1. FAKULTA FILOZOFICKÁ
MASARYKOVA UNIVERZITA
-
Kurz práce s informacemi
(Závěrečný úkol z předmětu Kurz práce s informacemi)
Charakteristika vybraného nářečí
Martin Rybka (UČO 399414)
Brno 5. 1. 2013

2. Zadání:
Vytvořte odborný text, který bude splňovat tyto parametry:
1. Argumentace výběru tématu - vytvořte krátký argumentační text (v rozsahu cca 50-100
slov), který svým obsahem podpoří a obhájí vybrané téma (PROČ jste si takové téma
vybrali, JAK zapadá téma do kontextu vašeho studia, JAK jste pracovali s volbou tématu
a dospěli k definování dané podoby NÁZVU práce). Argumentace se nezapočítává do
zadaného rozsahu znaků textu.
2. Obsahuje název práce - nadpis.
3. Jedná se o odborný text (nejlépe z vašeho oboru).
4. Je v rozsahu min. 5 000 znaků, max. 5 400 znaků včetně mezer.
5. Dodržuje zásady typografie a gramatiky.
6. Obsahuje anotaci a klíčová slova. (Ani jedno se nezapočítává do zadaného rozsahu
znaků textu).
7. Obsahuje minimálně 3 různé relevantní odborné zdroje k textu, citované v seznamu
použité literatury dle normy ČSN ISO 690, a to:
● 1x odborná monografie
● 1x odborný článek (tištěný nebo elektronický)
● 1x webová stránka (sídlo) nebo příspěvek na webovém sídle
(Citace se nezapočítávají do zadaného rozsahu znaků textu.)
Ke každému zdroji napište v 5 bodech hodnocení toho, proč daný zdroj považujete za
kvalitní a relevantní právě ke svému textu. (Hodnocení se nezapočítává do zadaného
rozsahu znaků textu.)
8. Obsahuje obrázek s vizualizací tématu - použijte k tomu sumarizační infografiku -
např. graf, časovou osu, mentální mapu - poté vložte infografiku jako obrázek do textu.
9. Dodržujte zásady antiplagiátorské politiky!
10. Publikujte vytvořený odborný text na internetu v pdf souboru. Můžete využít jakýkoliv
nástroj, my doporučujeme SlideShare, Scribd nebo Issuu (viz návody níže), nicméně
je to na vás. Důležité je, abyste využili službu, která umožnuje zveřejnění (tj. NE např.
uloz.to).
11. Odkaz na publikovaný soubor vložte do fóra.

3. Úvod:
V této práci bych chtěl obecně přiblížit pojem nářečí jako takové. Poté se konkrétně
zaměřím na jednu českou nářeční oblast, ve které jsem vyrůstal. Zaměřím se také na charakteristiku
vybraného nářečí městské mluvy nebo slangu určité zájmové či profesní skupiny. Jedná se se o
závěrečný úkol z předmětu Kurz práce s informacemi, jenž spadá pod můj studijní obor a který by
měl splňovat výše uvedené podmínky.
Anotace:
Ať už ve svém jazykovém projevu vnímáme nebo nevnímáme výraznější specifika oblasti,
kde jsme vyrůstali, a která nás případně ovlivňovala, cítíme, že spisovná čeština je v mluveném
projevu pro každého českého mluvčího více či méně nepřirozená, minimálně nepřirozeně strojená.
Díky tomu, že se v našem jazyce vyvinuly dialekty, neprozrazujeme jen to, z jakého koutu země
kdo pocházíme, ale i skutečnost, že čeština je pro svou variabilitu neuvěřitelně bohatým jazykem.
Klíčové pojmy:
Dialekt, nářečí, oblast, jazyk, čeština, spisovnost, sociolekt, odlišnost.
K tématu:
Co je to nářečí? Nářečí, jiným slovem dialekt, je specifický jazykový útvar spadající do
nespisovné češtiny a užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti. V češtině vznikala nářečí
přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících. Obor, který
se zabývá vědeckým studiem nářečí se nazývá dialektologie. Nářečí se uplatňuje především v
běžné, neformální ústní komunikaci.
Česká republika se rozděluje podle tzv. nářečních skupin na čtyři oblasti:
1. Česká nářeční skupina - dialekty českého jazyka, vyskytující se
zhruba na území historické země Čechy,
2. Středomoravská nářeční skupina - užívaná přibližně na území
střední části Moravy, nejvýrazněji její rysy můžeme pozorovat na území Hané,
3. Východomoravská nářeční skupina - užívaná na východní a
jihovýchodní Moravě a části střední Moravy ,
4. Slezská nářeční skupina - jsou nebo byly slovanské dialekty na
území Slezska, kterými se dosud mluví v oblasti Horního Slezska.
Některé zdroje uvádějí jako pátou samostatnou skupinu českých nářečí také těšínské nářečí.

4. Na rozdíl od Moravy jsou Čechy z hlediska dialektů poměrně homogenní. Interdialektem,
neboli posledním vývojovým stadiem dialektů této skupiny je obecná čeština. Můžeme se zde
setkat také s pojmy jako je například slang - nespisovný útvar jazyka, který je charakteristický pro
mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině, argot - vrstva slovní zásoby užívaná
společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.) za účelem utajení obsahu před
nezasvěčeným posluchačem, hovorová čeština - mluvená forma spisovné češtiny, lišící se od psané
formy například tím, že zahrnuje též jazykové prostředky bližší nespisovné (obecné) češtině, které
postupně začínají být vnímány jako spisovné aj. Sociolingvistika nazývá tyto formy jazyka určitých
sociálních skupin jako sociolekty.
Pokud bychom českou nářeční oblast dále dělili, budou podskupinami nářečí
severovýchodočeské, středočeské, jihozápadočeské a českomoravské.
Pocházím a celý život žiju v České Třebové. V malém městě na východě Pardubického
kraje, které spadá do nářeční oblasti severovýchodočeské. Proto jsem níže přiblížil dialektové
předpoklady právě pro tento region.
Nářečí češtiny:
1 – česká skupina (podskupiny: 1a – severovýchodočeská, 1b – středočeská, 1c – jihozápadočeská, 1d – českomoravská)
2 – středomoravská skupina
3 – východomoravská skupina
4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)
5 – nářečně různorodé oblasti
Obecně pro českou skupinu nářečí je typických několik znaků. Můžeme zde vyjmenovat
například:
• hlásková změna ý > ej (např. živý > živej) – v některých případech i í > ej
(vozík > vozejk);
• dvoujhláska ou je zachována ve stejném znění jako ve spisovné češtině;
• hláska l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po

5. souhlásce zaniká (snědl > sněd);
• často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (např. ženská >
žencká);
• náslovné v na začátku slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít) aj.
Pro severovýchodočeskou podskupinu, vyskytující se na severovýchod od středočeské
podskupiny, jsou pak specifické změny typu:
• na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda);
• změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) ;
• koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu
podstatných jmen (např. růžej, kosťej);
• koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj);
• koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj);
• koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej,
zpívaj);
• sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar:
seš jako sponové sloveso;
- s jako pomocné sloveso minulého
času.
Použítá literatura:
• Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002, 604 s. ISBN 80-710-6484-X.
– Prestižní pražské nakladatelství,
– jedna ze základních bohemistických příruček,
– nejrelevantnější a věrohodný zdroj tematických informací,
– přehledná struktura a stavba obsahu,
– snadno dostupný zdroj v jakékoliv knihovně.
• Nářečí češtiny. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):
Wikimedia Foundation, 2001-2012, 21. 1. 2012 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD_%C4%8De
%C5%A1tiny

6. - Grafické znázornění nářečí češtiny,
- přehledná tabulka hlavních rysů,
- historie nářečního dělení,
- rozepsání hláskových změn.
• Dialektologie. In: Dialektologie [online]. 2012 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://kcjl.upol.cz/zshml/dialektologie_prednaska.pdf
- Odborná práce Kabinetu českého jazyka a literatury UPOL,
- velmi detailní a kvalitní rozbor,
- snadná orientace,
- srozumitelné členění.