1. Argumentace
Jsme součástí věčného koloběhu času, kdy dochází k neustálým změnám ve stylu vnímání
života, ve způsobu života, v lidských prioritách, a v neposlední řadě ve významu vzdělávání a
výchovy. Výchova by v každé době měla reagovat na nové, aktuální skutečnosti. V dnešní
době existuje spousta druhů alternativních metod vzdělání, které se snaží představit nám
pokrokové perspektivní formy a metody výuky. Nyní bych se ráda zaměřila na srovnání
metody výuky, na jakou jsme zvyklí, versus alternativní metody konkrétně globální výchovy.
Aplikace globální výchovy ve srovnání s metodami klasického
vzdělávání
Globální výchova se od začátku snaží vést lidi/děti k vzájemné toleranci a úctě, k podporování
a dodržování lidských práv a svobod, k životu v souladu s přírodou namísto morálního a
sociálního úpadku. Zvyšování sebeuvědomění každého z nás je základním pilířem pro
správný chod společnosti. Nízké sebeuvědomění bývá často zdrojem konfliktů. Pokud si
nejsme vědomi své ceny, tak se často neodvážíme veřejně odsoudit nespravedlnost, ať se týká
nás nebo druhých. Jen mlčíme a držíme krok.
Srovnání základních principů klasické a globální výchovy
Klasická a globální výuka se liší především ve formě a metodách výuky.
Formy výuky
Klasická výuka je založena na tom, že každý předmět má svůj obsah a ke každému je
potřebná nějaká zručnost. V matematice se učíme práci s čísly, v češtině a cizích jazycích
bychom měli ovládat komunikační obratnost, v hudební výchově uspějeme jen s hudebním
sluchem a v zeměpise se od nás očekává orientační smysl. Není zde kladen žádný důraz na
formu výuky. Vědomosti k nám přicházejí v oddělených nesouvisejících blocích. V globální
výuce se setkáváme s odlišným pojetím, forma výuky má zásadní důležitost, je přímo vázána
s obsahem a je zde kladen důraz na vztahy mezi prvky.

2. Názorný příklad: Téma vesmír se děti naučily v přírodopise. Časem ho začnou brát
v zeměpise či fyzice a ohrazují se tím, že vesmír už umí z přírodopisu. Nedochází jim
propojenost mezi těmito předměty.
Další zásadní odlišností je pojetí vnímání žáka. Zatímco v klasické výuce funguje jakási
svrchovaná nadřazenost pedagoga nad žáky a názor žáků ztrácí hodnotu, pokud ho neumějí
prosadit, v globální výuce je tomu právě naopak. Žák je středem pozornosti, jelikož je chápán
jako člověk, součást světa. Osobnost člověka v procesu výchovy vidí jako vnitřně přirozeně
tvořivou, s jedinečnými fyzickými, duševními, intelektuálními a emočními schopnostmi a
potřebami, disponující nelimitovanou kapacitou učení. Globální výchova klade důraz na
sebehodnocení a podporuje projev individuálního názoru..
Metody výuky
Klasická metoda, na kterou je zvyklá většina z nás, je taková, že znalosti k nám přicházejí
ústy učitele, nebo z knih a publikací. Naším úkolem je si nashromážděné informace
zapamatovat a ve vhodnou chvíli použít, nejlépe doslovně, jak nám bylo řečeno. Tato metoda
docílí jen toho, že jedinec není schopný vyjádřit svůj názor a nejspíš si není vědom, že o něco
přichází. Opět se zdá praktičtější a do života perspektivnější metoda globální. Typickou
metodou jsou různé diskusní techniky, kdy se učitel může stát studentem a student učitelem,
jelikož zde jde především o vzájemnou diskusi na dané téma, jeho nahlížení z více stran a
konfrontaci různých názorů. Člověk se zde naučí výřečnosti v obhajování svých postojů. I
hraní simulačních her a her s rolemi, zdá se více úrodné než nudné přednášky.
Příklad: V hodině dějepisu se probírá průběh nějaké války. Studenti se znuděně opírají o
lavice a učitel jim monotónním hlasem diktuje důležité mezníky všech dob. Po skončení
hodiny každý student ve zkratce dokáže zopakovat, co se probíralo, ale pokud bychom se ho
zeptali na okolnosti vzniku války a jak by se v daný moment zachoval on, věřím, že jediné,
čeho bychom se dočkali, by byl studentův zmatený výraz. Pokud by se ta samá látka podala
formou globální výuky, věřím, že by si studenti z hodiny odnesli víc. Na dobu 45 minut by se
přesunuli do minulosti na místo, kde se válka odehrává a zkusili by se vžít do všech
válečníků, vojevůdců, generálů a vládců. Každý by měl svoji roli a zkoušel by se zachovat
tak, jak by se mu zdálo v ten moment správné. Své konání by vysvětlil případným
oponentům. A každému by bylo jasné, co bylo příčinou vzniku války a čemu se snažit v naší
budoucnosti vyvarovat. Je totiž zbytečné, dělat pořád dokola ty samé chyby.

3. Ve školách, které navštěvujeme, má totiž hlavní postavení přístup - učit se CO. Je to proces
prvořadé důležitosti orientovaný na získání vědomostí. Je mu přizpůsoben i výklad faktů,
pojmů, dat a důkazů. Na odborných školách se můžeme setkat už i s přístupem – učit se
PROČ. Nabytí či rozvoj dovedností, které nám umožní uplatnit získané vědomosti
v konkrétních situacích. Ale málokdy už se setkáme s přístupem – učit se prostřednictvím
ČEHO. Základy znalostí a dovedností zůstávají, ale navíc je učení posíleno skutečným
stavem prostředí ve světě. A právě metoda učení prostřednictvím čeho je v globální výchově
zásadní.
Bohužel nynější častou reakcí na globální metody jako jsou hry s rolemi, diskusní hry,
simulační aktivity apod., bývají stížnosti rodičů argumentací: „Kdy začnete pořádně
pracovat?“. Jelikož společnost se neustále vzdává možnosti účinně ovlivnit budoucnost, je
veškerá globální koncepce zatím ve sféře utopie, v lepším případě je zatím jen hudbou
budoucnosti. Nyní je třeba znát mnoho věcí okrajově, abychom uspěli. Po projití globální
výchovou bychom znali zásadní věci, jejich význam a hloubku, ale v dnešní době bychom
s tím neuspěly, jelikož by naše vědomosti neodpovídaly dobovým zažitým normám a
kritériím. Bylo by záhodno, aby se nynější školství a vzdělávání co nejdříve vzpamatovalo a
začalo plodit studenty, kteří dokážou najít lepší cestu, než jakou nyní naše společnost kráčí.
Klíčová slova: globální výchova, formy výuky, metody výuky, vzdělávání

4. Anotace
Článek s názvem Aplikace globální výchovy ve srovnání s metodami klasického vzdělávání
nám přibližuje problematiku využívání alternativní metody konkrétně globální výchovy
v prostředí českého vzdělávání. Dozvíme se, jaké jsou formy a metody výuky v globálním
pojetí a do jaké míry se liší od tradičního pojetí výuky v oblasti obsahu výuky, nabývání
vědomostí a v neposlední řadě ve vztahu žáka a učitele. Čtenář v textu najde i konkrétní
příklady z praxe, které svojí názorností přispějí k lepšímu pochopení problematiky. V závěru
se článek krátce zmiňuje o přijetí globální výchovy společností.
Zdroje
1. PIKE, Graham. SHELBY, David, Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s. ISBN
80-85623-98-6
2. Globální výchova. Základní informace o systému globální výchovy. [online]. [cit.
2012-12-30] Dostupné z: http://jiri_hruska.sweb.cz/
3. SVOBODOVÁ, Jiřina. Rozvojové cíle tisíciletí ve výuce integrovaného předmětu
Globální výchova. Metodický portál, inspirace a zkušenosti učitelů. [online]. [cit.
2012-12-30] Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/13105/ROZVOJOVE-CILE-
TISICILETI-VE-VYUCE-INTEGROVANEHO-PREDMETU-GLOBALNI-
VYCHOVA.html/
1. dostatečná hloubka obsažené tematiky, autoři patří mezi propagátory globální výchovy
v Evropě, odborná terminologie, kniha proložená ukázkami z praxe, přehlednost
2. zmíněn autor stránek, odkazy na citovanou literaturu, přehledně uspořádané
informace, aktuálnost, aplikace teorie v praxi s následnou reflexí
3. u článku zmíněn autor, zdroje textu jsou odborně kvalitní, informace jsou přehledně
strukturované, aktuálnost, praktičnost