1. Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Sdružená uměnovědná studia
Funny Girl od počátku po současnost
seminární práce
Pavla Dostálová
2012 UČO: 400566

2. 1 Argumentace
Téma Funny Girl jsem si vybrala z důvodu zhlédnutí filmu, tak i dvou různých uvedení
v divadle. Příběh této ženy mě zaujal, a proto jsem se o něj a o vznik muzikálu začala více
zajímat. Vzhledem k tomu, že studuji Sdružená uměnovědná studia, a specializuji se na
divadelní vědu, mi práce na tomto textu byla určitým přínosem a rozšířením znalostí.
2 Anotace
Tato práce se zabývá muzikálem Funny Girl od jeho příprav, vzniku libreta, hudby, textu
písní, vybírání herců a autorů. Mapuje také jeho premiéry a úspěchy, jak zahraniční a české
divadelní, tak i filmové podoby. Obsahuje také příběh, podle kterého muzikál vznikl a
časovou osu uvedených premiér.
3 Klíčová slova
Funny Girl – muzikál autorů Jula Styna, Boba Merrilla a Isobel Lennart
Jule Styne – autor hudby k muzikálu
Barbra Streisand – hlavní a také nejznámější představitelka Fanny Briceové
Synopse – stručný obsah díla

3. 4 Vznik muzikálu
Muzikál Funny Girl zpracovala Isobel Lennartová, kterou inspiroval skutečný život revuální
hvězdy Fanny Briceové. Ovšem s myšlenkou na zpracování tohoto tématu přišel zeť
Briceové, filmový producent Ray Stark.
4.1 Libreto
Po nespokojenosti s výsledky jiných autorů na toto téma jeho představy vyplnila právě scénář
Isobel Lennartové. Dal se tedy spolu s divadelním producentem Davidem Merrickem do
hledání hlavní představitelky, která musela být židovského původu, stejně jako ve skutečnosti.
4.2 Hudba
Mezitím se Stark domluvil na napsání hudby s Julem Stynem a libreto svěřil slavné herečce
Anne Bancroftové, která přijala hlavní roli s podmínkou, že se bude podílet na scénáři. Styne
se při psaní setkal se svým dřívějším textovým spolupracovníkem Bobem Merrillem a
společně napsali několik písní, které se ovšem Anne nelíbily a tak od účasti na tomto projektu
odstoupila.
Jule Styne je jedním z nejúspěšnějších a zároveň nejméně známých postav americké
populární hudby, hudebního filmu a divadla. Během sedmnácti let napsal hudbu k dvanácti
muzikálům, které byly uvedeny na Broadwayi. Tvrdil, že píseň „udělá“ teprve interpret. Už
od dětství sbíral různá ocenění v klavírních soutěžích. Je držitelem ceny Akademie za nejlepší
filmovou píseň roku 1954 a to „I Fall In Love Too Easily“.
U muzikálů, které psal pro Broadway, vždy pracoval s nejlepšími textaři a prosazoval u
producentů nejlepší interprety, proto ani jedna z jeho her nikdy nepropadla. Měl spoustu
hudebních nápadů, obměňoval běžné vzory a spolupracoval s talentovanými libretisty, textaři,
režiséry a choreografy.
Funny Girl je pro celou jeho tvorbu všestranně charakteristická. Příběh se opírá o motiv
Popelky a střetnutí dvou světů. Fanny je ctižádostivá hvězda s neúplným školním vzděláním a
její partner Nick Arnstein je sice vzdělaný a vychovaný, ale také hazardní hráč
s protiprávními úmysly.
4.3 Hlavní představitelka
Při dalším hledání Fanny oslovili autoři Eydie Gorméovou, která chtěla ovšem do muzikálu
prosadit jako svého manžela svého manžela, který nebyl pro roli ale vyhovující. A když jim
odmítla i další oslovená herečka, napadla Jula Styna Barbra Streisandová, pro kterou to byla
první velká divadelní příležitost.

4. Barbra Starka okouzlila, ale ani její angažování se neobešlo bez ztrát. Show opustil režisér
Jerome Robbins a její nástup nenadchl ani dceru slavné Briceové Fran, která tvrdila, že se její
matce vůbec nepodobá. Barbra si však po přečtení scénáře uvědomila kolik toho má s hlavní
postavou společného, že roli nadšeně přijala.
Po nástupu nového režiséra Garsona Kanina zase nebyla nadšená Streisandová, zvláště když
vyškrtl hlavní singl People. Nakonec ho ale přesvědčili a song v muzikálu zůstal.
4.4 Divadelní premiéry
Začalo se zkoušet a přišly problémy s libretem, které bylo příliš dlouhé, i když bylo o třicet
minut zkrácené. Po premiéře v Bostonu kritici opěvovali Barbru Steisandovou, ale muzikál
celkově odmítli. Jule Styne o Barbře prohlásil, že z každé písně udělala drama o třech
jednáních, které se odehrálo ve třech minutách. Před premiérou v New Yorku, která byla
pětkrát odložena, Lennartová libreto ještě zkrátila o další půl hodinu.
Po uběhnutí sedmnácti předpremiér byla Funny Girl konečně v roce 26. března 1964 uvedena
na Broadwayi, kde odehrála 1348 repríz a byla nominována na osm cen Tony, které ovšem
v té době získal jiný slavný muzikál a to Hello, Dolly.
5 Synopse
Děj, podle kterého je napsán jak film, tak i muzikál Funny Girl je inspirován životem herečky
a zpěvačky Fanny Briceové, který je doplněn o fikci a historická fakta. Manžel Fanny Nick
Arnstein byl po přečtení scénáře odhodlaný se soudit, ale nakonec byl příběh trochu
poupraven. Cílem nebylo napsat historické vzpomínkové dílo, ale zábavu, což se podařilo.
Příběh vypráví o komediálním talentu Fanny Briceové, která se s ním probojuje až do
vyhlášeného muzikálového divadla Follies, Florenza Ziegfelda, které bylo populární kolem r.
1910. Ovšem už ve svém prvním angažmá v malém divadle u Toma Kenneyho pozná
noblesního Nicka Arnsteina, který ji od první chvíle okouzlí. Nick je ovšem hazardní hráč a
rád sází na koně.
Po premiéře Ziegfeldovi revue, kde Fanny udělá ze svatební scény vtipný výstup, který má u
diváků veliký úspěch, se Nick opět zjeví v zákulisí. Ten večer se s Fanny sblíží na oslavě
jejího úspěchu, kterou pro ni uspořádá maminka. Poté Nick odjíždí a potkávají se až za deset
měsíců, kdy pozve v té chvíli naštvanou Fanny k sobě na večeři.
Nick musí odjet do Monte Carla, a Fanny, která je zrovna se souborem na turné se rozhodne,
že pojede za ním. Vezmou se, Nick koupí dům, Fanny porodí dítě a pak nastanou problémy.
Nickovi se nedaří na dostizích a tak chce založit Casino na Floridě. Schází mu k tomu ovšem
jisté finance, které mu Fanny zapůjčí. Jenže přes Floridu se přežene uragán a všechno zničí, a

5. proto Nick přistoupí na riskantní hru s cennými papíry, která nedopadne dobře a skončí ve
vězení. Fanny ho navštěvuje, píší si dopisy, mezitím, co se ona stará o dceru a zkouší nové
hry.
Po propuštění Nicka z vězení přijde k Fanny do šatny, která se zde připravuje na premiéru
nové show, a řekne jí, že už s ní dokáže žít, a že je konec. Zdrcená Fanny jde ale dál, na
jeviště, kde ji čekají lidé a divadlo, které celý život tak miluje.
7 Filmová Funny Girl
Roku 1967 byla do role filmové Funny Girl obsazena po divadelním úspěchu opět Barbra
Steisand. Hereckého partnera v roli Nicka Arnsteina jí dělal Omar Sharif. Film vznikal pod
režisérskou taktovkou Williama Wylera, který měl za sebou už filmy jako Na větrné hůrce,
Prázdniny v Římě. Muzikál to však byl jeho první.
Po natáčení prohlásil, že pracovat s Barbrou bylo náročné, ale zároveň zábavné, a že nikdy
nesetkal s větším profesionálem. Film měl premiéru 18. září roku 1968 a stal se obrovsky
úspěšným.
Barbra Streisand obdržela za roli Fanny Briceové sošku Oscara a stala se tak úspěšnou
filmovou herečkou, o čemž vždy snila.
8 Česká divadelní Funny Girl
4.1 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem
V České republice byl poprvé tento muzikál uveden 25. listopadu 2011, kdy ho nastudoval
soubor Severočeského divadla baletu a opery v Ústí nad Labem v hlavní roli s hostující
Monikou Absolonovou, která byla za tuto roli oceněna hereckou asociací a roku 2012
převzala cenu Thálie. Ústecké divadlo již nemá další peníze na práva pro další uvádění, proto
si zde Funny Girl po hostování v pražském divadle Hybernia odbyla svoji derniéru.
4.2 Městské divadlo Brno
S novou divadelní sezónou, 22. září 2021, přišla premiéra Funny Girl i na Hudební scénu do
Městského divadla Brno, kde se v roli této komediální role střídají Hana Holišová a Radka
Coufalová.

6. 9 Bibliografie
SIEGFRIED SCHMIDT-JOOS. Muzikál. Praha: Supraphon, 1968. ISBN 02-222-68.
Kniha o všeobecném vzniku muzikálu obsahující podrobnosti o autorech, samotných dílech,
jejich obsazích, hercích a úspěších.
KERICK, John, Jiří KOTOUČEK, Klára LATZKOVÁ a Luboš MAREČEK. Funny Girl:
Program k 693. premiéře Městského divadla Brno. Brno: CONY CZ, s. r. o., 2012.
Program k brněnskému uvedení Funny Girl, kde se dají nalézt informace o spletité cestě
muzikálu na jeviště, o hlavní představitelce Barbře Streisand i o skutečné Fanny Briceové.
Devatenácté Ceny Thálie rozdány. In: Ceny Thálie: výroční ocenění Herecké asociace
[online]. © 2007-2012 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.ceny-
thalie.cz/tiskove_informace_2011.php
Článek shrnující dění a informace z večera předávání cen Thálie, kde ocenili i úspěch
představitelky Funny Girl Moniky Absolonové.
I. Lennart, J. Styne, B. Merrill: FUNNY GIRL. In: Severočeské divadlo: Divadlo pro každého
[online]. © 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.operabalet.cz/?page=rep&id=384
Článek prezentující přestavení Funny Girl v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad
Labem. Obsahuje informace o autorech, obsazení a video pozvánku režiséra.
Funny Girl. In: Městské divadlo Brno [online]. © 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.mdb.cz/inscenace/304-funny-girl/
Článek o uvedení Funny Girl v Městském divadle Brno s obsahem, obsazením, autory a
spolupracovníky na tomto díle.

7. 10 Obrázek – časová osa