia zapadá podle mého názoru v mnoha
oblastech, ať už co se týče matematiky, ale i psychologie, filozofie a vůbec všeobecného
vědění. Protože jsem studovala obchodní akademii, rozhodla jsem se zvolit pro svůj
závěrečný úkol odborný text z mé maturitní práce. Název „Finanční řízení podniku“ práce
dostala proto, že se zabývá rozhodováním o toku finančních zdrojů v podniku.
6) Anotace a klíčová slova:
Anotace – Následující text se zabývá financemi v podniku. Popisuje možnosti jejich
získávání z cizích i vlastních zdrojů a jejich investování. Rozebírá rizika a přínosy
jednotlivých druhů investic a definuje pojmy jako je likvidita, rentabilita, solventnost a
druhotná platební neschopnost.
Klíčová slova – finance, financování, trh, investice, marketing, výrobní faktory
7) Citace:
ŠTOHL, Pavel. Učebnice účetnictví 2010 pro střední školy a pro veřejnost. Znojmo:
Vzdělávací středisko Ing. Pavel Štohl, 2010, 214 s. 2. díl. ISBN 978-80-87237-24-3
- výborně a přehledně zpracovaná učebnice
- témata na sebe úzce navazují
- názorné příklady ke každé látce
- každý rok aktualizované informace
- závěrečné souhrnné příklady
ŠTOHL, Pavel. Maturitní okruhy z účetnictví pro studenty OA a středních škol s výukou
účetnictví. Znojmo: Vzdělávací středisko Ing. Pavel Štohl, 2011, 238 s, 4. upravené vydání.
ISBN 978-80-87237-32-8
- perfektně zpracované maturitní otázky
- definice vysvětlené na konkrétních příkladech
- aktuální informace
- příklady účtování
2. ŠVARCOVÁ, Jena a kolektiv. Ekonomie – stručný přehled – teorie a praxe aktuálně a
v souvislostech. Zlín: CEED – Centre of Economy Education Development, 2012, 303 s.
ISBN 978-80-87301-005
- definice vysvětlené na konkrétních příkladech z běžného života
- teoretické i praktické informace
- každý rok aktualizované informace
- témata se prolínají a úzce na sebe navazují
- ilustrace
8) Infografika
Viz. text.
3. Finanční řízení podniku
Řízením podniku rozumíme cílevědomé usměrňování procesů k dosažení stanovených
cílů. Předmětem finančního řízení jsou finanční operace. Ty spočívají v neztrátovém
získávání finančních prostředků a v jejich hospodárném investování. Finanční řízení podniku
je úzce spojeno s finančním plánováním a rozhodováním. Finanční řízení podniku
předpovídá, jaké prostředky budeme muset v dohledné době v podniku vynakládat a zjišťuje,
kde je budeme moci nejjednodušeji získat. Dále se zabývá daňovou povinností podniku.
Usměrňuje finanční vztahy, zajišťuje krytí cizími zdroji (bankovní úvěry, dodavatelské úvěry
atd.) a zabezpečuje solventnost firmy a likviditu jejich majetku. Likviditou rozumíme
přeměnu majetku na hotové peníze.
Rozhodování v oblasti finančního řízení rozdělujeme na operativní a strategické.
Operativní rozhodování provádíme ihned, okamžitě, v krátké době. Přichází například při
živelní pohromě, havárii nebo při jiných mimořádných událostech. Na strategickém
rozhodování potom stojí investice, dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy, personální
změny, rekvalifikace zaměstnanců v budoucnosti atd.
Jakékoliv rozhodování v podniku je spojeno s rizikem. Rizika vznikají v důsledku
vnitřních nebo vnějších faktorů. Mezi vnitřní faktory řadíme takové faktory, které můžeme
ovlivnit. Například úroveň managementu anebo stav na trhu, který zjišťujeme marketingovým
průzkumem. Vnější faktory však ovlivnit nemůžeme. Mezi ně patří například politická
situace, vývoj ekonomiky atd. Riziko měříme statistickým určením pravděpodobnosti.
Finanční plánování je spojeno s investováním. Investování probíhá v případě, má-li
firma dočasné volné finanční zdroje a chce je zhodnotit. Formu zhodnocení volí podle doby,
po kterou může peníze postrádat, podle míry rizika, kterou je ochoten podstoupit, podle
objemu investovaných finančních prostředků. Na rozhodování o investování spolupracuje
výrobní, obchodní i ekonomický útvar. Investicemi obecně rozumíme prostředky, kterých se
dobrovolně zříkáme v očekávání, že v budoucnu přinesou do podniku nové peníze, tzv.
výnosy. Obětujeme dnešní jistou hodnotu ve prospěch budoucí očekávané a nejisté hodnoty.
Každá investice s sebou přináší riziko. Investice mohou být reálné, neboli hmotné, nebo
finanční. Reálné investice jsou investice na pořízení hmotného majetku. Ty finanční jsou
potom například akcie vložené na účet a tyto investice vytvářím tehdy, mám-li zajištěny
hmotné investice a stále mi přebývají volné finanční prostředky.
Termínované vklady u bank s sebou přináší relativně nízké riziko, ale výnos bývá
málokdy vyšší než inflace. Investovat se dá i do cenných papírů a to nákupem státních
pokladničních poukázek, státních dluhopisů anebo akcií. Státní pokladniční poukázky
s sebou nesou minimální riziko, ale také minimální výnos. Je to spíš prostředek pro uchování
hodnoty peněz. Státní dluhopisy také nejsou nijak zvlášť výnosné, ale ani rizikové. Je to
investice na dlouhou dobu. Akcie mohou mít vysoký možný zisk, tomu však odpovídá
relativně vysoké riziko.
4. Prostřednictvím burzy může firma nakoupit akcie a spekulovat na vzestup kurzu. Je
třeba obchodovat s větším balíkem akcií. Je možné očekávat vyplácení dividend. Je také
dobré investovat do více odvětví.
5. Souhrnný finanční plán se zaměřuje na odbyt a tržby, výsledky hospodaření
v podniku, požadavky na pořízení majetku, potřeby finančních zdrojů a ekonomické
předpoklady a plány do budoucna. Finanční plán je vlastně projekt, díky jehož zpětné vazbě
zjišťujeme výsledky ekonomického hospodaření, tzn. zda jsme dosáhli zisku nebo ztráty.
Ve finančním řízení se můžeme setkat s množstvím pojmů, mezi které řadíme
například pojem likvidita. Likviditou rozumíme schopnost přeměny majetku, který podnik
vlastní, na hotové peníze. Potom můžeme narazit na pojmy rentabilita a solventnost.
Rentabilita je ziskovost – přínos pro podnik, zatímco solventnost je platební schopnost –
schopnost ručit za naše závazky a platit je. Opakem platební schopnosti je samozřejmě
platební neschopnost. Ta však může být i druhotná, námi nezaviněná. Druhotná platební
neschopnost je platební neschopnost v důsledku nevyřízených pohledávek za našimi
odběrateli nebo jinými dlužníky. Zjednodušeně – někdo nezaplatil nám, proto my nemůžeme
zaplatit někomu dalšímu.
Finanční zdroje, neboli takzvaný kapitál, patří mezi výrobní faktory (dalšími
výrobními faktory jsou práce, přírodní zdroje a informace). Finanční zdroje dělíme podle
formy zdrojů na peněžní a věcné. Peněžní jsou například vklady do firmy ve formě hotovosti,
deviz, směnek, akcií; věcné, to jsou vklady ve formě strojů, nábytku, přírodních zdrojů,
půdy… Podle vztahu k firmě mohou být vnitřní – vytvořené vlastní činností firmy (zisk,
odpisy) a vnější (vklady vlastníka firmy, úvěry, dotace, leasing…). Podle časového hlediska
mohou být krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobými zdroji financování firma zajišťuje
mzdy zaměstnanců nebo nákupy materiálu a těmi dlouhodobými investiční výstavbu
v podniku. Podle účelu dělíme zdroje financování na běžné, neboli provozní a mimořádné.
Mimořádné zdroje využívá firma při katastrofě, v případě ukončení činnosti podniku nebo při
fúzi – sloučení firem. Financování může mít však i jiné formy. Například přeměnu formy
majetku, kdy se jedná o tzv. „nepravé“ financování.
Nejběžnějším zdrojem financování je zisk podniku. Proces financování ziskem
můžeme označit jako proces akumulace (hromadění) kapitálu. V případě, že firma koupí
jinou firmu, jedná se o akvizici. Ze zisku se financuje oběžný majetek anebo se ním zajišťují
větší investice, viz. finanční řízení. Zisk vypočítáme tak, že od vyprodukovaného zisku
odečteme kapitál potřebný pro jeho získání.
Mezi další zdroje financování patří odpisy a vklady. Odpisy mají funkci nákladovou a
zdrojovou. Odpisy přenáší hodnotu majetku do nákladů a zároveň jsou zdrojem na pořízení
nového majetku. Vklady rozdělujeme na vklady vlastníků firmy a na vklady tichého
společníka.Vklady vlastníků firmy mohou mít podle právní formy různou podobu – vklady
členů u družstva, nákup emitovaných akcií u akciové společnosti atd. Všechny formy mají
za úkol zajistit základní kapitál pro firmu. Vklady tichého společníka bývají střednědobé.
Dosud jsme mluvili o vlastních zdrojích financování podniku.
Do cizích zdrojů patří úvěry, závazky vůči státu a vůči institucím sociálního zabezpečení a
zdravotního pojištění, závazky vůči zaměstnancům, zákonné rezervy, zálohy odběratelů,
kontokorentní úvěry, hypoteční úvěry, dotace, dary, emise cenných papírů, leasing, factoring
a forfaiting. Úvěry mohou být dodavatelské nebo bankovní - dodavatelský úvěr je jeden
z nejběžnějších zdrojů financování firmy zvenčí. Vzniká při odběratelsko-dodavatelských
vztazích v důsledku časového nesouladu mezi dodáním zboží a zaplacením faktury.
Dodavatel tak tedy poskytuje bezúročný úvěr. Ve stabilní ekonomice je důležitým nástrojem
konkurenčního boje. Zákonné rezervy jsou řazeny mezi cizí zdroje, ačkoliv jsou vytvářeny
6. z vlastních peněz firmy. Tyto peníze neprocházejí zdanění daní z příjmu, proto k nim
přistupujeme jako by nám je stát půjčil. Factoring a forfaiting znamená odkup pohledávek
před lhůtou splatnosti. Při factoringu se jedná o odkup krátkodobých pohledávek a při
forfaitingu o odkup dlouhodobých pohledávek. Tyto operace provádějí specializované
forfaitingové a factoringové společnosti. Podle míry rizika si tyto firmy určují výši poplatků
za provedení operace.