1. 1. Argumentace
Popis českého literárního undergroundu jako kulturního fenoménu jsem si zvolila, protože mě
osobnosti i tvorba tohoto prostředí vždy fascinovaly. Studuji český jazyk a literaturu a zrovna
tomuto velmi zajímavému období se na seminářích téměř nevěnuje pozornost, což je dle
mého názoru nesmírná škoda. Text je součástí mé bakalářské práce, která nese název Projevy
třetí vlny českého literárního undergroundu v tvorbě J. H. Krchovského. Kapitola s názvem
Definice českého literárního undergroundu je představuje úvod mé bakalářské práce, kde
popisuji tento český fenomén v celé jeho šíři.
2. Anotace
Tato práce se zabývá definicí a popisem českého literárního undergroundu. Jedná se pouze o
kapitolu, která bude obsahem bakalářské práce s tématem Projevy třetí vlny českého
literárního undergroundu v tvorbě J. H. Krchovského. Práce vychází z poznatků teoretika
Martina Pilaře, který ve své publikaci Underground aneb Kapitoly o českém literárním
undergroundu tomuto fenoménu velmi podrobně věnuje.
V první části je definice českého literárního undergroundu, následuje vymezení hlavních
znaků, vysvětlení rozdílu mezi pojmy disident a underground, periodizace a popis Edice
Půlnoc.
3. Klíčová slova
český literární underground, disident, vlna, podzemí
4. Odůvodnění výběru použitých zdrojů
 Martin Pilař- Underground
1. velmi podrobný popis tohoto kulturního fenoménu
2. popis českého prostředí (tomuto tématu se nevěnuje mnoho autorů)
3. vhodná literatura, autor je literárním teoretikem a undergroundem se zabývá několik
let
4. v publikaci jsou zmíněny i všechny důležité osobnosti tohoto prostředí
5. kniha je napsaná dobře čtivou a zajímavou formou

2.  Milan Exner- Bezdůvodně tedy právě proto (časopis Tvar)
1. článek je v elektronické podobě přístupný i na internetu
2. článek se věnuje tvorbě Krchovského, což je stěžejní pro mou diplomovou práci a
sekundární literatury o tomto autorovi je velmi málo
3. časopis Tvar se soustřeďuje na současnou českou literaturu
4. v tomto časopise publikují významní literární teoretikové
5. článek představuje shrnutí básníkovy osobnosti, charakterizuje jeho poetiku a vybrala
jsem si jej hlavně pro konfrontaci názorů různých literárních teoretiků na osobnost
Krchovského
 MACHOVEC, Martin. Edice Půlnoc. Slovník české literatury [internetový
portál, online]. Přístupné
na:<http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1806&hl=Bond
y+>
1. portál slovnikceskeliteratury.cz používám velmi často, protože pod jednotlivými hesly
představuje všechny důležité osobnosti české literatury, podává základní informace o
edicích, nakladatelstvích a literárních časopisech
2. jedná se o elektronickou verzi Slovníku české literatury (který je v několika svazcích)
3. autory jednotlivých hesel jsou literární teoretikové (a ne běžní uživatelé internetu)
4. pokud využívám tento portál, šetřím si čas (nemusím ztrácet čas cestou do knihoven)
5. o Edici Půlnoc není napsáno mnoho, ale je podstatné tuto Edici v kontextu mé práce
zmínit, proto je heslo Martina Machovce ve slovníku důležitým zdrojem pro mou
práci
Definice českého literárního undergroundu
Anglické slovo „underground“ do češtiny překládáme jako „podzemí“, z čehož i bez velkých
znalostí české literatury můžeme odvodit, že se jedná o literaturu, která se před něčím ukrývá.
Undergroundová literatura, která bývá někdy označovaná i jako „literatura podzemí“ se totiž
velmi liší od politických nebo kulturních konvencí, které jsou ve své době považovány za
určující.1
Vymezením pojmu český literární underground se ve své práci Underground aneb
Kapitoly o českém literárním undergroundu zabývá Martin Pilař. Vychází i z definice
undergroundu Martina C. Putny, esejisty a literárního kritika, který se ve své eseji My všichni
1
PILAŘ, Martin. Underground: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999, s.23-24.

3. buřiči a měšťáci (1994) soustředí na „onen typ podzemí, kam se vstupuje dobrovolně, kdy
primárním motivem není vyděděnost z normálního světa a neschopnost se v něm uchytit a
prosadit (aniž by tu byla zcela bez role), nýbrž jeho vědomé odmítnutí, negace, zhnusení
systémem jeho hodnot, nebo lépe: výkladem, jaký obecným hodnotám normativně dává.“2
1.1 Znaky českého literárního undergroundu
Dle Putny člověka do podzemí většinou dovedou následující kroky:
1. odpor k oficiálnímu světu a jeho kultuře
2. odchod z něho
3. sdružení s lidmi podobně uvažujícími
4. vytváření jiného, paralelního světa s jinou kulturou a jinými hodnotami.
Putna jako příklad uvádí například beatníky, hippies, punkery, dekadenty aj. Jedná se
o skupiny autorů, které tyto čtyři rysy spojují a kteří nechtěli tvořit tak, jak jim oficiální
kultura „přikazovala“. 3
Zajímavá je i definice Milana Exnera, básníka, prozaika i literárního teoretika, který
rozděluje underground na určité skupiny:
 underground sociální a underground literární
 underground svobodný a underground v podmínkách totalitního politického režimu
Dle Exnera byl v Česku sociální underground často vynucený. Konkrétně Krchovského
zařazuje do této skupiny, tvrdí však, že literárně patří jinam.4
Pilař se dále inspiruje diplomovou prací Johanny Possetové, které se zde zabývala
českými samizdatovými tiskovinami a shrnula zde rysy českého literárního undergroundu do
několika bodů.
Znaky českého literárního undergroundu dle Possetové jsou:
1. Vytváření nezávislé kultury zavrhující jakýkoliv kontakt s establishmentem
2. Radikální odmítání jakéhokoliv nátlaku
3. Zřeknutí se závazného uměleckého programu
2
Tamtéž, s.14.
3
Tamtéž, s.14.
4
EXNER, Milan. Bezdůvodně tedy právě proto. Tvar, 1997, roč.8, č.15, s.22.

4. 4. Zdůrazňování autentičnosti v životě
5. Zdůrazňování autentičnosti v umělecké tvorbě
6. Vymezení vůči totalitním strukturám
7. Odklon od společenských norem
Definicí undergroundu existuje několik. Jedná se o poměrně složitý fenomén, jehož
deskripce a analýza ještě není u konce. Vesměs se ale literární teoretikové shodují na podobně
formulovaných rysech.
1.2 Disident versus underground
Dle Pilaře se český literární underground v posledním dvacetiletí postupně ustaluje
v označení literárních aktivit, které jsou spjaty s jistými časovými obdobími (zejména 50. a
70. léta) a s jistými místy (hlavně Praha, Mostecko, Brno, Přelouč aj.). Underground je také
spjat s určitými samizdatovými edicemi nejdůležitější jsou však konkrétní vůdčí osobnosti
určitého období.5
V českém prostředí se často mísí a nesprávně užívají pojmy „underground“ a
„disident“. „Underground“ je obvykle chápán jako prostředí, zatímco „disident“ jako lidský
faktor. Slovo „disident“ pochází z latiny (dissidere =být vzdálen) a od 60. let se takto označují
občané komunistických zemí, kteří otevřeně nesouhlasí s totalitní politikou.
Český disident byl známý svou organizovanou politickou aktivitou, ale prvotní
představitelé českého literárního undergroundu se politicky vůbec neangažovali. Pojem
„underground“ pak chápeme nejen jako prostředí, ale i jako kulturní fenomén. Představitelé
undergroundu pak spolu s disidenty tvořili paralelní kulturu.6 I. M. Jirous, jeden z hlavních
teoretiků českého undergroundu uvádí, že „cílem undegroundu u nás je vytvoření druhé
kultury. Kultury, která bude naprosto nezávislá na oficiálních a komunikačních kanálech a
společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která
nemůže mít za cíl destrukci establishmentu, protože by se mu tím sama vehnala do náruče.“7
1.3 Periodizace
Po seznámení s pojmem underground a český literární underground je třeba zmínit i
periodizaci, která je pro české prostředí velmi důležitá. Opět existuje několik rozdělení,
5
PILAŘ, Martin. Underground: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999, s.14.
6
PILAŘ, Martin. Underground: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999, s.23-24.
7
Tamtéž, s.24.

5. teoretikové určitá období nazývají různě. Dle Martina Pilaře je periodizace undergroundu
následující:
 První vlna českého undergroundu v 50. letech
 Americký underground konce 60. let a jeho vliv na český kulturní kontext
 Pražský underground v 70. letech
 V letech nedávných a dnes
Pro srovnání uvádím i periodizaci Martina Machovce, který underground ve své studii
Šestnáct autorů literárního podzemí (1948-1989) rozdělil takto:
 Průkopníci (E.Bondy, I.Vodseďálek, B.Hrabal)
 60. a 70. léta-vlivy undergroundu amerického (M.Knížák, M.Koch, V.Brabenec,
P.Zajíček, F.Pánek, I.M.Jirous, Q.Machulka, J.Vondruška, M.Jirec)
 80.léta-nejmladší podzemní generace (J.Topol, J.H.Krchovský, P.Placák, L.Marks aj.)
Pilař uvádí, že termín underground je v českém prostředí známý až od 70. let, kdy ho
začal používat I. M. Jirous. Díky němu se tento výraz začal používat tak často, že ho nyní
chápeme jako odborný termín. Dále vysvětluje pojem „vlna undergroundu“, označuje tak
období, kdy došlo k výrazným aktivitám ze strany spisovatelů a vznikla tak základní stěžejní
díla.8
1.4 Edice Půlnoc
Pro první vlnu, ale i pro celý underground měla velký význam Edice Půlnoc (název je
pravděpodobně inspirován ilegální francouzskou edicí Les Editions de Minuit). Jedná se o
jednu z prvních samizdatovcýh edic po roce 1948, kterou na přelomu let 1950 a 1951 založili
Egon Bondy a Ivo Vodseďálek. Chtěli vytvořit edici, která by sloužila zejména neoficiálnímu
vydávání jejich vlastních textů, zároveň ale chtěli rozšiřovat texty svých přátel, kteří vytvořili
volný okruh edice. Sem patří právě představitelé první vlny undergroundu. V Edici Půlnoc
vyšla například díla Bondyho Totální realismus (1950), text Bohumila Hrabala Co je poesie?
(1952) aj.9
8
PILAŘ, Martin. Underground: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999, s.30.
9
MACHOVEC, Martin. Edice Půlnoc. Slovník české literatury [internetový portál, online]. 2010[cit. 6.11 2012].
Dostupné z: < http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1806&hl=Bondy+>

6. Použitá literatura:
EXNER, Milan. Bezdůvodně tedy právě proto. Tvar, 1997, roč.8, č.15, 24 s.
MACHOVEC, Martin. Edice Půlnoc. Slovník české literatury [internetový portál, online].
2010[cit. 6.11 2012]. Přístupné na:
<http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1806&hl=Bondy+>
PILAŘ, Martin. Underground, Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno:Host, 1999.
177 s.